Jak se (ne)má točit akce?

Jak je, lidi? Jednou za čas se snažím
natočit názorová videa, což jsou v podstatě moje názory
na něco, co se týká filmu či videoher. Poslední bylo o tom,
proč herní průmysl potřebuje pomoc. Taková videa občas prostě natočím a dnes
se podíváme na současný stav akčních filmů a jakým způsobem vznikají. Předem bych rád řekl, že nejsem
pan všeználek – král filmů, co ví všechno. Prostě filmy zbožňuju a rád o nich mluvím.

Těší mě, že sledujete moje videa,
ale nepovažuju se za někoho, kdo by věděl, co všechno
je na Hollywoodu špatně. Tohle je jen můj názor na to,
jak se dnes dělají filmy, především akční filmy a způsob,
jakým se točí akční scény, protože mám pocit,
že je tu vážný problém a je potřeba ho hned vyřešit. V posledních pár letech tady byly i filmy,
které měly dechberoucí akční scény. Vybavuje se mi například Zátah: Vykoupení.

Tenhle film byl tak skvělý i díky tomu,
jak byly natočeny a provedeny akční scény. Tihle chlapi věděli, co dělají. Očividně
měli skvěle připravenou choreografii a byli fyzicky opravdu silní a schopní
provádět kaskadérské kousky podle scénáře. Na Twitteru jsem se vás ptal,
čemu konkrétně bych se měl věnovat, a naprostá většina z vás
si říkala o Vražednou hru. Pamatujete si tu rvačku ve Vražedné hře? Dodnes je to ta nejhorší filmová rvačka,
kterou jsem ve svém životě viděl. V mé recenzi jsem uznal, že se Tyler Perry
a Matthew Fox opravdu snažili, a jakožto herci se snažili ten film
pozvednout výš, než by si zasloužil, ale ta rvačka v režii Roba Cohena,
který se proslavil díky Rychle a zběsile, byla až děsivě špatná.

Roztřesená kamera měla
ke stylovému záběru opravdu daleko a ničemu nepomohla.
Byl to ten nejhorší příklad použití efektu roztřesené kamery
k zakrytí skutečnosti, že ti chlápci nejsou schopni
své kousky provést přesvědčivě. Bylo to jako by režisér doslova řekl
kameramanovi, aby hýbal kamerou nahoru a dolů, a to fakt rychle, později se to sestříhá
a přidají se zvukové efekty, což divákům podvědomě napoví,
že postavy dostávají rány do obličejů.

Tohle bylo vážně hrozné a vybavuji si,
jak jsem v kině seděl s pusou dokořán. Dále jste chtěli, abych zmínil
Smrtonosnou past: Opět v akci. Jedno z nejhorších sequelů. Režíroval ji John Moore,
který tradičně není nijak zvlášť skvělý. Nemá na svědomí nic úctyhodného. A jak jsem říkal, já nejsem
žádný hollywoodský filmař, za svůj krátký život na téhle planetě
jsem natočil asi 200 až 300 krátkých filmů, což ale neznamená,
že nemůžu mít vlastní názor.

Za svůj život jsem už zhlédl spoustu akčních
scén a velké množství jsem jich režíroval s velmi omezeným rozpočtem. V minulosti jsem natočil pár filmů,
fanouškovské Indiany Jonese, kde jsme se snažili
o realistické bojové scény. A jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem
pochytil z akčních filmů 80. a 90. let, byly široké záběry.


Používejte široké záběry. Ukažte, že vaši herci dělají věci tak, že to vypadá realisticky. Obsaďte herce, který ví, co dělá. Jako třeba Toma Cruise. Na jeho úrovni v dnešní době neexistuje herec,
který by akčním scénám dával tolik co on. Pamatujete na
Mission: Impossible – Ghost Protocol? To je jeden z největších akčních trháků
posledních deseti let. Krásně zrežírován Bradem Birdem
se skvělými širokými a dlouhými záběry neuvěřitelné kaskadérské práce
samotného Toma Cruise.

To proto byl ten film tak okouzlující. Dívali jste se totiž na někoho, kdo skutečně
prováděl kousky popsané ve scénáři. Proto to bylo tak skvělé.
Viděli jste na Burj Khalifa skutečně jeho. Netvrdím, že každý herec musí nutně
předvádět kousky na hranici života a smrti, ale Tom Cruise...
Nikdo neběží rychleji než on! Vždyť on ve svých filmech běhá přes 30 km/h! A sice se tím stal terčem posměšků,
ale vážně...

Kdykoliv se ve filmech
s Tomem Cruisem schyluje k honičce, zvýší se mi tepovka,
protože on to umí prodat. Režijní práce Brada Birda na čtvrtém díle
Mission: Impossible byla bezchybná. Je to dokonalý příklad toho, jak by se
akce v dnešní době měla režírovat. Kvalitní digitální efekty
a dostatek opravdových kousků. A jaké jsou podle vás
nejlepší akčňáky všech dob? Podle mě třeba původní
trilogie Indiana Jones. Jedny z nejlepších
kaskadérských kousků a také herec, který většinu z nich
provedl osobně a přesvědčivě, a režisér, který věděl,
jak tyto scény natočit.

V dnešní době tvůrci raději udělají
tři střihy, kdykoliv se někdo pohne. Ale třeba tady v Poslední křížové výpravě kaskadér prostě skočí z koně na tank. No není to skvělý? Přitom jde jen
o prostý nehybný široký záběr. Ale díváte se na muže
seskakujícího z koně na tank. Opravdu se to děje.

A co tenhle záběr – sám Harrison Ford
i kaskadér se nechají vláčet za náklaďákem. Děje se to.
Opravdu se to děje. Tohle jsou kousky,
které lidem utkví v paměti. U těchhle věcí si lidé řeknou... "Skvělý, právě jsem něco zažil,"
protože sledují opravdové lidi riskující své životy. Opakuji – netvrdím, že by kaskadér nebo
režisér měl své herce vystavovat nebezpečí. Stačí zaměstnat lidi,
kteří vědí, jak se to dělá.

Podívejme se na podle mnohých nejlepší
akčňák všech dob – Smrtonosnou past. Další film, kde režisér,
John McTiernan, věděl, co dělá. Obrovské množství krásných širokých záběrů, které vyjadřovaly strach hlavní postavy. A přestože Bruce Willis většinu
kaskadérských kousků neprováděl, John McTiernan snímek
ukočíroval neuvěřitelným způsobem. Ale nebylo to přitažené za vlasy. Netřásl uměle kamerou ani nepřidal tu a tam
nějaké jiskry, jen aby to vypadalo lépe.

Nechal herce pěkně se vyžít
ve scénách, ze kterých sršel adrenalin, nejen ze samotné scény,
ale také přímo z herců. Legenda o opilém Mistrovi (1994)
Ukázkovým příkladem, jak točit akční scény, Legenda o opilém Mistrovi (1994)
byly a stále jsou filmy pocházející mimo USA. Spousta lidí v zahraničí
je v akčních scénách skvělá. Nemluvím teď pouze o kung-fu,
mám na mysli fakt, že spousta zahraničních tvůrců nemá
na své filmy takový rozpočet jako v USA, takže musí většinu kaskadérských kousků
a efektů dělat ve skutečnosti.

To vede k většímu množství
kousků na hraně života a smrti ve filmech jako Tygr a drak: Meč osudu. Dokonalý příklad zahraničního filmu
se skvělou akcí, který dokázal prorazit navzdory názoru: "Titulky? Nechci, díky." Měl skvělou návštěvnost
a získal řadu ocenění. Divákům se totiž dobře natočená akce líbí. Můžete je posadit do kina
a pustit jim pátou Smrtonosnou past a možná je to zabaví,
nebo budou mít dokonce pocit, že to uteklo, zatímco 15 minut
sledovali, jak náklaďák drtil auta.

Jak už jsem v recenzi
na tenhle film zmiňoval, natáčel ho nejspíš tým opic.
Nechápu, co se tam stalo. Diváci ten film můžou brát
jako prosté zabití času, ale taky jim můžeme pustit nevěřitelný
akčňák nebo skvělý dobrodružný film a dát jim nezapomenutelný zážitek na celé léto. To je moment, kdy diváci
na internet píší, jak byl ten film úžasný, nebo na něj píší recenze,
probírají ho s přáteli...

Teď to zní, jako bych mluvil
s hollywoodskými producenty. Pokud mě někdo z nich sleduje,
nenajímejte lidi, co neví, která bije. Vážně... My jsme filmoví fanoušci. Komunita lidí, kteří rádi
zajdou do kina na skvělý film. Nechtějí si za dvě stovky sednout na zadek a sledovat, jak se Tyler Perry
a Matthew Fox perou, navíc špatně. Chceme sledovat něco, za čím je um.


Dílo někoho s vášní pro film. A taky lidi před kamerou, kteří mají
stejnou vášeň a chtějí, aby se diváci bavili. Pamatujete si na filmy z devadesátek,
jako Terminátor 2: Den zúčtování? Nebo Nebezpečná rychlost?
To jsou klasický akčňáky. Proč? Proč jsou to klasiky? Protože ti lidé věděli, co dělají. Někdo talentovaný tyhle filmy natočil. Natočili, jak autobus
přeletěl díru v mostě...

Druhý Terminátor způsobil revoluci na poli digitálních efektů, ale ve skutečnosti v něm není tolik
digitálních efektů, jak by se mohlo zdát. Docela velké množství nezapomenutelných
momentů bylo vytvořeno praktickými triky. Nicméně největší zájem,
když jsem se vás ptal na Twitteru, jste měli o používání roztřesené kamery. Roztřesená kamera se stala
v Hollywoodu epidemií. A když říkám epidemií, tak nepřeháním.
Myslím tím opravdovou epidemií. V Hollywoodu se šíří nemoc
a tou je roztřesená kamera.

Je to zlý. Nikdo ji nemá rád. V dnešní době mě napadá jediný režisér,
který roztřesenou kameru používá skvěle. Paul Greengrass, který natočil
Bournův mýtus, Bournovo ultimátum, Zelenou zónu a Kapitána Phillipse. Tenhle člověk umí použít roztřesenou
kameru, umí ji použít stylově a taky ví, kam se hodí. Jeho filmy stříhají lidé,
kteří jsou v tom extrémně dobří. Neschovává chabý příběh nebo kaskadérské
kousky za roztřesenou kameru jako jiní režiséři.

Používá ji jako pomocníka k vyjádření
momentu, který se ve filmu odehrává. Kde to tedy všechno začalo?
Odkdy je to tak populární? Nejspíš od Agenta bez minulosti.
Ten měl enormní úspěch i s roztřesenou kamerou a rychlými střihy. Nicméně byl velmi dobře natočen.
Nikoliv však Paulem Greengrassem, ale Dougem Limanem, který později natočil
Mr. & Mrs. Smith a Na hraně zítřka. Existují lidé, kteří umí věrohodně pracovat
s roztřesenou kamerou. Je to forma umění. Někdy je také použita jinak, jak předvedl
Spielberg v Zachraňte vojína Ryana, kde měla přiblížit hrůzy války
a fungovalo to skvěle.

V dnešní době si ale režiséři nejspíš myslí,
že každý pohyb potřebuje 3 až 4 různé záběry. Jako třeba 96 hodin: Odplata od režiséra
Oliviera Megatona nebo jak se to vyslovuje. Režíruje také 96 hodin: Zúčtování,
což je skvělé. Předpokládám, že v tomhle díle Liam Neeson
někam shodí bombu, aby ho dcera našla. Házela ze střechy granáty... Co kdyby tam dole bylo mimino? A co kdyby to mimino vyhodila do vzduchu?

Tohle se mimochodem ve filmu stalo. 96 hodin: Odplata.
Velký hit, vydělal spoustu peněz. Existují dva různé styly filmové tvorby,
které si spousta lidí plete, a to roztřesená kamera a ruční kamera. Dva zcela rozdílné pojmy. Ruční kamera je jasná,
chlápek drží kameru v ruce. Roztřesená kamera –
chlápek s kamerou třese. Výborným příkladem toho, jak může fungovat
ruční kamera v akčním filmu, je Collateral.

Film Michaela Manna, který opravdu rozumí
Los Angeles a nočnímu životu v něm. V Collateralu tohle vážně skvěle prodal. Není tam žádná roztřesená kamera,
většinou jen ruční a je to skvěle natočeno. Roztřesená kamera je o něčem jiném,
úplně jiná věc. A jak jsem říkal, je to nemoc,
která musí zmizet. Poslední věcí, kterou bych rád probral,
je něco, co se rovněž děje poslední dobou. Mluvím o způsobu střihu, kterým dosáhnete
požadované známky dostupnosti. Ukázkovým příkladem jsou
první Hunger Games, které jsou plné záběrů z roztřesené kamery,
protože se v nich děti navzájem vraždí a tvůrci chtěli film zpřístupnit dětem
takže moc neukázali.

Použili tedy tento způsob tvorby,
aby ve filmu nebyly drsné scény z knihy. Chápu jejich uvažování –
chtějí více peněz, více diváků, chtějí, aby se jim vrátila jejich investice... ale ničemu to neprospělo. Nikdo si po zhlédnutí toho filmu
neřekl: "Zbožňuju to pojetí!" "Vypadá to skvěle."

U prvních Hunger Games oceňuji,
o co se snažily, a druhý díl jsem si užil, ale jednička byla natočena způsobem,
který se mi dostal pod kůži. A nikomu, s kým jsem se o tom bavil,
se nelíbilo, jak byl ten film natočený. A o to mi jde. Chápu uvažování hollywoodských
producentů a režisérů, těch, kteří rozhodli, že film je potřeba udělat tak,
aby se zamaskovaly drsné scény. Tohle chápu. Jen si nemyslím, že by to
k něčemu bylo. Takže proč to dělat? Vraťme se do doby, kdy jsme docela
pravidelně točili skvělé akční filmy.

Vždyť to ani není tak dávno. V devadesátkách bylo super akčňáků
docela dost. Třeba Matrix. Matrix, proboha, ve kterém bratři Wachowští
vzdávali hold asijským a kung-fu filmům, na kterých očividně vyrostli,
a odvedli fantastickou práci. Herci se v záběrech opravdu rvali
a bylo to skvělé. Wachovští dokázali
kaskadérské kousky prodat. Věděli, kdy točit široký záběr,
kdy zabrat obličej a kdy použít dlouhý záběr.

Věděli jak na to,
protože jako filmoví tvůrci rozumí akci. V dnešní době si na akční scény
Hollywood často najímá režiséry dramat, protože od filmu chtějí více
reálnosti a hloubky, čemuž rozumím. Někteří z těchto režisérů ovšem neumí
točit akční scény, o kterých to celé je. Tohle byl můj pohled na to,
kam se ubírá filmová akce. Je to epidemie, je to nemoc
a doufám, že brzy skončí. Co si o tom, jak se to
všechno vyvíjí, myslíte vy? Protože každý rok se i tak
objeví filmy, kdy si řekneme: "Tenhle akční film se opravdu povedl."

Osobně doufám, že Zátah 2 bude ten případ, protože vypadá skvěle
a slýchám na něj samou chválu. Jako společnost bychom však měli
tyhle chabé akční filmy přestat akceptovat, protože jim dáváme naše peníze a rádi bychom viděli návrat naší investice ve formě návštěvy kina
s očekáváním, že film bude skvělý, a že bude na co vzpomínat,
že mě nějakým způsobem inspiruje.

Tohle do vás investujeme,
když vám dáváme své peníze. Pojďme tedy natočit nějaké
skvělé akční filmy, Hollywoode! Podělte se v komentářích o akční filmy,
které jsem nezmínil a podle vás stojí za to. Rád se na ně podívám. Už mě nebaví
pitomé akce s roztřesenou kamerou. Taky se zmiňte, jestli se mnou souhlasíte.
Díky, že se díváte. Nezapomeňte na hodnocení. Překlad: heindlik
www.videacesky.cz