JuvenoiaVsauce

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Kostlivci jsou děsiví a strašidelní. Ale víte co ještě? Puberťáci. Jejich postoj, způsob, jakým se oblékají, a hudba, kterou poslouchají. Dá se tomu vůbec říkat hudba? Ta dnešní mládež. Ale jaká je dnešní mládež?

Proč jsme tolik znepokojeni? A co je generace? Proč si myslíme, že se vrstevníci, skupiny lidí přibližně stejného věku, chovají tak podobně? Množství každodenně zveřejňovaných článků a publikací a příspěvků na internetu srovnávajících minulost a přítomnost, ať už upřímně nebo ironicky, je zarážející. Zdá se, že toho o dnešní mládeži a o tom, jak rozdílné a úžasné bylo být dítětem za starých dobrých časů, nemáme nikdy dost.

Označením generací to vypadá, že je lidská historie spíše uspořádaná a oddělená nežli děsivá a chaotická. Má to také nádherně podezřelou tendenci lichotit těm, kteří je používají. George Orwell to řekl hezky: "Každá generace považuje sebe samu za inteligentnější než tu, co byla před ní, a moudřejší než tu, co přijde po ní.'" Pro takové přesvědčení máme název: Juvenoia Sociolog David Finkelhor tenhle termín zavedl.

Znamená přehnanou obavu o věci, které ovlivňují dnešní mládež. Juvenoia je znepokojivé zklamání, že kvůli iPhonům, internetu, televizi rockové muzice nebo těm proklatým povozům bez koní není svět pro děti tak vhodný, jako bývával. Konflikt mezi generacemi opravdu trvá už velmi dlouho.

Koneckonců to, že "cti otce svého a matku svoji" bylo starověkým přikázáním, mělo důvod. Ve 4. stol. př. n. l. Aristoteles poznamenal, že chyby mládeže jsou důsledkem přemíry toho, že si myslí, že vědí všechno. Zde je rytina z roku 1627, která napomíná to současné ve srovnání se způsoby starého. Na počátku 20.

století si Romain Rolland stěžoval, že nová generace mladých lidí je. cituji: "Vášnivě zamilována do potěšení a násilných her, snadno se dá podvést." Na nové lidi a směr, jímž se společnost ubírá, bylo vždy pohlíženo s určitým nesouhlasem. Xkcd slavně sesbíral stručnou historii šťavnatých příkladů. V roce 1871 Sunday Magazine zveřejnil větu, která by se dala vztáhnout na dnešní esemeskování. "Teď vysíláme množství rychlých a krátkých poznámek namísto toho, abychom si sedli a vážně pohovořili o skutečném listu papíru."

V Journal of Education v roce 1907 bědovali, že při tichém setkání moderní rodiny u krbu má každý jednotlivec hlavu zabořenou do svého oblíbeného časopisu. Jde o to, že pod sluncem není nic nového. Dokonce ani Slunce. O Slunci se věří, že je hvězdou třetí generace.

Tenhle neustálý koloběh střetů generací může občas znít jako rozbitá deska. Opravdu tyhle komentáře poskytují vhled do myslí budoucích vůdců, nebo předčasně soudí vrstevníky na základě jejich chování v pubertě? Navzdory neustálým starostem ta pověstná dnešní mládež se zdá být mnohem lepší než kdykoliv předtím. Užívání drog kleslo, cvičení vzrostlo, matematika a znalost psaní se zvýšily, trestná činnost mladistvých se snížila, urážlivé poznámky nahlášené dětmi poklesly, počet 9 až 12letých, kteří se zúčastnili bitky, poklesl a počet dospívajících, kteří se bojí útoků ve školách, poklesl.

Ale juvenoia stále přetrvává. Proč? Docela to dává smysl. Děti jsou budoucností druhu, takže je rozumné předpokládat, že příroda zvolí ty rysy druhu, u kterých by dospělí upřednostňovali právě ten způsob, jakým byli vychováni a zpochybňovali cokoliv jiného.

Koneckonců rodiče byli podle definice pro druh úspěchem v rozmnožování. Vytvořili nové členy. Ať už je k tomu přivedly jakékoliv rozhodnutí a vlivy, musely být dostatečně dobré. Jakékoliv vychýlení by mohlo být problémem. Takže starostlivost o mladé mohla být přirozeně vybrána stejně jako oči a prsty, dýchání vzduchu a kakání.

Ale jde o tohle, naše mozky si minulost nevybavují přesně nebo vzpomínky neaplikují spravedlivě a rozumně. Tenhle způsob přemýšlení má celou řadu zajímavých příčin. Zaprvé, na společenské úrovni znepokojení s mládeží a starost o ni jsou často přehnané, protože přehánět je efektivní. Vyvoláte větší popud, když dokážete lidi přesvědčit, že jsme na pokraji krize! Dále náš neustále se propojující svět znamená více potenciálního styku s lidmi mimo rodinu, mimo kmen, mimo sousedství.

Přestože problémy mladistvých zahrnují lidi, které mládež už zná, nebezpečný cizí člověk vyvolává mnohem větší strach. "Moje děti mají dobré přátele, kteří mají dobrý vliv, tak proč bych se měl bát?" by mohlo dnes být nahrazeno větou: "I tak lidé, co neznáš, jsou hrozbou, tak se strachuj."

Další důvody pro juvenoiu jsou osobní. Často to není až tolik svět, co se změnil, jako spíš vy. Jsou řidiči dnes opravdu horší, než když jste byli malí, nebo prostě máte nové zodpovědnosti a zkušenosti, díky kterým si více všímáte nebezpečí, která existovala vždy? Minulost si vybavujeme abstraktně. V našich mozcích prostě není dostatek místa nebo nemáme životně důležitou potřebu pravdomluvnosti, když si na něco vzpomínáme.

Proto si vzpomeneme spíše obecně, jak jsme se v minulosti cítili bez malých nepříjemností charakteristických pro přítomnost. Zadruhé, averze ke ztrátě a majetnický efekt. Lidé přikládají větší význam ztrátě než stejně velkému zisku. Když se v jedné slavné studii zeptali lidí, kolik by zaplatili za hrneček, udávali cenu, která byla podstatně nižší, než ta, za kterou by ho prodali lidé, kteří hrneček zprvu dostali do ruky.

To možná hraje roli v tom, jak si vážíme věcí, které už máme, našich vzpomínek a oblíbených věcí více než něčeho nového. Existuje dokonce neurověda, která dokládá, proč se pro vás nové zdá být tak špatným. Říká se tomu vzpomínková nerovnost. Ukládání autobiografických vzpomínek, vzpomínek o vás se zvyšuje v dobách změny.

Náhodou je to také důvod, proč si myslíme, že vzrušující věci trvaly déle než ve skutečnosti, ale jen málokdy si podrobně vybavujeme nudné chvilky. Dříve jsem rozebíral důvody, kvůli kterým nám připadá, že se zejména v rychlých, ale významných okamžicích zpomaluje čas. Každopádně dospívání a raná dospělost, zejména ve věku od 10 do 30 let, jsou dobou velkých změn. Mnoho důležitých věcí, které určují vaši osobnost, se odehraje v tomhle věku.

Takže není žádným překvapením, že vedle věcí, které se odehrály nedávno, vzpomínky z téhle vzpomínkové nerovnosti jsou početnější a citovější. Knihy a písničky a filmy a slangová slova a chování, které jste milovali a používali během téhle doby, docela dobře korelují s tím, na co budete vzpomínat nejraději, až budete staří. Jak můžeme vidět, juvenoia je přirozená. Popravdě její zdravá dávka je důležitá.

Je mnoho věcí, které bychom se měli snažit vylepšit. Při vysvětlování, že se juvenoia objevuje u každé generace, se občas vytratí, že povaha juvenoiy nebyla vždy stejná. Generační mezera starověku nebo 14. století nebyla stejná jako dnes. Zvýšená rychlost změny může být jedním důvodem, ale dalším je, že se začátkem minulého století objevil nový typ stvoření. Puberťák. Slovo puberťák se do roku 1922 vůbec jako období života nepoužívalo.

Puberta od Jona Savage je perfektní četbou o tom, jak lidská společnost tak nějak náhodou puberťáka vytvořila. Jak továrny vytvářely nové práce pro nekvalifikované, mladí lidé mohli získat něco skvělého – jejich vlastní peníze. Najednou si obchodníci uvědomili, že by mohli vyrábět produkty pro mládež. Nebyli nadále omezeni tím, jak se rozhodli jejich rodiče. Navíc příval přistěhovalců poukázal na to, že identita není natrvalo. Je tvárná, osobní, záleží na rozhodnutí.

Mimoto v tu dobu volání po povinném vzdělávání, to je, že se uzákonilo chození dětí do školy, dále zesílilo oddělení identit dětí tím, že je ve velkém vyhnalo ze světa do společných prostor, kde byly obklopeny zejména svými vrstevníky. V tomto prostředí si mohly vytvořit chování a názory a kulturu sdílené pouze mezi nimi. Povinná školní docházka také zvýšila gramotnost v dospívání, což jim dalo tu obrovskou moc slyšet příběhy napsané pro ně a o nich v knihách, které si mohly koupit za své vlastní peníze.

Tou dnešní mládeží najednou nebyli jen mladí lidé čekající na životní zkušenosti, byly to samostatné bytosti s jejich vlastní kulturou a hlasem. To způsobilo, že se juvenoia změnila z jemných šarvátek minulosti do paniky v plných obrátkách, jak ji známe a milujeme dnes.

Tím však vyvstává zásadnější otázka. Jistě, můžete říct, že to dává smysl, ale i někdo, kdo v téhle společnosti nevyrůstal, by zcela zřetelně viděl, že za starých časů nebyla kultura tak jednoduchá, jak je tomu dnes. Vytvářela ji elita pro elitu. Teď se vytváří pro masy, které vyžadují senzační, atavistické banality namísto racionálních kritických myšlenek jako učenci a samozřejmě já.

Tyhle příklady jsou jistě přesvědčující, ale množné číslo anekdot není data. Mohli byste vybrat jiné příklady a tvrdit opak. Mozart psal básně o prdech. Existují úžasná díla a existují jednoduchá díla tvořená po celou dobu dějin lidstva. Jak Steven Johnson v knize Všechno špatné je pro vás dobré poukazuje, když je lidem nabídnuta při rozhodování možnost koupit nebo účastnit se, nalézáme u nich tendenci upřednostňovat vyšší požadavky na přemýšlení, upřednostňovat chytřejší zábavu.

To, co obnáší držet krok se zvyšující se hustotou a složitostí příběhů v dnešních mediích, je ohromující. Abychom samozřejmě byli spravedliví, pod stimulující uspořádaností se už neskrývá žádná podstata, že ano? Tohle řekl o dnešní jednoduché společnosti bez mozku jeden slavný kritik: "Neobracíme stránky, abychom našli myšlenky, výtečná psychologická pozorování, půvab stylu, šarm kompozice, ale užíváme si je jako děti při hře, smějeme se obrázkům před námi a pláčeme u nich."

Počkejte, promiňte, tohle napsal literární kritik G. H. Lewis o Dickinsovi v roce 1872. Jde o to, že vkus je subjektivní. Co je pro jednoho uměním, je pro jiného odpadem. Nemusí se vám líbit jazyk, násilí nebo mravy vyobrazené dnes v televizi, ale není pochyb, že zábava, včetně populární zábavy, vyžaduje na straně diváka více a více přemýšlení než kdykoliv předtím.

Johnson vytvořil tenhle názorný obrázek srovnávající zvraty ve vypravování v epizodách různých televizních pořadů, jak šel čas. A tohle by nemělo být překvapující. Naše mozky se dožadují stimulace. Hrouda, která sedí a zírá do vesmíru, není přirozeně vybrána jako mozek, který se učí a syntetizuje a organizuje. Teď, když může být zábava tvořena pro specifické publikum a dle libosti sledována znovu a znovu a diskutována online do omrzení, ta přirozená touha může být uspokojena médii.

Johnson zašel tak daleko, že řekl, že opakovaná sledování nás učinila chytřejšími. Bylo umožněno vytvořit zábavu tak, že odměňuje za její sledování a za přemýšlení o ní znovu a znovu. Jména a příběhy a vztahy a dramata, která dnešní lidé musí nosit v hlavě, aby byli funkčními konzumenty moderních medií, jsou dle historických standardů ohromující a ovlivňují nás více než kdykoliv předtím.

Johnson poukazuje na to, že v jeho době Dickinse četlo jen 0,25 % populace jeho země. Zatímco dnes inovativní seriály jako Západní křídlo nebo Simpsonovi s přehledem dosahují dvacetinásobku tohoto čísla. Dobře, ale co tohle? Kde jsou dnešní Mozartové a Dostojevští? Pravděpodobně tady jsou, ale reputace Dostojevského byla vybudována časem.

Něčím, čeho kritika moderních umělců zatím neměla dostatek. Konečně, když se bavíme o kritice děl, která dráždí základní emoce, nezapomeňme na citát od Una Muna, který jsem rozebíral dříve. "Častěji jsem viděl kočku uvažovat než smát se nebo plakat." Kočky a lidé jsou zvědaví a dokážou řešit problémy, ale pouze lidé se dokážou smát nad videi o prdech.

Takže čeho bychom si vlastně měli vážiz? Je tu však problém. I přestože autoři jako Johnson byli schopni předložit přesvědčivé důkazy, že filmy a televize nám servírují čím dál víc kognitivních složitostí, selhali při hledání stejného důkazu pro populární hudbu. Téměř všechny studie na toto téma zjistily, že na rozdíl od jiných forem populárních médií se populární hudba od 50.

let minulého století ve svém složení stala méně komplexní a naopak homogennější. Matematicky řečeno více dnešních písniček zní podobně než dříve. Co se to děje, hudbo? Jde o tohle. Pop je pouze jedním typem dnešní hudby a jeho role, co po něm její posluchači chtějí a kým jsou, je mnohem specifičtější než široké spektrum žánrů, které nabízí kina nebo Netflix. Pop song musí vyvolat rychlé nálady, utkvět vám v hlavě, vyhovět očekávání a revanšovat se v poměrně pravidelném časovém úseku.

Pro to ale existuje omezené množství způsobů. Takže se možná producenti popu prostě zlepšili ve škrabání určitého místa, které jsou vyzváni škrabat. Představte si kritizovat doktora za to, že v dnešní době používá penicilin. "Za starých dobrých časů byla léčba inovativní. Byly tu pijavice, cibulové zábaly, amputace a talismany pro štěstí. Teď je to jen penicilin, penicilin, penicilin, je to všechno stejné."

Kritizování populární hudby za to, že zní všechna stejně, ignoruje stejnost cíle každého pop songu. Ale co generace? Co přesně jsou? Lidé nemají děti všichni naráz každých 20 let nebo tak. Noví lidé se prostě objevují, každou vteřinu asi čtyři noví. Ale jsou tu biologické změny, kterými si lidé procházejí, jak vyrůstají a stárnou, zhruba tvořící pár životních fází. Tenhle seznam generací zachází až do poloviny 15.

století. Vztahuje se hlavně k západnímu světu, zejména k USA, a je dílem Williama Strausse a Neila Howea, jejichž kniha z roku 1991 Generace obsahuje jedny z nejvlivnějších a nejambicioznějších teorií o generacích naší doby. Mimochodem tohle jsou pánové, kteří zavedli termín mileniál. Uvedli a rozvíjeli teorii, že společnost obíhá předvídatelný cyklus nálad, každý trvá asi 20 let. Tolik, kolik každému trvá přesun z jedné životní fáze do druhé.

Společenská nálada a společná životní fáze, kterou při ní vrstevník zažívá, rozlišuje jednu generaci od další. Strauss a Howe nazývají každou společenskou náladu otočkou. Otočka popisuje způsob, jakým se bude společnost chovat, ať už zřízením, přijímáním, vyzýváním, nebo rozpadem zažitých zvyků. K ilustraci cyklu začněme přímo po skončení americké občanské války, v takzvaném pozlaceném věku.

Zde nacházíme americkou společnost v první otočce, kterou nazvali vznešeností. Tohle je perioda čítající 20 let, kdy je společnost povětšinou v souladu názorů na její další vývoj, protože nedávno splynula tváří v tvář krizi. Instituce jsou silné, a tak jsou mladí lidé opatrní a konformní, ale poté lidi omrzí společenská disciplína a volají po reformě, nastane perioda probuzení.

Soulad většiny je narušen ve jménu větší a obecnější autonomie jednotlivce. Nedůvěra v instituce vytvořené v probuzení vede k další otočce: rozuzlení, kde na místo obecné kulturní identity rozdělí lidi morální spory v názorech na to, co se má dále dít. A konečně nastane obnovený chtíč po souladu, který odpovídá krizi, tím, že se lidé sjednotí. Nálada společnosti se přesune do přesvědčení, že odpovědí je splynutí a společná výstavba.

Cyklus pak začíná znovu vznešeností. Většina se shodne na směru vývoje společnosti a institucích posílených v době krize. Dokud lidi neomrzí tohle většinové složení a probuzení zanechá tyhle instituce slabé a ozbrojeny menším souhlasem společnosti. Následuje rozuzlení, kde se lidé rozdělí v názorech na morální problémy a mládež vychována v předešlých dvou rozdělujících náladách se cítí odloučena.

Což nás přivádí do současnosti. Pokud je Strauss-Howeova teorie pravdivá, říká nám, že tohle bude doba, kdy se společnost sjednotí a postaví instituce od základu tváří v tvář krizi. Není jasné, p jakou krizi půjde, ale jestli má jejich teorie moc předpovídat, vyvrcholení krize se odehraje v roce 2025. Celá teorie je skvělým způsobem, jak se dozvědět něco o dějinách USA. Al Gore dokonce jednou rozdal kopii Generations každému členu Kongresu.

Ale je nevědecká a nefalsifikovatelná. Když si vyberete správné příklady, můžete najít vzorec v čemkoliv. Co se týče užitečnosti její obecnosti, Philip Bump poukazuje na to, že statistický úřad USA uznává pouze jednu oficiální rozlišitelnou generaci. Generaci populační exploze. Považujete se za generaci X? Mileniála? Generaci Z? To je v pořádku, říká, nazvěte se, čím chcete, všechno je to vymyšlené. Generace populační exploze je kohorta významná v tom, že nezáleží, kde se narodili nebo kým jsou, jejich velikost sama o sobě toho hodně stanoví o jejich cestě.

Ale ostatní populační segmenty pouze na základě roku narození nejsou prostě tolik významné. Další užitečný způsob rozdělení do kohort by se mohl soustředit na jiné, s věkem méně spjaté znaky, které lépe korelují s chováním. Bohatství, region, sexualita atd. Bez ohledu na její přesnost je tu jedna věc, na které se teorie o generacích a její kritici shodují.

Lidé se s věkem mění. A velikost společnosti obklopující lidi ovlivňuje míru, po jakou se generace cítí být v konfliktu. Takže přemýšlení o generacích je jakýmsi vodítkem, pomáhá nám vydat se na cestu osázenou neustále stárnoucí a měnící se posádkou. Některé posádky jsou odlišné od jiných a potřebujete obavy a starost, abyste se udrželi v bezpečí.

Ale v konečném důsledku je to pořád ta samá loď a stejné vody. Generace a juvenoia jsou jako to, co kdysi Picasso řekl o umění. Jsou to lži, které říkají pravdu. A jako vždy, děkuji za sledování. Zde je bonus. Při provádění výzkumu jsem našel stránku, která vám umožní vyhledat, jaké slovo bylo použito poprvé v roce, ve kterém jste se narodili. Je to super.

Je to také M.U.O.L. Přesně tak, něco, co Můžete Udělat Online, Lidi. Popravdě zde jsou nějaké M.U.O.L. novinky. Pořady, které jste milovali a znali z Vsauce, teď mají vlastní domov, kde mohou vzkvétat a být tím, čím chtějí být. Jméno kanálu je DONG. Jděte se tam podívat hned teď, máme tam super věci z internetu. O tom DONG je, je to internetové safari, jsou to zajímavé věci, které nacházíme, když provádíme výzkum pro tyhle epizody.

Takže se uvidíme na DONGu. A děkuji za sledování.