Proč Mars?Vsauce

- Tady Jake z Vsauce... - Ahoj, Jakeu. Volali z National Geographic a zajímalo by je, jestli bychom ty, já a Kevin mohli každý udělat video o Marsu. Ale Michaele, proč Mars? Naše životy provázelo očekávání a fascinace fyzicky se dostat na Mars. Tohle není specifické jedné kultuře nebo jedné éře, prostupuje to námi, tenhle nápad navštívit Rudou planetu, které tak říkáme podle oxidů železa na jejím povrchu.

Velmi dlouhou dobu to bylo součástí kultury, v literatuře už v 17. století, ve filmu v roce 1910, kdy Thomas Edison natočil Výlet na Mars, jeden z prvních sci-fi filmů vůbec. A v nedávné době ve videohrách jako je Doom, Red Faction a Destiny a samozřejmě v televizi v cyklu Mars na National Geographic. Více než 65 let jsme vymýšleli plány na cestu na ten zářivý bod na obloze, který je při perigeu 33,9 milionu mil daleko a při apogeu 249 milionů mil.

Prvním byl Projekt Mars napsaný fyzikem a inženýrem W. von Braunem roku 1948. Popisoval, jak zhruba dostat lidmi osazenou posádku na Mars. Doufal, že se to může uskutečnit do roku 1965, Čtyři roky před přistáním na Měsíci. Od publikace Projektu Mars se objevilo více než 60 dalších plánů od vládních organizací a vědců na přepravu lidí na povrch planety. Během těch let jsme na Mars vyslali landery a rovery. Prvně poslal Sovětský svaz Mars 2 a 3, ani jeden nebyl úspěšný.

Mars 2 drží titul prvního lidmi vyrobeného objektu na povrchu Marsu a zároveň titul prvního lidmi vyrobeného objektu, který se zřítil na povrch Marsu. Pak tu byl lander Viking 1 v roce 1976, což byla nejen první kosmická loď, která doopravdy přistála na Marsu a dokončila svojí misi, ale také nám poskytla tohle. Vůbec první fotografii z povrchu Marsu. Posuňme se dopředu o 20 let k Sojournerovi, první úspěšné rover misi, pak přišly Spirit a Opportunity a rychlá poznámka bokem k Spiritu.

Jeho mise trvala asi 90 marsovských solárních dní nebo asi 92 pozemských dní, ale fungoval přes šest let díky čistícím okolnostem větrům sfoukávajícím prach z jeho solárních panelů. A pak se Spirit zasekl. Ale k tomu se za chvíli vrátíme. Nejnovější rover Curiosity je namísto slunečního pohonu jako Spirit a Opportunity poháněn jaderným generátorem a má více sledujících na Twitteru než většina lidí.

A teď zpět k Opportunity. Je v provozu už 13 let, asi patnáctkrát déle, než k čemu byl původně sestrojen. Ale během té doby rover urazil jen 26 mil. Říká se, že co rover urazí za šest měsíců, by člověk zvládnul za dvě hodiny. Co zabralo Opportunity 13 let, by člověk zvládl za jeden den. Ale to nemá znevážit, čeho byl rover schopen dosáhnout. Na planetě objevil klíčové ingredience pro život, jako je kyslík, dusík, vodík, uhlík a síru a změřil radiaci na Marsu, takže když tam pošleme lidi, budeme lépe rozumět prostředí, do kterého budeme vstupovat.

Ale rovery se chovaly povrchně. Doslova. Spirit se během své mise zasekl do měkké zeminy. Aby ho vysvobodili, inženýři z NASA laboratoří pro proudový pohon vzali identický rover a umístili ho do co nejpodobnější situace.

Zašli tak daleko, že napodobili efekt snížené gravitace. Tohle všechno pro to, aby ho dostali ven. Nebyli schopni přijít na to jak, ale poukázalo to na výhodu lidí nad stroji. Člověk by byl schopen se z té situace dostat. Nehledě na to, že člověk by nemusel na další příkaz čekat 26 minut. Dle vzdálenosti Marsu od Země by se to pohybovalo mezi 8 a 48 minutami. Poslání zprávy na Zem trvá 4 až 24 minut a tu samou dobu ji poslat zpět.

A o to jde, rover se pohybuje podle příkazů, natáhne paži příkazem, každou akci řídí osoba na Zemi. Takže existuje nejen prodleva mezi odesláním a příjmem, ale také pro rozhodnutí se pro co nejlepší postup. Člověku nemusíte dávat příkaz, aby popošel o 100 cm dopředu. Lidé mohou být mnohem lepší roboti než roboti. Ale Jakeu, řeknete si, pořád jsi neodpověděl na otázku proč Mars.

Dobrá připomínka, takže si to rozeberme. Začněme s: Proč ne jiná planeta? Proč ne Venuše? Venuše je blíže než Mars při 26 milionech mil v nejbližším bodě a při 160 milionech mil v nejvzdálenějším. Má také 80 % hmotnosti Země a 90 % její gravitace oproti Marsu, který je desetkrát menší a má 38 % gravitace. Venuše je často považována za dvojče Země, ale má povrchovou teplotu 462 °C, dostatečně horkou pro roztavení olova a povrchový tlak je 92 barů.

Abychom si to lépe představili, 92 by bylo asi stejné jako ponořit se do 1000 stop v oceánu. To by bylo zdrcující. Každý lander nebo sonda poslaná na povrch měla poněkud krátký život. Ten nejdelší trval jen dvě hodiny, než byl zničen prostředím.

Když vyrazíte do 31 mil nad povrch, není to tak hrozné. Je tam podobný tlak, gravitace a ochrana před radiací a kvůli tomu má NASA HAVOC. Venušský ve vysoké nadmořské výšce operující koncept. Něco jako vznášející se město a věděckou laboratoř. Ale všeobecně se má za to, bavíme-li se o planetách Sluneční soustavy, že většina z nich nemá vhodnou teplotu. Jsou moc horké, moc studené, moc daleko, nebo některým z nich chybí povrch, na kterém bychom mohli stát.

Co se týče planet Sluneční soustavy, Mars se stává zřejmou destinací. Takže pošleme na Mars lidi, aby provedli experimenty zdaleka rychleji a s větším účinkem, než by dokázal rover. Člověk může vrtat do polárních ledových čepiček a zjistit, jaká byla atmosféra, když na povrchu Marsu byla tekutá voda. Mohli bychom zjistit, jestli existuje tekutá voda pod povrchem a přitom objevit život i na té nejmenší úrovni.

A tím vyvstává další očividná otázka. Jak tam přežijeme? Jelikož má Mars mnohem menší gravitaci než Země, vaše kosti a svaly by se značnou měrou rozkládaly. Takže planetu teraformujeme. Super fakt o teraformaci. Do roku 1982 se tomu říkalo planetární inženýrství, kdy byl popularizován termín teraformace.

Existuje několik odlišných metod pro teraformování Marsu. Některé zahrnují obrovská zrcadla na oběžné dráze k ohřátí povrchu planety, jiné zahrnují roztavení ledových čepiček, navádění malých asteroidů k nárazu do Marsu. V podstatě bychom na Marsu vytvořili globální oteplování a to by trvalo dlouho dobu. V publikaci od vedoucího vědeckého pracovníka Christophera McKeyho Planetární ekosyntéza na Marsu navrhuje, že produkce atmosféry bohaté na kyslík by trvala více než 100 000 let s použitím současných technologií.

Jiní vědci navrhovali jen 500 nebo 1000 let. Nemluvě o tom, že teraformování planety by nejspíše zabilo vše živé. Ale jak mi řekl astrofyzik Matt O'Dowd: "Kdo potřebuje stavět oblohu, když si můžete postavit střechu?" Rozhlehlé zastřešené habitaty a nedávno NASA vybrala 6 společností k výrobě prototypů.

Nebo možná budou první průzkumnící Marsu žít pod zemí. Zodpovím otázku, na kterou jsem se ptal prvně. Proč Mars? Myslím, že je to chyták, protože ano, jde o rozšíření našeho porozumění života ve Sluneční soustavě. Existuje nebo existoval jiný život kromě toho našeho? Význam, který by to mělo, a další záhady, které bychom tím odkryli, by byly revoluční a svět měnící. Ale když se sami sebe ptáme, proč se vydat na Mars, pomyslím na to, co řekl Benjamin Franklin při prvním letu člověka, letu v horkovzdušném balonu, když se ho zeptali: "Proč?"

Řekl: "K čemu je novorozeně? Je to začátek. Je to první krok, který se promění v něco většího." K cestě na Mars bude potřeba každého z nás ze všech různých zemí, ze všech různých prostředí. Jmenuje se to Mezinárodní vesmírná stanice, ne americká vesmírná stanice nebo japonská vesmírná stanice.

Když se spojíme ve jménu společného cíle, můžeme dosáhnout čehokoliv, vážně můžeme. I když to je jen zasazení semínka lidského života na Mars bez ohledu na to, jak malé se zdá. Vyroste v něco, co jsme si nedokázali představit. A jeho větve se roztáhnou do zbytku naší Sluneční soustavy a galaxie a tak dále a tak dalece.

Cesta na Měsíc napumpovala krev a nadšení pro vědu a inženýrství a pro náš vlastní svět. Pomyslete na to, co by znamenalo vkročení na jinou planetu. Jak pronesl slavný polární průzkumník Sir Ernest Shackleton: "Optimismus je opravdová morální odvaha. Potíže jsou jen věci, které je s to překonat." - A jako vždy. - Díky za sledování. Ahoj, jen jsem si holil tvář.

Děkujeme National Geographic za sponzorování téhle epizody a pro zjištění, jak můžeme Mars udělat domovem, bych doporučil mrknout se na celosvětově vysílaný cyklus Mars. V pondělí 14. listopadu ve 21/20 centrálního času. Omluvte mě.