Jak poznat svou úroveň francouzštiny

Před několika lety jsem vedl lekce ve Francouzském institutu ve Varšavě a uvědomil jsem si, že lidé nedokážou správně určit svou úroveň. Šlo o lekce konverzace, takže nemuseli podstupovat rozřazovací test před začátkem kurzu, takže jsem měl často ve skupince pro pokročilé studenty mírně pokročilé a pokročilé studenty ve skupince pro mírně pokročilé. Přesněji řečeno jsem měl studenty na úrovni B2 ve skupině C1 a naopak. Pokud nerozumíte termínům B1, C2 a podobně, nebojte se, všechno vysvětlím.



Hlavně uvidíte, že znát svou úroveň není možná to nejdůležitější. JAK POZNAT SVOU ÚROVEŇ FRANCOUZŠTINY Člověk odjakživa rád věci měří, ale s průmyslovou revolucí se z toho stala opravdová vášeň. Jelikož chtěli vedoucí továrny vědět přesně, kolik špendlíků jejich dělníci dokážou vyrobit za den, začali měřit produktivitu.



A nyní se s produktivitou setkáváme všude. Řeší se ve škole, ve sportu i při domácích pracích. Abyste v životě uspěli, musíte být produktivní jak v práci, tak doma. A pokud se něco nedá změřit, je to neužitečné. Tomu se samozřejmě nevyhnuly ani jazyky. K čemu je chodit na kurzy francouzštiny, pokud nedokážeme změřit svůj pokrok a úroveň? K ničemu.



Proto máme v Evropě od roku 2001 Společný evropský referenční rámec. Skládá se z 6 úrovní: A1 a A2 jsou začátečnické úrovně, B1 a B2 pro středně pokročilé a C1 a C2 pro pokročilé. Je na nich super, že vám řeknou, co máte na konci každé úrovně zvládat. Tedy jaké nové kompetence byste měli získat. Začínáme s úrovní A1, to je opravdu o tom naučit se základy. Odpovídá to zhruba 60 hodinám lekcí francouzštiny.



Budu vám dávat odhady počtu hodin, ale nechytejte mě za slovo, jinak řečeno neberte to doslovně. Tyto odhady slouží hlavně jazykovým školám, aby kurzům určily počty hodin. Po zvládnutí úrovně A1 musíte umět rozumět základní frázím z oblasti každodenního života a používat je, například zdvořilostní obraty a tak dále. Umíte se představit a pokládat otázky typu: Odkud jsi?



Co děláš? V podstatě si s touto úrovní dokážete v pekárně koupit croissant, zeptat se, kudy se dostanete k muzeu Louvre, ale ještě úplně nerozumíte odpovědi. S úrovní A2 tohle všechno prohloubíme, trvá to ale déle, musíte počítat s asi 180 hodinami studia. Jakmile dokončíte úroveň A2, jste schopni porozumět často užívaným větám a frázím, které se pojí s rodinou, denními činnostmi a prací. Umíte komunikovat za použití jednoduchých vět o věcech, které jsou vám známé.



Umíte popsat své prostředí a věci, které se vás přímo týkají. Takže s úrovní A2 můžete vést minikonverzace o pár větách o tématech ze života, pokud je ten, s kým mluvíte, milý a trpělivý. Poté se dostáváme k mírně pokročilým úrovním, nejprve k B1. Zde opět musíte podstoupit asi 180 hodin studia. Na konci této úrovně máte tyto superschopnosti: Rozumíte základním bodům konverzace o vám známých tématech, třeba o práci, škole, koníčcích a tak dále.



Umíte o těchto tématech psát krátké texty. Umíte popsat zážitky, události, sny, touhy, umíte obhájit své myšlenky a plány s uvedením několika důvodů. Takže umíte povyprávět o tom, co jste dělali o víkendu, co jste viděli za film, ale ještě ne o globálním oteplování. Ostatně pokud chcete získat francouzské občanství, např.



pokud si vezmete Francouze nebo Francouzku, musíte mít v mluveném projevu úroveň B1, tedy musíte na té úrovni porozumět i se vyjadřovat. Je na to speciální test, který se nazývá TCF: test ze znalostí francouzštiny. Poté se dostanete k úrovni… B2. Výborně. Je to stejně, znovu to trvá asi 180 hodin. Na úrovni B2 jste považováni za středně pokročilého až pokročilého. To znamená, že dokážete pochopit základní myšlenky komplexního textu, ať už o konkrétním, nebo abstraktním tématu.



Umíte vést relativně plynulé a bezprostřední konverzace s Francouzi, aniž by se vám museli přizpůsobovat, což se hodí, protože se Francouzi cizincům v projevu vůbec nepřizpůsobují. Umíte napsat jasný a detailní text o různorodých tématech a svůj názor umíte podpořit argumenty. Úroveň B2 tedy považujeme za úroveň, s kterou umíte mluvit plynně. Samozřejmě stále děláte chyby a nedokážete porozumět článkům z Le Monde zcela bez slovníku, ale jste nezávislí a nedělá vám problémy mluvit francouzsky.



Možná si myslíte, že tady je to nejhorší za vámi, ale ne. Přichází úrovně zdokonalení, naprostého osvojení, úrovně C1 a C2. Nebudu to rozebírat do hloubky, ale budete potřebovat 240 hodin studia k dokončení úrovně C1 a 250 hodin k dokončení úrovně C2. Poté umíte nejenom mluvit francouzsky lépe než Francouzi, rozumíte vysílání rádia France Culture o existencialismu, ale dokážete popsat tezi kvantové fyziky.



Výhodou tohoto systému je, že ho uznává většina evropských zemí, takže pokud někde potřebujete doložit svou úroveň francouzštiny, kvůli studijní výměně nebo práci ve firmě, můžete podstoupit zkoušku ve Francouzském institutu nebo ve Francouzské alianci a dostanete o tom oficiální doklad. Jde o zkoušku, která se nazývá DELF.



Ta vás zkouší ze čtyř kompetencí: porozumění mluvenému a psanému slovu, mluvený projev a písemný projev. Ale pokud byste uspěli u zkoušky z úrovně B2, znamená to nutně, že mluvíte plynně francouzsky? Zpravidla ne. Abyste uspěli u zkoušky DELF, musíte mít nejenom dobrou úroveň francouzštiny, ale musíte být i připraveni na specifika jednotlivých částí zkoušky. Každé cvičení má velmi specifické zadání a formát, např.



v eseji nesmíte překročit stanovený počet slov, takže pokud se na takováto cvičení nepřipravíte, je tu velká šance, že neuspějete. Navíc můžete narazit na podivná zadání. Třeba v jedné zkoušce DELF B2 bylo toto téma na písemný projev. Bydlíte ve Francii v pěší zóně v centru města. Starosta vašeho města se rozhodl, že v určitých ulicích této zóny povolí během dne vstup autobusům.



Jakožto zástupce/zástupkyně své budovy píšete dopis starostovi, abyste vůči tomuto rozhodnutí vznesl/a námitku, a svůj názor odůvodněte. Stačí napsat 250 slov, ale aspoň mně by tohle téma velkou inspiraci nepřineslo. A navíc tento test hodnotí vaši úroveň jenom v daný moment. Znám takové, kteří v den zkoušky úplně zkratují, protože jsou ve stresu. Perdre ses moyens znamená, že přijdou o své schopnosti v určitém kontextu, např.



když jste ve velkém stresu. A nemusíme si představovat takhle extrémní scénář, stačí, že jste se špatně vyspali nebo jste trochu nemocní, a i to ovlivní váš výsledek. Takže pokud nepotřebujete oficiální doklad o své úrovni nebo pokud vás nemotivuje připravovat se na zkoušku, nemyslím si, že svou úroveň musíte posuzovat tímto způsobem. Takže jak jinak zhodnotit, jakou máme úroveň?



Myslím, že je potřeba změnit úhel pohledu. Na gymnáziu a na vysoké škole mi jazyky šly. Chci tím říct, že jsem dostával dobré známky z testů z angličtiny a španělštiny. Psal jsem eseje za použití slovíček jako first and foremost nebo nevertheless, ale ve chvíli, kdy jsem měl poprvé mluvit s rodilým mluvčím, pamatuju si na to moc dobře, bylo to v hostelu v Glasgow s jedním Australanem, to byla totální katastrofa.



Nedokázal jsem se zeptat ani na ty nejzákladnější věci, třeba jak dlouho už tam je, co má v plánu. Opravdu jednoduché věci, ale v tu chvíli jsem měl pocit, že jsem začátečník. Naprosto jsem zamrzl. Bí kurážes, bí jů. Bí praud of jů, bikóz jů ken bí tů vot ví vont tů dů. Fenk jů. Srazilo mi to sebevědomí, ale když jsem si na to později vzpomněl, něco důležitého jsem si uvědomil.



Pochopil jsem, že ve škole hodnotíme jen určité kompetence. A umět psát eseje o obchodních operacích mezi Evropou a Čínou není moc užitečné, když si chcete jen popovídat v hospodě. Poté jsem začal stále více cestovat a potkávat více cizinců, až takhle jsem se doopravdy naučil mluvit anglicky. Je paradoxní, že dnes bych už nejspíš nenapsal takové eseje, jaké jsem psal dříve.



Zato si dokážu celý večer povídat anglicky s cizinci a bavit se, aniž bych zamrzl. Touto historkou se vám snažím říct, že místo toho, abyste zkoumali, jestli máte úroveň B2 nebo C1, byste možná měli přemýšlet spíš v rámci cílů a kompetencí. Pokud se učíte francouzsky, abyste se domluvili s mluvčími, začněte hned. Začněte chodit na kurzy konverzace, i když vás to děsí, i když máte pocit, že jste stále začátečník.



Pokud se učíte francouzsky, abyste četli romány, je to totéž. Začněte číst romány, které jsou určené studentům, na nic nečekejte, protože jinak ztrácíte čas a příležitosti, kdy můžete trénovat. Opravdu nemějte strach, začněte už dnes s procvičováním těch kompetencí, kterou jsou důležité pro vás, ne těch, které pro vás vybrala jazyková škola, abyste uspěli u zkoušky.



A na závěr chci zmínit, že je normální, že vám to může jít jako na houpačce. Jsou dny, kdy jsme sebevědomí, jde nám to, vše se zdá snadné, říkáme si: To je ono, mluvím plynně. A druhý den nám nejde se vyjádřit, děláme spoustu chyb, máme pocit, že jsme zase začátečník. Dobře to znám, taky jsme si tím prošel.



A stále se mi to děje s mou polštinou. Ale je to součástí procesu učení a musíme se s tím smířit. Čím větší pokrok uděláte, tím méně to bude jako na houpačce, a i když vám to třeba zrovna půjde hůř, přesto budete schopní se vyjádřit, protože časem získáte dostatečně pevné základy. Pokud se vám toto video líbilo, olajkujte ho, díky tomu se o mém kanálu dozví i další. A v komentářích mi povězte, co je ve francouzštině váš cíl.



Děkuji vám a brzy na shledanou. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz