Oceán je hlubší, než si myslíte

Oceány jsou velice hluboké. Jsou hlubší, než si uvědomujeme. Kdybychom vzali všechnu souš na světě a vyplnili bychom
jí nejhlubší místa oceánu, byla by celá planeta
pokryta oceánem 3,2 km hlubokým. Tři čtvrtiny planety jsou pokryty vodou a najdeme tu místa,
která jsou hlubší než 3 kilometry. Začněme tím, že si ujasníme měřítko.

Tato tečka je běžně vysoký člověk. Tato větší tečka je slon. Toto je největší vyrobená loď Knock Nevis. Nyní se ponořme pod vodu
a uvidíme, co najdeme. První zastávkou je hloubka
40 metrů pod hladinou. Je to maximální hloubka
pro rekreační potápění. V 93 metrech byl
objeven vrak Lusitanie. Je zajímavé, že sama
Lusitanie je 240 metrů dlouhá.

Je tedy delší než hloubka vody,
ve které se potopila. Kdyby lodě stála na přídi
nebo byla nakloněná, vyčuhovala by z vody. O kousek hlouběji, ve 100 metrech, se kvůli dekompresní nemoci stává potápění
nebezpečné, pokud nejste dost opatrní. Ale to nezabránilo muži
jménem Herbert Nitsch pokořit rekord ve freedivingu, když dosáhl hloubky 214 metrů. Této hloubky dosáhl na jediný nádech.

O kousek hlouběji, ve 332 metrech, leží světový rekord v potápění s přístrojem,
kterého dosáhl Ahmed Gabr. Kdyby se potopil do 443 metrů, dosáhl by výšky Empire State Building,
kdyby byla ponořena pod hladinu. O kousek hlouběji, v 500 metrech, se nachází maximální hloubka
ponoru plejtváků obrovských. Jsou to největší stvoření na světě. Do této hloubky se také mohou
ponořit ponorky třídy Seawolf.

V 535 metrech se nachází hloubka,
kam se mohou ponořit tučňáci císařští. Zde musím zmínit hydrostatický tlak. V této hloubce se bude hydrostatický tlak
na člověka nebo tučňáka rovnat lednímu medvědovi,
který stojí na čtvrťáku. V 830 metrech by se nacházel
vrchol dubajské Burdž Chalífa, nejvyšší budovy na světě. V 1 000 metrech pod hladinou
přecházíme do Děsivé zóny. Světlo z hladiny
se za tuto hranici nedostává.

Zbytek oceánu je ponořen do věčné temnoty. Navíc hydrostatický tlak,
kterému byste byli vystaveni, by se v této hloubce
rovnal tlaku na planetě Venuši. Rychle byste zemřeli. Kdyby vás tlak vody nezabil,
narazili byste zde na obří krakatici. V 1 280 metrech bychom
se dostali do maximální hloubky, kam se potápí kožatky. V 1 828 metrech bychom se dostali
do nejhlubší části Grand Canyonu, kdyby tu s námi byl pod vodou.

Ve 2 kilometrech začneme
potkávat děsivá stvoření. Například zlověstně
pojmenovanou pásovku černou. Je to masožravá ryba,
jejíž žaludek nepropouští světlo. Pokud jste v naprosté temnotě, můžete ji vidět pouze v případě,
že si na ni posvítíte. O kus hlouběji, ve 2 250 metrech, najdete maximální hloubku, kam se potápějí
vorvani a děsivé obří krakatice.

Vorvani často mají na svých tělech
jizvy od chapadel, když v těchto hloubkách
s krakaticemi bojují. Tyto krakatice mohou
být až 14 metrů dlouhé a mohou vážit až 750 kilogramů. Jejich oči jsou velké jak talíře
a na chapadlech mají ostré drápy. Přeji vám tam dole hodně štěstí. Hloubce v 3 800 metrech
můžeme najít vrak Titanicu. O kousek hlouběji, ve 4 kilometrech, vstupujeme do hlubinné zóny oceánu.

Hydrostatický tlak
je tu neuvěřitelných 76 MPa. Najdete zde podivná,
až skoro mimozemská stvoření, jako je třeba anoplogaster,
ďasovec a zubatka. Ve 4 267 metrech
se nachází průměrná hloubka, ve které se nachází mořské dno. Ale jsou části oceánů,
které jsou ještě hlubší. V 4 791 metrech se nachází vrak Bismarcku,
který byl potopen ve 2.

světové válce. V 6 kilometrech začíná hadál, oblast pojmenována po Hádesovi. Tlak v těchto hloubkách může
být až 1100krát vyšší než na hladině. To je jako slon
stojící na poštovní známce nebo člověk, který by
nesl 50 Boeingů 747 Jumbo jet. V těchto hloubkách budete
bez vnější ochrany okamžitě rozdrceni. Avšak život tu stále existuje. V 6 500 metrech najdeme maximální
hloubku ponoru ponorky DSV Alvin.

Je to populární výzkumná ponorka,
která objevila Titanic. V úctyhodných
8 848 metrech pod hladinou dosáhneme hloubky, kam by sahal
Mount Everest, kdyby se ponořil pod hladinu. A o mnoho hlouběji,
v 10 898 metrech, dorazíme do hloubky,
kam se dostal v roce 2012 James Cameron díky misi Deepsea Challenger. Avšak největší hloubky
lidé dosáhli v roce 1960. Muži jménem Don Walsh a Jacques Piccard
dosáhli hloubky 10 916 metrů za pomocí batyskafu Trieste.

Dostat se do této hloubky
jim zabralo 5 hodin a zůstali tu pouze 20 minut, než jejich okno naprasklo
a oni se začali vracet. O kousek hlouběji, v 10 972 metrech, dosáhneme průměrné výšky
letu komerčního letadla. Pokud jste se během letu
někdy podívali na zem, chápete, v jaké hloubce
se momentálně nacházíme.

Když dosáhnete 10 994 metrů, dosáhli jsme nejhlubšího
místa v oceánu, prohlubně Challenger. Nachází se zde,
asi 300 km jihozápadně od Guamu. Ale věří se, že téměř jistě
existují hlubší části oceánu, které jsme zatím neobjevili. Až teprve v roce 1997 byla
objevena prohlubeň Sirena, která dosahuje hloubky 10 732 metrů. Je to druhé nejhlubší místo v oceánu.

Odhaduje se, že přesně zmapováno
bylo jen asi 5 % mořského dna. Zbylých 95 % je stále tajemstvím. Možná je jen otázkou času,
než objevíme hlubší část oceánu. Kdo ví, co tam najdeme. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz