Proč Spojené státy bojovaly v Korejské válce?PragerU
9
Proč byla bojována Korejská válka? A proč se do ní vložily Spojené státy?
Pokud se vám video z tohoto nového kanálu líbí, nezapomeňte nám to napsat do komentářů. V případě kladného hodnocení budou následovat další podobná videa. Díky!
Přepis titulků
Zmiňte dnes Korejskou válku a většina lidí na vás bude hledět prázdným výrazem. V době, kdy probíhala, jen pět let po konci druhé světové války, ji každý uznával jako konflikt, který utváří svět. Jako drsnou konfrontaci mezi jednotkami demokracie a komunismu. Začala 25. června 1950, kdy Severní Korea
s podporou SSSR překročila 38. rovnoběžku a napadla Spojenými státy podporovanou
antikomunistickou Jižní Koreu. Během týdnů komunisté ovládli skoro celou zemi.
Spojené státy si nebyly nejprve jisté, jestli by měly nemohly zareagovat. Amerika po druhé světové válce ořezala vojenský rozpočet a chybělo jí vybavení i vojáci. Stále se ještě plně neprobudila z expanzivní hrozby ze strany Sovětského Ruska. Sověti, podpořeni vlastním vývojem atomové bomby a Mao Ce Tungovým vítězstvím v Číně, vycítili neschopnost Američanů jednat a podpořili agresi Severní Koreje. Avšak během týdnů prezident Harry Truman vyslal jednotky zachránit potápějící se spojenecký perimetr v městě Pusan na jihu Korejského poloostrova.
A do konce září 1950 generál Douglas MacArthur úspěšně provedl vylodění v Inchonu a začal s protiútoky. Rychle získal zpět celý jih a poslal Američany vedené jednotky OSN hluboko do Severní Koreji s cílem sjednotit celý poloostrov. Nečekal ale, že řeku Amnokkang překročí stovky tisíc vojáků Čínské rudé armády, kteří v přesile zaženou Američany zpět do Jižní Koreje. Díky genialitě generála Matthewa Ridgewaye, který dorazil převzít velení do Jižní Koree v prosinci 1950, zatlačili v dalších stech dnech jednotky OSN komunisty zpět přes 38.
rovnoběžku. Boje byly tvrdé. Soul, hlavní město Jižní Koreje, vystřídal vlastníka pětkrát, než byl konečně zabezpečen Američany. Během let 1952 a 1953 byla válka statická, ani jedna strana nebyla schopna rozhodujícího úderu. Nakonec konflikt skončil napjatým příměřím v červenci 1953. Po dalších 60 let přetrvala Studená válka mezi Stalinistickým severem a Jižní Koreou, která se do 60. let vyvinula v demokratickou a ekonomicky silnou zemi. Přes 35 000 Američanů zemřelo v Korejské válce.
Válka značila první velký ozbrojený konflikt jaderného věku, a první válku, ve které Spojené státy jasně neporazily nepřítele a nemohly si tedy diktovat podmínky příměří. Stála účast ve válce a zachování Jihu - bez sjednocení celého poloostrova - za vysokou krvavou cenu? Záchrana Jihu byla začátkem dnešní demokratické a prosperující Jižní Koreje. 50 milionů občanů získalo svobodu, blahobyt a požehnalo svět předními produkty od značek jako Hyundai, Kia, LG a Samsung. Jižní Korea je modelem globálního občanství a silným spojencem USA a stojí v ostrém kontrastu ke komunistickému režimu na severu, který vyhladověl a zavraždil miliony vlastních obyvatel a způsobil ve světě nevýslovnou hrůzu.
Kdyby nebylo Americké intervence a podpory Jihu, dnešní monstrózní režim v Pchjongjangu by vládl celé Koreji, což by jaderně vyzbrojenému diktátorovi zajistilo ještě větší sílu a zdroje. Americká snaha zachránit Koreu také poslala zprávu komunistické Číně i SSSR, že svobodný svět pod vedením USA nebude nadále tolerovat vojenské anexe svobodných národů.
Následná politika zastrašování pomohla odradit komunistický svět od podobných útoků na Japonsko, Tchaj-wan a západní Evropu. Korejská válka nakonec ukázala Spojeným státům nebezpečí odzbrojení a izolacionismu a vedla k dvojstranické zahraniční politice zadržení světového komunismu, která v roce 1989 konečně vedla k rozpadu Sovětského svazu a s tím k vítězství ve Studené válce. Korejská válka znamenala neúplné americké vítězství a neúspěch osvobodit Severní Koreu a sjednotit tak poloostrov, avšak i přesto se jednalo o vítězství. A to nejen z vojenské perspektivy, ale i z té morální.
Důvodem, proč v Koreji zemřelo 35 000 Američanů, bylo udržet alespoň polovinu Korejců svobodnou. Korea neměla jediný nerostný zdroj, který by Americe prospěl. Korejská válka si zasluhuje více než prázdný pohled. Zasluhuje si být pamatována a studována s pýchou. Pro Prager University Victor Davis Hanson, Hoover Institution.
Spojené státy si nebyly nejprve jisté, jestli by měly nemohly zareagovat. Amerika po druhé světové válce ořezala vojenský rozpočet a chybělo jí vybavení i vojáci. Stále se ještě plně neprobudila z expanzivní hrozby ze strany Sovětského Ruska. Sověti, podpořeni vlastním vývojem atomové bomby a Mao Ce Tungovým vítězstvím v Číně, vycítili neschopnost Američanů jednat a podpořili agresi Severní Koreje. Avšak během týdnů prezident Harry Truman vyslal jednotky zachránit potápějící se spojenecký perimetr v městě Pusan na jihu Korejského poloostrova.
A do konce září 1950 generál Douglas MacArthur úspěšně provedl vylodění v Inchonu a začal s protiútoky. Rychle získal zpět celý jih a poslal Američany vedené jednotky OSN hluboko do Severní Koreji s cílem sjednotit celý poloostrov. Nečekal ale, že řeku Amnokkang překročí stovky tisíc vojáků Čínské rudé armády, kteří v přesile zaženou Američany zpět do Jižní Koreje. Díky genialitě generála Matthewa Ridgewaye, který dorazil převzít velení do Jižní Koree v prosinci 1950, zatlačili v dalších stech dnech jednotky OSN komunisty zpět přes 38.
rovnoběžku. Boje byly tvrdé. Soul, hlavní město Jižní Koreje, vystřídal vlastníka pětkrát, než byl konečně zabezpečen Američany. Během let 1952 a 1953 byla válka statická, ani jedna strana nebyla schopna rozhodujícího úderu. Nakonec konflikt skončil napjatým příměřím v červenci 1953. Po dalších 60 let přetrvala Studená válka mezi Stalinistickým severem a Jižní Koreou, která se do 60. let vyvinula v demokratickou a ekonomicky silnou zemi. Přes 35 000 Američanů zemřelo v Korejské válce.
Válka značila první velký ozbrojený konflikt jaderného věku, a první válku, ve které Spojené státy jasně neporazily nepřítele a nemohly si tedy diktovat podmínky příměří. Stála účast ve válce a zachování Jihu - bez sjednocení celého poloostrova - za vysokou krvavou cenu? Záchrana Jihu byla začátkem dnešní demokratické a prosperující Jižní Koreje. 50 milionů občanů získalo svobodu, blahobyt a požehnalo svět předními produkty od značek jako Hyundai, Kia, LG a Samsung. Jižní Korea je modelem globálního občanství a silným spojencem USA a stojí v ostrém kontrastu ke komunistickému režimu na severu, který vyhladověl a zavraždil miliony vlastních obyvatel a způsobil ve světě nevýslovnou hrůzu.
Kdyby nebylo Americké intervence a podpory Jihu, dnešní monstrózní režim v Pchjongjangu by vládl celé Koreji, což by jaderně vyzbrojenému diktátorovi zajistilo ještě větší sílu a zdroje. Americká snaha zachránit Koreu také poslala zprávu komunistické Číně i SSSR, že svobodný svět pod vedením USA nebude nadále tolerovat vojenské anexe svobodných národů.
Následná politika zastrašování pomohla odradit komunistický svět od podobných útoků na Japonsko, Tchaj-wan a západní Evropu. Korejská válka nakonec ukázala Spojeným státům nebezpečí odzbrojení a izolacionismu a vedla k dvojstranické zahraniční politice zadržení světového komunismu, která v roce 1989 konečně vedla k rozpadu Sovětského svazu a s tím k vítězství ve Studené válce. Korejská válka znamenala neúplné americké vítězství a neúspěch osvobodit Severní Koreu a sjednotit tak poloostrov, avšak i přesto se jednalo o vítězství. A to nejen z vojenské perspektivy, ale i z té morální.
Důvodem, proč v Koreji zemřelo 35 000 Američanů, bylo udržet alespoň polovinu Korejců svobodnou. Korea neměla jediný nerostný zdroj, který by Americe prospěl. Korejská válka si zasluhuje více než prázdný pohled. Zasluhuje si být pamatována a studována s pýchou. Pro Prager University Victor Davis Hanson, Hoover Institution.
Komentáře (0)