Porozumění Wish You Were Here od Pink Floyd

Jaká je cena za slávu? Tahle otázka je předmětem jednoho z mých nejoblíbenějších alb, Wish You Were Here od Pink Floyd. Bylo vydáno jako následník legendárního Dark Side of the Moon a v jejich diskografii má zvláštní místo. Kapela jej napsala, když se potýkala s problémy spojenými se slávou. Měli problémy najít inspiraci a ve studiu si vůbec nerozuměli. Vytvořili melancholické album, které bylo zčásti vzpomínkou na jejich přítele Syda Barretta a zčásti kritickým pohledem na hudební průmysl, který vinili za své problémy.

Podívejme se na to detailněji... O SLÁVĚ A FLOYDECH K porozumění Wish You Were Here musíme znát příběh Syda Barretta. Barrett byl původním kytaristou a zpěvákem Pink Floyd, ale v pozdních šedesátých letech si jeho užívání LSD začalo vybírat daň. Začal se chovat zvláštně a nepředvídatelně.

Mnoho lidí si v současnosti myslí, že trpěl schizofrenií. Navzdory Barretovým kořenům u Pink Floyd ho nakonec kapela musela nahradit, když se víc a víc vzdaloval od reality. Do kapely vstoupil David Gilmour a nahradil Barretta na postu kytaristy a Barrett brzy opustil kapelu definitivně. V následujících letech se jeho mentální stav ještě víc zhoršil a Barrett se na čas vytratil. To se stalo inspirací pro téma ústřední skladby na Wish You Were Here – Shine On You Crazy Diamond.

"Zař, ty bláznivej démante." Skladba je rozdělená na dvě písně a do devíti sekcí. První píseň album otevírá, druhá uzavírá. Skladba je postavena na čtyřnotovém kytarovém motivu, který Rogeru Watersovi připomínal strašení Sydova ducha. Jednoho dne, když na Shine On Pink Floyd pracovali, tento duch se objevil v jejich studiu. Když skladbu nahrávali, do studia vešel veliký, plešatý a zmatený Barrett.

Členové Pink Floyd o tom mluví v The Story of Wish You Were Here. Nepoznal jsem ho. Nevěděl jsem, že je to on, ale bylo to hodně emotivní. Roger a David plakali. – Storm Thorgerson, tvůrce přebalu alba. Byla to velká ztráta. Jen představa toho, co by dokázal... Mohl dokázat skvělé věci. – David Gilmour, kytara, zpěv. Poté, co je navštívil, Barrett zmizel a už nikdy se neobjevil na veřejnosti. Syd Barrett zemřel v roku 2006 ve věku 60 let. Shine On You Crazy Diamond slouží kapele jako pátrání po jejich ztraceném příteli.

I přesto, že obě části mají spolu téměř půl hodiny, text skladby je celkem stručný. Můžeme v něm najít verš, který spojuje píseň se zbytkem alba: Uvízl jsi v konfliktu mezi dětstvím a slávou. Členové kapely měli za to, že sláva je alespoň částečně zodpovědná za Barrettův kolaps. Je všeobecně známé, že hudební průmysl ničí kreativní lidi, a kapela zkoumala tohle téma v prostřední částí alba. Welcome To The Machine je zpívaná z pohledu zaměstnance hudebního průmyslu, který mluví s umělcem.

Bez zájmu o umělcovu skutečnou osobnost jej bude vydavatelství prodávat s vymyšlenou biografií plnou klišé: Koupil sis kytaru, abys potrestal mámu, neměl jsi rád školu a víš, že nejsi ničí šašek. V druhé sloce zpívají o výrobci osudů rockových hvězd: O čem jsi snil? V pořádku, my jsme ti řekli, o čem máš snít. Snil jsi o velké hvězdě, která hraje úžasně na kytaru. Skladba je plná zlověstně působící hudby a industriálních zvukových efektů.

Odráží to chladnou, nelidskou povahu hudebního průmyslu. V závěru písně slyšíme zvuky oslavy, plné pózování, bez skutečné lidskosti. Další skladba je stejně kritická vůči hudebnímu průmyslu. Je zpívaná z pohledu ředitele vydavatelství. Ten láká Pink Floyd na peníze a úspěch, ale ani se nenamáhá naučit, jak se členové kapely jmenují: Kapela je úžasná, to myslím vážně, mimochodem, který z vás je Pink? To jsou odkazy na skutečné interakce s vydavatelstvími, které kapela zažila.

Tlačili na ni s čísly a žebříčkovými úspěchy bez toho, aby se trochu zajímali o hudební potenciál kapely. Na obalu alba jsou tato témata znázorněna také. Na přední straně se uzavírá obchod a jedna strana se doslova spálí. Zezadu vidíme obchodníka bez tváře v poušti, představujícího bezcitnou povahu hudebního průmyslu v očích Pink Floyd. David Gilmour řekl Red Beard, že kapela byla při nahrávání ve stavu rozčarování: Mohli jsme mít v podstatě všechno a to si pak člověk musí uvědomit, proč to vlastně dělá.

Bylo to matoucí a tak trochu prázdné období. To se odráží v titulní skladbě alba, která připisuje ztrátu Syda Barretta chladnosti hudebního průmyslu: Dokážeš rozeznat zelená pole od chladné ocelové železnice? Úsměv od úšklebku? Myslíš si, že to dokážeš? Skladbu Wish You Were Here můžeme chápat jako touhu po tom, aby byl Barrett s kapelou a aby byl mentálně v pořádku.

Současně je to však reflexe pocitů samotné kapely. Byli odpojeni od reality, neinspirováni, cítili se být nepřítomní. Kapela vidí paralelu mezi zhoršením vlastních vztahů a zhoršením mentálního stavu Barretta. Tak jako u něj mentální nemoc způsobila ztrátu lidskosti, tak nátlak hudebního průmyslu způsoboval ztrátu lidskosti v Pink Floyd. Wish You Were Here je emotivním odrazem stavu, v jakém se kapela nacházela při nahrávání alba.

A myslím, že je to odkaz samotné kapele, že v čase, kdy byli rozdělení a zatrpklí, byli schopni vytvořit něco tak emotivního a lidského. Představa, že Syd Barrett by na to byl hrdý, je krásná. Překlad: redruM www.videacesky.cz