Zpět na seznamVsauce4.3 (38 hodnocení)
ZarwanPublikováno: 8 let
Načítám přehrávač...
Tohle video není skutečné
7:54
16.1K zhlédnutí
ZarwanV tomto díle vám Jake vysvětlí, jak se liší vnímání a zaznamenávání obrazu mezi lidským okem a snímačem kamery.
VSAUCE UVÁDÍ SNÍMEK JAKEA ROPERA TOTO VIDEO NENÍ SKUTEČNÉ Já jsem Ethan z Vsauce. Právě sledujete interpretaci reality. Řetězec čísel softwarem převedený ve vizuální reprezentaci
zachycených okamžiků. Data mohou být porušena.
Když nahlédneme pod pokličku
vizuální vrstvy, spatříme tohle. Atomy videa. Tyto atomy obsahují veškeré
informace popisující data videa: software použitý při editaci,
zvuk videa, název videa a tohle – samotné video. To, které právě sledujete. Původní surová data, než je software
přeloží do pohyblivého obrazu, který můžeme vidět a chápat.
Pokud je tohle výsledek natáčení,
jak tedy vidí kamera během natáčení? Většina digitálních snímačů
nejdříve zachytí světlo pomocí fotositů. Představte si Ethana jako červený
fotosit, Hilu jako zelený a mě jako modrý. Na snímači je ale více fotositů. Mnohem víc, protože tahle kamera
natáčí v rozlišení 8K. Máš pravdu, Ethane. Budeme se tedy muset zkopírovat. Zhruba 11,6milionkrát.
Tento snímač obsahuje
přibližně 35 milionů fotositů. Polovinu zelených, čtvrtinu modrých
a čtvrtinu červených. Zelených je víc,
protože zelená se podílí na vnímání jasu zhruba
dvakrát více než červená a zelená. Když se podíváme na viditelné spektrum,
naše oči jsou citlivější na odstíny zelené. Ale zpět k fotositům. Jsou jako kbelíky
na chytání fotonů. Chytají specificky světlo
červené, zelené, nebo modré barvy a ostatní dvě barvy je nezajímají.
Světlo převedou na elektrický signál,
který uloží jako hodnotu v souboru videa. Získáme tím mřížku RGB. Když se na ni podíváte z dálky,
připomíná původní barevný obraz. Zbízka si ale můžete
všimnout jednotlivých pixelů. Abychom získali různobarevné pixely,
data musí projít speciálním algoritmem. Je to jako míchání barev. Vezme hodnoty
jednotlivých fotositů a spojí je, aby určil barvu,
kterou společně představují.
Získáme tak obraz,
který vypadá skutečně. Naše oči skvěle vnímají jas, ale s barvami jim to tolik nejde. Proto se také zachycuje více zelené,
protože ta představuje jas. Proto jste si také asi nevšimli, že červené a modré kanály
byly celou dobu rozmazané. Opravme to.
Teď se podíváme
na další příklad. Jakou barvu mají tyhle jahody? - Červenou.
- Červenou. Jestli jste řekli červenou, tak jste vedle. Tento obrázek vytvořil profesor
psychologie Akijoši Kitaoka. Dokazuje nám, jak je
naše vnímání barev špatné. Většina pixelů na obrázku je šedá
a některé jsou lehce nazelenalé. Náš mozek si barvy domýšlí.
Modrou si odmyslí a výsledkem je, že jahody
vidíme červeně, přestože červené nejsou. Jak ale vlastně víme,
která barva je která? A jak to pozná snímač kamery? Víme, že tohle je fialová, oranžová,
žlutá a růžová, protože nás to tak naučili. Někdo nám někdy řekl,
která barva je která. Jak to ale tedy ví snímač kamery? Jak to, co kamera
právě nahrává, rozliší modrou a jak vůbec ví,
jak modrá vypadá?
Barva je vjem. U každého člověka se liší. V roce 1931
Mezinárodní komise osvětlení vyvinula matematický limit
lidského barevného vidění nalezením vztahů
mezi fyziologickým vnímáním barev, psychovizuálními studemi
a vlnovými délkami viditelného spektra. To je ono – CIE 1931 XYZ prostor barev, paleta lidského zraku.
Vznikly i jiné verze,
ale 1931 XYZ se používá dodnes. Také se mu říká model chromaticity. To znamená kvalita barev
nezávisle na jasu. Možná jste viděli něco podobného,
když jste kupovali novou televizi. Ukazuje vám, jakou část barev
obrazovka dokáže zobrazit. Naše kamera je kalibrovaná
na standardní rozsah barev, aby dokázala vypočítat barvu
ze zaznamenaných dat. Pokud jde o záznam skutečnosti, snímač kamery je mnohem
spolehlivější než naše oči.
Zachytí víc, než bychom
dokázali vnímat. Skutečnost totiž
pro každého vypadá jinak. Každý vnímá barvy jinak. Snímače ale ne. Kdybychom měli stejnou kameru
a natočili stejnou věc ze stejného úhlu, zaznamenaly by stejná data. Vaše oči to ale budou vnímat
jinak než oči člověka vedle vás.
I přesto však
toto video není skutečné. Každá barva, kterou kamera
zachytí, je přefiltrována a podle toho, na jaké obrazovce
video sledujete, se liší jas a barva. A pak ho rozdílně
vnímají i naše oči. Surová data, která jste viděli na začátku,
jsou blíže skutečnosti, než cokoliv jiného. Všechno, co z nich dále
vzniká, je už jen interpretace. Proces, při kterém se to, co jsme viděli
na začátku, od základu změní. Našim očím se to
ale zdá jako skutečné.
A jako vždycky, díky za sledování! Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz
zachycených okamžiků. Data mohou být porušena.
Když nahlédneme pod pokličku
vizuální vrstvy, spatříme tohle. Atomy videa. Tyto atomy obsahují veškeré
informace popisující data videa: software použitý při editaci,
zvuk videa, název videa a tohle – samotné video. To, které právě sledujete. Původní surová data, než je software
přeloží do pohyblivého obrazu, který můžeme vidět a chápat.
Pokud je tohle výsledek natáčení,
jak tedy vidí kamera během natáčení? Většina digitálních snímačů
nejdříve zachytí světlo pomocí fotositů. Představte si Ethana jako červený
fotosit, Hilu jako zelený a mě jako modrý. Na snímači je ale více fotositů. Mnohem víc, protože tahle kamera
natáčí v rozlišení 8K. Máš pravdu, Ethane. Budeme se tedy muset zkopírovat. Zhruba 11,6milionkrát.
Tento snímač obsahuje
přibližně 35 milionů fotositů. Polovinu zelených, čtvrtinu modrých
a čtvrtinu červených. Zelených je víc,
protože zelená se podílí na vnímání jasu zhruba
dvakrát více než červená a zelená. Když se podíváme na viditelné spektrum,
naše oči jsou citlivější na odstíny zelené. Ale zpět k fotositům. Jsou jako kbelíky
na chytání fotonů. Chytají specificky světlo
červené, zelené, nebo modré barvy a ostatní dvě barvy je nezajímají.
Světlo převedou na elektrický signál,
který uloží jako hodnotu v souboru videa. Získáme tím mřížku RGB. Když se na ni podíváte z dálky,
připomíná původní barevný obraz. Zbízka si ale můžete
všimnout jednotlivých pixelů. Abychom získali různobarevné pixely,
data musí projít speciálním algoritmem. Je to jako míchání barev. Vezme hodnoty
jednotlivých fotositů a spojí je, aby určil barvu,
kterou společně představují.
Získáme tak obraz,
který vypadá skutečně. Naše oči skvěle vnímají jas, ale s barvami jim to tolik nejde. Proto se také zachycuje více zelené,
protože ta představuje jas. Proto jste si také asi nevšimli, že červené a modré kanály
byly celou dobu rozmazané. Opravme to.
Teď se podíváme
na další příklad. Jakou barvu mají tyhle jahody? - Červenou.
- Červenou. Jestli jste řekli červenou, tak jste vedle. Tento obrázek vytvořil profesor
psychologie Akijoši Kitaoka. Dokazuje nám, jak je
naše vnímání barev špatné. Většina pixelů na obrázku je šedá
a některé jsou lehce nazelenalé. Náš mozek si barvy domýšlí.
Modrou si odmyslí a výsledkem je, že jahody
vidíme červeně, přestože červené nejsou. Jak ale vlastně víme,
která barva je která? A jak to pozná snímač kamery? Víme, že tohle je fialová, oranžová,
žlutá a růžová, protože nás to tak naučili. Někdo nám někdy řekl,
která barva je která. Jak to ale tedy ví snímač kamery? Jak to, co kamera
právě nahrává, rozliší modrou a jak vůbec ví,
jak modrá vypadá?
Barva je vjem. U každého člověka se liší. V roce 1931
Mezinárodní komise osvětlení vyvinula matematický limit
lidského barevného vidění nalezením vztahů
mezi fyziologickým vnímáním barev, psychovizuálními studemi
a vlnovými délkami viditelného spektra. To je ono – CIE 1931 XYZ prostor barev, paleta lidského zraku.
Vznikly i jiné verze,
ale 1931 XYZ se používá dodnes. Také se mu říká model chromaticity. To znamená kvalita barev
nezávisle na jasu. Možná jste viděli něco podobného,
když jste kupovali novou televizi. Ukazuje vám, jakou část barev
obrazovka dokáže zobrazit. Naše kamera je kalibrovaná
na standardní rozsah barev, aby dokázala vypočítat barvu
ze zaznamenaných dat. Pokud jde o záznam skutečnosti, snímač kamery je mnohem
spolehlivější než naše oči.
Zachytí víc, než bychom
dokázali vnímat. Skutečnost totiž
pro každého vypadá jinak. Každý vnímá barvy jinak. Snímače ale ne. Kdybychom měli stejnou kameru
a natočili stejnou věc ze stejného úhlu, zaznamenaly by stejná data. Vaše oči to ale budou vnímat
jinak než oči člověka vedle vás.
I přesto však
toto video není skutečné. Každá barva, kterou kamera
zachytí, je přefiltrována a podle toho, na jaké obrazovce
video sledujete, se liší jas a barva. A pak ho rozdílně
vnímají i naše oči. Surová data, která jste viděli na začátku,
jsou blíže skutečnosti, než cokoliv jiného. Všechno, co z nich dále
vzniká, je už jen interpretace. Proces, při kterém se to, co jsme viděli
na začátku, od základu změní. Našim očím se to
ale zdá jako skutečné.
A jako vždycky, díky za sledování! Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář