Oceán je hlubší, než si myslíte

Oceány jsou velice hluboké. Jsou hlubší, než si uvědomujeme. Kdybychom vzali všechnu souš na světě a vyplnili bychom jí nejhlubší místa oceánu, byla by celá planeta pokryta oceánem 3,2 km hlubokým. Tři čtvrtiny planety jsou pokryty vodou a najdeme tu místa, která jsou hlubší než 3 kilometry. Začněme tím, že si ujasníme měřítko.

Tato tečka je běžně vysoký člověk. Tato větší tečka je slon. Toto je největší vyrobená loď Knock Nevis. Nyní se ponořme pod vodu a uvidíme, co najdeme. První zastávkou je hloubka 40 metrů pod hladinou. Je to maximální hloubka pro rekreační potápění. V 93 metrech byl objeven vrak Lusitanie. Je zajímavé, že sama Lusitanie je 240 metrů dlouhá.

Je tedy delší než hloubka vody, ve které se potopila. Kdyby lodě stála na přídi nebo byla nakloněná, vyčuhovala by z vody. O kousek hlouběji, ve 100 metrech, se kvůli dekompresní nemoci stává potápění nebezpečné, pokud nejste dost opatrní. Ale to nezabránilo muži jménem Herbert Nitsch pokořit rekord ve freedivingu, když dosáhl hloubky 214 metrů. Této hloubky dosáhl na jediný nádech.

O kousek hlouběji, ve 332 metrech, leží světový rekord v potápění s přístrojem, kterého dosáhl Ahmed Gabr. Kdyby se potopil do 443 metrů, dosáhl by výšky Empire State Building, kdyby byla ponořena pod hladinu. O kousek hlouběji, v 500 metrech, se nachází maximální hloubka ponoru plejtváků obrovských. Jsou to největší stvoření na světě. Do této hloubky se také mohou ponořit ponorky třídy Seawolf.

V 535 metrech se nachází hloubka, kam se mohou ponořit tučňáci císařští. Zde musím zmínit hydrostatický tlak. V této hloubce se bude hydrostatický tlak na člověka nebo tučňáka rovnat lednímu medvědovi, který stojí na čtvrťáku. V 830 metrech by se nacházel vrchol dubajské Burdž Chalífa, nejvyšší budovy na světě. V 1 000 metrech pod hladinou přecházíme do Děsivé zóny. Světlo z hladiny se za tuto hranici nedostává.

Zbytek oceánu je ponořen do věčné temnoty. Navíc hydrostatický tlak, kterému byste byli vystaveni, by se v této hloubce rovnal tlaku na planetě Venuši. Rychle byste zemřeli. Kdyby vás tlak vody nezabil, narazili byste zde na obří krakatici. V 1 280 metrech bychom se dostali do maximální hloubky, kam se potápí kožatky. V 1 828 metrech bychom se dostali do nejhlubší části Grand Canyonu, kdyby tu s námi byl pod vodou.

Ve 2 kilometrech začneme potkávat děsivá stvoření. Například zlověstně pojmenovanou pásovku černou. Je to masožravá ryba, jejíž žaludek nepropouští světlo. Pokud jste v naprosté temnotě, můžete ji vidět pouze v případě, že si na ni posvítíte. O kus hlouběji, ve 2 250 metrech, najdete maximální hloubku, kam se potápějí vorvani a děsivé obří krakatice.

Vorvani často mají na svých tělech jizvy od chapadel, když v těchto hloubkách s krakaticemi bojují. Tyto krakatice mohou být až 14 metrů dlouhé a mohou vážit až 750 kilogramů. Jejich oči jsou velké jak talíře a na chapadlech mají ostré drápy. Přeji vám tam dole hodně štěstí. Hloubce v 3 800 metrech můžeme najít vrak Titanicu. O kousek hlouběji, ve 4 kilometrech, vstupujeme do hlubinné zóny oceánu.

Hydrostatický tlak je tu neuvěřitelných 76 MPa. Najdete zde podivná, až skoro mimozemská stvoření, jako je třeba anoplogaster, ďasovec a zubatka. Ve 4 267 metrech se nachází průměrná hloubka, ve které se nachází mořské dno. Ale jsou části oceánů, které jsou ještě hlubší. V 4 791 metrech se nachází vrak Bismarcku, který byl potopen ve 2.

světové válce. V 6 kilometrech začíná hadál, oblast pojmenována po Hádesovi. Tlak v těchto hloubkách může být až 1100krát vyšší než na hladině. To je jako slon stojící na poštovní známce nebo člověk, který by nesl 50 Boeingů 747 Jumbo jet. V těchto hloubkách budete bez vnější ochrany okamžitě rozdrceni. Avšak život tu stále existuje. V 6 500 metrech najdeme maximální hloubku ponoru ponorky DSV Alvin.

Je to populární výzkumná ponorka, která objevila Titanic. V úctyhodných 8 848 metrech pod hladinou dosáhneme hloubky, kam by sahal Mount Everest, kdyby se ponořil pod hladinu. A o mnoho hlouběji, v 10 898 metrech, dorazíme do hloubky, kam se dostal v roce 2012 James Cameron díky misi Deepsea Challenger. Avšak největší hloubky lidé dosáhli v roce 1960. Muži jménem Don Walsh a Jacques Piccard dosáhli hloubky 10 916 metrů za pomocí batyskafu Trieste.

Dostat se do této hloubky jim zabralo 5 hodin a zůstali tu pouze 20 minut, než jejich okno naprasklo a oni se začali vracet. O kousek hlouběji, v 10 972 metrech, dosáhneme průměrné výšky letu komerčního letadla. Pokud jste se během letu někdy podívali na zem, chápete, v jaké hloubce se momentálně nacházíme.

Když dosáhnete 10 994 metrů, dosáhli jsme nejhlubšího místa v oceánu, prohlubně Challenger. Nachází se zde, asi 300 km jihozápadně od Guamu. Ale věří se, že téměř jistě existují hlubší části oceánu, které jsme zatím neobjevili. Až teprve v roce 1997 byla objevena prohlubeň Sirena, která dosahuje hloubky 10 732 metrů. Je to druhé nejhlubší místo v oceánu.

Odhaduje se, že přesně zmapováno bylo jen asi 5 % mořského dna. Zbylých 95 % je stále tajemstvím. Možná je jen otázkou času, než objevíme hlubší část oceánu. Kdo ví, co tam najdeme. Překlad: Mithril www.videacesky.cz