Thumbnail play icon

První světová válka - Červencová krizeExtra Credits

Přidat do sledovaných sérií 43
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:178
Počet zobrazení:7 519

V tomto třetím díle uvidíme události, které následovaly po antentátu v Sarajevu. Ihned po zavraždění Františka Ferdinanda se ještě katastrofě dalo vyhnout. Kdo hrál jakou roli a proč se válce nezabránilo? 

Poznámky k překladu: 

V čase 3:24 autoři videa neúmyslně zaměnili Moskvu za Petrohrad. Později se za tento omyl omluvili, takže jsem do překladu již vložil správné hlavní město té doby, což byl právě Petrohrad. 

Série: 

 

1. díl -  Koncert velmocí

2. díl - Jeden osudný den v červnu

3. díl - Červencová krize  (právě sledujete) 

4. díl - Poslední dějství 

 

Komentáře (11)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Kdy bude dalsi dil ?

110

Odpovědět

To Uhersko jako "hlas rozumu" pobavilo. Trochu mi tam chybí proč bylo Uhersko proti anexi a ze začátku tedy proti válce. Balkán byl velmi agrární a připojením vesnického Srbska k Zalitavsku by se ještě zvýšil rozdíl mezi industriálním Předlitavskem a jimi. Navíc další miliony nespolehlivého slovanského obyvatelstva bylo to poslední co Maďaři potřebovali.

41

Odpovědět

Jenže ono není vůbec jisté, že by Srbsko bylo připojeno k Zalitavsku. Součástí Předlitavska byla i Dalmácie, takže je docela možné, že se Maďaři cítili v ohrožení (Bosna a Herzegovina byla pod "společnou a nedělitelnou správou obou") a v obklíčení.

20

Odpovědět

Obecně se udává jako důvod právě ta obava z dalšího slovanského obyvatelstva. Ale celkově tu nebyla žádná koncepce, co s poraženým Srbskem. Existovala jen nejasná představa o tom, že Srbsko musí být sraženo na kolena, aby si tak nevyskakovalo. Od státního převratu v roce 1903 a dále po balkánských válkách v letech 1912-13 byla celá vídeňská bezpečnostní strategie na Balkáně postavená na hlavu.

20

Odpovědět

To, co video už nevysvětluje je, proč Rakousko vůbec přišlo s tím ultimátem. Nešlo jen o odůvodnění války, i když to také hrálo svoji roli. Jak řekl fr. velvyslanec v Londýně Cambon, kdyby R-U ihned po atentátu na arcivévodu vyhlásilo Srbsku válku, nikdo v Evropě by nehnul brvou. Jenže Rakousko mělo už z dob balkánských válek se Srbskem zkušenost, že na něj ultimátum platí. Tehdy mu tímhle způsobem zabránilo v anexi Albánie, protože ho Rusko hodilo přes palubu. Jak dokládá např. Clark, tak ultimátum, i když bylo jen obtížně přijatelné, Vídeň původně skutečně zamýšlela jen jako nátlakový prostředek na Srbsko. A Bělehrad skutečně zprvu zamýšlel přijmout ho celé i s tím bodem o přístup rakouských vyšetřovatelů. Jenže právě tehdy zaúřadovalo Rusko, které dalo Srbsku veškerou podporu a umožnilo mu ultimátum odmítnout.
Tím se dostávám ještě k jedné věci ve videu nevyřčené. Tím je otázka mobilizace. Mobilizace byla podle tehdejších představ chápána jako praktické vyhlášení války. Mohla za to honba o co nejrychlejší mobilizaci všech sil, což dávalo vítězi v tomto závodu obrovskou výhodu v okamžiku vypuknutí války. Oba dva mocenské bloky se neustále předháněly ve zrychlování mobilizací. Vzhledem k obrovské finanční zátěži při mobilizaci navíc nešlo tento krok zvrátit. Stát by to finančně položilo. Jakmile byla mobilizace vyhlášena, museli na ni logicky odpovědět i ostatní, jinak by se dostali do nevýhody. A to je problém červencové krize. Rakousko mobilizovalo proti Srbsku. Ale když na to odpovědělo Rusko i svou mobilizací, tak na to Berlín musel chtě nechtě odpovědět. A začal kolotoč mobilizací, který nakonec vedl k válce.

230

Odpovědět

Právě té mobilizaci bude věnováno více prostoru v dalším (posledním) díle série :)

150

Odpovědět

Jenže průběh by takový, že 28. července 1914 vyhlásilo R-U válku Srbsku. A až teprve o den později (29. července 1914) začalo mobilizovat Rusko částečně, o den později pak začalo mobilizovat Rusko úplně.

Dalším krokem bylo obsazení Lucemburska (2. srpna 1914) a Belgie (4. srpna 1914) Německem , které tento konflikt povýšilo na velkou/světovou válku.

Úspěch na srbské straně v bitvě u Ceru (15. až 24. srpna) a pozdější příklon Itálie k "Dohodě" (nemobilizace v roce 1914 a třetí fronta pro R-U později) také ukázal, že osud R-U jako velmoci je sečten.

03

Odpovědět

+orcinusorca2016To není s mým příspěvkem v rozporu. Vždyť to píšu. Faktem je, že to byla ruská mobilizace, na kterou Německo teprve reagovalo. V okamžiku Ruské mobilizace ještě Berlín nezahájil ani přípravy na ni. Až do tohoto bodu šlo o lokální konflikt na Balkáně, jako i dva roky po sobě před tím. Že se pak Německo rozhodlo pro vpád do Belgie bylo dané strategickou nevyhnutelností. Jak jinak se měli vyhnout silně opevněné hranici na Rýně? Navíc debata v Británii ukázala, že napadení Belgie (ve skutečnosti Němci chtěli jen projít, ale belgická vláda logicky nemohla takové narušení své svrchovanosti strpět) nebylo hlavním důvodem ke vstupu do války. Tím byl prostý fakt, že se Londýn obával, že bez jeho zásahu bude Francie s Ruskem poražena. Ve skutečnosti neměl s Paříží a Petrohradem žádnou vojenskou dohodu a už v 90. letech 19. století britská Foreign Office v "modré knize" platnost garance o belgické nezávislosti ze 30. let považovala právně za validní.

PS: Jestliže status velmoci končí, když dostane klepec od "primitivů", tak co by měli říkat Italové, které vypráskali Etiopané (a celkově je jejich vojenská bilance celkem tristní) nebo Britové, kteří museli nasadit obrovské vojenské síly, aby porazili pár tisíc Búrů? Rusko bylo taky neskutečně poníženo porážkou od Japonců, které předtím nikdo za rovné Evropanům nepovažoval, a taky si svůj status velmoci udrželo.

30

Odpovědět

+Magister_PeditumJenže celé 19. století bylo prodchnuto tím, že od Rakouské říše dával každý ruce pryč. Pro jejich nespolehlivost (neangažovanost na straně Rusů v Krymské válce), nebo neschopnost v boji (bitvy spojené v boji o italskou, mexickou i německou nezávislost).

Proto je německý bianco šek i napadení Belgie tolik přetřásáno. Proto byla odpověď na otázku, kdo začal Velkou válku během Versailleské konference tak jasná a snadná.

Vilém II. právě prostředky, které využíval-bojové plyny (zakázané už v roce 1899), separátní mír s Rusy pod vedením Lenina, ukázal svoji bezradnost a bezcharakternost.

Status velmoci končí tím, že s nimi nikdo nejedná jako s velmocí. Jako s Činou, nebo právě Rakouským císařstvím/R-U v 19. a na počátku 20. století.

00

Odpovědět

+orcinusorca2016Jasně, Rakousko udělalo chybu, že se během krymské války nepostavilo jasně ani na jednu stranu, jenže podrazy na spojence se dělaly běžně. Ostatně ani Prusko se nepostavilo za Rusko, přestože bylo taky ve Svaté alianci. Itálie taky hrála na všechny strany a de facto zradila Trojspolek v roce 1915. Rusko zase hodilo Francii přes palubu během Fašodské krize. A to byly ve všech případech vojenskými spojenci. Svatá aliance Rakousko k ničemu takovému nezavazovala.
Vojenská neschopnost...v Mexiku nebojovalo Rakousko, ale byl tam jen bratr habsburského císaře s pár tisíci dobrovolníky z Rakouska (o oficiální síly nešlo). Že dostal klepec je především vinou Francie, která tam naopak vojenský angažovaná byla. S Pruskem prohrál kde kdo, včetně Francie, takže bych z toho nedělal vědu. Prusko tehdy bylo prostě vojensky nadřazené celé Evropě. A Itálie je naopak důkazem rakouské vojenské zdatnosti. Vždyť je Rakušané vždy porazili. Výjimkou je bitva u Solferina, kterou ale vyhráli Francouzi a ještě k tomu dost nepřesvědčivě. V podstatě výsledek jako u Lutzenu za třicetileté války - ta armáda, která zůstala na bojišti si připsala vítězství, přestože utrpěla stejné ztráty, jako nepřítel. Jinak i v době prusko-rakouské války dokázaly Rakušané na druhé frontě Italy porazit jak na souši, tak na moři. A to většina jejich sil bojovala s Pruskem v Česku. Takže ano, Rakušané ve druhé polovině 19. století žádní super válečníci nebyli, ale ani to nebyli takoví neschopáci, jak se o nich tvrdí. Jiné velmoci to zachraňovali "velkolepými vítězstvími" nad domorodci v koloniích. Ostatně i krymská válka, prusko-francouzská nebo rusko-japonská válka jsou příklady stejného lajdácky vedení války jiných velmocí, jako v případě Rakouska.

Ano, v Paříži byli se vším rychle hotoví, a jak to s jejich mírovým systém dopadlo, víme všichni. Už v meziválečném období to bylo zpochybňováno (a to i na straně Dohody) a je to zpochybňováno dodnes. Dokonce i na Vídeňském kongresu se jednalo s Francií jako rovný s rovným. V Paříži naopak zástupci Ústředních mocností chodili na kobereček k už hotovým soudům.
S těmi zákazy z Haagu bych to nepřeceňoval. Už ve své době je prakticky nikdo nebral vážně. Separátní mír s Ruskem byl naopak obrovským úspěchem, neboť se tím uzavřela východní fronta s obrovskými územními zisky. V tomto bodě pojmy bezradnost a bezcharakternost nechápu. To jako měl mít věšteckou kouli? A i kdyby...jak bys nazval postoj Británie a USA k Rusku během druhé světové války, když už naopak o zločinech bolševismu věděli?
Neřekl bych, že by s Rakouskem nejednali jako s velmocí. Jen někteří (jmenovitě Rusko a Francie) přestali chápat, že na Balkáně má své zájmy i Vídeň. Rozbít Rakousko až do roku 1918 nikdo nechtěl.

00

Odpovědět

+Magister_PeditumSeparátní mír mezi Pruskem (Německým císařství) a Ruskem-brest-litevský mír a uznání vítězství Německa-se zvrhnul v ruskou občanskou válku, Sovětsko-polskou válku, estonskou válku o nezávislost (Sověti a baltští Němci bojovali proti Estoncům a dokonce i Britům), později i lotyšskou válku o nezávislost. Takže "papírové vítězství" lze docela snadno pomlouvat.

Jaký je rozdíl mezi Stalinem a Churchillem? To opravdu nedokážu porovnat, protože jeden byl hrobníkem Ukrajinců a Tatarů, druhý byl hrobníkem Indů a Irů. Porovnání těchto dvou osob a jejich způsobů je prašť jako uhoď. Postoj Británie k Rusku byl stejný jako postoj Británie k Čechoslovákům, nebo Polákům-prostě užiteční blbci, kteří to schytávají do doby než vymyslíme spolehlivý plán na invazi.

20
Souhlasím Tato webová stránka používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. (Další informace)