Ty nejlepší kytary se vyrábějí ze stromů, které jsou až osm set let staré, ze stromů, které mají v kmenech hodně letokruhů a poskytují dřevu pevnou texturu. Z pružného dřeva, které dokáže rezonovat, ale zároveň pevného, aby vydrželo tah strun. Kytara přicestovala do Evropy ze severní Afriky s Maury, kteří vpadli do Španělska v 8. století. V průběhu let se kytara stala typickým nástrojem španělského flamenca a znakem zpívajících kovbojů.

Ve 30. letech 20. století se stala akustická kytara nástrojem jazzu. Zatímco v 60. letech dobývala elektrická kytara svět rock'n'rollu, akustická kytara zůstávala jádrem folkové scény. K výrobě se používá jedlové nebo cedrové dřevo, protože tato dřeva jsou lehká a dobře rezonují. Pomocí lisu o hmotnosti 30 tun, který funguje jako vykrajovátko, je vykrojen tvar kytary. Velikost rezonačního otvoru má vliv na to, jak bude kytara znít.

Čím je otvor větší, tím je tón vyšší, čím menší otvor, tím hlubší tón. Poté je vlepena dřevěná dekorace, které se říká rozeta. Pak se vyrábí bočnice kytary. Nejdříve jsou kusy dřeva namočeny do vroucí vody asi tak na 15 sekund. Poté jsou umístěny do nahřátého lisu, aby bylo vytvořeno zakřivění. Lis nahřívá dřevo z obou stran po dobu jedné minuty. Následně se tyto dvě části spojí kousky dřeva, které jsou vyrobeny z mahagonu nebo topolu.

Jeden je přilepen a sevřen dole, druhý nahoře. Poté je přilepeno a přichyceno lemování, které spojí bočnice s předkem a zadkem kytary. Díky těmto malým zářezům jsou bočnice pružné. Poté je ruční pilkou opatrně seříznuto lemování, aby tak vznikly 4 otvory, do kterých je připevněna výztuha, která drží zadek kytary. Strategicky umístěné výztuhy pomáhají předku kytary vydržet nápor strun.

Výztuhy pomáhají také vyrovnávat frekvence tím, že řídí vibrace na různých místech různě. Poté, co vakuový lis umístí souměrně výztuhy, je přilepen předek a zadek kytary. Tělo kytary je nyní hotové. Kytara poté míří do svěráku a na pár hodin do sušičky.

K tělu kytary je také nalepena plastová obruba, která chrání její kraje. Pak je na řadě broušení kytary. Dále přístroj se speciálním senzorem měří přesný úhel, ve kterém bude později připevněno tělo a krk kytary. Úhel je velmi důležitý pro kvalitu zvuku. Přístroj vyvrtá díry a zabrousí je. Poté je aplikován lak. Čtyři až osm vrstev v závislosti na vyhotovení povrchu.

Krk je vyroben z palisandru nebo ebenu. Železné pražce oddělují půl tóny podle hudební stupnice. Výztužná tyč prochází krkem kytary. Ta umožňuje krku přizpůsobit se různému pnutí, které vyvolávají různé druhy strun. Pražec je nalepen na krk kytary. Potom jde celý krk do lisu, aby byl slepen souměrně. Poté je zabudována ladící mechanika, na kterou se pozdějí navazují struny.

Výztužná tyč zajede do rýhy na těle kytary. Krk je potom spojen a pevně přitisknut, dokud nezaschne lepidlo. Následně se připojí kobylka, která je zajištěna dočasnými hřeby a svorkami. Poté jsou připevněny takzvané ořechy - plastové destičky, které stejnoměrně oddělují struny. Potom je na řade sedlo a do kobylky jsou zasazeny hřeby, které v ní jistí struny. Nakonec jsou pomocí elektrického navijáku navázány struny. Kvůli době, během které musí zasychat lepidlo, trvá výroba kytary až tři týdny.

Kytara se stane tím ohebnější, čím víc se na ni bude hrát, takže čím bude kytara starší, tím lépe bude znít.