Rogue One vs. Síla se probouzí

Ahoj, jmenuji se Michael
a toto jsou Lekce ze scénáře. Během posledního roku jste mě žádali,
abych zanalyzoval film s chybami. Takový,
který není moc dobře hodnocený. I když je zde spousta adeptů,
usoudil jsem, že bude cennější, když podrobím konstruktivní kritice
svůj nejoblíbenější filmový vesmír. Zbožňuji Star Wars filmy. Díky nim chci už od dvou let točit filmy. Nepustilo mě to ani po 29 letech.

Síla se probouzí a Rogue One
přispěly k mým osmi návštěvám kina za minulý rok a půl, ale i když si myslím, že tyto nové filmy vypadají slibně,
mají samozřejmě své chyby. Dnes se chci na ty chyby podívat. Ukázat, proč nestačí o něčem slyšet,
proč to musíme vidět. Podívat se na rozdíl
mezi aktivním a pasivním hrdinou. A vyzdvihnout důležitost
silných, rozhodných charakterů a smysluplných následků.

Podívejme se na Rogue One a Síla se probouzí. Běžná rada při psaní scénáře zní:
"ukaž, neříkej." Srovnáním, jak Rogue One
a Síla se probouzí představují své hrdiny vidíme, proč je "ukaž" důležitější než "řekni". Začněme s Jyn. V Rogue One ji poprvé vidíme
jako malou holku. Vidíme, že malá byla byla svědkem
vraždy své matky a otec byl donucen pracovat pro Impérium.

Tuto událost prožíváme s ní,
takže chápeme, kým jako malá byla. Ale nevíme, kým je teď. Když se probere z této vzpomínky,
uběhlo už 15 let. Je dospělá a vězněna Impériem. Ale my nevíme proč. Nevíme, jaké zločiny spáchala
ani z jakého důvodu. Namísto toho slyšíme seznam obvinění. Vlastnění nepovolených zbraní.


Padělání imperiálních dokumentů. Napadení. Útěk z vazby.
Vzdorování při zatčení. Při čtení obvinění nijak nereaguje. Nevíme, jestli toho lituje
nebo nemá výčitky. Ani se k nám nedostane tato prostá
replika z teaseru. Jste vzbouřenci, nebo ne?
Já se vzbouřila. Což poukazuje na to,
že si libuje ve vzdorování autoritě. Ano, pane. A i když v nás vyslechnutí
emotivního příběhu může vzbudit sympatie...

Když jsem tě viděla naposledy,
dal jsi mi nabitý blaster a řekl, - ať počkám v bunkru do rozbřesku.
...nevzbuzuje v nás empatii. Srovnejme to s tím,
když Síla se probouzí věnovala 6 minut, což je opravdu hodně,
aby nám ukázala život Rey. Vidíme, jak hledá součástky
pod rozpáleným sluncem, které potom vymění za trochu jídla. Co jsi mi dnes přinesla má cenu...
čtvrtiny přídělu. Když součástky čistí, vidíme,
že si všimne starší ženy, která dělá totéž a zalekne se, že skončí stejně.

Vidíme, že žije sama a když si odškrtne další den,
uvědomíme si, že takto žije už dlouho. A nakonec vidíme,
jak sleduje loď letící ke hvězdám, přičemž si nasadí pilotní helmu. Rey sní o tom, že odletí pryč. Tím, že jsme toto všechno viděli,
jsme to s ní mohli prožít a rozumíme jejímu životu lépe,
než kdyby nám to jen bylo řečeno.

Ale síla za "ukaž, neříkej"
neleží jen v obrazovém pojetí. Syd Field ve sní knize Screenplay píše: "Akce je postava.
Postavu definují činy, ne řeči." Protože vyprávíme obrazový příběh,
musíme ukázat, co charakter dělá a jak reaguje
na incidenty a události, kterým čelí a během příběhu
je překonává či nepřekonává." Tím, že trávíme čas s Rey,
vidíme její volby, které jsou zásadní pro vytvoření
aktivního protagonisty.

Během první poloviny Síly se probouzí
činí Rey rozhodnutí a čelí dilematům, které odhalují, kým doopravdy je. Když slyší, že je BB-8 zajat odpadlíkem,
změní směr a vysvobodí ho. Nemá úctu k nikomu. Později ji Unkar Plutt nabízí
výměnou za BB-8 60 porcí. Navzdory pokušení učiní těžkou volbu. Vlastně... ten droid není na prodej.

A když se dozví,
že BB-8 má mapu k Lukovi Skywalkerovi, rozhodne se opustit svůj domov,
aby pomohla BB-8 dostat se k odboji. Dostane tě domů.
Oba tě tam dostaneme. Rozumíme jejím hodnotám,
protože je po většinu filmu aktivní hrdinkou. Jyn je však pasivní hrdinkou. Syd Field ve své knize dále píše: Pokud píšete scénář a cítíte,
že postavy nejsou tak zvučné a jasně definované jak by měly být,
jako první se musíme rozhodnout, zdali mají ve scénáři aktivní roli,
jestli se věci dějí kvůli nim, nebo jestli se věci dějí jim."

Většinu Rogue One se nic neděje kvůli Jyn,
pouze se věci dějí jí. Je rebely vysvobozena
z imperiálního pracovního tábora, vzata na velitelství na Yavin 4
a postavena před situaci, kde nemá na výběr. Buď udělá, co chtějí,
nebo ji pošlou zpět do vězení. Utíká nám čas, holka.
Takže jestli nám nemáš co říct, tak tě vrátíme kde jsme tě našli.

A o co ji žádají je také pasivní. Potřebujeme někoho,
kdo nás dostane dovnitř živé. Rebelové jen potřebují, aby byla s nimi,
až se setkají s Sawem Garrerou, což není příliš složitý úkol. A proces hledání Sawa je rovněž pasivní. Potloukají se Jedhou,
kde se dostanou do přestřelky, následně jsou zajati imperiálními vojsky
a poté chyceni Sawovými rebely. Pasivita postavy brání Jyn
činit smysluplné volby, které odhalí její pravou tvář.

Tím ovšem neříkám,
že Rey je bezchybnou hrdinkou. Ve většině příběhů má hlavní hrdina
nějaký nedostatek nebo slabinu, která mu nedovoluje být sám sebou. Spisovatelka K. M. Weilandová
to popisuje jako "lež, které postava věří." Ve své knize Creating Character Arcs píše: Aby se mohla postava pozitivně vyvinout,
musí jí nejdřív něco scházet. Něco, co dělá změnu nezbytnou.

Postava je hluboce zatížena mylnou představou
o sobě, o světě nebo o obojím. Lež, které Rey věří
je odhalena na začátku Síly se probouzí. O čekání vím hodně. BB-8 SE TÁŽE Na svoji rodinu. Vrátí se.
Jednou se vrátí. Rey hloupě věří, že její rodina,
která ji na Jakku opustila, se k ní vrátí. A údělem její postavy je přijmout pravdu
a překovat tuto slabost, která ji drží zpět. Ale problém je,
že tato slabost ji vlastně zpět nedrží.

Většinou jen mluví s lidmi o tom,
jak se musí vrátit na Jakku. - Ale já musím domů.
- Kam? Na Jakku? Už jsem pryč příliš dlouho. Jediný smysluplný následek
Reyny víry v tuto lež přijde až poté, co má vizi, kde potká Maz Kenatu. Ty už pravdu znáš.
Na kohokoliv jsi na Jakku čekala... nepřijde. Rey tuto novou cestu odmítne a uteče,
což vede k jejímu zajetí Kylo Renem.

Ale krátce poté její schopnost Síly vzroste,
je schopna uniknout a Kyla Rena přemoci. Lež, které Rey věří,
má jen velice málo důsledků. Takže její překonání není tak poutavé,
jak by mohlo být. Ale důsledky nepomáhají
jen určit rozvoj postavy. Celý spád filmu závisí
na smysluplných následcích. Při sledování Rogue One mi druhá část
přišla poutavější než první. V druhé části mají postavy jasný cíl
a jejich činy posouvají děj kupředu. Avšak první část Rogue One
je zbytečně komplikovaná a zaplněna sekvencemi, které mají malý,
nebo žádný vliv na příběh.

Například Saw nevěří imperiálnímu pilotovi,
který přinesl zprávu od Jynina otce, a tak pilota vystaví bytosti,
která svoji oběť zbaví rozumu, zatímco určí její pravé úmysly. Bor Gullet pozná pravdu. Ale poté vidíme,
že Saw pilotovi stejně nevěří. - Je to past, že?
- A co? - Pilot!


Kterému se v další scéně mysl vrátí. Přinesl jsem zprávu.
Jsem pilot. Tato scéna neposouvá děj kupředu,
protože nic nemění. Nejsou zde žádné důsledky. Následná cesta na Eadu
je rovněž bez důsledků. Jyn již viděla zprávu
odhalující slabinu Hvězdy smrti. Ona i my víme, že dalším krokem
je přesvědčit vzbouřence, aby pro ty plány šli. Ale namísto toho letí na Eadu
a tím začíná 23 minut dlouhé dobrodružství, které nemá žádné trvající následky
a neposkytuje jim žádné nové informace.

Jeho jedinou funkcí je nechat Jyn
znovu se setkat se svým otcem. Ale zatímco by pro ni a pro příběh
mohla být smrt jejího otce důležitým okamžikem, ji ani příběh razantně nezmění. Poté, co se Jyn dozví,
že měl Cassian rozkaz jejího otce zabít... - Lhal jsi mi!
... má na něj a vzbouřence ještě větší zlost. Měl jsem bezpočet možností stisknout spoušť,
ale udělal jsem to? Mohl jsi. To byly vzbouřenecké bomby,
co ho zabily.

Toto odhalení ji mohlo vést
k opuštění Cassiana a celé rebelie. Ale namísto toho se v následující scéně
snaží vzbouřence vyburcovat. - Rebelie jsou postavené na naději.
A spojí se s Cassianem. To mi připadá jako
strašně špatný přístup k příběhu. Mám pocit, že Jyn jen měla skrze svého otce
získat osobní spojení s Hvězdou smrti bez ohledu na logickou motivaci
nebo vývoj postavy. I když má první polovina Rogue One
konstrukční vady, jakmile se postavy chopí rozhodování
a sledují jasný cíl, získá příběh potřebnou hybnost.

Nechť nás síla provází. A tady podle mě Rogue One skutečně září. Jeho premisa je ve Star Wars unikátní. Tým infiltruje imperiální základnu
a obětuje své životy pro rebelii. I když podle mě není oběť
kvůli nerozvinutosti postav příliš silná, je konec vyprávěný věrně originální trilogii a zábavně a uspokojivě
chystá půdu pro čtvrtou epizodu.

Skvělý příklad toho,
čím příběh z vesmíru Star Wars může být. A i když si Síla se probouzí
mohla ukousnout příliš velké sousto – představit nové postavy,
pokračovat v příběhu původních filmů, představit novou zbraň schopnou
ničit planety, jen aby mohla být ihned zničena – myslím, že skvěle nutí
diváka starat se o hlavní postavy. Známe postavy, vidíme je spolupracovat
s cílem překonat překážky a sdílet emoce. Nemůžeme se dočkat,
co se jim stane v osmé epizodě. Přesto se mi opravdu líbí,
co Kathleen Kennedy a Lucasfilm prozatím se Star Wars předvedli.


Myslím, že zajímavě riskují a oceňuji, že nebojácně obsadili
ženské postavy a rozličnou paletu postav. Právě proto, že Star Wars
tak moc zbožňuji si myslím, že je důležité podrobit
poslední filmy konstruktivní kritice. Všichni chceme,
aby tyto nové příběhy byly co nejlepší, a proto musíme umět říci,
co funguje a co ne. Ani Rogue One ani Síla se probouzí
nejsou bezchybné filmy, ale myslím,
že značce vdechly nový život a daly budoucím Star Wars
významný dárek: Naději.