ZemětřeseníVsauce
108
Jak vypadá pořádné zemětřesení, jaké škody může způsobit a můžeme tomu vůbec nějak zabránit?
Přepis titulků
V roce 1906 San Francisco postihlo
zemětřesení o síle 7,8 ° Richterovy škály. Vypukly požáry trvající 4 dny, 25 000 budov bylo zničeno, a způsobilo přibližně
3 000 ztrát na životech. Toto zemětřesení bylo důsledkem
události staré 20 milionů let, kdy se dvě tektonické desky přiblížily
k sobě a vytvořily zlom San Andreas. 1287 km dlouhý systém zlomů,
který způsobuje zemětřesení. V jednom z nich
se právě teď nacházíme.
Otázkou ale je, kdy přijde další velké zemětřesení. Já jsem Jake a tohle je Extrémní věda. Představte si, že zemský povrch je jako skořápka vajíčka. Nebo spíše rozbitá skořápka se všemi těmito kousky na povrchu. Tektonické desky. Neustále se posunují, o zhruba 34 metrů každých 1 000 let.
Přestanou-li se pohybovat, hromadí se napětí. Jako když napínáte gumičku, dokud vám nepraskne. Všechna tato energie se šíří zemí a způsobí zemětřesení. Odhaduje se, že každý rok proběhne 12 - 14 tisíc zemětřesení. To je 35 za den. Přes tisíc z nich jsou tak malá, že nezpůsobí žádné škody. Na zlomu, kde právě stojím, se tyto desky srazily. Doslova vytlačily zem na povrch.
Když je řeč o zemětřesení v Severní Americe, každého hned napadne Kalifornie. Nedávno byl v kinech film "San Andreas" o zemětřesení magnitudy 9, které zničilo velkou část státu. Tak silné zemětřesení už jsme zažili i ve skutečnosti. Tam, kde se odehrálo 9 z 10 největších zemětřesení v historii USA. Přes 5 600 km daleko. Na Aljašce. Zemětřesení z roku 1964 na Aljašce bylo nejsilnější v historii USA.
Velikost 9,2 stupňů Richterovy škály. Některá místa se zvedla o 9 metrů, jiná se propadla 2,5 metru do země. Vzniklé tsunami se dostalo až k Havaji a Japonsku. Bylo tak silné, že ho bylo možné pocítit až v Texasu. Abyste si představili, jak silné může být zemětřesení magnitudy 9,2, sestupme na Richterově škále na stupeň číslo dva. Na dvojce bychom jej sotva pocítili, šestka by byla jako odpálení 54 000 tun TNT.
To už je docela síla. Na osmičce je zemětřesení v San Franciscu roku 1906. Jeho energie je srovnatelná se sopečnou erupcí Svaté Heleny. Na devítce je zemětřesení na Aljašce. Ekvivalent 1,8 miliardy tun TNT. Nejsilnější zemětřesení, které jsme zaznamenali, bylo v Chille v roce 1960. To dosáhlo na magnitudu 9,5.
V roce 2004 vědci vrtali 3 kilometry pod povrch zlomu San Andreas a objevili docela zajímavé věci. První vzorky, které vytáhli na povrch, byly doslova vařící. Také se jim povedlo zaznamenat nejslabší zemětřesení. Tak malé, že se na Richterově škále dostalo do záporných hodnot. Když byla Richterova škála vytvořena, 0 byla přiřazena k tehdy nejmenšímu měřitelnému zemětřesení. Když by bylo zemětřesení o síle -0,2, jeho energie by byla srovnatelná se zapálením 30 zápalek.
To je tak slabé, že bychom ho vůbec necítili, ale vědci ho změřit dokážou. Jak se ukazuje, zvládáme měřit i zemětřesení, která vůbec nejsou na Zemi. V 60. a 70. letech astronauti umístili seismometry na Měsíc, které naměřily otřesy silné až 5,5 stupně Richterovy škály. Trvaly 10 minut. Na Zemi se otřesy zklidní mnohem rychleji.
Na rozdíl od naší přirozené družice máme na Zemi vodu, která dokáže otřesy tlumit. Jak vidíte, za mnou se vegetaci docela daří. Je to proto, že u zlomů se vytváří střižné fraktury a skrze ně se dostává voda k povrchu. Vznikají tak oázy. Zlom neprobíhá jenom pouští. Jsou na něm postavěná i města, jako je toto.
Škody, které by tu zemětřesení způsobilo, by byly katastrofické. Earthquake Center v J. Karolíně vytvořilo simulaci, jak by vypadalo zemětřesení magnitudy 8 na zlomu San Andreas. Američtí geologové vytvořili vlastní video o dopadech zemětřesení 7. stupně. 53 000 raněných, škody v hodnotě 213 miliard dolarů. Jak tomu tedy můžeme zabránit? To je na zemětřesení to nejděsivější. Nemůžeme.
Ani nedokážeme dobře předpovídat, kdy k nim dojde. Poslední velké tu v Kalifornii bylo v roce 1857. Podle vědců by k nim mělo docházet každých 150 let. Od toho posledního je to ale už 158 let. Musíme být připraveni. SCEC rozjíždí program Shakeout, který nás učí, že se máme skrčit, schovat a setrvat. Země pod našima nohama se neustále pohybuje, mění a sráží.
Nezbývá nám nic jiného, než se pohybovat také a snažit se to vydržet. Já jsem Jake a tohle byla Extrémní věda. Překlad: Zarwan www.videacesky.cz
Otázkou ale je, kdy přijde další velké zemětřesení. Já jsem Jake a tohle je Extrémní věda. Představte si, že zemský povrch je jako skořápka vajíčka. Nebo spíše rozbitá skořápka se všemi těmito kousky na povrchu. Tektonické desky. Neustále se posunují, o zhruba 34 metrů každých 1 000 let.
Přestanou-li se pohybovat, hromadí se napětí. Jako když napínáte gumičku, dokud vám nepraskne. Všechna tato energie se šíří zemí a způsobí zemětřesení. Odhaduje se, že každý rok proběhne 12 - 14 tisíc zemětřesení. To je 35 za den. Přes tisíc z nich jsou tak malá, že nezpůsobí žádné škody. Na zlomu, kde právě stojím, se tyto desky srazily. Doslova vytlačily zem na povrch.
Když je řeč o zemětřesení v Severní Americe, každého hned napadne Kalifornie. Nedávno byl v kinech film "San Andreas" o zemětřesení magnitudy 9, které zničilo velkou část státu. Tak silné zemětřesení už jsme zažili i ve skutečnosti. Tam, kde se odehrálo 9 z 10 největších zemětřesení v historii USA. Přes 5 600 km daleko. Na Aljašce. Zemětřesení z roku 1964 na Aljašce bylo nejsilnější v historii USA.
Velikost 9,2 stupňů Richterovy škály. Některá místa se zvedla o 9 metrů, jiná se propadla 2,5 metru do země. Vzniklé tsunami se dostalo až k Havaji a Japonsku. Bylo tak silné, že ho bylo možné pocítit až v Texasu. Abyste si představili, jak silné může být zemětřesení magnitudy 9,2, sestupme na Richterově škále na stupeň číslo dva. Na dvojce bychom jej sotva pocítili, šestka by byla jako odpálení 54 000 tun TNT.
To už je docela síla. Na osmičce je zemětřesení v San Franciscu roku 1906. Jeho energie je srovnatelná se sopečnou erupcí Svaté Heleny. Na devítce je zemětřesení na Aljašce. Ekvivalent 1,8 miliardy tun TNT. Nejsilnější zemětřesení, které jsme zaznamenali, bylo v Chille v roce 1960. To dosáhlo na magnitudu 9,5.
V roce 2004 vědci vrtali 3 kilometry pod povrch zlomu San Andreas a objevili docela zajímavé věci. První vzorky, které vytáhli na povrch, byly doslova vařící. Také se jim povedlo zaznamenat nejslabší zemětřesení. Tak malé, že se na Richterově škále dostalo do záporných hodnot. Když byla Richterova škála vytvořena, 0 byla přiřazena k tehdy nejmenšímu měřitelnému zemětřesení. Když by bylo zemětřesení o síle -0,2, jeho energie by byla srovnatelná se zapálením 30 zápalek.
To je tak slabé, že bychom ho vůbec necítili, ale vědci ho změřit dokážou. Jak se ukazuje, zvládáme měřit i zemětřesení, která vůbec nejsou na Zemi. V 60. a 70. letech astronauti umístili seismometry na Měsíc, které naměřily otřesy silné až 5,5 stupně Richterovy škály. Trvaly 10 minut. Na Zemi se otřesy zklidní mnohem rychleji.
Na rozdíl od naší přirozené družice máme na Zemi vodu, která dokáže otřesy tlumit. Jak vidíte, za mnou se vegetaci docela daří. Je to proto, že u zlomů se vytváří střižné fraktury a skrze ně se dostává voda k povrchu. Vznikají tak oázy. Zlom neprobíhá jenom pouští. Jsou na něm postavěná i města, jako je toto.
Škody, které by tu zemětřesení způsobilo, by byly katastrofické. Earthquake Center v J. Karolíně vytvořilo simulaci, jak by vypadalo zemětřesení magnitudy 8 na zlomu San Andreas. Američtí geologové vytvořili vlastní video o dopadech zemětřesení 7. stupně. 53 000 raněných, škody v hodnotě 213 miliard dolarů. Jak tomu tedy můžeme zabránit? To je na zemětřesení to nejděsivější. Nemůžeme.
Ani nedokážeme dobře předpovídat, kdy k nim dojde. Poslední velké tu v Kalifornii bylo v roce 1857. Podle vědců by k nim mělo docházet každých 150 let. Od toho posledního je to ale už 158 let. Musíme být připraveni. SCEC rozjíždí program Shakeout, který nás učí, že se máme skrčit, schovat a setrvat. Země pod našima nohama se neustále pohybuje, mění a sráží.
Nezbývá nám nic jiného, než se pohybovat také a snažit se to vydržet. Já jsem Jake a tohle byla Extrémní věda. Překlad: Zarwan www.videacesky.cz
Komentáře (0)