Úskalí kosmického hororu
Kosmický horor, nebo též Lovecraftovský horor, je spíše okrajovým hororovým žánrem. Ale proč tomu tak je? Z jakého důvodu se tento horor jen těžko převádí na plátna kin? A když už se do toho někdo pustí, proč to ne vždy dopadne dobře? V tomto krátkém videu z kanálu Screened pochopíte, jaká jsou úskalí tohoto žánru.
Přepis titulků
Zahleděli jste se někdy na noční oblohu a sledovali nespočet hvězd ve vesmírné prázdnotě? S postupem času se prázdnota rozrůstala a pohlcovala vaši mysl? Uvědomili jste si velikost expandujícího vesmíru a malost vaší existence? Naplnilo vás to děsivou emocí, která se těžko popisuje, zatímco jste hleděli na něco mimo vaše chápání? O tom je kosmický horor.
Nespoléhá na nestvůry, násilí a nebezpečí. Tento horor je o uvědomění si hranic lidského bytí. Spisovatel H. P. Lovecraft na počátku 20. století o tomto tématu často psal. Proto se tento žánr také nazývá jako Lovecraftovský horor. Jeho příběhy se často točí kolem postav, které musí čelit něčemu mimo jejich chápání. Lovecraftova tvorba inspirovala současné autory jako Stephena Kinga a Neila Gaimana nebo autora mangy Junji Ita, přesto tento druh hororu nebyl příliš často kvalitně adaptován na vizuální médium.
Na rozdíl od vyvražďovaček, duchařských filmů, sci-fi hororů nebo hororů s nestvůrami, kosmický horor se na plátna kin příliš nedostává. Ale proč? Proč se kosmický horor jen obtížně točí? Můžete popsat, jakou formu to mělo? Ne. Podívejme se na ukázku z Nepojmenovatelného od H. P. Lovecrafta. Zde je vidět největší úskalí adaptace kosmického hororu do vizuálního média.
"Dobrý bože, Mantone, co to bylo?" "Ty jizvy... Byly skutečně takové?" "Byl jsem příliš omámený na to, abych vnímal, když zašeptal něco, co jsem napůl očekával." "Ne, nebylo to stále takové. Bylo to všude... želatina... sliz..." "Avšak mělo to tvar... Tisíce tvarů nevídané obludnosti." "Mělo to oči... bylo to ohavné... Byla to jáma... srdce víru... největší zrůdnost." "Cartere, bylo to Nepojmenovatelné."
Jak posloucháte popis nepojmenovatelné entity, musíte projít určitým myšlenkovým cvičením, abyste si v hlavě vytvořili obraz. Spisovatel začíná popisem rozeznatelných forem, ale pak se přesouvá k méně porozumitelnému popisu a celé se to stává méně uchopitelné. Nakonec to přetvoří v koncept. Jak vizuálně zaznamenáte nepoznatelný nebo nepojmenovatelný děs? Je těžké si představit něco většího a mocnějšího než vy.
Natož vytvořit jeho obraz. Pokud tomu dáte tvar a umístíte ho na plátno, už to není nepoznatelné. Tím pádem tomu seberete moc. Film, který se vyhýbá vizualizaci, je Bird Box. Víme, že v něm jsou děsivé zrůdy, které dovedou lidi k šílenství a ti spáchají sebevraždu. Zároveň přitahují lidi, kteří už jsou šílení. Nikde ve filmu neuvidíme, jak vypadají.
Vidíme jen to, co způsobují. Největším vodítkem jsou kresby psychicky nemocných pacientů, které jsou nejasné, zlověstné a nikterak nenarušují jejich záhadnost. Nezobrazení té entity kvůli její komplexitě je dobrou cestou. Ale také můžeme najít dobrý příklad opačného přístupu. Věc je filmem, který nám stvůru ukáže, ale na konci stejně neznáme její skutečnou podobu. Známe jen přechodné podoby, když napodobuje lidi nebo zvířata.
Vizuální efekty, které byly praktické a na svou dobu pokrokové, nám ukazují děsivé a znetvořené zrůdy, které často postrádají bezpečí antropomorfismu. Nestvůra se neustále mění a my ji nedokážeme definovat. Stojí před nám bytost, které nedokážeme porozumět a jejíž cíle nedokážeme pochopit, přestože se snaží vypadat a znít jako my.
Věc úspěšně zobrazuje kosmický horor, ale ne díky použití chapadel, což je základ žánru, ale protože dbá na proměnlivé charakteristiky literárního stylu. Podobně jako u popisu Nepojmenovatelného není její tvar spojen s jedním vzezřením. Je jich více. Kosmický horor sídlí v abstrakci. Pokud vezmete předchozí úryvek, popis Nepojmenovatelné bytosti je úmyslně neuchopitelný.
Jediným záchytným bodem v moři nejasnosti jsou pocity, které vyvolávají v postavách nebo v nás. Reakcí na to, že čelí něčemu nepochopitelnému, vede postavu k pohledu do svého nitra a ke komplexním emocím, které jim zbyly. "Nejmilosrdnější věcí na světě podle mě je neschopnost lidské mysli zpracovat veškerý obsah světa. Žijeme na poklidném ostrově ignorance uprostřed černého moře nekonečna. Nikdy nám nebylo předurčeno cestovat daleko.
Věda, každá mířící svou vlastní cestou, nám až doposud vždy částečně uškodila. Ale jednou spojení odloučených částí vědomostí otevře tak děsivé pohledy na realitu a na naši úděsnou roli v ní, že se buď z tohoto odhalení zblázníme, nebo ze smrtícího světla uprchneme do klidu a bezpečí nové doby temna." Představte si, jak byste vyobrazili tyto emoce ve filmu?
Existenciální strach je emoce, která se těžko vysvětluje. Je to pocit, který oproti štěstí, strachu nebo vzteku prožíváme vzácně. Kromě své vzácnosti ho ne každý dokáže vyjádřit, natož tak, aby to pochopili i ostatní. Často je nepochopena a je vykládána jako něco jiného. Vyobrazit tyto emoce ve filmu je velmi těžké. Stejně tak donutit diváky tyto emoce sdílet. Emoce zrozené z kosmického hororu jsou podobné jejich nestvůrám.
Abstraktní, bez jasného tvaru, těžko pochopitelné, těžko popsatelné. Je těžké vyobrazit, jak si postava začíná uvědomovat křehkost své lidskosti. Tento vnitřní monolog nejlépe funguje v literatuře. Ale důvěrného uvědomění může být dosaženo i beze slov. Jako v této scéně z Anihilace, kde hlavní postava stojí tváří tvář bytosti, která ji napodobuje. Pomalu jí začíná rozumět i bez použití dialogů.
Někdy je nejlepší nechat vizuál mluvit sám za sebe. Zobrazení nestvůry může filmu uškodit a totéž platí pro vysvětlování. Byl to mimozemšťan. Je to jako popisovat tvar něčeho, co žádný nemá. Je to o rovnováze. Některé filmy mohou mít dobrý vizuál, ale schází jim soudržný, úderný příběh a schází jim zlověstnost a děsivost.
V jiných případech je prostředí perfektní a atmosféra je dokonalá, ale efekty jsou k smíchu a rozhodně nejsou děsivé. Pokud chcete natočit kosmický horor a nemáte velký rozpočet, Bird Box je vám dobrým vzorem. Příšery nezobrazí a nechají, ať vše zařídí lidská představivost. Pokud máte větší rozpočet a kreativní mysl, praktické efekty ve Věci nebo Nicotě jsou správnou cestou. Nezapomeňte na druhou a stejně důležitou stranu rovnice.
Dobrý kosmický horor využívá estetiku sci-fi filmů, ale s vnitřními pocity existenciálních filmů. Lidé jsou tak zaujatí estetikou, chapadly a příšerami, že zapomínají řešit větší otázky, protože jsou mnohem komplexnější. Oni sami tomu nerozumí. Jen málo filmů se pouští do abstrakce, zůstávají s vizuálem na povrchu, což je pochopitelné.
Jaké jsou hranice lidstva? Co se stane, když je překročíme? Pokud se nad něčím těžko přemýšlí, těžko se to vyjadřuje. Pokud se to těžko vyjadřuje, je téměř nemožné to ukázat. Díky za sledování videa. Dejte lajk, sdílejte a odebírejte nás, pokud jste tak ještě neudělali. Zase příště.
Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Nespoléhá na nestvůry, násilí a nebezpečí. Tento horor je o uvědomění si hranic lidského bytí. Spisovatel H. P. Lovecraft na počátku 20. století o tomto tématu často psal. Proto se tento žánr také nazývá jako Lovecraftovský horor. Jeho příběhy se často točí kolem postav, které musí čelit něčemu mimo jejich chápání. Lovecraftova tvorba inspirovala současné autory jako Stephena Kinga a Neila Gaimana nebo autora mangy Junji Ita, přesto tento druh hororu nebyl příliš často kvalitně adaptován na vizuální médium.
Na rozdíl od vyvražďovaček, duchařských filmů, sci-fi hororů nebo hororů s nestvůrami, kosmický horor se na plátna kin příliš nedostává. Ale proč? Proč se kosmický horor jen obtížně točí? Můžete popsat, jakou formu to mělo? Ne. Podívejme se na ukázku z Nepojmenovatelného od H. P. Lovecrafta. Zde je vidět největší úskalí adaptace kosmického hororu do vizuálního média.
"Dobrý bože, Mantone, co to bylo?" "Ty jizvy... Byly skutečně takové?" "Byl jsem příliš omámený na to, abych vnímal, když zašeptal něco, co jsem napůl očekával." "Ne, nebylo to stále takové. Bylo to všude... želatina... sliz..." "Avšak mělo to tvar... Tisíce tvarů nevídané obludnosti." "Mělo to oči... bylo to ohavné... Byla to jáma... srdce víru... největší zrůdnost." "Cartere, bylo to Nepojmenovatelné."
Jak posloucháte popis nepojmenovatelné entity, musíte projít určitým myšlenkovým cvičením, abyste si v hlavě vytvořili obraz. Spisovatel začíná popisem rozeznatelných forem, ale pak se přesouvá k méně porozumitelnému popisu a celé se to stává méně uchopitelné. Nakonec to přetvoří v koncept. Jak vizuálně zaznamenáte nepoznatelný nebo nepojmenovatelný děs? Je těžké si představit něco většího a mocnějšího než vy.
Natož vytvořit jeho obraz. Pokud tomu dáte tvar a umístíte ho na plátno, už to není nepoznatelné. Tím pádem tomu seberete moc. Film, který se vyhýbá vizualizaci, je Bird Box. Víme, že v něm jsou děsivé zrůdy, které dovedou lidi k šílenství a ti spáchají sebevraždu. Zároveň přitahují lidi, kteří už jsou šílení. Nikde ve filmu neuvidíme, jak vypadají.
Vidíme jen to, co způsobují. Největším vodítkem jsou kresby psychicky nemocných pacientů, které jsou nejasné, zlověstné a nikterak nenarušují jejich záhadnost. Nezobrazení té entity kvůli její komplexitě je dobrou cestou. Ale také můžeme najít dobrý příklad opačného přístupu. Věc je filmem, který nám stvůru ukáže, ale na konci stejně neznáme její skutečnou podobu. Známe jen přechodné podoby, když napodobuje lidi nebo zvířata.
Vizuální efekty, které byly praktické a na svou dobu pokrokové, nám ukazují děsivé a znetvořené zrůdy, které často postrádají bezpečí antropomorfismu. Nestvůra se neustále mění a my ji nedokážeme definovat. Stojí před nám bytost, které nedokážeme porozumět a jejíž cíle nedokážeme pochopit, přestože se snaží vypadat a znít jako my.
Věc úspěšně zobrazuje kosmický horor, ale ne díky použití chapadel, což je základ žánru, ale protože dbá na proměnlivé charakteristiky literárního stylu. Podobně jako u popisu Nepojmenovatelného není její tvar spojen s jedním vzezřením. Je jich více. Kosmický horor sídlí v abstrakci. Pokud vezmete předchozí úryvek, popis Nepojmenovatelné bytosti je úmyslně neuchopitelný.
Jediným záchytným bodem v moři nejasnosti jsou pocity, které vyvolávají v postavách nebo v nás. Reakcí na to, že čelí něčemu nepochopitelnému, vede postavu k pohledu do svého nitra a ke komplexním emocím, které jim zbyly. "Nejmilosrdnější věcí na světě podle mě je neschopnost lidské mysli zpracovat veškerý obsah světa. Žijeme na poklidném ostrově ignorance uprostřed černého moře nekonečna. Nikdy nám nebylo předurčeno cestovat daleko.
Věda, každá mířící svou vlastní cestou, nám až doposud vždy částečně uškodila. Ale jednou spojení odloučených částí vědomostí otevře tak děsivé pohledy na realitu a na naši úděsnou roli v ní, že se buď z tohoto odhalení zblázníme, nebo ze smrtícího světla uprchneme do klidu a bezpečí nové doby temna." Představte si, jak byste vyobrazili tyto emoce ve filmu?
Existenciální strach je emoce, která se těžko vysvětluje. Je to pocit, který oproti štěstí, strachu nebo vzteku prožíváme vzácně. Kromě své vzácnosti ho ne každý dokáže vyjádřit, natož tak, aby to pochopili i ostatní. Často je nepochopena a je vykládána jako něco jiného. Vyobrazit tyto emoce ve filmu je velmi těžké. Stejně tak donutit diváky tyto emoce sdílet. Emoce zrozené z kosmického hororu jsou podobné jejich nestvůrám.
Abstraktní, bez jasného tvaru, těžko pochopitelné, těžko popsatelné. Je těžké vyobrazit, jak si postava začíná uvědomovat křehkost své lidskosti. Tento vnitřní monolog nejlépe funguje v literatuře. Ale důvěrného uvědomění může být dosaženo i beze slov. Jako v této scéně z Anihilace, kde hlavní postava stojí tváří tvář bytosti, která ji napodobuje. Pomalu jí začíná rozumět i bez použití dialogů.
Někdy je nejlepší nechat vizuál mluvit sám za sebe. Zobrazení nestvůry může filmu uškodit a totéž platí pro vysvětlování. Byl to mimozemšťan. Je to jako popisovat tvar něčeho, co žádný nemá. Je to o rovnováze. Některé filmy mohou mít dobrý vizuál, ale schází jim soudržný, úderný příběh a schází jim zlověstnost a děsivost.
V jiných případech je prostředí perfektní a atmosféra je dokonalá, ale efekty jsou k smíchu a rozhodně nejsou děsivé. Pokud chcete natočit kosmický horor a nemáte velký rozpočet, Bird Box je vám dobrým vzorem. Příšery nezobrazí a nechají, ať vše zařídí lidská představivost. Pokud máte větší rozpočet a kreativní mysl, praktické efekty ve Věci nebo Nicotě jsou správnou cestou. Nezapomeňte na druhou a stejně důležitou stranu rovnice.
Dobrý kosmický horor využívá estetiku sci-fi filmů, ale s vnitřními pocity existenciálních filmů. Lidé jsou tak zaujatí estetikou, chapadly a příšerami, že zapomínají řešit větší otázky, protože jsou mnohem komplexnější. Oni sami tomu nerozumí. Jen málo filmů se pouští do abstrakce, zůstávají s vizuálem na povrchu, což je pochopitelné.
Jaké jsou hranice lidstva? Co se stane, když je překročíme? Pokud se nad něčím těžko přemýšlí, těžko se to vyjadřuje. Pokud se to těžko vyjadřuje, je téměř nemožné to ukázat. Díky za sledování videa. Dejte lajk, sdílejte a odebírejte nás, pokud jste tak ještě neudělali. Zase příště.
Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Komentáře (10)
A? (anonym)Odpovědět
21.05.2019 17:39:20
Je to na YT v komentoch, kopciiim...
------------- Music:
The Old Ones by Scott Buckley – www.scottbuckley.com.au
------------- Movie Clips From:
2001: A Space Odyssey (Debatebly has Lovecraftian elements)
Alien
Annihilation
Bird Box
Cloverfield Paradox
In the Mouth of Madness
The Endless
The Mist
The Thing
The Unnamable
The Void
OP (anonym)Odpovědět
21.05.2019 16:00:10
Nádhera. Vždy jsem věděl, že něco podobného mě přitahuje, ale pro svou výjimečnost a křehkost (např. ta vizuální stránka) jsem nikdy nedošel k uvědomění, že se to dá popsat jako konkrétní specifický žánr - kosmický horor. Pro mě to byl zkrátka sci-fi horor, fantasy horor a já nevím co ještě.. ale kosmický horor je dokonalé specifické pojmenování.
Části z Anihilace mě dost potěšily, nechci házet hodnocení diváků do jednoho pytle, ale přijde mi, že velká část negativních ohlasů byla zkrátka kvůli tomu "nepochopení". Lidé s omezenou fantazií nebo ti co potřebují vše vysvětlit a rozumět zkrátka nejsou vhodní diváci kosmického hororu - můj názor. A proč tomu tak je, bylo vysvětleno v tom videu naprosto dokonale.
A hanebně se přiznávám a o to více děkuji - o Lovecraftově tvorbě jsem věděl doposud jen velmi málo a nepovedené pokusy ji přednést neznalým, kterých jsem byl svědkem byly v porovnání s tímhle naprosto tragické. Stačil by odstavec těch vět ve videu k Lovecraftovi a zamiloval bych si ho už před lety ve školní lavici při hodině angličtiny, kde byl onen nepovedený pokus přednesen v jednom článku časopisu.
Díky, díky a za mě více takových videí :-)
SS pán (anonym)Odpovědět
21.05.2019 11:35:13
Strop! Víc tohodle kanálu prosím.
Libuše mrtvice (anonym)Odpovědět
21.05.2019 11:18:41
Nevíte z kterého filmu jsou ukázky se Samem Neillem?
Přemysl infarkt (anonym)Odpovědět
21.05.2019 11:45:32
In the Mouth of Madness
Balos (anonym)Odpovědět
21.05.2019 11:58:18
Myslím, že se jedná o tento film https://www.csfd.cz/film/1323-silenstvi/galerie/strana-2/?type=1
Sunwheel (anonym)Odpovědět
21.05.2019 10:27:56
Dobré video. Často vysvetľujem ľuďom, že nepotrebujem Lovecraftove diela na plátne, lebo stratia svoje čaro. No existujú filmy, ktoré sa tým inšpirujú len z diaľky a celkom vydarene. Ako vo videu často zobrazovaný In the Mouth of Madness.
PaeturOdpovědět
21.05.2019 17:10:09
To je pravda, ale neplatí to o každé jeho povídce. Myslím si, že At the Mountains of Madness je dost detailně popsané na to, aby to mohlo být zfilmované (o což se pokouší Guillermo del Toro). Také se mi dost líbí zpracování hry Call of Cthulhu. Má to pravou lovecraftovskou atmosféru. Ale je pravda, že některá díla by měla zůstat jen na papíře, například Barva z Vesmíru, má oblíbená.