Polly: Nejtemnější píseň od NirvanyNerdwriter1

Ze všech temných písní kapely Nirvana, a že je jich hodně, mi ta nejvíc znepokojující přijde Polly, šestá skladba jejich alba Nevermind, akustická píseň, tichá píseň, o znásilnění a mučení dospívající dívky, vyprávěná z pohledu násilníka. Je těžké o této písní mluvit, ještě těžší, protože se zakládá na skutečném případu. Roku 87 byl G. Friend podmínečně propuštěn za čin, za který byl odsouzen roku 60, a unesl 14letou dívku, když šla z koncertu, odvedl ji do svého karavanu a opakovaně ji znásilňoval a mučil letlampou, zatímco byla zavěšená na tyči.

To nejsem já, dej si semínko, nech mě ti přistřihnout tvá špinavá křídla. Jo, je to strašný. Je to také uprostřed jednoho z nejprodávanějších alb 90. let. Alba, které zažilo mainstreamový úspěch. Taková zvěrstva jako ta vylíčená v Polly jsou tak srdcervoucí, že je naším instinktem se odvrátit.

Pravda o takovém násilí bývá snadno potlačena, zapomenuta, vyhýbáme se jí, ale Kurt Cobain to nemohl snést. Kromě objevování vlastních strachů a úzkostí v hudbě Nirvany se také hlásil k feminismu a opakovaně vystupoval proti sexismu a násilí vůči ženám, zvláště sexuálnímu násilí. Nezdá se to moc, ale vydělali jsme 50 000 $ pro bosenské oběti znásilnění. A to je mnohem víc, než kdybychom na to jen nadávali, mluvili o tom v rozhovorech, vydali fanouškovský časopis.

Na tom není nic špatného, ale využíváme ty prostředky, které máme. Cobain nejenom mluvil. Nirvana uspořádala koncert pro bosenské oběti znásilnění a na obalu alba Incesticide Cobain říká sexistům, aby si jejich alba nekupovali ani nechodili na jejich koncerty. Morální zásady před penězi. Cobainovy názory byly svou podstatou politické, ale jeho nadání vězelo v umění. A co může udělat umělec, se liší od toho, co může udělat aktivista nebo politik.

Umění, a hudba především, nás zasahuje emocionálně. Zasahuje naše nitro. A na základě toho má jedinečnou sílu rozvinout naši empatii, a proto je úhel pohledu v Polly tak šokující. Ale než se k tomu dostanu, promluvil bych o struktuře písně. Dostal jsem se k Nirvaně docela pozdě. Byly mi tři, když vyšlo Nevermind, ale jejich hudbu jsem začal poslouchat až před několika lety. A dvě věci, které mě nejvíce překvapily, byly zaprvé Cobainova poetická genialita a zadruhé chytlavost a jednoduchost jejich písní.

A jednodušší než Polly to už být nemůže. Je složená v E moll. Pořadí akordů je stále stejné: E moll, G, D a C pro sloky pořád dokola. Pak G5, B♭5, D5 a E5 na refrén. V refrénu se objeví nenápadná basa na hlubším konci a Cobainova vokálová harmonie na vyšším konci. Nepořež se. Chci pomoct, abych se ukojil.

V písni nejsou žádné bicí kromě úderu na činely na začátku refrénu. A po druhém refrénu je prostor pro basu, která zní celých 9 vteřin, než se znovu vrátí repetitivní sekvence. Polly je v podstatě Cobain a jeho kytara. Pozvolná, chytlavá melodie a zpěv. A tato zdrženlivost vede k pocitu blízkosti, intimity, autenticity. Ten pocit je umocněn použitým nástrojem. V Polly hraje Cobain na kytaru Stella, kterou koupil za 30 $ v zastavárně. „Jen stěží vydrží naladěná,“ řekl Guitar Worldu roku 92, „potřebuju izolepu, abych ladicí mechaniku udržel na místě.“ Jednotvárný škubavý zvuk odstraňuje jakoukoliv uhlazenost, která by se mohla dostat mezi, a nakonec oddělit, muzikanta a posluchače.

Polly je píseň složená tak, aby Cobainovi umožnila přístup do vaší hlavy. Otázkou je: jakmile tam je, co tam dělá? Cobain v Polly učinil překvapivou a silnou volbu, protagonistou písně, důvěrným zpěvákem, udělal toho násilníka. To je jasné už hned po prvních dvou verších.

Polly chce krekr. Asi bych z ní měl nejdřív slézt. Jsme uvnitř mysli tohoto odporného muže, nese nás svým proudem vědomí. V každém verši mluví o tom, co se děje, s pobaveným odstupem, který je jaksi děsivější, protože postrádá emoce. Cobainův zpěv je odtažitý, ale zároveň uchvácený. Možná by si dala něco k jídlu.

Požádala mě, abych ji rozvázal. Krátká honička by byla fajn. Cobain běžně snižoval význam svých textů. Ale nevěřte tomu. Možná bychom neměli hledat skryté významy a podobné věci, ale jeho deníky odhalují fascinaci jazykem a slovními hříčkami. Refrén v Polly se skládá z fragmentů výjevů a pocitů, které dokonale napodobují chaotický proud mysli. Všimněte si touhy, lítosti, volání o pomoc, krutosti, sebeklamu, poctivosti.

Všechny na okamžik vystoupí na povrch a pak závěrečná animální myšlenka, která muži přikazuje, jak se chovat: ukojit se. Pokud se necháváte unášet násilníkovým proudem vědomí ve slokách, v refrénu, topíte se v něm. Myslel jsem to vážně. Nech mě se na tobě projet. Nepořež se. Chci pomoct, abych se ukojil.

Jak to dokáže pouze hudba, Cobain nás nutí emocionálně se ztotožnit se zlem. Abychom už takovou brutalitu nepotlačovali, abychom se jí nevyhýbali, udělá z ní naši brutalitu. To je hluboce znepokojivá zkušenost, která nás ale zároveň motivuje. „Problém skupin, které se zabývají znásilněním, je, že se snaží učit ženy, jak se bránit,“ řekl Cobain NME roku 91. „Ve skutečnosti je potřeba učit muže, aby neznásilňovali. Běžte ke zdroji a začněte tam.“ S chytlavou melodií a kytarou za 30 $ přesně to dělá.

Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz