Tyto fotky pomohly ukončit dětskou práci v USAVox

Při pořízení této fotografie bylo Sadie Pfeifer 9 let a pracovala s těžkými stroji o dvojnásobku své výšky v přádelně v Lancasteru v Jižní Karolíně roku 1908. Byla pouze jedním z mnoha dětí pracujících v přádelnách, na polích, v továrnách a dolech. A i když děti pracovaly po celých Spojených státech, v různých odvětvích, jednu věc měly společnou.

Všechny potkaly Lewise Hinea. Na začátku 20. století Spojené státy věděly, že mají problém s dětskou prací. Vládní průzkum odhalil, že 1,75 milionu dětí pod 16 let, tedy více jak pětina dětí, v té době pracovalo. Průmyslová revoluce zmechanizovala americké i evropské výrobny a ty potřebovaly levnou pracovní sílu na dělání ustavičně se opakujících úkolů. Na takové pozice se najímaly chudé děti, protože pracovaly za minimální plat a nebyl u nich takový risk stávek.

Politici i americká veřejnost věděli, že se to děje v obrovském měřítku, ale nic neudělali. Dokud neviděli, jak to skutečně vypadá. Roku 1904 nově založený Národní výbor dětské práce najal fotografa, aby prošetřil odvětví zaměstnávající děti. Tím fotografem byl Lewis Wickes Hine, pedagog, sociolog a člen pokrokového hnutí, které přivedlo do Ameriky vlnu politického aktivismu a sociálních reforem.

Roku 1909 Hein vyzdvihl nesmírný potenciál fotografie pro sociální reformy ve své řeči, kterou nazval: Sociální fotografie, jak kamera může pomoct. Řekl: "Heslem sociálního pracovníka je: Budiž světlo. A v naší snaze o dosáhnutí světla máme světlopisce, fotografii." Během svých četných cest sesbíral informace, rozhovory a fotografie pracujících dětí. Navštívil uhelné doly v Pensylvánii, kde náctiletí trávili hodiny pod zemí a oddělovali nečistoty z uhlí, řezače sardinek v Maine, loupače ústřic, z nichž někteří měli pouhé 4 roky, sběrače tabáku v Kentucky, sběrače brusinek v Massachusetts, řepné farmy v Coloradu a mladé roznašeče novin v městech po celé zemi.

Na spoustě fotografií je i dospělý, který dohlíží na práci dětí.

Když byl Hineovi odepřen vstup do továren, čekal venku a zachycoval příchody a odchody dělníků, jejichž směny často trvaly až do noci. Dělníci pózovali pro fotografie a sdělili Hineovi něco o sobě, svém platu a pracovních podmínkách. Někdy ukázali svá děsivá zranění a popsali, co se jim stalo. Třeba tento kluk z Bessemer City v Severní Karolíně, jehož ruka byla rozdrcena ve spřádacím stroji.

Víme to, protože každá fotka z více než 5 000 obsahuje podrobné informace připsané Hinem. Hine nazval toto spojení textu a obrazu fotopříběh. I díky tomu fotky zpřístupnily životy dětských dělníků lhostejné veřejnosti. Tomu také ale napomohla jeho technika fotografování. Jako příklad použijme fotky dělníků jako Sadie. Zaprvé, mnoho z těchto fotek je vyfoceno stejným způsobem, mění se akorát dělníci.

Hine se tím snažil ukázat, že každé dítě je součástí mnohem většího problému, což je zdůrazněno opakováním snímků. Zjevný úmysl za tímto způsobem focení můžeme vidět, když se fotka Sadie poprvé objevila v pokrokovém časopise roku 1909. Je umístěna naproti téměř identické fotce jiné dělnice takovým způsobem, že kvůli symetrii se stroje zdají být nekonečné. Popisek pod ní zní: "Přadlena, jedna z mnohých pracujících v přádelně." Hineovy fotografie jsou také vyfoceny s velmi nízkou hloubkou ostrosti, což v podstatě znamená, že jen malý úsek fotografie je ostrý a zbytek je rozmazaný.

Fotka s vysokou hloubkou ostrosti vypadá jako tato od Jacoba Riise, který ve stejné době fotografoval newyorské slumy. Všimněte si, že hřiště v pozadí je ostré stejně jako děti v popředí. Teď se podívejte na Hineovy portréty. Na této fotce se továrna tyčí za hochem, ale je téměř zcela rozmazaná. Tato podoba byla velmi častá, Hine zahrnul prostředí i stroje, ale tím, že je rozmazal, upřednostnil dělníka.

Tento úzký bod ostrosti spolu s focením z nízkého úhlu, v úrovni očí těchto dětí, jsou důvodem, proč tyto fotografie dokáží tak dobře zlidšťovat své subjekty. Fotky jako ta z přádelny v Jižní Karolíně změnily pohled americké veřejnosti na dětskou práci, což nakonec vedlo k zavedení zákonů, které regulovaly práci mladších 18 let, a k poslání dětí zpět do škol. Lewis Hine poté fotografoval stavbu Empire State Building v New Yorku, kde použil stejné polidšťující techniky, které použil při focení dětí, a bral v potaz perspektivu svých subjektů.

S omezenou ostrostí, která upřednostňuje dělníka nad stroji. Hine byl jedním z prvních, kdo použil kameru pro sociální komentář, aby osvětlil problém. Záhy pochopil, jakou moc má fotografie ve vyprávění příběhu. Jak řekl ve své řeči v roce 1909. "Vezměte fotografii malé přadleny v karolínské přádelně.

Když vzbudí soucit, jakou to máme páku pro sociální pozvednutí. Překlad: Zef www.videacesky.cz