Jezerní pošta doručovaná z pohybujícího se člunu

Tohle je objektivně špatný nápad. Doručovat poštu tak, že náctiletí seskočí ze člunu, přeběhnou molo, dají dopis do schránky a potom zase naskočí na člun, než jim ujede. Je to šílenost. A ne úplně bezpečné. Kdyby to někdo navrhl teď ve 20. století, neprošlo by to. Ale poštovní skoky jsou tady taková tradice, u jezera Geneva ve Wisconsinu.



A taky turistická atrakce. A já si dnes vyzkouším, jestli by mi to šlo. Přišlo mi to jako skvělý nápad, dokud jsem neoblékl záchrannou vestu. Já dělám poštovní skoky už pět sezón. Tohle je šesté léto práce pro plavební společnost. Nejdřív musíte rok dělat běžnou brigádu, než se můžete ucházet o pozici pošťáka. Když s tím začali v roce 1916, bylo podél jezera asi 60 domů a jinak se k nim pošta nedostala. Dnes doručujeme podobnému počtu domů.



Nejsme zaměstnanci pošty, pracuji pro plavební společnost, ale máme smlouvu na doručování pošty v sezóně, tedy 15. 6. – 15. 9. V roce 1916 tehdejší plavební společnost pořídila člun Walworth a začala v sezóně rozvážet poštu po jezeře. Asi chápete, že podíl z poštovného, v roce 1916 ve výši asi 5 centů, by provoz takového člunu nezaplatil. Někdo dostal skvělý nápad spojit rozvoz pošty s převážením lidí, protože to nakonec pokryje náklady na doručování pošty.



Poštovní člun vyráží každý den v 10 hodin. Dokonce i v neděli rozvážíme noviny. Já tu jsem asi 3 nebo 4 dny v týdnu a dohromady je nás 6 pošťáků. Když máme dodat velkou krabici, kapitán trochu zpomalí, abychom nespadli a neublížili si. Když je balíček moc velký, často úplně zastavíme. Služba jim začíná v 7.



Jako první uklidí člun, vyčistí záchody, přinesou na palubu zásoby. Paige musí připravit a srovnat noviny, napsat na ně číslo mola… Všechny ty domy mají klasickou adresu, ale my k ní přiřazujeme ještě číslo mola. Většinou se nám přihlásí na 5–6 míst zhruba 15 zájemců. Jsou skokani, ale také průvodci. Vedou část té prohlídky, takže musí umět dobře mluvit, pak testujeme skoky. Musí mít docela kondici, ale to se obvykle ukáže během konkurzu.



Já na konkurzu spadla do vody. Ale dali mi druhou šanci, zkusila jsem to znovu a podařilo se mi to napravit. Je důležité být sebevědomý, nebát se toho skoku, jinak hrozí, že člověk uklouzne a spadne. Před cestou jsem dostal pár tipů od pošťačky ve službě. Když seskakuju, mám se snažit trochu srovnat rychlost nebo tak?



Tady ani tolik nejde o rychlost. Jen nesmíš mířit přímo na ten člun, jinak se s ním prostě srazíš. A u toho seskoku, když skáču ze člunu, stačí se prostě snažit nezlomit si nohu? Víceméně. Nesnaž se hned po seskoku zastavit. Požene tě to dál, takže se spíš snaž to kousek vyklusat. Takže seskočím, běžím, běžím, - dám poštu do schránky.



- Ano, ta bude blízko. - Potom běžím dál. - Ano. Pak se otočíš. - Jasné. - A pak pár kroků podél člunu. Takže aspoň trochu srovnám kroky s rychlostí člunu a potom vyskočím a chytnu se. Dobře. Troufnu si říct, to nemůže být tak těžký. - Jdeme na to. - Přiznám se, že jsem párkrát spadla. Ale v poslední době ne. Je to běžné, obvykle jednou týdně někdo spadne do vody.



Většinou je větší problém naskočit zpátky na ten člun, takže občas se namočí odchozí pošta. Dole máme naběrák, takže se může někdo vyklonit a ty dopisy vylovit. Záchranné vesty jsou samonafukovací, jakmile se namočí, okamžitě se nafouknou. Na každém molu, kam doručujeme, je malý žebřík. Ten, kdo spadne, prostě vyleze zpátky na molo a já se otočím a dojedu pro něho.



Nemůžeme couvat k někomu ve vodě. Pak už naskočí zpátky, vyždímá si ponožky a jedeme dál. Zákazníci vědí, že se může pošta namočit. Nebo že odchozí pošta možná bude mít stopy zubů. Podle mě je to super brigáda, je to zábava, baví mě být venku, celý den na sluníčku. Dobře. Jsem na řadě. Turisté už odešli a místní mi připravili stejný test jako pro všechny zájemce o tu brigádu.



Jen jsou ti zájemci většinou o polovinu mladší a dvakrát víc fit. Určitě se nic nepokazí. A slibuji vám, že mám jeden pokus. Když se to povede, uvidíte to. Když spadnu nebo neskočím zpátky, také to uvidíte. Tohle je můj úkol. Ve tvém podání to vypadalo hrozně jednoduše. A ještě sis našla čas, abys dala té huse pusu.



Bonusové body. Tohle není reálná pošta, že ne? Ne, zůstaly nám noviny navíc. Tak jdeme na to. Teď mi došlo, že mám pořád mikrofon, takže fakt doufám, že nespadnu. Kdy mám vylézt ven? Už? - Jo, už můžeš vylézt na římsu. - Ještě je nalevo takový popruh, tam můžeš mít nohu, než budeš muset vyrazit.



- Teď jsem začal být nervózní. - To zvládneš. Takže musím pravou nohou napřed, levou nohu dozadu. To je rychlost. Mnohem rychlejší, než jsem čekal! Hele, udělal to! - Jo! - Jupí. Skvěle. To bylo strašidelný. Ze všech těch šíleností, co už jsem dělal, mě nejvíc vyděsil ten dopad, kdy jsem nevěděl, jestli spadnu.



A najednou už tam byla ta husa. To nechci zkoušet znovu. - Kolikrát to musíš udělat ty, Paige? - Asi 40krát nebo 50krát. Děkuju moc! Jezero Geneva. Projížďky poštovním člunem, odkazy jsou v popisku. Buší mi srdce. Překlad: jesterka www.videacesky.cz