Skotsko shora

Thumbnail play icon
92 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:39
Počet zobrazení:4 810

Taky už sníte o tom, kam na dovolenou, až to zase půjde? Úžasné letecké záběry poodhalují krásy západního pobřeží Skotska, uvidíte hornaté ostrovy včetně pohádkového Skye, pro Skotsko typická údolí a jezera (tedy glens and lochs), barevné přístavy, nejfotografovanější a nejfotogeničtější skotský hrad, nejvyšší horu Ben Nevis, ale třeba i civilizaci vzdálené místo, které inspirovalo vznik knihy Jak vycvičit draka anebo Bradavický expres! Otevřete si whisky a nechte se unést příběhy o skotských klanech, Vikinzích a hrdinech gaelských mýtů.

Přepis titulků

SVĚT SHORA Tentokrát navštívíme… SKOTSKO Z OSTROVA SKYE NA BEN NEVIS Naše putování začne na ostrově Skye, kde prozkoumáme dávná bojiště znepřátelených skotských klanů a místní geologické a historické zázraky. Překročíme úžinu a na pevnině si prohlédneme nejvíc fotografovaný skotský hrad.

Hrad Eilean Donan. Spatříme ostrovy Rùm, Eigg a nakonec Mull. Poté se vydáme po cestě poutníků na jih na odlehlý ostrov Iona, dávné centrum skotského křesťanství, které vzniklo před 1500 lety. A pak zpět na pevninu, kde se propleteme jedněmi z nejúžasnějších skotských jezer a údolí opředených gaelskými mýty a legendami.

Naši cestu zakončíme ve městě Fort William, na úpatí Ben Nevisu, nejvyšší hory Spojeného království. Někteří říkají, že ostrov Skye je nezvratným důkazem, že když Bůh vytvářel svět, chtěl se prostě předvést. Skye na západním pobřeží Skotska je nejsevernějším ostrovem Vnitřních Hebrid. Jeho jméno pochází z norštiny a znamená zamračený ostrov, protože bývá často zahalen v mlze.

Ostrov tvoří několik poloostrovů, které se rozbíhají z prostředka. Nejnavštěvovanější je poloostrov Trotternish. Tohle je ostrov Staffin u severního poloostrova. Je to prý poslední ostrov ve Skotsku, kde pasoucí se dobytek musí mezi pastvinami plavat. Trotternish je považován za největší geologický div ostrova Skye. Dávný rozsáhlý sesuv půdy, jenž poznamenal většinu 30kilometrového poloostrova, vytvořil sbírku impozantních skalních stěn a divotvorný svět geologických útvarů.

Mezi nimi se vyjímá skalnatý vrchol Storr. Pod jeho útesy je úžasná skalní jehla známá jako Old Man of Storr. Její původ je, tak jako stvoření Skye, opředen magií a mýty. Ostrov jednou údajně obsadili obři a jeden z nich byl pohřben s prstem vyčnívajícím nad zem. Podle jiného vyprávění před těmito obry utíkal jeden muž se svou ženou, udělali ale chybu, otočili se a rázem zkameněli.

Deset kilometrů na západ se nachází hrad Dunvegan. V minulých dobách na ostrově Skye tvrdě soupeřily dva skotské klany – MacDonaldové a MacLeodové. Hrad byl postaven před 800 lety během těchto dlouhotrvajících svárů. A od té doby je sídlem klanu MacLeodů. Hrad stojí na jezeře Dunvegan, pyšní se hradbou obehnanou zahradou a sbírkou magických předmětů. Nejcennější z nich je hedvábná vílí vlajka, kterou podle legendy dostali MacLeodové od rošťáckých víl ostrova.

Vlajka může být použita třikrát, aby ochránila klan před velkým nebezpečím. Využita už byla dvakrát. Jednou v bitvě proti MacDonaldům a jednou na zahnání moru a hladomoru. Na jihu ostrova leží Cuillin, nejimpozantnější pohoří na tomto ostrově.

Podle pověsti hodilo slunce svůj ohnivý oštěp do země a tam, kde dopadl, se začala země dmout a vřít a nakonec vyprskla kolem, a vytvořila tak tyto hory. Pověst není od pravdy daleko, protože toto pohoří skutečně vzniklo sopečnou aktivitou. Právě tak byly stvořeny tyto černé špičaté štíty, tvořené zkrystalizovaným magmatem, a okolní červené vrcholky ze žuly.

Hory Cuillin jsou rájem pro odvážné horolezce. Celých 12 hlavních vrcholů Skye, vysokým horám se ve Skotsku říká „munros“, leží v tomto pohoří. Nespočet vršků ke zdolání, či jak by řekli Skoti: „munros to be bagged“. Pár kilometrů na východ je pevninské Skotsko, na druhé straně Skyeského mostu. Most byl od začátku sporný a stal se jádrem národní debaty o veřejné dopravě.

Když se v roce 1995 otevřel, mýtné, které mělo odpovídat asi dnešním 20 českým korunám, nakonec stálo více než desetkrát tolik. Důsledkem toho byly organizované protesty, obří pokuty a několik zatčení. Místní obyvatelé nakonec zvítězili a mýto bylo zrušeno. V roce 2008 se zrušilo mýto na mostech v celém Skotsku, za což se zasloužili i ostrované ze Skye.

Jihovýchodně odtud stojí hrad Eilean Donan, jeden z nejčastěji fotografovaných hradů v celém Skotsku. Hrad byl založen ve 13. století na obranu proti vikingským nájezdům a postupně byl rozšiřován až do roku 1719. Právě v tomto roce španělští vojáci, zastánci jakobitské revoluce, hrad zabrali a čekali na posily. Britové na hrad stříleli tři dny, ale silné 5metrové stěny nepovolily, a tak vzali hrad útokem po zemi.

Když hrad dobyli, vzali Britové 350 sudů střelného prachu a pevnost zničili. Eilean Donan ležel v troskách 200 let, než jej podplukovník John MacRae-Gilstrap včetně pozemku v roce 1911 zakoupil a obnovil do původní podoby. Dál podél pobřeží najdeme nejužší místo mezi ostrovem Skye a pevninou, Sleatskou úžinu. Její jméno pochází ze staroseverštiny a znamená „hladká“.

Když se ale voda jezera Alsh tlačí jen do asi 200 metrů široké úžiny, tvoří proud, jak je vidět, vzdouvající se peřeje. „Hladké“ proplutí je asi to poslední, co lze očekávat. Následuje také nechvalně proslulý nebezpečný zpětný proud, ačkoli několik odvážlivců již úžinu, když byla klidnější, přeplavalo. Asi 25 kilometrů na jih podél pobřeží pevninského Skotska leží malebné městečko Mallaig. V 60.

letech minulého století se tu lovilo nejvíc sleďů v Evropě. Navzdory své velikosti a malému počtu obyvatel, okolo 800, je Mallaig stále hlavní komerční rybářský přístav na západě Skotska a přes léto také oblíbená turistická destinace. Z Mallaigu můžete jet trajektem na západ na ostrov Rùm. Rùm vznikl před 65 miliony lety sopečnou erupcí. Ač se Rùm zdá jako nepravděpodobné místo k osídlení, našly se tu vůbec nejstarší důkazy o lidské aktivitě v celém Skotsku, a to včetně deset tisíc let starých nástrojů.

Dnes se o Rùm stará Scottish National Heritage Foundation. Většina z 20 obyvatel se nějak podílí na péči o ostrov, starají se o divokou přírodu a zvířata či sází původní rostliny. Na jihovýchod odtud leží ostrov Eigg. Má okolo 30 čtverečných kilometrů a jen asi 90 obyvatel. Eigg je maličký, ale neuvěřitelně půvabný, plný ptáků a navíc je místem jednoho experimentu, který inspiroval lidi po celém světě.

V roce 1997 obyvatelé ostrova Eigg společně skoupili ostrov od dlouhodobého majitele a vybudovali si unikátní společenství postavené na rovnosti a udržitelnosti. Elektřinu vyrábějí ze slunce, větru a dalších alternativních zdrojů.

Malé usedlosti lemují pobřeží nejvíc gaelsky mluvící oblasti celého Skotska, poloostrova Ardnamurchan. Právě tady byla objevena první zachovalá vikingská pohřební loď, v níž byl meč, sekera i oštěp. Geologickou zajímavostí je tu kaldera, která vznikla propadnutím země po sledu sopečných výbuchů, v tomto případě před 55 miliony lety.

Nedaleko odtud leží rybářský přístav Tobermory, hlavní město ostrova Mull. Tobermory se třemi tisíci obyvatel je nejlidnatější místo na souostroví Hebrid. Díky barevným domům je to jedno z nejhezčích městeček v okolí. Můžete tu spatřit vzácného běloocasého orla mořského, nebo zahlédnout delfíny, velryby či žraloky veliké.

Ačkoliv je dnešní Tobermory jen dvě stě let staré, jeho okolí překypuje působivou historií. Zlatem naložená galeona ze španělské Armady leží někdy tady na mořském dně a čeká, až ji někdo objeví. Drsná, skalnatá krajina ostrova Mull ukrývá pradávná mystická tajemství. Při vykopávkách v roce 2010 se našly pozůstatky keltského oltáře z 8. století a také kosti osamělých mnichů, kteří žili poblíž.

Jeskyně oplývající neolitickými nálezy, kamenné kruhy a také šest tisíc let stará hradiště zvaná „dùns“, to vše najdete v hornaté krajině ostrova Mull. Mull býval centrem raného skotského křesťanství kvůli své blízkosti k posvátnému ostrovu Iona. Proto se tu nachází středověká pohřebiště a ruiny kaplí z 5. století, které obohacují zdejší historii. Ještě zbývá dodat, že Mull, podobně jako většina těchto ostrovů, byl až do 13.

století okupován Vikingy. Jižně odtud leží zátoka Loch Na Keal. Právě tudy před stoletími procházeli poutníci mířící na ostrov Iona. Nejsou tu lidská obydlí, a tak je toto místo hlavní lokalitou a oblíbeným hnízdištěm běloocasého orla mořského a dalších živočichů. Izolovaný ostrůvek u Mullu je asi to poslední místo, kde byste hledali farmu.

Ale opravdu tu, na ostrově Little Colonsay, je. Na prázdniny jsem dokonce jezdívala spisovatelka Cressida Cowellová, podle níž je ostrov právě takovým místem, kde čekáte, že nad vámi prosviští drak. Blízko leží ostrov, který je důležitým křesťanským místem již 1400 let – ostrov Iona. Svatý Kolumbán přijel na ostrov v roce 563 n. l. Pod jeho vedením se stal ostrov v raném středověku jedním z evropských center vědění.

Opatství Iona stojí na základech původního kláštera svatého Kolumbána, kde se přepisovaly svaté texty, skládala náboženská poezie a kde byl i napsán Průvodce svatou zemí. Králové, šlechtici, svatí muži i prostí poutníci cestovali do kláštera za života i po smrti. Přicházeli, aby tu studovali a modlili se, či aby tu byli ve svaté zemi pohřbeni. Poutníky láká Iona i dnes. O něco mladší je tato nádherná pevnost ze třináctého století stojící na výběžku ostrova Mull – hrad Duart.

Hrad získal Lachlan, vůdce klanu Macleanů, věnem od své manželky. Hrad se tak stal sídlem Macleanů na téměř 300 let. V roce 1653, za dob vlády Olivera Cromwella, se šestičlenné loďstvo pokusilo hrad vydrancovat. Tři lodě v bouři ztroskotaly a zbylé tři se otočily na útěk.

Hrad byl zničen v následujícím století a byl zpustošen do roku 1910, kdy ruinu hradu zakoupil 26. vůdce kmenu, Fitzroy Donald Maclean. Hrad byl zrenovován a je od roku 1995 otevřen pro turisty. S ubývajícím světlem opouštíme ostrov Mull. Tento úsek moře, Mullský průliv, odděluje ostrov od pevninského Skotska. Trajekty stále vozí cestující na všechny ostrovy, které jsme navštívili. Při překročení průlivu míjíme ostrov Lismore a jeho osobitý bílý maják.

Ostrov je tvořen unikátním vápencem Skotské vysočiny, přímo pod ním leží zlomová linie, která je příčinou nadpřirozeného vzhledu této krajiny. Mezi těmito nesourodými členitými zelenými kopci žije 146 ostrovanů. Chovají dobytek a ovce na bohatých vrstvách historie. Na cestě k pevnině překročíme zátoku Ardmucknish, kde si připomeneme asi nejvýznamnější prvek historie ostrovů, Vikingy.

Přijeli na skotské ostrovy okolo roku 800 n. l. a jejich lodě, podobné této, brouzdaly místní jezera a moře po 500 let. Nadvládu si Vikingové zajišťovali šířením strachu a násilím. Zničili sofistikovaná království Piktů a Skotů, kteří tady vládli předtím, až z jejich civilizace zbyly jen trosky. Vikingové byli nakonec vypuzeni ve 13.

století. S přílivem voda stoupá ze zátoky Ardmucknish do jezera Etive, žene se úzkým průlivem a vytváří slapový proud zvaný Loranský vodopád. Vydáváme se dál podél jezera, které se vine 25 kilometrů do vnitrozemí, tady už je jeho voda klidná a kouzelná. Nad jezerem se tyčí hory údolí Etive. Gaelská mytická hrdinka Deirdre se prý do tohoto údolí uchýlila spolu se svým manželem Naoisem a jeho bratry.

Měli se tu báječně, lovili a rybařili, dokud je nestihlo neštěstí. Někteří věří, že se jejich duše v labutí podobě údolím toulají stále. V západním Skotsku se velká údolí, zvaná „glens“, klikatí krajinou a všechna mají vlastní pověsti. Tohle je údolí Kinglass. Jeho příběh je moderní paralelou negativních dopadů pokroku. Vypráví o poustevníkovi, který v tomto údolí pobýval dlouhá léta.

Zvědavci zdaleka se na něj v padesátých letech jezdili dívat. Poustevník byl ale nakonec donucen odejít kvůli stavbě silnice A83. Proplétáme se mezi horami údolí Etive dál do vnitrozemí. Tady začíná tráva hnědnout a z řeky je jen tenký pramínek. Tato údolí byla stvořena pomalu se pohybujícími masami ledu, které se sunuly směrem k moři před 10000 lety. Poslední velký ledovec doby ledové býval právě tady, na vřesovišti Rannoch Moor. Když nakonec roztál, začala se udusaná země pomalu zvedat a dodnes stoupá o 2–3 mm za rok.

Svrchní vrstva rašeliny se vysouší a odkrývá kořeny prastarých borovic kaledonského pralesa, který tu stával ještě před dobou ledovou. Rannoch Moor je dnes jedním z posledních velkých míst nedotčené přírody v Evropě. Krajinu tu tvoří mokřady, rašeliniště, řeky, skalnaté výchozy, pod nimiž se nachází žulové ložisko. Půdu by tu bylo velmi těžké hospodářsky využívat, a tak toto místo patří jen a jen přírodě.

Údolí Glencoe bylo stejně jako jeho sousedé vytvarováno pohybem obřích ledovců. Je známé jako bájný domov velkého gaelského hrdiny Fingala, oslavovaného válečníka, jemuž se podařilo vypudit vikingského krále Earragana. Po smrti Fingala se Glencoe nakonec stalo majetkem klanu MacDougallů, kteří tu vystavěli malé císařství. MacDougallové o něj ale přišli v r. 1308 po bitvě proti Robertu Bruceovi, osvoboditeli Skotska, který jej daroval svým spojencům MacDonaldům.

Klan MacDonaldů obýval Glencoe po 300 let až do roku 1691, kdy byli členové klanu povražděni svými dlouholetými nepřáteli, klanem Campbellů. Po vyhlášení míru uctili MacDonaldové Cambelly hostinou a nabídli jim nocleh. Nešťastný to krok. Té noci Cambellové své hostitele zmasakrovali. Zabili 40 mužů klanu ve spánku a ostatní vyhnali do hor, aby pošli hladem.

Voda z Glencoe teče na západ a vlévá se do magicky osvětleného jezera Leven. Voda se z jezera Leven tlačí do mnohem většího jezera Linnhe. Linnhe s 50 kilometry na délku je jedno z největších skotských jezer. Letíme na sever do druhého nejoblíbenějšího města Skotské vysočiny hned po Inverness – do Fort Williamu. Jméno města vypovídá o jeho historii.

„Fort“ znamená pevnost, která tu byla během anglické občanské války postavena, aby dohlížela nad místním obyvatelstvem. Na začátku 18. století se využívala na potlačení jakobitských povstání. Na počest této revolty byl pojmenován tento stroj: Jakobitský parní vlak. Denně vozí cestující dvě hodiny z Fort Williamu do rybářského přístavu Mallaigu. Díky železnici dostavěné v roce 1901 mělo dojít k otevření západního pobřeží a posílení obchodu s městy jako Mallaig.

Následujících 80 let byla ale jen zřídka využívaná, a proto těžce dotovaná vládou. Parní lokomotiva byla na této lince nahrazena dieselovou, a to až do roku 1984, kdy britské dráhy na tuto trať parní lokomotivu vrátily, aby podpořily turismus a učinily linku výdělečnou. A to se povedlo. Dnes bývá tato vyhlídková jízda označována za nejlepší na světě.

Cestující se mohou kochat malebnými výhledy na ostrovy, které jsme si prohlédli, skotské nejhlubší jezero, nejvyšší horu celé Británie a krajinu z filmů jako Highlander či Místní hrdina. Nejenže místa z filmů cestující vidí, ale také se v nich mohou svézt, neboť Jakobitský parní vlak vystupoval ve filmech o Harrym Potterovi jako Bradavický expres. Nejimpozantnějším výhledem z vlaku je asi pohled na Ben Nevis.

Ben Nevis, jenž se tyčí nad Fort Williamem ve výšce 1350 metrů, je nejvyšší hora Velké Británie. Jméno Ben Nevis vzniklo poangličtěním původního gaelského názvu, který lze vykládat jako „zlověstná hora“, nebo také jako „muž s hlavou v oblacích“. Výstup na Ben Nevis byl poprvé zaznamenán v roce 1771. Dnes je tento výšlap velmi populární, ročně sem zavítá více než sto tisíc lidí.

Ideální místo k ukončení našeho putování. Překlad: jitkii www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář