Olympijský oheň pro letošní letní hry už je na cestě a v Paříži se mimo jiné můžete těšit na disciplínu skok do vody z desetimetrové věže. Kanadský stadion v Montrealu si ale při renovaci nechal nainstalovat skokanské prkno ve hned dvojnásobné výšce. Lysanne Richard, šampionka ve skoku do vody z velkých výšek, Tomovi představí nástrahy této disciplíny, zatímco zaměstnanec stadionu vysvětlí, proč takovou konstrukci připravili, ačkoliv tento sport na olympiádě neuvidíte.
Jedno ujasním hned, z toho prkna skákat nebudu. A z tamtoho taky ne. Vylezu tam, ale už jen ta cesta nahoru mi připadá dost děsivá. To 20metrové prkno je dvakrát výš než nejvyšší olympijský standard. Kdybych skočil, dopadl bych do vody rychlostí 70 km/h. Bez přípravy bych rozhodně skončil v nemocnici. Nahoře budu dokonce radši jištěný.
Ale pro Lysanne Richard to neplatí. Je šampionkou ve skoku do vody z výšky, vezme mě nahoru a dolů se dostane tou rychlejší cestou. A tady v bezpečné výšce nám člen týmu olympijského parku Montrealu vysvětlí, proč tu mají takhle vysoké skokanské prkno. Toto je největší aquacentrum v Kanadě. Tento areál se stavěl pro olympijské hry v roce 1976. Dnes je to domovský stadion mnoha sportovních týmů Kanady - a zároveň je otevřený pro veřejnost.
- Jak dlouho jsi musela trénovat? Dlouho jsem dělala gymnastiku, potápění, cirkusovou akrobacii… Ale už 22 let se věnuji skokům do vody z výšky. - Byla jsi v Cirque du Soleil, že? - Ano, s těmi jsem spolupracovala, ale nikdy jsem se tam nepotápěla. V roce 2015 byl areál kompletně zrenovován. Lysanne toto olympijské centrum znala, také tu trénovala, takže během rekonstrukce si prohlédla ten volný prostor a navrhla, abychom tam umístili prkna pro skoky z výšky.
Nejprve jsme umístili to 18metrové. O dva roky později navrhla, že by se tam mohlo vejít i to 20metrové. Tak jsme postavili i to. Teď jsme jediný areál v Severní Americe, kde můžete skákat do vody z velkých výšek uvnitř. Zima je někdy drsná, ale díky tomuto areálu - mohou skokani trénovat celoročně.
- Jak se člověk něco takového naučí? Postupuje se od nižších věží? Ano. Skoky z výšky neděláš, protože tě někdo poprosí. Je to něco, kde musíš cítit, že to potřebuješ. - Teď musíme tudy. - Dobře, po žebříku. Cítím ten rozdíl v tlaku. - Proudí tudy vzduch. - Ano. Poslední možnost, kdy se můžeš rozmyslet. Ne, to je dobrý.
Mám tam jištění. Bude to v pohodě. Jdeme na to! Konstrukce, kterou tu vidíte, byla původně určena pro správce, aby bylo možné vyměnit světla. Prkna ve výšce 12 a 15 metrů jsou umístěná na té konstrukci, ale 20metrové prkno je upevněné přímo ke střeše. Já musím být zajištěný nejrůznějšími způsoby, ale ty máš jen bezpečnostní lanko. Jsem akrobatka, takže mám povolení být zajištěná jenom takhle.
Dobře, tak jdeme. Ta rampa se houpe! - A díky tomu je bezpečná. - Jo, když se ohýbá, nezlomí se. Teď jsme 15 metrů nad zemí. Tak mě veď. Kolikrát za den můžeš skočit? Musí to být náročné. Ano, většinou dělám doplňkové věci, ne přímo skoky z výšky. Je mi 41, od určitého věku je to pro tělo velmi náročné. Teď trénuji všude možně, ale skoky z výšky dělám jen jako show.
Podle věku, kondice a podobně lze skočit maximálně šestkrát denně. Ale nejde to každý den. Také nemůžeš skákat každý měsíc. - Je to tak náročné? - Ano. Po skoku z takové výšky je potřeba čas na zotavení. Do vody totiž člověk narazí v rychlosti asi 70 km/h, že? Ano. Ale v některých soutěžích jsem skákala i z výšky 27 metrů. To už je jiná rychlost.
Tady je voda teplá, tak je to snazší, - ale venku nebo na soutěžích… - Tam se skáče i do studeného moře. Víme, že FINA, Mezinárodní plavecká federace, se snaží prosadit tuto disciplínu jako olympijský sport. Tak jsme si řekli, že je dobré mít na to vybavení. Stejné je to se skateboardingem, pořídili jsme na to hřiště. Snažíme se tedy, abychom i po 45 letech stále měli co nabídnout, aby u nás sportovci stále mohli trénovat.
I po 45 letech. - Toto je 15 metrů. - Je to úplně nové. Teď tu máme 15metrové prkno a můžeme trénovat další generaci. Tam 10 metrů, pak 12, 15, 18 a 20. Díky tomu je to bezpečnější, sportovci se učí postupně. Olympiáda trvá 2 týdny. Když postavíte stadion za více než miliardu dolarů, musíte přemýšlet, jak to využít do budoucna.
- Vy tu máte zipline! - Ano, na to lanko. A taky tam posílám boty. - To vypadá zábavně. - Vždycky těm botám závidím. Taky bych se svezla. Můžeme nabídnout prostor pro tréninky, ale zároveň můžeme organizovat různé soutěže. To je na areál postavený před 46 lety dobré. Na tenhle kousek nejsem připoutaný.
Teď už dobrý. Ty vůbec nejsi zajištěná a já hned dvakrát… Jo, když se chystáš skákat, je to lepší bez úvazu. Jasně, rozumím. Ještě mě napadá jedna otázka. Proč ses rozhodla pustit do této disciplíny? Na začátku jsem se cítila statečná a chtěla jsem být jako muži. Tehdy se tomu ženy nevěnovaly, tak jsem chtěla dokázat, že to taky zvládneme.
Potom jsem chtěla ten sport propagovat, dostat ho na olympiádu, učit novou generaci a také vyhrávat. Ale teď už nepotřebuju soutěžit. Chci inspirovat další lidi, aby se do toho sportu pustili, a když skáču z výšky, jsem zcela v přítomnosti. Jsem máma, mám tři děti, spoustu práce, ale když skáču, neřeším vůbec nic. Žádné nákupní seznamy, prostě nic.
Já se protáhnu tudy. Dobrý, mám jištění, mám jištění. Mám jištění. Drží mě dvě lana. Tady trénují budoucí šampioni, v našem areálu, který je zároveň přístupný veřejnosti. Nechci ji teď rozptylovat, ale tady nahoře si člověk uvědomí, že je to dolů fakt pořádný kus. Zatleskal bych, ale mám plné ruce.
Já radši zvolím pomalejší cestu dolů. Je bezpečnější. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
jesterkaPublikováno: 2 let
