Jak se kolorují černobílé fotografieVox

Na internetu jste mohli zahlédnout plno takovýchto kolorovaných fotografií. Marka Twaina, Amelii Earhartovou a mladého Charlie Chaplina. Je neuvěřitelné, jak normálně tito lidé vypadají, když už nejsou černobílí. Najednou je můžete minout na ulici, nejsou někým dosažitelným z historie. Tyto fotografie mám rád, protože ukazují lidi a momenty z dějin, které jste nikdy předtím barvitě vidět nemohli, pokud jste tam přímo nebyli. Mluvil jsem s několika umělci, abych zjistil, jak může přidání barev do fotografií přenést do současnosti i desítky let staré okamžiky.

Jedním z nich je Jordan Loyd a ve skutečnosti se tím živí. Vede malou londýnskou společnost Dynamichrome a využívá moderní technologii, aby digitálně zrekonstruoval černobílé dějiny. Pokud tam chybí barvy, díváte se na dílo jako na celek. Jakmile přidáte barvu, začnete se na fotografii dívat odlišně a začnete si všímat detailů, které vám předtím unikly. Proto tyto fotografie ve výsledku vypadají, jako by ožily. Když najednou vidíte dělníky před 80 lety nosit modré džíny, ihned jsou vám bližší.

Díky kolorování vypadají staré fotografie aktuálněji. Přidávání barev do černobílých fotografií není nic nového. Tato praxe je stará jako fotografie sama. Datuje se zpět do 19. století, kdy byly fotografie obarvovány ručně nebo skrze proces zvaný fotochrom, který přidal do negativu šest až patnáct vrstev barev. To ale nevypadalo zrovna realisticky, určitě ne jako třeba tohle. Digitální kolorace poskytla díky Photoshopu a mnoha online zdrojům umělcům možnost fotografie kolorovat s větší přesností.

Mohou nahlédnout do historických dokumentů, kde najdou přesné barvy pro znovu-ztvárnění daného momentu. - Zní to jednoduše, že? - Je to kopa práce. Tajemství kolorování je, že když teď máte spoustu informací, musíte prostě vědět, kde ty informace najít. To znamená prohrabávat se deníky, pamětmi, vládními záznamy, starými reklamami, a dokonce to i konzultovat s historiky, abyste měli jistotu, že styl a barvy té doby jsou věrně vyobrazeny.

Dobrý kolorér má kolem sebe spoustu lidí, na které se může obrátit. Měli jsme kolegu, který je expertem na etnografické oblečení. Ukazoval mi vzorky pomalu jako z muzea. On tím prostě žije, takže každý malinký detail, každá barva korálku na Laponcově náhrdelníku musela být naprosto přesná. Zde můžete vidět sérii fotek z Tutanchamonovy hrobky, která byla v roce 1922 objevena Howardem Carterem. Jordan tyto obrázky koloroval na základě psaných poznámek archeologa.

A když spojil jeho deník s objevenými artefakty v muzeu v Káhiře, byl schopný věrně vyobrazit okamžik starý skoro sto let. Takový výzkum umožňuje kolorérům, aby zůstali věrní historickým momentům. A někdy může jedna fotografie odhalit nejednu zajímavost o minulosti. Věděli jste, že do pozdních 60. let bylo logo 7 Up červené na černém pozadí namísto dnešního zeleného? To je opravdu důležitá znalost, pokud chcete kolorovat tuto fotku z roku 1938. A pokud chcete věrně vyobrazit Paříž v roce 1888, musíte vědět, že nedokončená Eiffelova věž byla natřena benátskou červení.

Tak jo, ale jak to vlastně dělají? V podstatě vezmete... grafický tablet a prostě fotografii obarvíte. Tak jo, není to tak jednoduché. Nejdříve musíte odstranit nedokonalosti na černobílém základu, kterému daly zabrat desítky let uskladnění. Jakmile je fotografie obnovena do původní podoby, desítky až stovky vrstev barev jsou pečlivě nanášeny a smíchány dohromady.

Jen lidská pokožka se skládá z 20 vrstev růžové, žluté, zelené, červené a modré, aby člověk vypadal skutečně. Kolorování jedné fotografie může trvat několik hodin, nebo dokonce dnů. Nejdéle jsem na jedné fotce strávil asi měsíc. A potom přijde ta opravdu zajímavá část, protože i po pečlivém výzkumu, restaurování a smíchání barev musí mít dobrý kolorizér jednu vlastnost – cit pro porozumění tomu, jak funguje světlo v okolí.

Světlo ovlivňuje naše vnímání barev, takže i když vám výzkum prozradí informaci o barvě, musíte vzít v úvahu, jak ty barvy vypadaly v daném světle. Jak to ale poznáte? Atmosferické podmínky můžete většinou určit ze stínů, výpočtu polohy světla a tak dále. Například tato fotografie byla pořízena v pozdním odpoledni. Podívejte se, jak dlouhý stín vrhá člověk stojící na chodníku. Slunce je nízko a tuto denní dobu nazýváme zlatou hodinou, protože je všechno zbarveno do oranžova, což můžete vidět v odlesku na autě.

Nebo se podívejte na tuto fotografii Harryho Houdiniho z roku 1912. Zamračená obloha, jemné, skoro neviditelné stíny a jeho vlasy vlající ve větru jsou známkou toho, že byl tento den v newyorských docích velice pochmurným, a tak je třeba použít ponuré barvy ze zeleným nádechem. Počasí není jedinou věcí, kterou musíte zvážit. Důležité je vzít v potaz i světlo odražené od různých povrchů. Třeba oranžovou zář tavené oceli nebo světlo odrážející se od modrého koberce.

Takové detaily jsou velice důležité, pokud chcete dosáhnout skutečného fotorealismu. Musím teď zmínit, že ne každý je fanouškem kolorování. Je tu jistý odpor a kritici říkají, že staré fotografie by měly zůstat nedotčeny. Čelíme často nařčením, nejen já, ale vlastně každý, kdo to dělá, že ničíme umění, kurvíme historii. Ale jde o to, že naše práce nemá nahradit originály. Má tu být spolu s originály. Není to náhrada, je to přídavek. Koloristé jsou schopni vytvářet tak vysoce kvalitní fotografie, protože instituce jako Kongresová knihovna a Americký národní archiv šetrně digitalizovaly a zkatalogizovaly tisíce originálních dokumentů z více než 150 let dlouhých dějin fotografování.

A protože jsou tyto fotky veřejně přístupné, mohou být jakkoliv upraveny. Proto můžete vidět barevnou fotografii Abrahama Lincolna s modrýma očima. Mimo to že dívat se na to je zajímavé, kolorování představuje novou perspektivu historie. Dokážeme si velké momenty lépe spojit do souvislostí. Například stavbu Hooverovy přehrady.

Nebo i menších událostí. Jakmile si začnete všímat jednotlivých detailů, najdete mnoho zajímavých příběhů. Co se stalo všem těmto společnostem? Co se stalo tomuto člověku, co se stalo tady? A najednou nevnímáte dějiny jako pevně danou minulost na časové ose, ale jako tapiserii zobrazující spoustu zajímavých okamžiků. Je to opravdu neuvěřitelné.