Zpět na seznamVox4.8 (53 hodnocení)
Dr. InkPublikováno: 8 let
Načítám přehrávač...
Jak se kolorují černobílé fotografie
7:06
15.3K zhlédnutí
Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik práce dá kolorovat černobílou fotografii a co všechno musí takový umělec vzít v potaz?
Na internetu jste mohli zahlédnout
plno takovýchto kolorovaných fotografií. Marka Twaina, Amelii Earhartovou
a mladého Charlie Chaplina. Je neuvěřitelné, jak normálně tito lidé vypadají,
když už nejsou černobílí. Najednou je můžete minout na ulici,
nejsou někým dosažitelným z historie. Tyto fotografie mám rád,
protože ukazují lidi a momenty z dějin, které jste nikdy předtím barvitě vidět nemohli,
pokud jste tam přímo nebyli. Mluvil jsem s několika umělci,
abych zjistil, jak může přidání barev do fotografií přenést do současnosti
i desítky let staré okamžiky.
Jedním z nich je Jordan Loyd
a ve skutečnosti se tím živí. Vede malou londýnskou společnost Dynamichrome
a využívá moderní technologii, aby digitálně zrekonstruoval černobílé dějiny. Pokud tam chybí barvy,
díváte se na dílo jako na celek. Jakmile přidáte barvu,
začnete se na fotografii dívat odlišně a začnete si všímat detailů,
které vám předtím unikly. Proto tyto fotografie ve výsledku vypadají,
jako by ožily. Když najednou vidíte dělníky
před 80 lety nosit modré džíny, ihned jsou vám bližší.
Díky kolorování vypadají
staré fotografie aktuálněji. Přidávání barev
do černobílých fotografií není nic nového. Tato praxe je stará jako fotografie sama. Datuje se zpět do 19. století,
kdy byly fotografie obarvovány ručně nebo skrze proces zvaný fotochrom,
který přidal do negativu šest až patnáct vrstev barev. To ale nevypadalo zrovna realisticky,
určitě ne jako třeba tohle. Digitální kolorace poskytla
díky Photoshopu a mnoha online zdrojům umělcům možnost fotografie
kolorovat s větší přesností.
Mohou nahlédnout do historických dokumentů,
kde najdou přesné barvy pro znovu-ztvárnění daného momentu. - Zní to jednoduše, že?
- Je to kopa práce. Tajemství kolorování je,
že když teď máte spoustu informací, musíte prostě vědět, kde ty informace najít. To znamená prohrabávat se
deníky, pamětmi, vládními záznamy, starými reklamami,
a dokonce to i konzultovat s historiky, abyste měli jistotu,
že styl a barvy té doby jsou věrně vyobrazeny.
Dobrý kolorér má kolem sebe spoustu lidí,
na které se může obrátit. Měli jsme kolegu,
který je expertem na etnografické oblečení. Ukazoval mi vzorky pomalu jako z muzea.
On tím prostě žije, takže každý malinký detail,
každá barva korálku na Laponcově náhrdelníku musela být naprosto přesná. Zde můžete vidět sérii fotek
z Tutanchamonovy hrobky, která byla v roce 1922
objevena Howardem Carterem. Jordan tyto obrázky koloroval
na základě psaných poznámek archeologa.
A když spojil jeho deník
s objevenými artefakty v muzeu v Káhiře, byl schopný věrně vyobrazit okamžik
starý skoro sto let. Takový výzkum umožňuje kolorérům,
aby zůstali věrní historickým momentům. A někdy může jedna fotografie
odhalit nejednu zajímavost o minulosti. Věděli jste, že do pozdních 60. let
bylo logo 7 Up červené na černém pozadí namísto dnešního zeleného? To je opravdu důležitá znalost,
pokud chcete kolorovat tuto fotku z roku 1938. A pokud chcete věrně vyobrazit
Paříž v roce 1888, musíte vědět, že nedokončená Eiffelova věž
byla natřena benátskou červení.
Tak jo, ale jak to vlastně dělají? V podstatě vezmete... grafický tablet a prostě fotografii obarvíte. Tak jo, není to tak jednoduché. Nejdříve musíte odstranit
nedokonalosti na černobílém základu, kterému daly zabrat
desítky let uskladnění. Jakmile je fotografie
obnovena do původní podoby, desítky až stovky vrstev barev
jsou pečlivě nanášeny a smíchány dohromady.
Jen lidská pokožka se skládá
z 20 vrstev růžové, žluté, zelené, červené a modré,
aby člověk vypadal skutečně. Kolorování jedné fotografie může
trvat několik hodin, nebo dokonce dnů. Nejdéle jsem na jedné fotce strávil asi měsíc. A potom přijde ta opravdu zajímavá část,
protože i po pečlivém výzkumu, restaurování a smíchání barev
musí mít dobrý kolorizér jednu vlastnost – cit pro porozumění tomu,
jak funguje světlo v okolí.
Světlo ovlivňuje naše vnímání barev,
takže i když vám výzkum prozradí informaci o barvě, musíte vzít v úvahu,
jak ty barvy vypadaly v daném světle. Jak to ale poznáte? Atmosferické podmínky můžete většinou
určit ze stínů, výpočtu polohy světla a tak dále. Například tato fotografie
byla pořízena v pozdním odpoledni. Podívejte se, jak dlouhý stín
vrhá člověk stojící na chodníku. Slunce je nízko a tuto denní dobu
nazýváme zlatou hodinou, protože je všechno zbarveno do oranžova,
což můžete vidět v odlesku na autě.
Nebo se podívejte na tuto fotografii
Harryho Houdiniho z roku 1912. Zamračená obloha,
jemné, skoro neviditelné stíny a jeho vlasy vlající ve větru
jsou známkou toho, že byl tento den v newyorských docích
velice pochmurným, a tak je třeba použít ponuré barvy
ze zeleným nádechem. Počasí není jedinou věcí,
kterou musíte zvážit. Důležité je vzít v potaz
i světlo odražené od různých povrchů. Třeba oranžovou zář tavené oceli
nebo světlo odrážející se od modrého koberce.
Takové detaily jsou velice důležité,
pokud chcete dosáhnout skutečného fotorealismu. Musím teď zmínit,
že ne každý je fanouškem kolorování. Je tu jistý odpor a kritici říkají,
že staré fotografie by měly zůstat nedotčeny. Čelíme často nařčením, nejen já,
ale vlastně každý, kdo to dělá, že ničíme umění, kurvíme historii. Ale jde o to,
že naše práce nemá nahradit originály. Má tu být spolu s originály.
Není to náhrada, je to přídavek. Koloristé jsou schopni vytvářet
tak vysoce kvalitní fotografie, protože instituce jako
Kongresová knihovna a Americký národní archiv šetrně digitalizovaly
a zkatalogizovaly tisíce originálních dokumentů z více než 150 let dlouhých dějin fotografování.
A protože jsou tyto fotky veřejně přístupné,
mohou být jakkoliv upraveny. Proto můžete vidět barevnou fotografii
Abrahama Lincolna s modrýma očima. Mimo to že dívat se na to je zajímavé,
kolorování představuje novou perspektivu historie. Dokážeme si velké momenty
lépe spojit do souvislostí. Například stavbu Hooverovy přehrady.
Nebo i menších událostí. Jakmile si začnete všímat jednotlivých detailů,
najdete mnoho zajímavých příběhů. Co se stalo všem těmto společnostem? Co se stalo tomuto člověku,
co se stalo tady? A najednou nevnímáte dějiny
jako pevně danou minulost na časové ose, ale jako tapiserii zobrazující
spoustu zajímavých okamžiků. Je to opravdu neuvěřitelné.
plno takovýchto kolorovaných fotografií. Marka Twaina, Amelii Earhartovou
a mladého Charlie Chaplina. Je neuvěřitelné, jak normálně tito lidé vypadají,
když už nejsou černobílí. Najednou je můžete minout na ulici,
nejsou někým dosažitelným z historie. Tyto fotografie mám rád,
protože ukazují lidi a momenty z dějin, které jste nikdy předtím barvitě vidět nemohli,
pokud jste tam přímo nebyli. Mluvil jsem s několika umělci,
abych zjistil, jak může přidání barev do fotografií přenést do současnosti
i desítky let staré okamžiky.
Jedním z nich je Jordan Loyd
a ve skutečnosti se tím živí. Vede malou londýnskou společnost Dynamichrome
a využívá moderní technologii, aby digitálně zrekonstruoval černobílé dějiny. Pokud tam chybí barvy,
díváte se na dílo jako na celek. Jakmile přidáte barvu,
začnete se na fotografii dívat odlišně a začnete si všímat detailů,
které vám předtím unikly. Proto tyto fotografie ve výsledku vypadají,
jako by ožily. Když najednou vidíte dělníky
před 80 lety nosit modré džíny, ihned jsou vám bližší.
Díky kolorování vypadají
staré fotografie aktuálněji. Přidávání barev
do černobílých fotografií není nic nového. Tato praxe je stará jako fotografie sama. Datuje se zpět do 19. století,
kdy byly fotografie obarvovány ručně nebo skrze proces zvaný fotochrom,
který přidal do negativu šest až patnáct vrstev barev. To ale nevypadalo zrovna realisticky,
určitě ne jako třeba tohle. Digitální kolorace poskytla
díky Photoshopu a mnoha online zdrojům umělcům možnost fotografie
kolorovat s větší přesností.
Mohou nahlédnout do historických dokumentů,
kde najdou přesné barvy pro znovu-ztvárnění daného momentu. - Zní to jednoduše, že?
- Je to kopa práce. Tajemství kolorování je,
že když teď máte spoustu informací, musíte prostě vědět, kde ty informace najít. To znamená prohrabávat se
deníky, pamětmi, vládními záznamy, starými reklamami,
a dokonce to i konzultovat s historiky, abyste měli jistotu,
že styl a barvy té doby jsou věrně vyobrazeny.
Dobrý kolorér má kolem sebe spoustu lidí,
na které se může obrátit. Měli jsme kolegu,
který je expertem na etnografické oblečení. Ukazoval mi vzorky pomalu jako z muzea.
On tím prostě žije, takže každý malinký detail,
každá barva korálku na Laponcově náhrdelníku musela být naprosto přesná. Zde můžete vidět sérii fotek
z Tutanchamonovy hrobky, která byla v roce 1922
objevena Howardem Carterem. Jordan tyto obrázky koloroval
na základě psaných poznámek archeologa.
A když spojil jeho deník
s objevenými artefakty v muzeu v Káhiře, byl schopný věrně vyobrazit okamžik
starý skoro sto let. Takový výzkum umožňuje kolorérům,
aby zůstali věrní historickým momentům. A někdy může jedna fotografie
odhalit nejednu zajímavost o minulosti. Věděli jste, že do pozdních 60. let
bylo logo 7 Up červené na černém pozadí namísto dnešního zeleného? To je opravdu důležitá znalost,
pokud chcete kolorovat tuto fotku z roku 1938. A pokud chcete věrně vyobrazit
Paříž v roce 1888, musíte vědět, že nedokončená Eiffelova věž
byla natřena benátskou červení.
Tak jo, ale jak to vlastně dělají? V podstatě vezmete... grafický tablet a prostě fotografii obarvíte. Tak jo, není to tak jednoduché. Nejdříve musíte odstranit
nedokonalosti na černobílém základu, kterému daly zabrat
desítky let uskladnění. Jakmile je fotografie
obnovena do původní podoby, desítky až stovky vrstev barev
jsou pečlivě nanášeny a smíchány dohromady.
Jen lidská pokožka se skládá
z 20 vrstev růžové, žluté, zelené, červené a modré,
aby člověk vypadal skutečně. Kolorování jedné fotografie může
trvat několik hodin, nebo dokonce dnů. Nejdéle jsem na jedné fotce strávil asi měsíc. A potom přijde ta opravdu zajímavá část,
protože i po pečlivém výzkumu, restaurování a smíchání barev
musí mít dobrý kolorizér jednu vlastnost – cit pro porozumění tomu,
jak funguje světlo v okolí.
Světlo ovlivňuje naše vnímání barev,
takže i když vám výzkum prozradí informaci o barvě, musíte vzít v úvahu,
jak ty barvy vypadaly v daném světle. Jak to ale poznáte? Atmosferické podmínky můžete většinou
určit ze stínů, výpočtu polohy světla a tak dále. Například tato fotografie
byla pořízena v pozdním odpoledni. Podívejte se, jak dlouhý stín
vrhá člověk stojící na chodníku. Slunce je nízko a tuto denní dobu
nazýváme zlatou hodinou, protože je všechno zbarveno do oranžova,
což můžete vidět v odlesku na autě.
Nebo se podívejte na tuto fotografii
Harryho Houdiniho z roku 1912. Zamračená obloha,
jemné, skoro neviditelné stíny a jeho vlasy vlající ve větru
jsou známkou toho, že byl tento den v newyorských docích
velice pochmurným, a tak je třeba použít ponuré barvy
ze zeleným nádechem. Počasí není jedinou věcí,
kterou musíte zvážit. Důležité je vzít v potaz
i světlo odražené od různých povrchů. Třeba oranžovou zář tavené oceli
nebo světlo odrážející se od modrého koberce.
Takové detaily jsou velice důležité,
pokud chcete dosáhnout skutečného fotorealismu. Musím teď zmínit,
že ne každý je fanouškem kolorování. Je tu jistý odpor a kritici říkají,
že staré fotografie by měly zůstat nedotčeny. Čelíme často nařčením, nejen já,
ale vlastně každý, kdo to dělá, že ničíme umění, kurvíme historii. Ale jde o to,
že naše práce nemá nahradit originály. Má tu být spolu s originály.
Není to náhrada, je to přídavek. Koloristé jsou schopni vytvářet
tak vysoce kvalitní fotografie, protože instituce jako
Kongresová knihovna a Americký národní archiv šetrně digitalizovaly
a zkatalogizovaly tisíce originálních dokumentů z více než 150 let dlouhých dějin fotografování.
A protože jsou tyto fotky veřejně přístupné,
mohou být jakkoliv upraveny. Proto můžete vidět barevnou fotografii
Abrahama Lincolna s modrýma očima. Mimo to že dívat se na to je zajímavé,
kolorování představuje novou perspektivu historie. Dokážeme si velké momenty
lépe spojit do souvislostí. Například stavbu Hooverovy přehrady.
Nebo i menších událostí. Jakmile si začnete všímat jednotlivých detailů,
najdete mnoho zajímavých příběhů. Co se stalo všem těmto společnostem? Co se stalo tomuto člověku,
co se stalo tady? A najednou nevnímáte dějiny
jako pevně danou minulost na časové ose, ale jako tapiserii zobrazující
spoustu zajímavých okamžiků. Je to opravdu neuvěřitelné.
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





