Jak Jack White využívá barvy

Legenda praví, že The White Stripes na začátku své kariéry obdrželi nabídku od nezávislého vydavatelství Bobsled Records. Vyjednávaní o smlouvě šla hladce, až dokud vydavatelství nevyžadovalo jednu věc – chtělo své logo umístit na štítek obalu CD vedle názvu kapely. A proč to bylo rozhodujíci? Je to prosté.

Zelené logo nesedělo do schématu barev The White Stripes. "Červená, bílá a černá byly podstatnou částí toho, co jsme s Meg dělali," řekl Jack White pro The New York Times. Tahle silná oddanost estetice pomohla Jacku Whiteovi vybudovat výjimečnou kariéru. Podívejme se na to detailněji... Barva je jedním z nejsilnějších nástrojů využívaných při tvorbě značky. Využívají ji společnosti sportovní týmy, dokonce i celé státy, aby vytvořily pocit vlastní identity a komunity.

Muzikanti využívají barvy zřídka. Obvykle spojí svou identitu na určitý čas s přebalem svého alba nebo se prezentují stejným logem po celou svou kariéru. Zřídka však prezentují svou identitu pomocí charakteristické barvy, jako to dělají značky.

To ale není případ Jacka Whitea. Od svého začátku byli The White Stripes zosobněni červenou, bílou a černou. Při koncertech nosili oblečení jen v těchto barvách, na přebalech svých alb využívali jen tyto barvy, všem jejich videoklipům dominovaly tyto tři barvy, a i název kapely je v souladu s jejich barevným schématem. White vysvětlil magazínu Rolling Stone, proč použil tyto konkrétní barvy: "Je to ta nejsilnější kombinace barev, jaká existuje, od plechovky Coca-Coly až po vlajku nacistů.

Tyto barvy v lidech rezonují. V Japonsku jsou brány jako úctyhodné barvy. Když vidíte nevěstu v bílém závoji, okamžitě si představíte nevinnost. Červená je vztek, vášeň a taky má sexuální podtón. A černá je absencí toho všeho."

Když se The White Stripes rozpadli, Jack White zůstal věrný barvám, avšak s novou kombinací. Na sólové dráze začal využívat modrou v kombinací s černou. Chladnejší a temnější kombinace barev odráží změnu v jeho muzice. Zmizel nevinný minimalismus, který byl nahrazen temnějším, cyničtějším pohledem na svět. Tak jako u The White Stripes, Whiteovy barvy jsou přítomné ve videoklipech, na přebalech alb, propagačních materiálech a živých vystoupeních.

Podle The New York Times zbylí členové Whiteovy kapely měli dovolené nosit na turné to, co chtěli, pod jednou podmínkou: muselo to být modré. Jaký je tedy smysl využívaní barev tímto způsobem kromě image? White to objasňuje v rozhovoru pro Dwell: "Myslím, že nová generace potřebuje hudbu vidět.

Potřebuje ji vidět před sebou, stejně jistě, jako ji potřebuje slyšet. Kdyby mi bratři v dětství neukazovali alba, nevěděl bych o nich nic." Design dává fanouškům další způsob jak se ztotožnit s hudbou. Když vás zaujme vizuální stránka, je větší šance, že vás zaujme i umělec a jeho hudba. Lidé vnímají hlavně vizuálně a zajímavý vizuál dokáže v publiku vyvolat silnější vnitřní reakci.

Pro mě je téměř nemožné poslouchat The White Stripes bez pomyšlení na červenou, bílou a černou. A co víc, už jen posloucháni hudby v kombinaci s jinými barevnými kombinacemi může působit divně. Poslechněme si Seven Nation Army. Všimněte si, jak se minimalistická vizuální stránka shoduje s tou hudební, zatímco je hutný beat doprovázen intenzivní červenou barvou.

Zkusme to ještě jednou, ale teď vyměníme červenou barvu za modrou. Stále je to vizuálně působivé, ale nemá to na mě až tak silný vnitřní dopad. Udělejme stejný experiment s jednou z jeho sólových písní Love Interruption: Chladná modrá odpovídá klidnější náladě této písně. Co se stane, když ji vyměníme za živější, intenzivnější červenou? Nepůsobí to stejným dojmem. Mohli byste si myslet, že tato schémata časem omrzí, ale Jack White za každým najde nový způsob interpretace barev.

Sledujte Conquest, kde kapela používá motiv červené pro zvýraznění záběrů matadorů v souladu s náladou hudby. Teď se podívejte na Freedom at 21. Síla tohoto klipu pochází ze zkombinování Whiteova barevného schématu se světle zelenou barvou auta. Když jste zvyklí na všechnu tu modrou a černou, působí to jak rána do obličeje.

Neúprosná oddanost Jacka Whitea barevným schématům mu pomohla vyniknout. Jeho chuť experimentovat v rámci těchto schémat vytvořila nové způsoby, jak prožívat jeho hudbu. Pro něj je hudba zároveň vizuálním i zvukovým vyjádřením. Hudba má být viděna a procítěná stejným způsobem, jako má být slyšena. Whiteův obsesivní design nám dává nový způsob k porozumění a ocenění jeho zvuku. Pomáhá k utvrzení jeho místa jednoho z nejdůležitějších a nejvýraznějších umělců vůbec.