Proč se cítíme trapně?Vsauce

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 108
94 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:469
Počet zobrazení:11 820

Michael z Vsauce už tu pár týdnů nebyl, dnešní video je ale o to delší. Michael se zaměří hlavně na psychologii trapnosti a dozvíte se, kdo je hlavní postava vesmíru. O své nejtrapnější zážitky se můžete podělit v kometářích.

Přepis titulků

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Když nevíte, co dělat s rukama... Nebo když si s někým chcete potřást rukou, ale on vám nastaví pěst. Když zapomenete něčí jméno... Když nemáte co říct a zapomněli jste si doma mobil, takže se nemáte čím zabavit... Když se máte začít bavit s cizím člověkem... v koupelně...

Když někdo moc vypráví, říká toho ostatním příliš mnoho... Když slyšíte, jak se dva lidé rozcházejí... Když si všimnete jídla na něčích zubech, ale nevarovali jste ho včas, a teď už by to bylo divné... Když ucítíte prd ve výtahu, který není váš, ale nemůžete na něj nijak reagovat nebo dát vědět, že ho cítíte nebo ani předstírat, že nevíte, co to prd je...

Všechny tyto situace jsou trapné. Trapnost nemáme rádi. Cítíme se při ní nepohodlně, sevřeně. Co ale trapnost vůbec je? K čemu je dobrá? A kdo je hlavní postavou vesmíru? Abychom porozuměli trapnosti, dáme si ji do kontextu celé skupiny sil, které určují společenské chování.

Představte si tenhle karton jako souhrn možného chování. Není nekonečně dlouhý kvůli hranicím určeným fyzikou a biologií. Nemůžete se hýbat rychlostí světla nebo být na dvou místech zároveň, nemůžete nosit kalhoty vyrobené z roztaveného olova. Dále jsou tu právní hranice. Zákony státu. Ty oddělují to, co jste se rozhodli nedělat, abyste nebyli potrestáni autoritami.

Vraždění, kradení, rychlá jízda... Co zbývá, je ještě upravováno očekáváním společnosti. Není zakázané žvýkat s otevřenými ústy, nezakrýt si ústa při kýchnutí v plném autobuse nebo se chovat bezohledně. Ale nedělá se to. Netrestá to policie, ale společenské vyloučení, veřejná potupa.

Označí vás za nezdvořilé, nechutné, bezohledné, nesnesitelné. Trapnost je nejjemnějším nástrojem. Vyhlazuje společenskou dynamiku očištěním toho, co nevylučuje ani etiketa. Když někoho obejmete déle, než byste měli, neporušíte tím fyzikální zákony. Není to ani protizákonné. A etiketa pro to, jak dlouho má objetí trvat, také není úplně vyjasněná.

Ale je to trapné. Jako když se spálíte o plotnu, dostanete pokutu za parkování, nebo přijdete o přátele, trapnost nás nutí vyvarovat se určitých věcí v budoucnu a vyrovnat se se současnou situací. Lidé, kteří se prezentují sebevědomě, dávají ostatním najevo zájem o spolupráci, díky čemuž s lidmi dobře vycházejí.

Není náhodou, že mozek schopný pociťovat občasnou trapnost se stal tak běžným. Je totiž dobrý při spolupráci a společenském životě. Vnímáním trapnosti dáváte najevo, že rozumíte a vyžadujete hladký průběh společenského jednání. Příliš velký zájem ani nedostatek zájmu o společenská pravidla není zdravý. Vědci ale zjistili, že určitá hladina funguje skvěle.

Když člověk vyjadřuje výčitky, ztrapnění nebo znepokojení trapností ve vhodném okamžiku, ostatní ho vnímají jako důvěryhodnějšího a jeho chování je pro ně omluvitelné. Nejde ale jen o vnímání. Takoví lidé bývají v testech objektivně prosociální, vlídnější, štědřejší. I když si někdo vůbec neuvědomuje, jaké faux pas právě způsobil, trapnost se stejně dostaví.

Lidé kolem nich se necítí pohodlně. Říká se tomu zástupné ztrapnění a je to součást empatie. Schopnosti cítit to, co cítí ostatní, nebo co budou cítit, až si uvědomí, co právě provedli. Čím víc je někdo SEZ, což znamená snadno empaticky ztrapnitelný, tím těžší je pro něj být svědkem trapných chvil jiných lidí.

Dokonce i fiktivních, jako třeba v trapných komediích. Vědci zjistili, že když jste snadněji empaticky ztrapnitelní, neznamená to, že byste se častěji cítili trapně kvůli sobě. Souvisí to ale s vaší mírou empatie, což je pro společenské tvory důležitá vlastnost. Náš zdánlivě paradoxní zájem sledovat trapné scény, jako třeba sledování Hvězdné pěchoty v Superstar, je nejspíše jenom formou morbidní zvědavosti.

Možná si myslíte, že trapnost je odlišná od fyzické bolesti, váš mozek by ale nesouhlasil. Vědci zjistili, že společenské přešlapy aktivují mimo jiné sekundární somatosensorickou kůru a dorsální porsteriorní insulu, oblasti mozku, které jsou spojeny i s pociťováním fyzické bolesti.

Naše mozky zpracovávají porušení společenských norem a lámání kostí podobnými nervovými dráhami. Stejný nervový sympatický systém, který vás připravuje na fyzické ohrožení, boj nebo útěk, je aktivovaný i společenskými výzvami. V situacích, kdy se může dostavit trapnost. Například v případech, kdy jste si vědomi toho, že jste sledováni. Když mluvíte před skupinou lidí nebo když se před lidmi ztrapníte nebo když nemáte co říct na prvním rande.

Trapné ticho. Zvýší se vám krevní tlak a začne vám být vedro. Potíte se. Potřebujete kyslík k boji nebo útěku, takže se vám zrychlí dech. Zastaví se vám trávení, což způsobí nevolnost.

Vaše tělo se snaží instinktivně schoulit do klubíčka, a když se tomu snažíte vzdorovat, začnete se třást. Cévy v končetinách se zúží, aby se dostala krev k důležitým orgánům a vy začnete mít studené ruce, nohy a nos. Tyto projevy vám s trapností nepomáhají. Přispívají k ní. Je to chyba kvůli naší minulosti. Dlouho před tím, než bylo společenské chování natolik složité, aby se řešilo, jestli máte dát jeden polibek nebo dva, nebo chování u večeře, vyvinuli jsme si reakce na fyzické nebezpečí, ale neměli jsme dostatek času, aby se vyvinuly nové reakce.

Může být složité dostat z naší mysli rozpaky poté, co jsme udělali něco trapného. Je snadné upínat se na trapasy, které jsme provedli. Je těžké jim předcházet.

Proč jsem byl tak nejistý? Proč jsem tolik pochyboval? Proč jsem byl tak trapný? Vinu můžeme svalit na neurotransmiter oxytocin. Někdy se mu přezdívá hormon lásky, protože upravuje prosociální pocity, jako je důvěra a náklonnost. To opravdu dělá. Nosní spreje s oxytocinem se používají ke zvýšení důvěry během manželské terapie a ke snížení napětí a deprese.

Jsou tu ale i obavy, že by mohl být použit podvodníky ke zvýšení vaší důvěry. Oxytocin ale reguluje i negativní pocity, jako je strach a úzkost. Jeho dávka zlepší schopnost rozpoznávat grimasy znechucení a vyděšení. Souvisí i s pocity, kvůli kterým vyhledáváme určité prožitky nebo se jim vyhýbáme. Možná má i roli v tom, jak vnímáme pozitivní a negativní sociální prožitky.

Jak moc nám vyvstávají na mysli, upoutávají naši pozornost, jak moc o nich přemýšlíme. Obzvlášť ty negativní. Kvůli tomu, čemu psychologové říkají sklon k negativitě. I když jsou situace rovnocenné, negativní sociální interakce a negativní emoce mají na náš duševní stav větší dopad než ty pozitivní.

Máme dokonce více slovních označení pro negativní emoce než pro pozitivní a bohatší slovní zásobu pro jejich popis. Přes takové vzpomínky a emoce může být složité se přenést. Co si o mně ostatní myslí? Bylo to tak trapné. Řeknou o tom ostatním? Přehráváme si je v hlavě pořád dokola. Ten člověk, před kterým jsme se ztrapnili, si vás určitě pamatuje stejně jako vy. Je také úplně stejně upnutý na tu trapnost, co jste provedli.

Nebo ne? Dobrým nástrojem na uhašení toho ohně rozpačitostí je perspektiva. Zamyslete se nad slavným výrokem E. Roosevelt. Nestarali byste se tolik o to, jak o vás smýšlí ostatní, kdybyste si uvědomili, jak zřídka to dělají. Stejně tak jako jste vy posedlí sami sebou, nejste tím, na koho nejčastěji myslí ostatní. Oni se trápí sami sebou, tím, co si o nich myslíte, a hlavně tím, co si myslí sami o sobě.

Nejste středem jejich světa. Další známá rada říká, že když je vám dvacet nebo třicet, staráte se o to, jak o vás ostatní přemýšlí. Když je vám čtyřicet nebo padesát, začne vám to být jedno. A konečně když je vám šedesát nebo sedmdesát, uvědomíte si, že o vás vlastně ani nikdy nepřemýšleli.

Sklonu chovat se, jako byste byli hlavní postavou vesmíru, se říká protagonistická choroba. Prosakuje do našeho chování. Například základní chyba přisuzování. Když hodnotíte události, často se vnímáte jako komplexní osobnost čelící různým výzvám a nepřátelům. Ostatní ale vnímáme jen jako bezrozměrné postavy v pozadí s jednoduchými neměnnými rolemi.

Ten chlápek, co si dával načas ve frontě před vámi, je samozřejmě jen protivný člověk. Je to jeho životní poslání. Ale když si vy objednáváte moc dlouho, je to kvůli tomu, že byla mizerná obsluha, nebo jste byli zaneprázdněni rozhovorem. Vy jste přeci hlavní postavou. Jste si mnohem víc vědomi toho, co se děje ve vašem životě.

Je snadné takto žít. Nemáme čas ani duševní prostor k tomu, abychom o každém člověku uvažovali tak složitě a detailně. Ale je to třeba. Uvědomění si tohoto faktu má název. Název, který vymysleli ve Slovníku zastřených smutků, jedné z mých oblíbených stránek, která má nyní i svůj kanál na YouTube. Zabalili hlubokomyslné koncepty do malých slovních balíčků.

Dát něčemu název neznamená, že to znáte nebo víte, jak o tom smýšlet. Ale slova nám umožňují tyto věci lépe uchopit. Můžeme s nimi manipulovat, vymezovat je, nabízet je ostatním, cítit se většími, než jak nás popisují. Pro uvědomění si, že jste jen komparz v příbězích jiných lidí, ve většině ani nijak nefigurujete, použili slovo sonder.

Tohle je jejich definice: Sonder. Uvědomění si, že každý náhodný kolemjdoucí žije život tak jasný a komplexní, jako je ten váš. Má svoje vlastní cíle, přátele, zvyky, obavy a šílenosti. Epický příběh, který probíhá kolem vás, aniž byste to věděli. Jako mraveniště, které se zabořuje hluboko pod zem, s mnoha chodbičkami, které vedou k tisícům dalších životů, o kterých jste ani nevěděli, že existují, ve kterých jste se objevili třeba jen jednou jako náhodný člověk, který v pozadí pije svou kávu, jako šmouha v autě, které předjíždí na dálnici, jako rozsvícené okno za soumraku.

Při tomto uvědomění působí vaše trapnost jako maličkost. Vy všichni vypadáte jako maličkosti. Jako jehla v obří kupě sena.

Pořád jste ale člověk, který nese velkou myšlenku. Vaše vady z té vzdálenosti nejsou vidět. Ani vaše jedinečnost nijak nevyniká. Ale ten výhled odsud shora, ten je nepřekonatelný. A jako vždycky... Díky za sledování. Překlad: Zarwan www.videacesky.cz

Komentáře (36)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Snad prvni video se kterym nesouhlasim. Cele video je zalozene na tom, ze jsou lide rozumni a "trapnost" ostatnich neresi. V tom pripade ma video pravdu a nase vlastni trapnost je bezvyznamna, protoze v zivote ostatnich jsme jen sedive mysi.

Pak je tu ale sorta lidi, rikejme jim treba pubertaci (i kdyz to neni uplne presne, protoze tito lide se casto pohybuji i ve vyssich vekovych relacich), ktera se naopak trapnostmi ostatnich zivi a nema nic lepsiho na praci, nez pomlouvat a drbat ostatni. Rekl bych, ze u teto skupiny lidi je to presne naopak. Ze vlastni zivoty nemaji a tak "ziji" jen zivoty jinych.

47

Odpovědět

Nejhezčí večer mého života. Pozvali mě ke kapitánovu stolu. A to jsem byl v podniku pouhých čtrnáct let. Šest důstojníků a já! Říkali mi „Arnolde“. Jako první chod byla polévka gazpacho. Nevěděl jsem, že se polévka gazpacho podává studená. Dal jsem si zavolat kuchaře a řekl jsem mu, aby ji odnesl a přinesl teplou. Udělal to! Výraz v jejich tvářích mě pronásleduje dodnes!!
A já myslel, že se smějou kuchaři, ale celou tu dobu se smáli mně, zatímco jsem jedl svou vařící polévku gazpacho! A pak už jsem nikdy nejedl u kapitánova stolu. To byl konec mé kariéry.

481

Odpovědět

A víš proč? Protože jsi neměl ty správné bohaté rodiče. Vsadím se, že Todhunterovi servírovali gazpacho, hned jak ho odstavili. Ne, vsadím se, že to sál z prsu. Z jednoho prsu polévku gazpacho, z druhého zdarma dobře vychlazené šampaňské! (Stiskne své imaginární ňadro a vydá zvuk vyprsknutí sektu) Nemáš se za co stydět...

221

Odpovědět

co tak otitulkovat tie videa z "The Dictionary of Obscure Sorrows" su celkom zaujimave?

81

Odpovědět

konečně mám "vědecky" potvrzený, co furt hučim do svojí kamarádky, která mi trošku ztloustla, nechce se jí chodit mezi lidi a na koupaliště by nevkročila, aby náhodou někdo nezahlíd její novej špek.
Já jí říkám, že to nikoho nezajímá, že má každej dost vlastního (někdy fiktivního) sádla a že kvůli 2sekundovému pohledu cizího člověka, který tě okamžitě vypustí z hlavy, stejně jako ty jeho, není třeba jančit, ale to je holt marný...:)

191

Odpovědět

Čím víc to do ní budeš hučet a nacházet nové argumenty, tím víc se proti tomu zatvrdí, ať je to rozumné, nebo ne :)

151

Odpovědět

Tak jí ode mne vyřiď, že to opravdu nebudu vnímat nijak špatně, když bych jí náhodou někde potkal. Určitě bude ještě v normě, než aby si o ní někdo povídal :-)
Jí hlavně mrzí, že sama pro sebe nedokázala váhu udržet, ale ono to zkrátka s přibývajícím věkem jde u většiny populace čím dál hůř.

51

Odpovědět

jmeno pisnicky na konci?

51

Odpovědět

Jake Chudnow - Flan

51

Odpovědět

+albert22dik:)

31

Odpovědět

nechce se někdo podělit o nějakou trapnou příhodu co zažili nebo které byli svědkem? :) :o

51

Odpovědět

Když jsem byl poprvé u své přítelkyně doma a seznámil se s jejími rodiči.. Vcházeli jsme do haly a ona šla rychle pro něco nahoru do pokoje. Myslel jsem že rodiče nemá doma, ale jak jsem vešel do jídelny, tak tam seděli na mně nachystaný. Úplně mně zaskočili a byl jsem jim nechán sám napospas...

141

Odpovědět

Na trapné chvíle pomáhá terapie seriálem The Office. A pochopitelně nebrat se tak vážně. :)

71

Odpovědět

Vsauce mi svou vizáží najednou připomíná Maxe Paynea ze třetího dílu. Gringo :D!

111

Odpovědět

Zdravím. Lidi vím, že to není k tématu, ale chtěl bych využít příležitosti a zeptat se.. Jaká je budoucnost AVGN? Myslím, že materiálu už je víc než dost a mnoho lidí by pokračování jednoho z nejúspěšnějších seriálů tady ocenilo. Dík za odpověď.

211

Odpovědět

Brzo něco přeložím.

61

Odpovědět

Život je jak MMO, všichni jsou hlavní postavy, ale co dělají nikoho nezajímá, dokud nezačnete plnit stejný quest. :D

1161

Odpovědět

*slow clap*

162

Odpovědět

Hlavní postava jsi ty sám, ostatní jsou NPCs ;)

1515

Odpovědět

čekal jsem nějakou narážku na ty jeho rozepnutý kalhoty na začátku...

241

Odpovědět

Nebyla nutná, prostě to patří mezi trapné situace :) (Já osobně si to musel díky tvému komentu pustit znovu, protože sem si toho nevšim :D)

791

Odpovědět

Michael pouzil to bathroom na zaciatku mysliac na WC nie na kupelnu. Ale to slovo ma stve, lebo uz ani neviem ako mam pomenovat klasicku kupelnu :D

41

Odpovědět

Tuhle nemoc mam taky a beru na ni heroin

674

Odpovědět

5:56 sympathetic není sympatický, ale empatický/soucítící ... takhle se nachytat :P

216

Odpovědět

To byl nerv sympatikus - sympatický nervový systém ;) Takhle se nechat nachytat :)

341

Odpovědět

+SkweerookLTeď se cítím trapně :(

491

Odpovědět

Ten komentář byl beztak napsaný proto aby ho někdo mohl opravit a "pP" pak mohl napsat komentář že se cítí trapně a tím být cool protože napsal komentář hodící se k videu. Well played :D

402

Odpovědět

+MostAwesomeThingmindgames

151

Odpovědět

přiznávám že po delší době opravdu zajímavý díl

občas si všímám že odbočí od daného tématu (názvu) a řeší něco jiného tady to ale mělo uspořádaný smysl takže za mě tentokrát deset

552

Další