Jako funguje Zero-G let?

Pět... Tři, dva, jedna. Právě teď prožívám přetížení 1,8 g. Vážím asi 1,8krát víc než normálně. Řekli mi, že mám hlavu držet nahoře, abych se vyhnul nevolnosti. Ale to se změní, protože tohle je Zero-G let evropské vesmírné agentury. Tihle studenti provádějí výzkum a Neil je tu pro mou bezpečnost. Nyní přejdeme do volného pádu.



A tohle je matoucí. Stále letíme vzhůru. Ta kamera je stabilizována na horizont. Trvá prvních 10 sekund našeho parabolického manévru, než dosáhneme vrcholu a začneme klesat dolů. A je to tu, opět 1,8 g. Toto speciální letadlo má odděleny tři své osy. Směrovou osu, náklon a sklon.



Každou osu řídí jeden pilot. V běžném letadle jeden pilot ovládá všechny tři osy a jeden pilot ovládá systémy, vysílačku a podobně. Při parabolickém letu je třeba, aby každou osu řídil jeden pilot. Snažíme se vyhnout jakékoliv turbulenci. Každá turbulence je pro nás noční můrou. Dva ovládací kniply, stejně jako u každého letadla, jsou spolu spřaženy. Vždy se hýbou zároveň.



Jeden z pilotů používá svůj knipl za pomoci gumiček, takže neovlivní osy jiných pilotů. První ovládá náklon, druhý ovládá sklon, aniž by ovlivnil náklon. V roce 1971 astronaut Apolla 15 něco vyzkoušel na Měsíci. Předvedl, že všechny objekty padají stejně rychle, pokud tam není vzduch. Pustil kladivo a pírko a oboje dopadlo stejně. Ale zvláštní je, že pokud by astronaut kladivo hodil, ve volném pádu by bylo od chvíle, kdy opustilo jeho rukavici, až po chvíli, kdy dopadne.



Působí na něj jen gravitace Měsíce. Matematika funguje stejně bez ohledu na rychlost a relativní směr vůči nám. To přesně děláme zde. Jistě, zní to podivně, ale dokázali jsme to. Dokážeme to znovu. Každý 5 až 10 parabol se prostřídáme, abychom udrželi přesnost. Hlavně jde o přesnost sklonu.



Je to ta nejdůležitější technika. Po 5 až 10 parabolách jste tak unavený, že se musíte přesunout na snazší pozici. Tři, dva, jedna, teď. Tento parabolický manévr není něco, co byste v Airbusu běžně dělali. Software v tomto letadle nebyl upraven, protože jeho schvalování by bylo velice náročné. Takže normální software má hlásič, který říká: "To není dobrý nápad."



Jeden z pilotů, který neřeší zbývající dvě osy, vypíná hlásiče, které nás nezajímají, a sleduje ty, které nás mohou zajímat. Tito piloti nás udržují na přesné trajektorii, kterou by letěl objekt, který rychlostí stovek kilometrů vrhnete vzhůru v místě, kde není vzduch. Tím získáme tuto bublinu nulové gravitace, kde si můžeme létat. Neexistuje tu žádná konečná rychlost, jen omezení letadla.



Brzy na ně narazíme. Tedy narazíme i do něčeho jiného. Když takhle rychle klesáte, povrch Země se plíží velmi rychle. Díky, Neile. Pokud studujete magisterský nebo doktorský program členských zemí ESA a chcete být jedním z lidí zde, podívejte se na program Fly Your Thesis.



Odkaz je v popisku. Díky, Neile. Už to mám, v pohodě. A dolů. Překlad: Mithril www.videacesky.cz