První světová válka - Koncert velmocíExtra Credits

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 67
94 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:346
Počet zobrazení:19 580

V tomto prvním ze čtyř dílů se podíváme na události, které předcházely atentátu v Sarajevu, který vedl k první světové válce. Podíváme se na vznik Německa a seznámíme se s hlavními evropskými mocnostmi. 

Série: 

1. díl -  Koncert velmocí (právě sledujete) 

2. díl - Jeden osudný den v červnu

3. díl - Červencová krize 

4. díl - Poslední dějství 

Přepis titulků

Lidskou historii tvoří ze stejné části hrdinství, tragédie a nepochopení. Velmi vzácně vidíte všechny tři části v takové míře jako v první světové válce. Tato válka je nazývána zásadní katastrofou dvacátého století, protože bez ní by nebyl žádný Stalin ani Hitler, žádný fašismus a žádná druhá světová válka. Bez ní bychom neměli studenou válku, která nás dovedla na pokraj vyhlazení. Ani Blízký východ by nebyl rozkouskován lidmi, kteří se utápěli ve čtyři roky dlouhé bezvýznamné katastrofě, kterou si sami přivodili.

Bez této války bychom zřejmě neměli 11. září ani dnešní nepokoje na Blízkém východě. Tato válka značila příchod moderní doby. Zrodila se v nádobě střelného prachu a jedovatého plynu, a v krvi deseti milionů lidí. Krev byla prolévána od polí Francie až po břehy Ameriky, od ruských hranic k písečnému Blízkému východu, od čínského území po nejhlubší dno moří.

Tato válka zlomila říše. Roztříštila minulost a donutila nás vzdát se posledních vazeb na středověké smýšlení. Když se rozptýlil kouř a svět vylezl ze zákopů, žili jsme v nové době, s novými mocnostmi, novými myšlenkami i novými hrozbami. Byla to rozhodující událost dvacátého století. Byla to Velká válka. Ale dnes nebudeme mluvit přímo o válce.

Během této série budeme kousek po kousku, pomalu, příběh po příběhu, odrývat události jednoho z rozhodujícího okamžiku historie. A dnes? Dnes se podíváme na události, které k válce vedly. Protože jestliže je válka sama rozhodující katastrofou dvacátého století, potom týdny před ní jsou rozhodující tragédií. V dalších několika epizodách se budeme soustředit na velice lidské, velice osobní příběhy, které pohltily Evropu, které zažehly sebevražedné plameny, ze kterých se Evropa dodnes nevzpamatovala, protože šlo o jednu z největších tragédií jaké poznala.

Je to jako divadelní hra, řecký epos, příběh tak velkolepý, že bychom jej považovali za smyšlený, kdyby na polích Francie nebyly stále viditelné jizvy z války. Je to jako bychom prožívali Shakespeara. Vše začíná smrtí prince a jeho ženy a končí masakrem, který svět neviděl.

Pojďme nachystat jeviště. Po stol let žila Evropa v míru. Byly zde války, jistě, ale byly to menší války, války o hranice, války bez účasti mnoha velmocí. Od doby Napoleona nesoupeřily mocnosti v krvavé bitvě. Po Napoleonských válkách se setkali státníci Evropy s cílem zabránit znovu takové katastrofě. Vytvořili takzvaný Koncert velmocí.

Kdykoliv byla válka nevyhnutelně blízko, evropské země se sešly na kongresu, konferenci, a namísto války došly k řešení, které respektovaly všechny strany. Ale Evropa se změnila od chvíle, co se poprvé setkala, aby zabránila válce. První velkou změnou bylo zrození Německa. V době, kdy začíná náš příběh, je důležité vědět, že Německo jako země je teprve čtyřicet let staré. Je to mladá země, silná země, země hledající své nároky. Ale říci, že Německo je silná země, je velice slabé slovo.

Zrození Německa bylo něco unikátního v možná celé historii lidstva. Přes noc, podepsáním několika papírů, se střed Evropy z tisíců malých zemí přeměnil na největší velmoc jakou svět poznal. Přes noc, nejmocnější evropské země, Rusko, Francie, Rakousko-Uhersko a Anglie, najednou nebyly nejmocnější evropské země. Přes noc byl v srdci Evropy vytvořen stát s více lidmi, přírodními zdroji i silnější ekonomikou, než měl kterýkoliv jiný stát ve světě, s výjimkou možná Británie. Navíc stálo zrození tohoto státu na porážce Francie, která byla v té době považována za nejsilnější velmoc Evropy, a v čase našeho příběhu je tato porážka stále ještě ožehavé téma.

A podívejte se teď na svět z perspektivy tohoto silného Německého státu. Tady je, pravděpodobně nejmocnější země světa, a přesto mu jsou odepírána všechna práva světových velmocí. Británie a Francie mají kolonie po celém světě. Dokonce i Nizozemsko, národ, který by mohlo Německo zašlápnou během týdne, má kolonie od Asie po Afriku.

Ale Německu bylo toto přes jeho sílu odepřeno, prostě proto, že je mladé. Představte si, co to udělá s mocenskou rovnováhou. Představte si, co to udělá na světové politické scéně. Zamyslete se, co by se stalo, kdyby se dnes, řekněme Evropská unie, vyhlásila jedním státem, s jednou ekonomikou, jednou armádou a jednou zahraniční politikou. Představte si, že by tento stát řekl, že chce větší přístup k ropě Blízkého východu. A Rusko a Spojené státy řekly "ne, my tu byli první." Představte si, že se představitelé Ruska a USA usmívají a říkají Evropě, že jí budou dále rádi prodávat ropu, samozřejmě za zvýšenou cenu.

V takové pozici se nacházelo Německo. Jak mohl Koncert velmocí, systém postaven na rovnováze síly a kompromisu, přežít tyto okolnosti? A přesto se mu to po čtyřicet let dařilo. A to nás přivádí k druhé největší změně od Napoleonských válek. K lidem. Sedmdesát let poté je doba obrů, mužů, kteří se tyčí nad světovou scénou.

I teď se Evropě v kostkách historie dařilo dobře a přišla s vůdci, kteří se byli schopni orientovat ve složitém a stále modernějším světě. V devatenáctém století vládl Rusku Alexandr II., který chápal, že aby Rusko přežilo, musí se zmodernizovat. Zrušil nevolnictví, reformoval právní systém a podporovat univerzity a prosazoval mír, protože chápal, že Rusko není v pozici, kdy by mohlo válčit s evropskými mocnostmi. Jako všichni ale ani Alexandr II. nebyl jen usměvavý dobrák. Brutálně na svém území potlačoval revolucionáře i separatisty.

I přesto byl ale nepochybně úspěšný. Na počátku dvacátého století vládl Rusku Mikuláš II., velice nerozhodný a velice konzervativní člověk, kterého si historie pamatuje jako někoho, kdo neměl potřebné vzdělání ani sklon řádně vládout. Jeho vláda je katalogem trapně nezvládnutého řízení státu. Toto je muž, kterého ovlivnil mystický Rasputin. Toto je muž, který nedokázal připravit vlastní korunovaci, muž, který nechal ušlapat se třináct set lidí v den vlastní korunovace, protože, tohle si nevymýšlím, tam nebylo dostatek piva a preclíků.

A toto je muž, který i přesto pořádal toho večera ples, protože, proč si pár set mrtvými nechat zkazit den. A toto je muž, který bude nakonec držet osud světa ve vlastních rukou. Ve stejnou chvíli vládne v Rakousku 84letý muž, kterému zbývají jen dva roky života, a který je unavený tíhou života, který vedl. Jeho ministr zahraničí Berchtold není ani špatný ani hloupý člověk, ale je slabý a váhavý ve chvíli, kdy evropští politici hovoří jen o síle.

A Německo? Německo za dvacet let života mělo nepochybně jednoho z největších světových diplomatů. Otta von Bismarcka. Toto je muž velkých schopností i velkých chutí. Muž známý tím, že ke snídani vykouřil tři doutníky a vypil lahev šampaňského. Muž, který si zaslouží vlastní epizodu, ale teď řekněme, že je to muž, který držel Koncert velmocí pohromadě po neuvěřitelně složité situaci po vzniku Německa. Jeho životní prací bylo zajistit, aby se Francie s Ruskem nikdy nespojila, a Německo tak nebylo obklíčeno.

To byla jeho noční můra, jeho největší strach. A stejně jako mnoho jiných věcí se i tato ukázalo být pravdou. Řekl, že Evropa vzplane kvůli nějaké mizerné věci na Balkáně a varoval císaře Viléma II., že jeho válkychtivá politika zničí jeho říši do dvaceti let. A měl pravdu, skoro na den přesně. Ale byl propuštěn císařem Vilémem II., který si toho v historii nese tolik, že je těžké na něj získat přesný náhled.

Nutno říci, že císař se mnohdy cítil méněcenný, narodil se s ochrnutou rukou a vyrůstal opečováván vlastní matkou. Myslel si, že musí prokázat, že je silný, a tak opustil Bismarckovu politiku a ukázal, že on je vládce tím, že zrušil alianci s Ruskem a přistoupil k více expanzivní politice. Byl známý svojí drzostí, impulzivností a svou netaktností, což rozdrobilo pečlivě vyvážené aliance, které tak dlouho udržovaly Koncert velmocí při životě. Teď musíme přidat ještě poslední díl skládačky: Strach.

Strach ze skomírajících říší, strach, že jednou velké národy teď vidí ten stín smrti, který se k nim blíží. Osmanská říše, Rakousko-Uhersko a Rusko. Osmanská říše byla dlouho známa jako nemocná evropská říše. Její pád byl dlouhý a vleklý, jak si z ní okolní národy uždibovaly každý svůj kousek. Rakousko-Uhersko se podívalo na Osmany a vidělo, co se může stát. Bálo se, že dopadne stejně.

Kousek po kousku rozebrané až bude tak slabé, že nebude schopné bojovat. Jednou bylo nejmocnějším státem Evropy. Ale vládlo mnoha zemím a mnoha národům, a ty se na konci devatenáctého století začaly prosazovat, volat po vlastních zemích, volat po svobodě, po možnosti určit si vlastní osud. A tak Rakousko-Uhersko přicházelo v devatenáctém století o svá území, jak mocnosti Koncertu velmocí na konferencích rozhodovaly, že lidé mají právo na sebeurčení. A s každou ztrátou, lidé, kterým Rakousko stále vládlo, volali po svobodě víc a víc, což způsobilo povstání, která srazila říši na kolena.

A nakonec tady máme Rusko. Ruští carové vládli největší světové zemi, ale stejně jako v případě Osmanů byla jejich armáda, ekonomika i infrastruktura žalostně zastaralá. A v roce 1905, když Rusové prohráli válku s Japonskem - poprvé v moderní historii, kdy evropská země prohrála válku s asijskou - začala být jejich slabina světu jasná. Vedla k revolučním nepokojům, které donutily cara přijmout parlamentní a konstituční monarchii. Ale nebylo v povaze Alexandra II.

přijmout parlament, a tak se vzbouřil proti těmto omezením, čímž opět zanechal zemi na pokraji revoluce. S novou supervelmocí ve středu Evropy, strachem hnanými říšemi, které jednaly iracionálně a zoufale, a se skupinou vůdců, kteří nemohli dostát svým závazkům v řízení státu, jsou všechny figurky na svém místě. Jeviště je připraveno a opona se zvedá nad válkou, která má ukončit všechny války. Sledujte další epizodu o nepravděpodobném atentátu, smrti prince a svačině, které změnily historii.
 

Komentáře (37)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Super video ,jen jedna výtka , na začatku říkají že Evropa žila sto let v míru. což není tak docela pravda zrod německého císařství byl právě umožněn díky Prusko - Francouzské válce (1870 -1871).

10

Odpovědět

Super, prosím jen houšť, ideálně celou serii :-)

10

Odpovědět

Jako dobrý, až na ten začátek, kde říká, že bez WW1 by nebylo to či ono. Ano, nebylo by to tak v detailech, ale svět spěje určitýms měrem a nebýt WW1, možná tu už ani nejsme. Protože nebýt WW2 a kdyby byla o 5 či 10 let později, máme tady díry po atomovkách. Právě díky WW2, která tedy opravdu vyšla z WW1 máme organizace jako OSN, Listinu práv a svobod a také Studenou válku. Nebýt WW2, takhle válka není ani zdaleka studená a svět neexistuje tak jak ho známe. A to je třeba si uvědomit a v tom špatném vidět i to dobré. Lidé potřebují zkušenosti a ponaučení, a děkujme Bohu, že ho máme v ne tak ničivé WW2, než jaká by mohla být.

95

Odpovědět

Skvělé video mimochodem, doufám, že přeložíte zbytek (kolegu v práci by to zajímalo, ale neumí anglicky - já už to shlídl na YT celý a další díly jsou ještě zajímavější)

A když už se tu v diskuzi dotýkáme i WWII - rád bych vyvrátil jeden zažitý mýtus. V době mnichovské dohody jsme neměli uzavřenou žádnou obranou smlouvu, natož spojenectví, s UK. Pouze existoval systém, že pokud by Francie vstoupila do války, tak v tom případě by se přidala i UK.

10

Odpovědět

Ano, série bude přeložena celá.

120

Odpovědět

Ne tak to není docela pravda, spoléhali jsme se na bližší a tedy akceschopnější spojenectví s Rumunskem a Jugoslávií-Malá dohoda, a pro mnohé překvapivé s ohledem na nevraživost s předchozího konfliktu-spojenectví se Sovětským svazem. Navíc 7. května 1938 přichází "Anglo-francouzská výzva", kdy podmiňuje svou možnou další pomoc právě jednání Beneše s Henleinem. Poté se v ČSR objevuje Lord Runciman a píše o Čechoslovácích, jako o "cizí rase" a dále píše "o neutralizaci zbytku Československa a mezinárodní záruku jeho bezpečnosti."

Jenže Hitler se domluvil s Polskem i Maďarskem a navíc den před vyhlášením Protektorátu se osamostatnil i "Slovenský štát".

Mnohem zarážející je spíše etapa nazývána "směšná válka", kdy Hitler a Stalin porcovali Polsko, ale Francouzi a Britové neútočili na Německo ze západu.

40

Odpovědět

To video je možná obsahem hodnotný, ale nedá se to poslouchat dýl jak minutu. Já chápu, že i po tom zrychlení to má skoro deset minut a to je už prakticky za hranicí dobrých mravů, chtít po uživateli YouTube obětovat deset minut naučnému videu. Den má jenom 24 hodin a je nutno sledovat dvouhodinové "asmr", tříhodinový letsplay a desetihodinovou výzvu. Achjo. Tahle komprimovaná populárně-naučná videa dělají akorát medvědí službu tím, jak se snaží všechno odbýt v co nejkratším čase. Zlatej Hej Míša Vomáčka hír.

810

Odpovědět

Super, dakujem za video. Mam rad tento typ historickych videi. Sice mi trosku vadi, ze mele az prilis rychlo ustami a je to miestami annoying ale da sa to prekusnut :)

190

Odpovědět

Tohle je ještě pohodička oproti jejich sérii o Sengoku Jidai :-D Mně ze začátku trochu vadil ten zkreslený hlas, ale zvyknul jsem si na něj velmi rychle. ;)

00

Odpovědět

5:22 - "...kdo neměl potřebné vzdělání ani sklon řádně vládnout.." a ten obrázek Joffreyho :D No nene :D

161

Odpovědět

Kdyby mel nekdo zajem se dozvedet vic o 1. svetove valce, tak jsem na Youtube nasel tento skvely kanal https://www.youtube.com/channel/UCUcyEsEjhPEDf69RRVhRh4A . Jako bonus jsou nektera videa dokonce prelozena do cestiny :)

40

Odpovědět

Jo, a https://www.youtube.com/channel/UCvPXiKxH-eH9xq-80vpgmKQ tohle je taky dobrý. Řekl bych, že pro překlady i vhodnější. Navíc se nezabývá jen první světovou.

12

Odpovědět

1:45 - neznáte někdo jméno toho místa nebo nějaký odkaz? díky

10

Odpovědět


Odpovědět

+DremoranNevie niekto kolko ludi tam zomrelo konkretne pri tom vybuchu ?

01

Odpovědět

Jedná se o tzv. Lochnagarský kráter u francouzské vesnice Ovillers-la-Boisselle. Vznikl první den v Bitvy na Sommě, když britské jednotky odpálily mohutnou nálož pod německými pozicemi. Je široký asi sto metrů a hluboký přes dvacet metrů.

Nějaké fotky jsou zde: http://dailym.ai/Q4z0Ow nebo klasicky na Googlu http://bit.ly/29BbDMI

20

Odpovědět

O něčem podobném byl natočený hezký film. :)
http://www.csfd.cz/film/282824-bitva-o-hill-60/prehled/

10

Odpovědět

Awwwwwwwww!!! Konečně Extra History! Díky, InkCZ, už jsem myslel, že to budu muset přeložit sám :-D :-D

150

Odpovědět

Taky díky :) Díky vždycky potěší :)

120

Odpovědět

09:53 - částečně má pravdu, ale jaksi opomněl krymskou válku (1853-56). Jinak pěkné shrnutí.

90

Odpovědět

Spíše zapomněl, že druhá světová válka (její pacifická část) by se udála bez ohledu na výsledek, nebo průběh první světové války.

A krymská válka (zjednodušeně Francie, Británie, Turecko proti Rusku) měla na průběh první světové války (Francie, Británie Rusko, Itálii proti Turecku, Německu a Rakousku-Uhersku ) také mizivý vliv.

Větší vliv měla druhá italská válka o nezávislost (především bitva u Solferina) na neschopnost R-U zamezit nástupu Itálie do klubu evropských mocností (a darování (Italského) Somálska mimo dosah Německého císařství-jasně na první pohled země nevýznamné, ale už v té době byl Suezský průplav vstupenkou do Středozemního moře).

11

Odpovědět

+orcinusorca2016On tam ale nemluví o vlivu na první světovou válku, ale o tom, že od napoleonských válek nedošlo k válce mezi velmocemi. Což je nesmysl. Byla tu jednak krymská válka, a pak jak si už řekl války o italské a německé sjednocení, do kterých se zapojilo Prusko, Rakousko a Francie. K celoevropské válce však nedošlo.

00

Odpovědět

+Magister_PeditumNo říká, že došlo od napoleonských válek k regionálním konfliktům, kterých se ale neúčastnily některé velmoci.

(V případě krymské války se neúčastnilo Rakousko-Rakouské císařství a Pruské království, které si lízalo rány z porážky v Prusko-dánské válce. Tedy dohromady "Německý spolek pod taktovkou Metternicha",který byl rozpuštěn až následně v roce 1866.)

00

Odpovědět

+orcinusorca2016Mírná oprava, nebyl to už "Německý spolek pod taktovkou Metternicha", ale "Německý spolek pod taktovkou Schwarzenberga a olomoucké punktace".

00

Odpovědět

+orcinusorca2016Já si nemyslím, že by se pacifická část WWII odehrála bez toho, aby probíhala evropská část. Osa vyřadila Francii a pokud mohu soudit i její kolonie. UK se samozřejmě soustředila hlavně na Evropu. Proto třeba dobytí Honk Kongu bylo 1. dost překvapující 2. dost bolestné.

Pokud by nebyla WWI - Japonci by asi neměli za spojence Němce. I kdyby, tak by neměli možnost zaútočit a porazit USA. Neměli možnost jít do Indočíny - tam by je frantíci a Britové zařízli. Neměli by možnost jít na sověty - ty by tam prostě přesunuli vše, co by měli. Jo oni by to vlastně nebyli sověti-sorry. Měli by možnost jít pouze na Čínu.

Heh... tak jsem si chtěl ještě osvěžit ty další dva odstavce a přečetl jsem si znovu i ten první... A neoperuješ s tím, kdyby nebyla, ale průběh a výsledek... Průběh by rozhodně neměl žádný vliv - možná pouze pokud by neproběhla změna režimu v Rusku. Výsledek? Je otázka, co by Německo chtělo. Pokud by chtělo určité kolonie od UK a Francie, tak by třeba mohl naopak v Asii vzniknout konflikt Japonska s Německem...

Přiznám se, že nad tímto jsem se nikdy nezamýšlel a je to mnohem lepší a zajímavější otázka než co by se stalo, kdyby OSA vyhrála WWII... Pokud by znal někdo nějaký článek/video (klidně v angličtině), tak, prosím, pošlete. Začalo mi to vrtat hlavou :)

(ten první odstavec jsem nechal z důvodu, že jsem strávil nějaký čas a třeba to zodpoví i ještě nevyřčené otázky, tak mi to snad prominete ;) )

00

Odpovědět

+UmbertoTak to vezmeme po pořádku:
nejdříve jak se Japonsko začalo rozpínat po Číně-první čínsko-japonská válka už mezi lety
1894-1895 přihrála Japonsku Tchaj-wan (a další) vliv na korejském poloostrově, mocnosti si však vymínili, že "Port Arthur" bude pod správou Ruska, takže by se dalo říct-mocnosti pomáhají Japonsku na světlo světa (podobně jako Britové pomáhali Prusům v dobách napoleonských válek)

právě o "Port Arthur" a také Koreu, Mandžusko se začalo soupeřit v druhé události:
rusko-japonská válka (1905-1905), kdy Japonsko (podporováno Velkou Británií a USA) vyhrálo a Rusko (podporováno Německem a Francií) se muselo vzdát a v samotném Rusku začalo vzrůstat napětí proti císařství a vládě

třetí a poslední část s ještě překvapivějšími spojenectvími:
druhá sino-japonská válka, kdy na straně Číny (Čang-kaj Šek i Mao Ce-tung ještě byli spojenci) stáli Sověti (Rusové) a právě Němci (do roku 1941); naopak Britové pomáhali Tibeťanům ještě více oslabovat Čínu v sino-tibetské válce, a tak se po výrazné prohře z Číny stáhli

Dobytí Francie v roce 1940 mělo jen malý význam pro dění v Asii-Sovětský svaz i Čína totiž byli spojenci právě Německa, nikoli později vítězných Američanů, nebo Britů; jenže Adolf Hitler chtěl zadupat do země i Sovětský svaz, a proto ukončil spolupráci s Číňany a doufal, že mu Japonci pomůžou-ale ti se zajímali o "Indočínu", pro příklad Filipínská druhá republika vznikla až v roce 1943, a to mluvíme o Filipínách, které byli "prvním ostrovním členem" Velké východoasijské sféry vzájemné prosperity

00

Odpovědět

+orcinusorca2016Tak uvádíte pro mne docela dost neznámých informací, ale pokud správně chápu: Němci měli podporovat Čínu proti Japonsku až do roku 1941???

Už v roce 1936 podepsalo Německo s Japonskem pakt proti Komiterně a 1937 se přidala Itálie. A kdyby ani to, tak v září 1940 podepsalo Německo, Japonsko a Itálie "Pak tří"...

00

Odpovědět

+UmbertoJenže "Pakt tří" také výslovně říkal, že tato dohoda nijak neovlivní vztah k Sovětskému Rusku, navíc pod pojmem "Velká východní Asie" je rozuměna "Velká východoasijská sféra vzájemné prosperity", která zahrnovala z pevninské Číny jen Mandžukuo a Mengukuo (Vnitřní Mongolsko), a tedy neohrožovala Sovětské zájmy.

Navíc Kominterna byla namířena proti KOMunistické INTERnacionále a tedy proti revoluci v pojetí Trockého, a tedy Stalinovi vyhovovala. Navíc tehdy udržovala v klidu Británii, když bylo jasné, že je Hitler na prvním místě anti-komunista a nikoli anti-imperialista.

Navíc ještě v roce 1935 byl uzavřen "Hoare-Laval pakt", který daroval část Etiopie tehdy už fašistické Itálii. Vlastně salámová metody, kterou později používal i Hitler proti Československu, Polsku, Francii.

00

Odpovědět

+orcinusorca2016Pro doplnění právě kvůli spojenectví Německa s Čínou a Sovětským svazem nebyl podepsán "Pakt Oceli" s Japonskem v květnu 1939.

A také Sověti s Japonci podepsali v roce 1941 dohodu o neutralitě, kterou Japonci kupodivu dodrželi (podepsáno 13. dubna 1941, operace Barbarossa vypukla 25. června 1941).

00

Odpovědět

+Umberto1. Kdyby nedošlo k WW1, tak pozice velmocí v Tichomoří bude silnější. Spojenectví Británie a Japonska by se pravděpodobně tak jako tak rozpadlo, ostatně s tím byly problémy už v roce 1908. Takže by k válce asi dřív nebo později došlo tak jako tak, ale za zcela odlišných podmínek. Amerika by se do války možná ani nezapojila.

2. Odlišný průběh války? Tady je několik možností. Schleffenův plán v roce 1914 by vyšel a Francie by do zimy kapitulovala. Samotná Británie by se nejspíš stáhla a situace by dost připomínala rok 1940 za WW2. Společný rakousko-německý tlak na Rusko by možná mohl rozhodnout válku. Nebo by k válce vůbec nedošlo. Stačilo by aby arcivévoda v Sarajevu přežil (což se mohlo snadno stát) nebo by Rakousko nečekalo na souhlas Německa a okamžitě by zaútočilo na Srbsko. Z tehdejší diplomatické korespondence vyplývá, že by to velmoci braly jako legitimní důvod k válce. Nebo by se naopak v roce 1915 povedl o vytvořit předmostí na Galipoli a spojit se s Rusy. Společnými silami by pak Rakousko asi podlehlo. Další scénář je také ten, že by se Británie nepřidala na stranu Dohody. Ještě do léta 1914 v tom neměl Londýn jasno. Nakonec až strach z toho, že by Francie s Ruskem Německu a Rakousku nestačily, vehnalo Londýn do války. Ne Belgie.

Otázka je, co by se stalo dál. V případě vítězství centrálních mocností by se nejspíš Rakousko s Německem spojilo v jeden superstát. Historik Neil Fergusson mluví o vzniku něčeho na způsob EU. Benelux by pohltila nově vzniklá Mitteleuropa, stejně jako Polsko, Pobaltí, Bělorusko a Ukrajinu. Alespoň tohle bylo ve válečných cílech Berlína. Dohoda naopak usilovala o navrácení Alsaska a Lotrinska Francii, Itálie si nárokovala Jižní Tirolsko, Terst a Dalmácii. Srbsko chtělo Bosnu a Hercegovinu a Rumunsko Sedmihradsko. Tady je otázka, kdy by k vítězství došlo. Až do léta 1918 Dohoda rozbít Rakousko nechtěla. V roce 1917 dokonce došlo k tajnému jednání, kdy Britové Rakousku slíbilo, že by stačilo jen odstoupit Jižní Tyrolsko a Istrii Itálii a zbytek území si bude moci ponechat, dokonce by mohlo být i kompenzované na východě. Tehdy jednání ztroskotalo na tom, že takto benevolentní nebyli ostatní spojenci a na rakouské neochotě jednat za zády Německa.

00

Odpovědět

+Magister_PeditumZásadní předpoklad pro společný postup Německa a R-U je, že se jedná o jednolitou armádu se společným nepřítelem.

Proč by tedy Češi, Poláci, Rusíni a Maďaři bojovali po boku právě Němců a Rakušanů? Pokud by se tedy vytvořila "MittelEuropa", pak by se také rychle zformovalo Mezimoří oddělující Rusko a Německo (podobně jako po válce s vytvořením NATA zformovala Varšavská smlouva; s vzestupem Indie a Číny se také zformovala "ASEANA").

Prohra Německého císařství a R-U vedla k vytvoření pouze "malé dohody" a Polsko začalo usilovat o Bělorusko, Pobaltí a Ukrajinu.

00

Odpovědět

+orcinusorca2016No, někteří by asi neradi bojovali po boku Němců a Rakušanů, ale jak ostatně ukazuje historie, tak naprostá většina s tím problém neměla. Pokud by vznikla Mitteleuropa, tak by nějaké Mezimoří nemělo šanci vzniknout. Poláci a Rusíni se nesnášeli snad ještě více než nesnášeli Němce a totéž platí o Maďarech, kteří by nepřistoupili na nějakou dohodu se slovanskými národy.

00

Odpovědět

+Magister_PeditumJe otázka, jaké vztahy máte na mysli.

Vztah mezi Poláky a Maďary je naopak podobný jako mezi Čechy a Slováky. Doslova o sobě tvrdí: Bratři v korbelu, bratři v bitvě. (Asi proto, že tyhle dvě země si nikdy nelezli do zelí. A naopak oba národy bojovali společné bitvy-bitvu u Vídně 1683, Ukrajinu si taky rádi rozparcelovali a oba to jsou národy až fanaticky katolické.) A i dnes se tyto dvě země k sobě neustále a stále těsněji přibližují.

A ano, "Horní Uhry", nebo "Karpatská Ukrajina" by v tomto svazku byly jen do počtu.

00

Odpovědět

+Magister_PeditumJak jsem právě zmiňoval výše, nemám moc ponětí o situaci v dané oblasti a době...

ad 1. O tomto spojenectví nevím, i když dává smysl vzhledem ke vztahům UK a Číny. Přesto. Pokud by v té době neprobíhala WWII, tak si musíme uvědomit, že UK měla obrovské loďstvo, kolonie v Indii, Hong Kong, atd... zároveň je poblíž Austrálie. Nemusely by proběhnout velké přesuny armád a loďstva UK, aby minimálně velmi úspěšně bránila kolonie, ne-li přešla do ofenzívy. I kdyby se pouze bránila, tak než by ji Japonsko samo udolalo, tak by dorazily patřičné posily...

ad 2. v rámci své reakce na jeden z komentářů jsem opravdu rozlišil průběh od výsledku. V tomto bodě s vámi spíše souhlasím, přesto si nejsem jak to bylo se vstupem UK do války. Ale už roku 1904 podepsali s Francií řadu smluv a jedním z hlavních důvodů byla obava stále silnějšího Německa. S Ruskem to byla zase smlouva z roku 1907. Možná by se UK nepřidalo hned, ale když by vidělo, co s děje, tak by přispěchalo na pomoc...

00

Odpovědět

+UmbertoZkráceně-pokud se vám nechce číst ten delší popis vzestupu Japonska mezi mocnosti-v roce 1941 byla "kontinentální Eurasie" pod vlivem vůdců, kteří mezi sebou spolupracovali (Hitler, Stalin, Čang-kaj Šek).

Takže první světová válka nevedla ke spolupráci Japonska a Německa, ale Německa a Číny. Také vstup Japonska do Indočíny se odehrál až po roce 1941 také jako následek spojenectví Tokia a Berlína. Výsledkem první světové války jistě také bylo (omezené) spojenectví Německa a Sovětů (vždyť Němci sponzorovali Uljanova/Lenina, aby vyřadil carskou armádu), které bylo zaříznuto až v roce 1942.

Tedy otázka není, co by se stalo, kdyby vyhrála OSA, ale spíše "kdo by musel být v OSE, aby mohla vůbec vyhrát" a odpověď ležela právě v "osudovém roce" 1941, kdy se "válečná mašina OSY zasekla".

00

Odpovědět

+orcinusorca2016Přiznám se, že se spíš zajímám o evropskou WWII a o WWI a pacifickou WWII nikoliv.

Pokud by ovšem nebyla WWI, nebyla by v Německu republika a následně "3. říše". Uznávám, že by se mohli dostat komunisti v Rusku k moci. Pokud by Němci tedy chtěli mermomocí kolonie, tak si nemyslím, že by se jen tak z ničeho pustili do některé z tehdejších velmocí, ale spíše se obrátili směrem Asie a samozřejmě Afrika, kde si něco uzmuli, pokud se nemýlím...

Klidně mi pošlete nějaké odkazy (nejlépe jiné než wiki...) o spolupráci Německa a Číny nemám žádné ponětí - díky

00

Odpovědět

+UmbertoStačí prošmejdit anglickou wiki pod hesly jako "sino-german cooperation", nebo zásadnější také anglické heslo "Chiang Kai-shek".

00