Jak Jack White využívá barvy

Legenda praví, že The White Stripes
na začátku své kariéry obdrželi nabídku od nezávislého
vydavatelství Bobsled Records. Vyjednávaní o smlouvě šla hladce, až dokud vydavatelství
nevyžadovalo jednu věc – chtělo své logo umístit na štítek
obalu CD vedle názvu kapely. A proč to bylo rozhodujíci? Je to prosté.

Zelené logo nesedělo do schématu
barev The White Stripes. "Červená, bílá a černá byly podstatnou
částí toho, co jsme s Meg dělali," řekl Jack White pro The New York Times. Tahle silná oddanost estetice pomohla Jacku Whiteovi
vybudovat výjimečnou kariéru. Podívejme se na to detailněji... Barva je jedním z nejsilnějších
nástrojů využívaných při tvorbě značky. Využívají ji společnosti sportovní týmy, dokonce i celé státy, aby vytvořily pocit
vlastní identity a komunity.

Muzikanti využívají barvy zřídka. Obvykle spojí svou identitu
na určitý čas s přebalem svého alba nebo se prezentují stejným logem
po celou svou kariéru. Zřídka však prezentují svou identitu
pomocí charakteristické barvy, jako to dělají značky.

To ale není případ Jacka Whitea. Od svého začátku byli
The White Stripes zosobněni červenou, bílou a černou. Při koncertech nosili
oblečení jen v těchto barvách, na přebalech svých alb
využívali jen tyto barvy, všem jejich videoklipům
dominovaly tyto tři barvy, a i název kapely je v souladu
s jejich barevným schématem. White vysvětlil magazínu Rolling Stone,
proč použil tyto konkrétní barvy: "Je to ta nejsilnější kombinace
barev, jaká existuje, od plechovky Coca-Coly
až po vlajku nacistů.

Tyto barvy v lidech rezonují. V Japonsku jsou brány
jako úctyhodné barvy. Když vidíte nevěstu v bílém závoji,
okamžitě si představíte nevinnost. Červená je vztek, vášeň a taky má sexuální podtón. A černá je absencí toho všeho."

Když se The White Stripes rozpadli, Jack White zůstal věrný barvám,
avšak s novou kombinací. Na sólové dráze začal využívat
modrou v kombinací s černou. Chladnejší a temnější kombinace
barev odráží změnu v jeho muzice. Zmizel nevinný minimalismus, který byl nahrazen temnějším,
cyničtějším pohledem na svět. Tak jako u The White Stripes, Whiteovy barvy jsou přítomné
ve videoklipech, na přebalech alb, propagačních materiálech
a živých vystoupeních.

Podle The New York Times zbylí členové Whiteovy kapely měli
dovolené nosit na turné to, co chtěli, pod jednou podmínkou: muselo to být modré. Jaký je tedy smysl využívaní barev
tímto způsobem kromě image? White to objasňuje
v rozhovoru pro Dwell: "Myslím, že nová generace
potřebuje hudbu vidět.

Potřebuje ji vidět před sebou,
stejně jistě, jako ji potřebuje slyšet. Kdyby mi bratři
v dětství neukazovali alba, nevěděl bych o nich nic." Design dává fanouškům
další způsob jak se ztotožnit s hudbou. Když vás zaujme vizuální stránka,
je větší šance, že vás zaujme i umělec a jeho hudba. Lidé vnímají hlavně vizuálně
a zajímavý vizuál dokáže v publiku vyvolat silnější vnitřní reakci.

Pro mě je téměř nemožné poslouchat
The White Stripes bez pomyšlení na červenou, bílou a černou. A co víc, už jen posloucháni hudby v kombinaci
s jinými barevnými kombinacemi může působit divně. Poslechněme si Seven Nation Army. Všimněte si, jak se minimalistická
vizuální stránka shoduje s tou hudební, zatímco je hutný beat
doprovázen intenzivní červenou barvou.

Zkusme to ještě jednou,
ale teď vyměníme červenou barvu za modrou. Stále je to vizuálně působivé, ale nemá to na mě
až tak silný vnitřní dopad. Udělejme stejný experiment s jednou
z jeho sólových písní Love Interruption: Chladná modrá odpovídá
klidnější náladě této písně. Co se stane, když ji vyměníme
za živější, intenzivnější červenou? Nepůsobí to stejným dojmem. Mohli byste si myslet,
že tato schémata časem omrzí, ale Jack White za každým najde
nový způsob interpretace barev.

Sledujte Conquest, kde kapela
používá motiv červené pro zvýraznění záběrů matadorů
v souladu s náladou hudby. Teď se podívejte na Freedom at 21. Síla tohoto klipu pochází ze zkombinování
Whiteova barevného schématu se světle zelenou barvou auta. Když jste zvyklí
na všechnu tu modrou a černou, působí to jak rána do obličeje.

Neúprosná oddanost Jacka Whitea
barevným schématům mu pomohla vyniknout. Jeho chuť experimentovat v rámci
těchto schémat vytvořila nové způsoby, jak prožívat jeho hudbu. Pro něj je hudba zároveň
vizuálním i zvukovým vyjádřením. Hudba má být viděna a procítěná
stejným způsobem, jako má být slyšena. Whiteův obsesivní design nám dává
nový způsob k porozumění a ocenění jeho zvuku. Pomáhá k utvrzení jeho místa
jednoho z nejdůležitějších a nejvýraznějších umělců vůbec.