První světová válka - Červencová krize

5. července 1914. Arcivévoda a hraběnka jsou mrtví. Gavrilo Princip je ve vězení. Avšak katastrofa ještě není jistá. Začíná druhé dějství. Vidíme rakouskou delegaci přijíždějící do Postupimi. Od vraždy Františka Ferdinanda uplynul týden. Rakušané chtějí jít do akce. Chtějí válku se Srbskem, protože si myslí, že jeho vláda stojí mladíky, kteří atentát skutečně spáchali.



Ale ještě před tím se rozhodnou poradit se svým mnohem silnějším spojencem - Německou říší. Takže pošlou do Postupimi delegaci, ktrá se má setkat s císařem Vilémem II. Německo jim již jednou zabránilo v jakýchkoli akcích na Balkáně, takže musí zjistit, co udělá tentokrát. Jdou za císařem a říkají mu, že toto nemůžou tolerovat! Že nemůžou snést takové ponížení!



Že tento teroristický čin nesmí zůstat nepotrestán! A císař jim řekne: "Podpoříme vás za každou cenu. Hlavně to udělejte rychle. Německo stojí při vás." Císař si myslí, že se válce dá vyhnout, že pokud Rakušané udeří teď, dokud je Evropa otřesena atentátem a dokud mají všichni v paměti smrt arcivévody a hraběnky, nikdo pro Srbsko nehne ani prstem. A i kdyby...



i kdyby Rusko chtělo ochránit svého srbského spojence, pokud Rakušané udeří rychle, bude v mžiku hotovo. Válka skončí dříve, než Rusové zmobilizují síly. Toto si myslí, když říká rakouské delegaci, že mají bianko šek, že je Německo v každém případě podpoří. A potom jede na dovolenou. Na moře, na tři týdny, kde je k nezastižení. Takže Rakušané se vrátí domů s německou zárukou v ruce. Avšak v Rakousku-Uhersku panuje neshoda.



Maďarská část říše je proti válce. Doufá v nalezení mírového řešení. Ale jsou jediní. Kde jsou ostatní zastánci rozumu a míru? Mrtví na ulicích Sarajeva. Arcivévoda byl možná největším zastáncem Srbů v říši a tak na něj během jednání příznivci války ukázali a řekli: "Podívejte se, co udělali jemu, a to byl jejich největší kamarád! Co si myslíte, že udělají nám?!"



A všechny argumenty se rozpadly. Nakonec Maďaři souhlasí pod jednou podmínkou, a tato podmínka bude později důležitá. Rakousko-Uhersko neanektuje ani centimetr srbského území. A tak Rakušané začínají pro Srbsko sepisovat ultimátum. Ale jeho odeslání je opožděno šancí pro mír. Dva muži, rivalové v srdci Srbska, v Bělehradu, v hlavním dějišti krize, jsou jediní prozíraví a vidí mraky stahující se nad Evropou.



Jsou to rakouský velvyslanec a ruský velvyslanec v Srbsku. Oba se shodli na tom, kde bouře skončí, a tak chtějí odložit své neshody, setkat se a možná vypracovat mírový plán. 10. července přijel ruský velvyslanec k domu rakouského velvyslance. Shodli se na podrobnostech. Plán je hotový. Zbývá jen poslední setkání, aby se uklidnila situace a odvrátila válka. Baví se, kouří cigarety.



Oba jsou otevření, vše jde skvěle... a potom bum, ruský velvyslanec padá mrtvý na podlahu. Dostal infarkt. Nic nebylo podepsáno. Žádná válka nebyla zastavena. Srbové obviňují Rakušany. Šíří se zvěsti, že ruského velvyslance zavraždili. Že ho rakouský velvyslanec zabil ve vlastním domě. Co je horší, tato událost nechává Rusko bez vyslance pro Srbsko. Jak věci zrychlují směrem k válce, nemají v centru všeho dění diplomata. Nemají žádné spojení.



Žádné oči ani uši. Nemají nikoho se zkušenostmi, kontakty nebo znalostí Srbska, kdo by nahradil bývalého vyslance. A i kdyby měli, trvalo by týdny jej jmenovat do úřadu a poslat z Petrohradu do Sarajeva. A tolik času nemají. S touto předehrou měnící se v katastrofu se Rakušané konečně rozhodnou poslat ultimátum. Ale nemohou. Znova jeho poslání odloží.



Prezident Jean Jaurès, vůdce Francie, se chystá do Ruska na setkání s carem. A tak se nervozní Rakušané rozhodnou, že nemohou poslat ultimátum, když jsou jejich dva protivníci na stejném místě. To by nešlo. Mohli by se příliš rychle rozhodnout. Mohli by spolupracovat, což by jindy, kdy jsou od sebe tisíce mil, nebylo možné. A tak Rakušané počkají. Počkají do chvíle, kdy je Jean Jaurès daleko na moři, a až potom jej odešlou. Ale konečně, 23.



července, Rakušané posílají ultimátum Srbsku. Srbové mají 48 hodin na to, aby přijali všechny požadavky, nebo bude válka. Ultimátum požaduje mnoho věcí, ale hlavně požaduje, aby rakouská policie mohla sama prošetřit atentát na srbském území. To je nepřijatelné. Souhlasit s takovou věcí by znamenalo vzdát se suverenity. A to by žádná země nepřijala. Ale to je v pořádku, protože ultimátum je jen zástěrka pro to, co Rakušané chtějí. Rakušané chtějí válku.



Chtějí, aby bylo ultimátum odmítnuto. Chtěli před světem vypadat, jako že dali Srbsku možnost vyhnout se válce. Chtějí mít pro svou plánovanou invazi alibi. A tady začínají věci nabírat na obrátkách. Evropa se začíná vařit. Doteď byla krize na Balkáně jen další událostí na světové scéně. Ale najednou si lidé začínají uvědomovat, co se děje. Mocnosti mimo Rakousko, Německo a Srbsko začínají situaci věnovat pozornost. Ale my teď obrátíme pozornost k jednomu muži.



A tím je Sergej Sazonov. Sergej Sazonov byl ruským ministrem zahraničí. A 24. červenec pro něj byl velice rušným dnem. Ráno obdržel podmínky ultimáta, které Rakousko poslalo Srbsku. Tiše si ho čte, potom se obrátí k asistentovi a osudově prohlásí: "Začala evropská válka." Narychlo je svoláno zasedání kabinetu, kde jsou nejvyšší představitelé ruské vlády.



Shodnou se, že požádají Rakousko, aby dalo Srbsku více času, zatímco ve stejnou chvíli naléhají na Srby, aby Rakušanům nevzdorovali. Učiní také osudové rozhodnutí o začátku částečné mobilizace jejich armády na rakouské hranici, čímž se snaží hrát v tom schizofrenickém chaosu, který byl všudypřítomný, na všechny strany. Je poledne. Sazanov obědvá s francouzským a britským velvyslancem. Francouzský vyslanec vysloví svou plnou podporu.



Britský říká, že Spojené království Rusko chápe, ale nemůže se k ničemu zavázat. Teď je odpoledne. Znovu se setkávají ruští ministři. Se Sazonovovým potvrzením plné podpory Francie se rozhodnou Srbsko plně podpořit, i za cenu války. Teď je večer. Sazonov se setkává s Pourtalèsem, německým vyslancem. Pourtalès prosí Sazonova, aby odvolal ruskou mobilizaci.



Říká mu, že mezi monarchiemi musí panovat solidarita, že pokud nebudou spolupracovat, všechny se rozpadnou. Diskuze se vyostřuje. Pourtalès říká Sazonovovi, že dojde k revoluci - k revoluci v Evropě, nebudou-li monarchie spolupracovat. Pokud nebudou spolupracovat, všechny koruny padnou. A má pravdu. Do pěti let se všechny velké evropské monarchie, skutečné monarchie, kde byl hlavou státu monarcha, rozpadly.



Během pěti let tu nebude žádná Osmanská říše, Rakousko-Uhersko Ruská říše ani Německá říše. Jejich králové svrženi, tisíce let tradice spálené v ohni kataklyzmatické války. Potom se stalo něco tragického. Jedna z těch malých tragédií, které dláždily První světové válce cestu. Jedna z věcí, které vás dostanou, když se za nimi zpětně ohlédnete.



Je to jeden z momentů, díky kterému to vše vypadá jako scénář, jako drama nachystané pro divadlo, dokud si neuvědomíte, jak skutečné to je. Dost skutečné na to, aby to vyhladilo celou generaci. Sazonov pronese následující slova: "Jestli Rakousko-Uhersko spolkne Srbsko, půjdeme do války." Pochopili jste to? Pokud ne, nevadí. Nepochopil to ani Pourtalès. Ubohý Pourtalès, který se tak zoufale snažil vyhnout válce.



Rusko se nejvíce ze všeho bálo toho, že Rakousko anektuje Srbsko. Pokud Rakušané plánují dobýt Srbsko, potom musí začít válka. Ale vzpomeňte si, že když se Rakousko s Maďarskem dohadovalo o ultimátu, Maďarsko nesouhlasilo s válkou, pokud se ostatní neshodnou na tom, že neanektují jediný centimetr srbské půdy. Ale to Pourtalèsovi nikdo neřekl. Byl to německý vyslanec, ne rakouský. A zpráva o tom, že Rakousko ve skutečnosti nechce Srbsko anektovat, k němu nedorazila.



Takže to během celého rozhovoru Sazonovovi neřekl. Tohle byl asi poslední moment, kdy se dalo válce vyhnout. Pourtalès vášnivě prosil o mír, Sazonov rozhodně obhajoval ruský postoj. Dva diplomaté, kteří se v tiché noci setkali v ulicích Petrohradu. Ale svět stojí na maličkostech. A v té poklidné noci, jedné z posledních poklidných nocí, byla zkrátka promarněna příležitost. Kolem krku Evropy se začínají stahovat ruce osudu.



Další den Rakušané odmítnou požadavek na prodloužení lhůty pro ultimátum. Císař se konečně vrátí do Německa, a dvě minuty před tím, než lhůta pro ultimátum vyprší, Srbové posílají Rakousku-Uhersku svoji odpověď. Ale o tom zase příště. Brzy na viděnou. POKUD VÁS TENTO POŘAD ZAUJAL, ODEBÍREJTE HO IKONOU PŘIPÍNÁČKU POD VIDEEM