10 nejlepších využití barevCineFix

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 8
86 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:88
Počet zobrazení:6 399

Jelikož je film především vizuální médium, je jasné, že barva hraje důležitou roli v tom, jak ho vnímáme. Cinefix se v tomto TOP 10 listu podívá na různé možnosti, jak barvu využít a jakých výsledků tím lze dosáhnout.

Poznámka:
Piet Mondrian je nizozemský malíř, který maloval převážně abstraktní geometrické obrazce.

Přepis titulků

Tvůrci používali barvu pro vyprávění dříve, než barevný film vůbec existoval. Vizuálně založení tvůrci vytvořili palety barev výraznější než samotné filmy. Vytáhnětě si barvičky a sledujte. Tohle je náš výběr deseti nejlépe obarvených filmů všech dob. Začínáme desátým místem, a ať to máme za sebou, vrhneme se přímo do víru těch nejšílenějších barev. Mluvíme o filmech, které jsou mezi orgií z lentilkové duhy a sjetí se na kaleidoskopu.

Mezi úžasné, hyperbarevné filmy patří například: Jak přicházeji sny, Dick Tracy Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec, Svatá hora, Brána pekel, Pí a jeho život a snad všechno od Baze Luhrmanna. Ale nemůžeme vybrat nic jiného než Pád. Vždycky přestaneš v části, která je krásná a zajímavá. Tvorba této barevné říše divů zabrala Tarsemovi Singhovi, šílenému tvůrci tohoto filmu, 4 roky a navštívil při ní 24 zemí.

David Fincher popsal tento film jako: Čaroděj ze země Oz od Tarkovského. Barvu využívá, jak jen může. Od vesmírně oranžových dun lokace, po nebeský rudý smuteční prapor a primární barvy hereckých kostýmů. Hlavní je, že to dělá pro správné výpravné důvody. Jako okno do mysli malého děvčete. Přebytek je vysvětlen a podložen a je nesmírně překrásný. Samozřejmě více neznamená vždy lépe.

Ve zbytku videa se díváme, jak použít méně barvy. Vytvoření osobité, barevné atmosféry závisí na volbě správné palety. A volba palety obnáší omezený výběr ze spektra všech dostupných barev. Žádné náhodné matlání po plátně tvořící explozi regálu s barvami. Třeba temné filmy Tima Burtona. Barvy, které rád používá, jsou výrazné díky absenci ostatních. Nebo se může vytvořit prázdnota jako v 500 dní se Summer, Americké kráse a Červených střevíčkách, kde barva patří jedné věci.

Tím jí dodává hodnotu, kterou by neměla s častějším použitím. Mishima: Čtyři kapitoly života limituje barvy na segmenty. Letec se limituje na barvy, nejčastěji používané ve filmech dané doby. V Jednej správně nabarvili všechno červeně, dokonce i budovy, jen aby navodili dojem vedra. Nicméně pro naše 9. místo jsme vybrali krásný vzhled Bratříčku, kde jsi? se svým revolučím použitím barvy. Ti strážní jsou černí!

Kameraman Roger Deakins chtěl vytvořit pro Bratříčku kde jsi? zaprášenou pohádkovou atmosféru. A tři týdny si v laborce marně pohrával s různými fotochemickými reakcemi. Deakins měl specificky za úkol vyhnout se zelené barvě. Ale natáčeli v letním Mississipi, které podle něj bylo "zelenější než Irsko". Takže použil digitální barevnou korekci. Techniku, kterou v té době nikdo jiný nevyužíval. Tím změnil historii barevného filmu.

A výsledný vzhled je úžasný. Všechny bujné zelené a modré letního jihu jsou změněny na žluté, hnědé a oranžové. Což vyvolává pocit zaprášeného podzimu, aniž by vše bylo sépiové. Je to řízenější a vytříbenější vzhled, který pochází z pozměnění určitých barev a ponechání těch ostatních na pokoji. Teď se přesuneme na specifické palety, které se omezují jen na určité barvy. První máme paletu s vybranou sytostí. Ta je extrémně limitovaná. Všechno je černobílé až na jeden objekt, který je co nejostřeji zabarven.

Tuto podobu má nejranější barva ve filmu, získala se přiložením šablony na filmový pás. Jako v První velké vlakové loupeži. Městečko Pleasantville tak tvoří příběh. A Schindlerův seznam tím vyvolává srdceryvný žal. Nicméně si myslíme, že barvu v Sin City jen tak něco nepřekoná. Používá proces barvení Bratříčku kde jsi? a pěkně se s ním vyřádí. Barva je použitá v tak malém množství, že nabírá ohromný příběhový význam. Každé použití barvy je tak jasně úmyslné, že divák okamžitě začne dávat pozor.

Použitá barva, inspirována komiksem, připomíná grafický design spíš než film. A tím dělá ze Sin City jedinečný příklad omezené palety. Další, o něco méně omezující barevnou paletou, je jednobarevná paleta. Ta je poměrně jednoduchá, máte jen jednu barvu. jasně, můžete poupravovat jas a sytost, ale držíte se jednoho místa na barevném spektru.

Třeba v designu Pohřbeného zaživa nebo naturalisticky v trilogii Tří barev. Intolerance použila nové jednobarevné zabarvení pro rozlišení časových linek. A Hrdina je znovu a znovu tím nejznámějším příkladem v každém myslitelném ohledu. Ale už byl vybrán tolikrát, že budeme hledat dál. Místo něj vybereme film, o kterém jsme zatím nemluvili. Občan Kane... Dělám si srandu, ani jsem to nemohl dokončit. Sedmé místo patří filmu Šepoty a výkřiky. Byla v červeném salónku, oblečená do svých bílých šatů.

Seděla klidně se skloněnou hlavou a její ruce spočívaly na stole. Předchozí filmy využily digitální technologie 21. století. Ale kvalitní barvu jsme mohli vidět už dávno předtím. Ještě před digitálními čachry, kameramani ovládali barvu staromódně. Skrz důsledný design. Filmy můžou dodržovat limitující paletu koordinací a uvážlivým výběrem kostýmů, lokací, kulis, líčidel a osvětlení.

Což Šepoty a výkřiky dělají skvěle. Až na trochu oddechu se zelenou a žlutou se všechno odehrává ve světě, který je krvavě rudý. Bergman řekl, že až na Šepoty a výkřiky všechny jeho filmy můžou být černobílé. Pohlcující pronikavost karmínu má tak dojímavý efekt, jako smyslů zbavující nádrž barvy, že musíte být dojatí. Přidáním jedné barvy se dostaneme ke kontrastním schématům. Vezmete jednu barvu spolu s její opačnou a tadá, máte schéma, které si kontrastuje.

Z něj vychází vždy populární a frustrující oranžovo-modré hollywoodské trháky. Které se... Pochopitelně snadno kritizují. A rozhodně může být únavné, když se nepoužívájí jiné barvy. Ale používají se z jasného důvodu, nejvíce zvýrazňují lidskou pokožku. Naším nejoblíbenějším příkladem je Šílený Max: Zběsilá cesta. Také můžeme otočit barevné spektrum a dostat nezvyklé kontrasty. Žlutá a fialová v Kletbě zlatého květu. Velmi náročná zelená a červená v Amélii, Městu ztracených dětí a našem šestém místě, Vertigu.

- Barva tvých vlasů. - Ale ne! Těžko najdete film, který používá Technicolor lépe než Vertigo. Žádný film není tak spojený se svou barvou jako Vertigo se zelenou a červenou. Rudá je výstraha a zelená je závist. Rudá je Scotty a zelená je Madeline. Tyto barvy jsou cítit i tam, kde nejsou. Nedostatek těchto silných barev značí nedostatek emocí.

Je to spektrum tak výrazné, že si ho pamatujeme i v jeho absenci. Takže ho musíme zahrnout v tomto seznamu. Přidáním dalších barev se dostáváme ke triádě a tetrádě barevných schémat. Jejich extrémy pak vypadají jako něco mezi obrazem Pieta Mondriana a hrou Twister. Ale mohou to být efektivní barevná schémata. Vypadají zábavně a lehkovážně s typickým zabarvením. Mechanický pomeranč, Volver, Ženy na pokraji nervového zhroucení, Poslední císař, Sny Akiry Kurosawy a Paraplíčka ze Cherbourgu sem všechny patří.

Nicméně si myslíme, že nejlépe je používá Godardovo Pohrdání. To si myslím o tom, co se děje nahoře. Godard byl odjakživa blázen do barvy. A v Pohrdání jsme toho svědky v podobě triády červené, modré a žluté. Už od začátku můžeme vidět, jak více či méně zaplňují každý záběr. Nikdy nejsou zahlcující. Jsou nádherné, úderné, promyšlené a nezapomenutelné.

Použity mistrem pro dosažení mistrovského efektu. Samozřejmě palety nevznikají pouze omezením barev. Občas se zaměřením na různou sytost a světlost dosáhne ohromujícího výsledku. A pro naše 4. místo se chceme podívat na nedávný trend neonových barev. Když všechny barvy necháte extrémně syté, skončíte s rušivým vzhledem nočního Tokya ze Spring Breakers, Vejdi do Prázdna, Suspirie nebo naší volby: Jen Bůh odpouští. Sundej si to!

Nicolas Refn spouští všechno na maximum, v odvážném filmu navazujícím na Drive. Scény jsou buď temné, nebo zaplavené neonem. Červené, modré, zelené, žluté, růžové, fialové a úžasné oranžové se všechny nacházejí v téměř jednobarevných záběrech. Ale po celý film zde není ani jedna vlídná, něžná barva. Jen drsné a nepřirozené, brutální a bezcitné. Stejně jako příběh. Ale učitě jsou úchvatné a rozhodně je to velmi kvalitní provedení milovaného trendu v digitálním světě 21.

století. Samozřejmě pokud barvy potlačíte a vyhnete se extrémně světlým a tmavým, dostanete pastelový vzhled. Je tlumený až vybledlý a má uklidňující dojem jako z pohádky. Pastelové barvy můžeme najít v Ukiguse, Dánské dívce a Osvícení. Ale mistrem je tu Wes Anderson. Vyvíjel svůj uspořádaný pastelový vzhled už od Jak jsem balil učitelku. Ale všichni víme, že nejlepšího efektu docílil v Grandhotelu Budapešť. Vypadáš opravdu skvěle, drahá.

Odvedli úžasnou práci. Nevím, jakým krémem tě v márnici natřeli, ale chci ho také. Grandhotel Budapešť je jasným opakem filmu Jen bůh odpouští. Světlé, vlídné, shovívavé barvy, nikdy neonové, zřídka primární. Často výstřední a těžko určitelné. Wes používá spíš barvu hořčice než žlutou. Barvu růže místo růžové a rubínovou místo červené. Barvy vybírá s až hipsterským rozmyslem, což myslíme pozitivně. Ale jeho zvláštní vkus spojuje jeho filmy do jednoho většího díla a zároveň v každém z nich zanechá určitou jedinečnost.

Ale jsou vybrány a použity s takovou láskou v každém detailu, že je musíte ocenit, i když si z nich později utahujeme. Když je paleta ještě bledší, dostaneme se těsně nad hranici šedé. Tlumená paleta se vyhýbá červené a je ponurejší a tmavější. To může vypadat jako ztemnění v Cestě. Nebo zelený počítačový vzhled Matrixu. Je využívána postapokalyptickými filmy, ale i pro znázornění dnešní společnosti.

Jako v našem výběru pro druhé místo, geniální Trilogi života Roye Anderssona. - Je tady Micke? - Jakej Micke? Micke Larsson. Anderssonova barva je tak nenápadná a zároveň pečlivá, že ji musíme obdivovat. Počínaje Písněmi z druhého patra a Ty, který žiješ, konče filmem Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě. Roy Andersson zde vytvořil svět krásné všednosti, vypracovaný s tak jedinečnou vizí, že je zcela unikátní a rozpoznatelný.

Podobně jako Wes, který nachází smysl ve svých hravých pastelových barvách, Roy dokázal nepředstavitelné. Vyjádřil svůj tragikomický humor využitím barvy. Pomocí kulis, které s posedlostí budoval pro co nejmenší kontrast. A které nevytvářejí žádné stíny, což přesně pomáhá jeho záměru, koukáme po maličkostech, hledíme hlouběji a vidíme více. Naší poslední paletou je tmavší, bohatější verze pastelového schématu, se zvýšenou saturací určitých barev, kterou nazýváme drahokamovou.

Tu máme ve filmech Fanny a Alexander, Lola Montès a Anna Karenina. Těžko ji popsat, ale je pestrá, přizpůsobivá a překrásná, aniž by vypadala uměle. Působí přirozeně, i když zachycuje náš zájem. Nerozpakujeme se říct, že nejlépe vypadá ve Stvořeni pro lásku. Co můžeme ještě dodat k tomuto film? Je to nádherný film v každém ohledu. Stylizovaný i vkusný, něžný i smělý. Barvy zde nenabírají očividných symbolů ani dvojitých smyslů, ale jsou zde pro emocionální efekt.

Tvoří svět, jeho postavy, pocity i náladu. Je tu žal v rudosti vlajících závěsů. Touha v purpurové skvrně od rtěnky na cigaretě. Ironie v jasné zeleni šatů. Wong Kar Wai a Christopher Doyle jsou vizuální mistři. A dechberoucí Stvořeni pro lásku je jejich nejlepší dílo. Kvůli tomu je to náš výběr pro nejlépe obarvený film všech dob.

Co myslíte? Nesouhlasíte s naším výběrem? Vynechali jsme vašeho favorita? Víme, že jsme vynechali Jih proti severu. Dejte nám vědět v komentářích a odebírejte nás pro další videa. Překlad: Zef www.videacesky.cz

Komentáře (4)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

V našich končinách je taky jeden krásnej příklad.. Kytice :)

10

Odpovědět

přijde mi zvláštní nezmínit Guillerma del Tora

10

Odpovědět

Super překlad, doufám, že CineFix začne být překládaný pravidelně.

100

Odpovědět

Dokonce i z tohohle si dokázal dělat p***l Limonádový Joe... :)

180