Porozumění Wish You Were Here od Pink Floyd

Jaká je cena za slávu? Tahle otázka je předmětem
jednoho z mých nejoblíbenějších alb, Wish You Were Here od Pink Floyd. Bylo vydáno jako následník
legendárního Dark Side of the Moon a v jejich diskografii
má zvláštní místo. Kapela jej napsala, když se potýkala
s problémy spojenými se slávou. Měli problémy najít inspiraci
a ve studiu si vůbec nerozuměli. Vytvořili melancholické album,
které bylo zčásti vzpomínkou na jejich přítele Syda Barretta
a zčásti kritickým pohledem na hudební průmysl,
který vinili za své problémy.

Podívejme se na to detailněji... O SLÁVĚ A FLOYDECH K porozumění Wish You Were Here
musíme znát příběh Syda Barretta. Barrett byl původním
kytaristou a zpěvákem Pink Floyd, ale v pozdních šedesátých letech
si jeho užívání LSD začalo vybírat daň. Začal se chovat
zvláštně a nepředvídatelně.

Mnoho lidí si v současnosti
myslí, že trpěl schizofrenií. Navzdory Barretovým kořenům u Pink Floyd
ho nakonec kapela musela nahradit, když se víc a víc
vzdaloval od reality. Do kapely vstoupil David Gilmour
a nahradil Barretta na postu kytaristy a Barrett brzy opustil kapelu definitivně. V následujících letech
se jeho mentální stav ještě víc zhoršil a Barrett se na čas vytratil. To se stalo inspirací pro téma
ústřední skladby na Wish You Were Here – Shine On You Crazy Diamond.


"Zař, ty bláznivej démante." Skladba je rozdělená
na dvě písně a do devíti sekcí. První píseň album otevírá, druhá uzavírá. Skladba je postavena na čtyřnotovém
kytarovém motivu, který Rogeru Watersovi připomínal strašení Sydova ducha. Jednoho dne, když na Shine On
Pink Floyd pracovali, tento duch se objevil v jejich studiu. Když skladbu nahrávali, do studia
vešel veliký, plešatý a zmatený Barrett.

Členové Pink Floyd o tom mluví
v The Story of Wish You Were Here. Nepoznal jsem ho. Nevěděl jsem,
že je to on, ale bylo to hodně emotivní. Roger a David plakali.
– Storm Thorgerson, tvůrce přebalu alba. Byla to velká ztráta.
Jen představa toho, co by dokázal... Mohl dokázat skvělé věci.
– David Gilmour, kytara, zpěv. Poté, co je navštívil, Barrett zmizel
a už nikdy se neobjevil na veřejnosti. Syd Barrett zemřel
v roku 2006 ve věku 60 let. Shine On You Crazy Diamond slouží kapele
jako pátrání po jejich ztraceném příteli.

I přesto, že obě části mají spolu
téměř půl hodiny, text skladby je celkem stručný. Můžeme v něm najít
verš, který spojuje píseň se zbytkem alba: Uvízl jsi v konfliktu
mezi dětstvím a slávou. Členové kapely měli za to,
že sláva je alespoň částečně zodpovědná za Barrettův kolaps. Je všeobecně známé, že hudební průmysl
ničí kreativní lidi, a kapela zkoumala tohle téma v prostřední částí alba.
Welcome To The Machine je zpívaná z pohledu zaměstnance hudebního
průmyslu, který mluví s umělcem.

Bez zájmu o umělcovu skutečnou osobnost
jej bude vydavatelství prodávat s vymyšlenou biografií plnou klišé: Koupil sis kytaru, abys potrestal
mámu, neměl jsi rád školu a víš, že nejsi ničí šašek. V druhé sloce zpívají o výrobci
osudů rockových hvězd: O čem jsi snil? V pořádku, my jsme
ti řekli, o čem máš snít. Snil jsi o velké hvězdě,
která hraje úžasně na kytaru. Skladba je plná zlověstně působící hudby
a industriálních zvukových efektů.

Odráží to chladnou,
nelidskou povahu hudebního průmyslu. V závěru písně slyšíme zvuky oslavy,
plné pózování, bez skutečné lidskosti. Další skladba je stejně kritická
vůči hudebnímu průmyslu. Je zpívaná z pohledu
ředitele vydavatelství. Ten láká Pink Floyd na peníze a úspěch, ale ani se nenamáhá naučit,
jak se členové kapely jmenují: Kapela je úžasná, to myslím vážně,
mimochodem, který z vás je Pink? To jsou odkazy na skutečné interakce
s vydavatelstvími, které kapela zažila.

Tlačili na ni s čísly a žebříčkovými
úspěchy bez toho, aby se trochu zajímali o hudební potenciál kapely. Na obalu alba jsou tato témata
znázorněna také. Na přední straně se uzavírá obchod
a jedna strana se doslova spálí. Zezadu vidíme obchodníka bez tváře
v poušti, představujícího bezcitnou povahu hudebního průmyslu
v očích Pink Floyd. David Gilmour řekl Red Beard, že kapela
byla při nahrávání ve stavu rozčarování: Mohli jsme mít v podstatě všechno
a to si pak člověk musí uvědomit, proč to vlastně dělá.

Bylo to matoucí
a tak trochu prázdné období. To se odráží v titulní skladbě alba,
která připisuje ztrátu Syda Barretta chladnosti hudebního průmyslu: Dokážeš rozeznat zelená pole
od chladné ocelové železnice? Úsměv od úšklebku? Myslíš si, že to dokážeš? Skladbu Wish You Were Here můžeme
chápat jako touhu po tom, aby byl Barrett s kapelou a aby byl mentálně v pořádku.

Současně je to však reflexe
pocitů samotné kapely. Byli odpojeni od reality,
neinspirováni, cítili se být nepřítomní. Kapela vidí paralelu mezi zhoršením
vlastních vztahů a zhoršením mentálního stavu Barretta. Tak jako u něj mentální nemoc
způsobila ztrátu lidskosti, tak nátlak hudebního průmyslu
způsoboval ztrátu lidskosti v Pink Floyd. Wish You Were Here je emotivním odrazem
stavu, v jakém se kapela nacházela při nahrávání alba.

A myslím, že je to odkaz samotné kapele,
že v čase, kdy byli rozdělení a zatrpklí, byli schopni vytvořit
něco tak emotivního a lidského. Představa, že Syd Barrett
by na to byl hrdý, je krásná. Překlad: redruM
www.videacesky.cz