Jak funguje námořní právo?

Rád vytvářím zajímavá videa. Nejzajímavější témata jsou většinou výjimky. Odchylky od normy. Všichni žijeme ve státech,
se svými zákony a vládou, která nám říká, co smíme a co ne. Ale 70 % procent světa tvoří oceány,
kde nejsou žádné státy a žádné vlády, které by nám říkaly,
co je správné a co ne. Proto existuje mořské právo.

Představte si hypotetickou otázku. Uprostřed Atlantiku se
na výletní lodi narodí dítě. Jakou získá státní příslušnost? Toto je fiktivní pobřeží
fiktivní země s fiktivní vládou. Od této čáry,
což je hladina moře při odlivu, vlastní každá země 12 mil pobřežního moře. Bývaly to 3 míle, tak daleko dokázala
děla dostřelit, ale to se změnilo. Těchto 12 mil patří danému státu.

Mohou si tam dělat, co chtějí,
a platí tam všechny zákony. Cizí lodě tudy někdy smějí proplout
při využití principu pokojného proplutí. Pokud má loď pokojné úmysly a neloví ryby, neznečišťuje,
nepoužívá zbraně nebo neprovádí špionáž, smí bez povolení vplout
do cizích pobřežních vod, pokud propluje rychle a nezakotví u pobřeží. Za pobřežními vodami
se nachází dalších 12 mil přilehlé zóny. V této zóně smí stát vymáhat zákony,
pokud patří do jedné ze čtyř kategorií.

V přilehlé zóně smí být vymáhány zákony týkající se cla, daní, imigrace
nebo životního prostředí. Za přilehlou zónou
se nachází výlučná ekonomická zóna. Je také známá jako EEZ. Tato zóna se táhne
až 200 námořních mil od pobřeží. EEZ je už považována za mezinárodní vody. Ale pouze stát,
který výlučnou ekonomickou zónu vlastní, má právo zde využívat přírodní zdroje.

Tento zákon měl původně
řešit práva na rybaření, ale velmi užitečný byl
i během rozvoje těžby ropy. Avšak tyto zákony občas způsobují rozbroje,
pokud se zóny překrývají. Toto je Jihočínské moře,
velmi důležitá vodní cesta. Proplouvá jím skoro třetina
veškeré lodní dopravy a údajně ukrývá obří zásoby ropy. Čína vlastní toto území,
takže si nárokuje tuto část moře, Malajsie vlastní toto území,
takže si nárokuje tuto část moře, Vietnam vlastní toto území,
takže si nárokuje tuto část moře, Brunej vlastní toto území,
takže si nárokuje tuto část moře, a Filipíny vlastní toto území,
takže si nárokují tuto část moře.

Pokud jsou dva státy
blíže než 400 námořních mil, je na jejich dohodě,
kde bude výlučná ekonomická zóna končit. Většina to vyřeší tím,
že překryv rozdělí na polovinu. Ale pokud jde o takové bohatství
jako v Jihočínském moři, státy nemusí být ochotné ustoupit.

Zpět k našemu dítěti na parníku. Dejme tomu,
že loď pluje ve výsostných vodách USA, tedy ve vzdálenosti
maximálně 12 mil od pobřeží. Každé plavidlo musí
být registrováno v některém státě. Všimněte si, že velké parníky jsou
registrovány v malých a vzdálených státech. V Panamě, státě s méně
obyvateli než Minneapolis, je registrována
jedna čtvrtina světových lodí, protože jsou tu nízké náklady i daně.

Když je loď v mezinárodních vodách,
vztahují se na ni zákony státu, kde je registrována. Loď registrovaná v Amsterdamu může na palubě
legálně prodávat drogy a provozovat prostituci za předpokladu, že se před vplutím do výsostných vod zbaví drog
a zavřou nevěstince. Když loď vpluje do výsostných
vod některého ze států, na lodi začnou platit zákony státu,
kterému vody patří. Stejně fungují zákony o občanství.
Tak trochu... Dítě narozené na nizozemské lodi
ve výsostných vodách USA je dítě narozené na území USA.

Protože USA patří mezi 30 států, které bezpodmínečně dávají občanství
všem dětem narozeným na jejich území, dítě narozené v jejich
výsostných vodách má štěstí a získá 8. nejmocnější pas na světě. Existují dvě výjimky z tohoto pravidla. Zahraniční diplomaté navštěvující či žijící v USA nejsou podřízeni zákonům USA
nebo jiného státu kromě toho svého.

Tedy děti zahraničních diplomatů
nezískávají automaticky americké občanství. Také děti jedinců, kteří napadají
nebo okupují americké území, nezískávají automaticky americké občanství. Nyní to bude ještě zamotanější. Ačkoliv je loď v mezinárodních vodách území
patřícím státu, ve kterém je registrována, po právní stránce
jsou zákony o občanství jiné. Dohoda OSN o omezení
počtu lidí bez občanství, kterou některé státy uznávají, říká, že dítě narozené v mezinárodních
vodách získá občanství svých rodičů.

Většina zemí využívá k určení
práva dítěte na občanství pokrevní příbuznosti. Neurčuje to místo, kde se dítě narodilo. Ale existují státy, které neudělí občanství
dítěti narozenému mimo území státu. V tom případě dítě získá občanství státu,
ve kterém je registrována loď. Dětí už bylo dost. Mořské právo bylo
v minulosti mnohokrát zneužíváno. Během prohibice se americké lodě začaly
registrovat v Panamě a jiných státech, díky čemuž mohly
v mezinárodních vodách podávat alkohol.

V 50. letech vyplouvaly lodě s kasíny
z měst, kde byl hazard nelegální a legálně provozovaly hazard
v mezinárodních vodách. V roce 2005 založil podnikatel
Roger Green SeaCode, společnost, která se měla
vyhýbat pracovnímu zákoníku tím, že by fungovala na starém parníku
12 mil od pobřeží Kalifornie. Parník by přivezl zahraniční programátory, nemusel by se řídit minimální mzdou v USA ani by nemusel vyřizovat
složité žádosti o vydání víz.

Tento nápad nebyl realizován, ale už jeho samotná legálnost ukazuje,
jak komplikované mořské právo je. Pro letadla platí víceméně stejné zákony. Jakmile letadlo vzlétne, platí na něm
zákony státu, ve kterém je registrováno. Jediný zákon, který se v tomto případě liší,
je minimální věk pro prodej alkoholu. Letadlo British Airways z New Yorku
do Londýna může podávat alkohol 18letým lidem. Ale ve většina případů aerolinky
dodržují zákony státu, ze kterého vzlétly.

Pro vesmírná plavidla platí podobné zákony. O tomto tématu jsem
vytvořil jedno celé video. Určitě se na něj podívejte. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz