Jen to nikomu neříkej – Tylko nie mów nikomu

Thumbnail play icon
90 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:166
Počet zobrazení:34 129

O tomto polském dokumentu o zneužívání v katolické církvi jste možná v posledním týdnu slyšeli nebo četli v médiích. A my vám ho dnes přinášíme s českými titulky.

Poznámka: Na titulcích se podíleli tito překladatelé: elcharvatova, InkCZ, marysol, Roman1211, sethe, Xardass.

Přepis titulků

FILM BYL FINANCOVÁN ZE SBÍRKY NA PATRONITE.PL - Opakujte přísahu po mně, prosím. - Dobře. Já, Anna Misiewiczová, přísahám při Bohu všemohoucímu a nejsvětější Trojici, že na všechny otázky, které budou v mém případu položeny, odpovím pravdivě a svědomitě.

Přísahám, že nikomu neprozradím otázky ani odpovědi a s nikým o tom nebudu mluvit, kromě osob, které jsou k tomu oprávněné z rozhodnutí biskupa z Kielce. K tomu mi dopomáhej Bůh a svatá Boží Evangelia, kterých se dotýkám vlastníma rukama.

Amen. JEN TO NIKOMU NEŘÍKEJ Jak vypadala ta kuchyň? Zaneřáděná, špinavá. S množstvím hrnečků, talířů, pánví špinavých po smažených vejcích, hrnců s připáleným mlékem. Spousta věcí na uklízení. A každý týden to bylo to samé. Jedna dívka umývala podlahu, druhá umývala nádobí, další nádobí utírala a schovávala, utírala prach.

Tak to bylo. - A to dělaly sedmileté? - Sedmileté, ano. Jenže po nějaké době... jelikož jsem byla hodná holčička... tak jsem byla povýšena. To znamenalo, že mě kněz pozval nahoru, zbavil mě povinnosti uklízet...

a řekl mi, že mu pomůžu s počítáním peněz z košíku na dary. Pamatuji si jeho boty. Tehdy jsem se soustředila na jeho boty. Byly to černé kožené mokasíny, velice tiché. A vůbec nebylo slyšet, jestli už jde po schodech, nebo ne. Jestli už sešel schody, nebo ne.

Jen mi řekl, že jsem výjimečná. A on se s tebou v tom pokoji i zamykal? Ano. Dotýkal se... Dotýkal se mých prsou. Masturboval se mýma rukama. Líbal mě. Ještě dnes, když...

ucítím zápach mléka, chce se mi zvracet. To proto, že často pil mléko a v ústech mi zůstávala chuť mléka. Celou dobu říkal dokola: "Ještě, ještě, ještě." A když skončil, odešel z pokoje. A tvářil se, jako by se nic nestalo. Bála jsem se, jestli se ještě vrátí, nebo jestli mu to za ten den bude jednou stačit.

Moc jsem si přála, aby to jednou stačilo. Nechtěla jsem, aby se vrátil. Dobře věděl, že to nikomu nepovím. Jsem přesvědčená, že jsem si tím neprošla jen já. Jsem přesvědčená, že jakmile skončila druhá třída a začal nový školní rok, tak tam přišly další děti. Děti mladší než já.

Jsem přesvědčená, že toho bylo víc. DOMOV DŮCHODCŮ PRO KNĚZE Je to někde tady. Tady odbočíme, Tomku. Tak já odbočím. To je ta budova. Ale není tam žádný vjezd, protože je tam plot bez brány. - Ta bude vpředu. - Někde z ulice. - Tak vás vysadím na druhé straně.

- Domov důchodců pro kněze, že? Ano. Počkej tady, Tomku. Dobře. A co bys mu chtěla povědět, kdyby ses s ním mohla potkat? Jenom bych mu chtěla říct, aby si byl vědom toho, že to, co udělal... Že mi tím zničil život.

Že si vůbec nezaslouží, abych ho oslovovala "otče". Je otevřeno, můžete vejít. Děkujeme. Bůh vám žehnej. Jmenuji se Anna Czarna. Tohle je můj muž. Jsme domluveni s knězem Janem A. Ano, prosím tudy. A kudy máme jít?

Mohla byste nám ukázat cestu? Minutku, poslední dobou nechodí moc ven. To chápu, dnes je stejně ošklivě. - Bůh vám žehnej. - Pojďte prosím dál. Bůh vám žehnej. - Anna Czarna. - Zdravím. Pamatujete si mě, otče? Toto je můj manžel, Marek. - Pamatujete si mě? - Samozřejmě. - Samozřejmě?

- Posaďte se, prosím. - Můžeme si sednout? - Ano, prosím. Chtěla jsem se vás, otče, zeptat, kolik teď máte let. Dost starý, divím se, že... Vlastně se známe od té doby, kdy jsem byla ještě malá holka. Bylo mi šest let. Takže hodně dlouho. - Teď je mi 39. - A byla jsi hodná. Byla jsem hodná?

Vážně? A teď už jsem jedno ucho. Chtěla jsem se vám podívat do očí, otče, myslím, že už naposled. Co tady pociťuješ? Strach. Tak jako každý den, když jsem tudy chodila na základní školu. Tam to všechno začalo s Knězem A.

Strach. A s každým krokem je ten strach větší. Ani nevím proč. Však už tady ani není. Chtěla jsem se zeptat proč. Možná mi to dokážete vysvětlit. Dnes, už dospělé ženě a matce. Myslíš, jak jsem pohladil koleno, občas jsem dal pusu, něco takového? To nebylo jen "něco". - To bylo... - No co ještě? To bylo líbání, které nebylo úplně vhodné, víte?

Měla jsem sedm nebo osm let. Byly v tom ještě jiné věci. Dotýkal jste se mě tam, kde se to nesluší, mých intimních partií. Víte vůbec, otče, jak moc to ovlivnilo můj dospělý život? Je pro mě těžké takhle o tom mluvit... Pro mě taky. Často zpytuji své svědomí, nikdy jsem to neměl dělat, neměl jsem se tě dotýkat, ani tě líbat...

- No to jste tedy neměl, otče. - Nikdy jsem neměl. Vím, že jsem neměl. Bylo to jen hloupé vzplanutí vášně. Na to jsem se chtěla zeptat, protože je to pro mě velice těžké, můžete mi věřit, je to emocionálně těžké, ale... - Já si jen potřebuji odskočit.

- Dobře, dobře. Jo, masturboval se mýma rukama. Došla jsem k téhle bráně. Všichni jsme se sešli před bránou. Kněz nám otevřel a vešli jsme dovnitř. Šla jsem nahoru, tam, kde je to pravé okno. V tom pokoji byla postel, skříň, koberec a to je všechno. Teď se rozhodně nijak nepřetvařuji...

Často kvůli tomu odříkávám mše. Nechtěl jsem to udělat, spíše naopak. Za ty, kterým jsem ublížil, často odříkávám mše. Neříkám, že to jde nějakým způsobem odčinit. Strašně toho lituji. Když jsem byl v nemocnici v Krakově, tam jsem se vyzpovídal a prodělal jsem proměnu. A od té doby, a že už je to dost dlouhá doba, jsem se žádné nedotkl.

Ale to mě neospravedlňuje. Byla to podivná doba, myslím, že to bylo cosi... Jsem si jist, že to byla práce ďábla. - Víte, jakou daň si to vybralo? - Prosím? Víte, jakou daň si na mně vybrala ta ďáblova práce? Víte, že mám doteď noční můry? Že v noci nemůžu pořádně spát? Tehdy jsme chodili každou neděli do kostela.

- Co je? - Nic, v pohodě, v pohodě. To ta fara tady... Nebyla jsem tady hodně dlouho. Hodně dlouho. Nějak se mi to všechno připomnělo. Já o tom vážně nikdy nikomu neřekla. Celou dobu to držím v sobě. Tady na těch schodech, jak jsou ty stromečky. Nevím, jestli to jsou smrky, ne, to budou asi jalovce.

Tady jsme se fotili na první svaté přijímání. Tady to bylo, z této strany kostela. Byla jsem vystresovaná, protože jsem nevěděla, co se mnou kněz udělá. Ale dělal, jako by se nic nestalo. Byla jsem ve stresu, protože jsem nevěděla, jak... Jako malá holčička jsem se bála, že na fotce bude vidět, že mezi námi něco je, jak by řekla dnešní mládež. Zůstávalo mezi námi tajemství z těch časů.

Omlouvám se. - Bůh vám žehnej. - Bůh vám žehnej. Tady nesu jablíčko, otče, jablíčko. - Děkuji. - Prosím a omlouvám se. Otče, proč vlastně já? Proč zrovna já? V porovnání s jinými dětmi nebo dívkami, proč jsem to byla já?

Můžete mi na to odpovědět, otče? Možná, že to způsobil nedostatek... V jistém věku se začaly ozývat mé mužské potřeby. Nevím. Začalo se to projevovat jako otcovská láska. A ta se pak přeměnila v tu... V tu přitažlivost...

Fyzickou přitažlivost. Otče, vy jste se masturboval mýma rukama. Je strašné, co jsem udělal. Ale co teď můžu dělat? Co mám teď dělat? Proč jsi s tím nepřišla dřív? Proč až teď? Bála jsme se, neměla jsem dost odvahy. - Ale však jsi už byla dospělá... - Ano, byla jsem dospělá. Proč jsme to nemohli řešit v době, kdy jsem byl ještě v úřadu, - ještě před mým důchodem...

- A co byste udělal tehdy, otče? V čem je pro vás ten rozdíl? Jestli by to bylo před 20 lety, nebo dnes? Mohl jsem ti to nějak vynahradit, - když jsem byl mladší... - To mluvíte o penězích? Žádné peníze to nemůžou napravit, je to duševní problém. - Dobrý den. - Dobrý den. - Zdravím, jsem kněz Jacek. - Tomasz Sekielski. Tak co mi chcete říct?

Dělám práci o vašem předkovi, knězi Janu A. Dělám takový projekt. - Co? - No nic, dobře. - To není dobře? - Ale dobře. Co se stalo? No nic, dnes se přiznal, že sexuálně zneužíval osmileté dívky. - Kdo? - Kněz Jan A. Ale vždyť už je v důchodu.

Přiznal se k zneužívání, ke kterému došlo, když tady byl ještě knězem. A co se mu teď stalo, něco s hlavou? - Setkal se se svou obětí. - Ach Bože. Přišel takový moment, takového... Nevím, jak to nazvat. Podlehl jsem... Ale byly to jen dívky, nikdy se mi nelíbil žádný chlapec.

Nikdy v životě. Ale určitě jich bylo víc, ne? Nebyla jsem to jen já a Monika, ne? Ale nebyla to žádná běžná věc, nebylo to na denním pořádku, že bych je všechny zval a zneužíval. Ale ještě... Ještě pár jich bylo. Ale neřeknu, kdo to byl. Jak jsi už říkala, Bůh je spravedlivý a já se té spravedlnosti bojím. - Oprávněně se bojíte, otče.

- Bojím se... Kdybych byla na vašem místě, taky bych se bála. Strašně, strašně. Má omluva určitě nebude stačit... i když to bude skromná omluva. Mohla bys mou omluvu přijmout. - Že bych ti políbil ruku... - Ne, ne. Přijímám tu omluvu, ale ne. Jak někdo může mít sexuální touhu k osmiletým dívkám?

- To je úchylka. - Je to úchylka. Vždyť já v téhle škole učím. Učím děti a ty milují kněze. Kněz je pro ně, jako kdyby... Je pro ně jako Ježíš. Oni o tom vědí a tak by to mělo být. Copak Bůh nebo Ježíš Kristus obtěžoval malé děti? To vás přece během studií museli naučit, nebo ne?

Omlouvám se, ale musím jít. Marku, tak pojďme, protože už na to nemám nervy. Otče, doufám, že vás Bůh bude soudit spravedlivě a správně. S pánem Bohem. Moc se ti za to omlouvám. Velice, velice toho lituji. - Odpusť mi... - Však toho litujte. - Už jsem to tam nemohla vystát. - Však už je po všem. Anio, byla jsi statečná, opravdu.

Věř mi, kurva. Věděla jsem, že jsem nebyla sama. Jenom jsem se domnívala, ale on mi to teď potvrdil. To je ale prasák. Takovej prasák! Kdybych k němu přišla dřív, když byl ještě na faře, to mi chtěl jako zaplatit za to, abych mlčela? - A ví to pan biskup?

- Ne, ještě ne. Nejdřív jsme přijeli sem. - Ale biskup to musí vědět. - Samozřejmě mu to řekneme. Musíme rozhodnout, jestli tam půjdeš sama, nebo jestli tam s tebou půjde Marek, náš producent. Marek byl s tebou na setkání s otcem A., protože jsi na to setkání nechtěla jít sama. - Marek se představil jako tvůj muž. - Ano. Chceš, aby s tebou šel i dnes?

Asi ano. Protože přítomnost Marka při setkání s otcem A. byla pro mě důležitá, byla nezbytná, cítila jsem se mnohem lépe. Věděla jsem, že mám oporu, že mám někoho po boku. Bylo to pro mě neskutečně důležité, takže pokud by se mnou Marek mohl jít i dnes, bylo by to fajn.

Marek to setkání bude chtít samozřejmě nahrát, abychom měli důkaz toho, jak takový rozhovor probíhá. KIELCE 2. BŘEZNA 2019 - To čekáte na mě? - Vypadá to tak. A protože je to formální událost, musím vás informovat... Protože chcete podat svědectví, ne? Tohle je moje první takové setkání, nevím, co se v takové situaci dělá. Potřebuji od vás...

- Já bych to chtěla nahlásit. - Nahlásit případ? Chci to nahlásit, myslím, že je správné to udělat. Myslím, že jsem dospělá a už přišel čas. Ale měli bychom být sami. - To je váš manžel? - Ano, je. Je to formalita, jak se to běžně dělá. Rozumím. Můžeme to vyřídit v klidu o samotě.

No ale pro mě to v klidu není. - Pro mě je to velký stres. - Pro nás je to tak lepší. - Mohlo by to narušovat proces. - Rozumím. A bylo by prostě lepší, kdybychom na to sepsání byli sami. Marka požádali, aby odešel kvůli církevním předpisům, které udávají, že tam můžou být jen dvě osoby: oběť a pověřený kněz. Tak jsem sepsala prohlášení, podepsala ho, on ho opravil, když tam něco nebylo správně, podepsala jsem to a proces započal.

VARŠAVA Nahlásím důvodné podezření, že byl spáchán zločin, že nebyl dodržen soudní příkaz týkající se práce s dětmi. A také že farní kněží spáchali drobné přečiny tím, že nezkontrolovali, zda osoba vedoucí cvičení s dětmi nebyla obžalována za pedofilii. Tato povinnost existuje.

Je to vymahatelné. Jde o právně žalovatelný přestupek. Nakonec chci, aby prokuratura objasnila, jak je možné, že vedení, které tohoto kněze na toto cvičení vyslalo a schválilo to, ačkoliv vědělo, že se vrací z vězení, nespadl z nebes, a vědomo si jeho činu, ho přesto poslalo na to cvičení. Naplní polská církev svou povinnost a tento případ objasní?

Kdo skutečně sleduje, jakou práci odvádí biskupská konference a subjekty v jejím okolí, kdo to sleduje řádně a pravidelně, všimne si neskutečného úsilí v posledních 10 letech. Ukázalo se, že kněz se dívek dotýkal. - Když to neměl dělat? - Ano. Během jeho hodin. JOANNA MATKA ZOSI - Dětem bylo sedm?

- Ano. - Hodiny náboženství? - Ano. Měli jsme omalovánky a malovali jsme si. - Náboženské? - S Marií a podobně. A zeptala jsem se, jestli bych mohla použít nějaké barvy. Pamatuji si, že si kněz sedl vedle mě a začal se mě dotýkat. Povídal mi něco o Marii a začal na mě sahat. Nemohla jsem se pohnout, jen jsem poslouchala, co říká.

Rozumím tomu tak, že nešlo jenom o kolena nebo pohlazení? - Ne. - Ale ty především... - Intimní partie. Chápu. - Dobrý den. - Tady. Vítejte. Dobrý den. Artur Nowak. Byly tři oběti. - Tři?

- Ano, tři. A každá z nich těmto činům byla vystavena několikrát. Pokud se prokáže, že se ti lidé těchto činů dopustili, budou vyloučeni z církve? Z vlastní zkušenosti můžu říct to, že v každém nahlášeném případě je zahájeno přesně určené modelové řízení, protože už máme za pár let nějakou praxi.

Pozastavení činnosti kněze, vyšetřování diecéze a nahlášení prokuratuře, pokud byl zločin spáchán. METROPOLITNÍ KURIE VE VARŠAVĚ - Přišel muž. - Kněz? - Muž, kněz. Vypadal mile a sympaticky. Na začátku setkání se ukázalo, že je to hluboce zasáhlo, že už ho vyloučili.

Nejdříve říkali, že to zvládnou. Že zaujmou vhodná opatření. Ale jak my se o tom dozvíme? Mám já na to vůbec nějaký vliv? Můžu o tom mít přehled? VARŠAVSKÉ ARCIBISKUPSTVÍ - A co řekli? - Odpověděli, že ne. - Že nemáme žádný vliv. - Že se o ničem nedozvíme. - Že to je jejich interní věc.

- Když pochopil, že nepolevíme, že to chceme vědět, že na tom trváme, že s tím nesouhlasíme, tón se najednou změnil. Taky zavřeno. Kruci, všude je zavřeno. V té chvíli nám řekl, že bychom si měli být vědomi důsledků našich činů, protože se stavíme proti církevní instituci. Že bychom měli počítat se soudním řízením, protože jsme ubližovali člověku. KÁZÁNÍ KARDINÁLA KAZIMIERZE NYCZE Hana z Knihy Samuelovy, jež porodila budoucího proroka, ho zavedla do chrámu v Jeruzalémě.

Co nás postava Hany učí? Hana nás učí... Ježíši, v tebe věřím. ...že to, co Bůh dává a co Bůh dává ženě, Bůh dává rodině dítě, běžte a nabídněte Bohu.

Abychom si znovu připomněli pravdu a to, co nám chce Hana připomenout, že to dítě jí nepatří. To dítě patří Bohu a je jeho darem. ARCIBISKUPSKÁ KURIE VE VARŠAVĚ - Dobrý den. - Dobrý. Mám dokumenty pro kardinála Nycze, ale nevím, jak je k němu dostat. Můžete je tu nechat, bude tu za týden.

Až za týden? Někam vycestoval? To nemůžu. Možná to pošlu poštou. - A jeho tajemník? - Taky až za týden. Za týden? Děkuji. Nejdřív jsme obdrželi dopis od pana Nycze. Omluvte mě za můj způsob oslovení. - Od kardinála Nycze? - Od pana kardinála Nycze. DANIEL OTEC ZOSI Je to pro mě těžké vyslovit.

Viděl jsem jeho záruku za kněze Dareka Olejniczaka. Protože už jsme měli internet, toho člověka jsem si vyhledal. ZÁRUKA A ukázalo se, že v té době obžalovaný byl přesídlen na jinou farnost. V okolí Varšavy. Na farnost?

Ano, k práci s ministranty. - S ministranty? - Ano. OKRESNÍ SOUD Co v takovém případě dělat? Zeptali jsme se právníka a on řekl: "Při příštím slyšení musíme zažádat o bezpečnostní opatření." Takové opatření, které by mu zabraňovalo v práci s dětmi. OBHAJOBA - Udělali jste to?

- Ano. Naštěstí soud při slyšení k opatření přistoupil a nařídil mu zákaz práce s dětmi. ROZSUDEK - A jaký byl rozsudek? - 2 roky a 3 měsíce. Dostal 2 roky a 3 měsíce a také jsme zažádali o to... O zákaz kontaktu? Ano, zákaz kontaktu a aby nemohl pracovat s dětmi. - Doživotní zákaz práce s dětmi.

- A soud souhlasil? Ano a bylo to v platné části rozsudku. - Šel do vězení? - Ano. Snažili jste se zjistit, co s ním je? - Nyní? Nedávno byl propuštěn. - Je pořád knězem. Je v misijním centru jako nezařazený kněz. V misijním centru Redemptoris Mater. Mám obavy, že čeká, až ho vyšlou na misii. Doufám, že v Polsku tento zákaz práce s dětmi ve stacionáři a zákaz kontaktu s dospívajícími zůstane v platnosti.

- Slovo Páně. - Sláva Tobě, Ježíši Kriste. FARNOST SV. JOSEFA V MALBORKU 17. PROSINCE 2018 Dobře, děti, pojďte blíž k oltáři. Budeme mít kázání. Není to na známky. Chci si s vámi trochu promluvit. Pojďte blíž.

Na koberec, je to tu trochu teplejší. MISIJNÍ SEMINÁŘ REDEMPTORIS MATER VARŠAVA Dobrý den. Hledám otce Olejniczaka. On tu ale není. Na webových stránkách máte, že tu je. A co když tu je? Přesouvá se z místa na místo. V jakém smyslu?

V jakém smyslu se ptáte? Nejdříve vám chci pogratulovat, protože si vaši rodiče a opatrovníci našli čas a povzbudili vás, abyste dnes přišli do kostela. Co od pana Olejniczaka chcete? Chci se ho zeptat, jak je možné, že i přes doživotní zákaz práce s dětmi, a můžu vám ukázat rozsudek, se může účastnit duchovních cvičení? - Pane, určitě se jich neúčastní.

- Tak já vám to ukážu. - Nevede hodiny. - A jak byste to vy věděli? Není možné, aby je někde vedl sám? Určitě ne. Anděl byl seslán. Pamatujete si tuhle scénu z Bible? Kdy byl Marii seslán anděl Gabriel? A mluvil s ní, když měla plno práce ve svém domě v Nazaretu. A řekl jí: "Raduj se, Marie!" FARNOST NEPOSKVRNĚNÉHO SRDCE MARIE V BIAŁYMSTOKU, 21.

PROSINCE 2018 Buď pochválen Ježíš Kristus. - Na věky, amen. - Bratři a sestry, je mi obrovským milosrdenstvím, že tu dnes mohu být s vámi. Rád bych zazpíval adventní píseň. Pokud ji znáte, neváhejte se ke mně připojit. Přichází Ježíš ve své vznešenosti, všemohoucí, oděn ve slávě. - Přišel sem otec Dariusz.

- Do této budovy? Sem? Zepředu. Nejspíš přes faru. Přes faru ne. Tudy, vlevo. - Mezi těmi budovami? - Ano, tam. Nezachvěje se tvůj mocný trůn, jsi tu již po dlouhé věky. - Dobrý den. Kněz Dariusz? - Kdo jste? Jsem dokumentarista.

Mám otázku, proč porušujete soudní zákaz? Omlouvám se. Ve své vznešenosti... "Omlouvám se." A zavřel dveře. - Ale kde je? - Tamhle. - Kde přesně? To je vchod? - Tam, kam jsem šel. Má pokoj, je to tak? Je v pokoji, ale zamkl se. Nejspíš nám neotevře. Hledáte někoho?

Ano, otce Dariusze Olejniczaka. Bůh vám žehnej. Je tady. Jenom zrovna vede duchovní cvičení. Ne, zamkl se v pokoji. Má pravomocný rozsudek za sexuální zneužívání sedmiletých dívek. - Opravdu? - A má doživotní zákaz kontaktu, vychovávání, vyučování dětí náboženství atd. Ale tady vede hodiny. Chceme s ním mluvit. Ví o tom jeho nadřízení? A jak to, že tady vůbec je? - Ještě jednou na něj zaťukám.

- Tam ale máme to cvičení. Je tam mnoho knězů. Neotevře. Otče, můžete sem na chvilku? Můžete sem na moment? Dobrý den, Tomasz Sekielski. Sháním se po panu Dariuszi Olejniczakovi. - Dobrý den. - Dobrý den. Dariusz Olejniczak má pravomocný rozsudek. Navždy závazný a kromě toho, že byl na dva roky odsouzen...

- O kom mluvíte? - O Dariuszi Olejniczakovi. - O otci Olejniczakovi? - O tom, který se podílí na cvičeních. - Co to je za rozsudek? - Za zneužívání sedmiletých dívek. - O čem to mluvíte? - Myslím to vážně. Tady to je. Stojí tam: "Obžalovanému na doživotí trestní opatření, které mu zakazuje vykonávat učitelskou praxi a činnosti spojené s výchovou, vzděláváním nezletilých nebo péčí o nezletilé."

Byl jsem v Malborku. Nedávno tam byl a vedl speciální hodiny s dětmi. Mám důležitý úkol pro farního kněze. Hned vám ho vrátím. Jak dostal povolení od svých nadřízených? Kněz se jen tak nemůže rozhodnout přestěhovat. Lukaszi. - Tady to ukončíme.

- Pojďte sem na chvilku. - Promluvíme si později, dobře? - Ale s kým? - Promiňte? - Otče! Mám jen jednu otázku. Jak to, že sem takový člověk může přijet na duchovní cvičení? - Jen jsem to chtěl vědět. - Nevím. Děkuji. KANCELÁŘ - Později... - S kým ale později? FARNOST SV.

JOSEFA V MALBORKU 17. PROSINCE 2018 Možná se ho můžeš jít zeptat ty, jestli by to nemohl říct do kamery? Zdálo se, že nemůže. Z toho krátkého rozhovoru jsem tohle pochopil. - Možná nakonec prostě odejde. - Ještě dneska. Jen to nahrávejte. Jste hrozné hyeny! - Ne. - No tak. - Dobrý den. - Otče, no tak. - Přišli jsme se slušně zeptat...

- Slušně? - Vozíte se po knězi? - Ano. - Protože byl ve vězení? - Ano. Má zakázáno šířit Slovo mezi dětmi. Stýkat se s dětmi. Tady žádné děti nejsou. Nevěděl jsem, že tento kněz... Byl jsem v Malborku, kde otec Dariusz vedl duchovní cvičení pro děti. Jenom pro děti. Mám vám ukázat nahrávku?

Možná se ty staneš knězem? I když dneska už nikdo nechce být knězem, knězi už to mají spočítané. Mají špatnou pověst a všichni jsou zlí a špatní a měli by je všechny zavřít do blázinců. Nebo je vyzpovídat a zastřelit. To je ten nejlepší způsob. Jsem psycholožka a mojí náplní práce je kontakt s lidmi, kteří byli jako děti sexuálně zneužiti členy církve.

S manželem jsme napsali knihu o pedofilii v církvi, ale to téma pro mě bylo tak těžké, že poté, co jsme skončili, jsem toho v sobě měla tolik, že jsem myslela, že už to nezvládnu. Pro mě jako psycholožku to bylo velice těžké. Nedovedu si představit, jak těžké to musí být pro oběti. A jak zvládáš skutečnost, že tvůj manžel věnuje tolik času pomáháním obětem pedofilních kněží? - Ne, to není...

- No tak. - Už jsi to nakousla. - Sere mě to. - Tak mi řekni, jak tě to štve. - Vstupuješ na tenký led. - Já vím, ale nakousla jsi to. - Ne. - Sama jsi to nakousla. - Nemůžu, protože jinak se rozejdeme. - Jak... - Vezmeš si mě? - Rád. - Nebudu na to odpovídat. - Nejdříve vypni kameru. - Ale proč nechceš odpovědět na otázku? Protože to odhalí nefunkčnost našeho manželství. Štve tě, že Artur věnuje tolik času tomuto případu?

Štve mě, že se tím stal posedlý. - Myslíš si, že... - Zapomněl, kde jsou hranice. Chce někde pomoci, ale zapomněl, co se děje s jeho vlastní rodinou. Ale takto se vypořádáváme s realitou. Takto se on vypořádává se svými prožitky z dětství. Proč ses začal zabývat případy obětí pedofilních kněží z hlediska práva a soudních sporů?

Sám jsem obětí pedofilního kněze. Ten člověk, který mi ublížil, byl rodinný přítel. Já ho obdivoval. To bylo tehdy. Měl Fiata 126. Vozil mě za město. Podrobně se mě ptal na masturbaci. Objímal mě, dotýkal se mě na jistých místech.

Byl jsem malý, takže mě ani nenapadlo říct mámě, že se něco takového stalo. Chovali jsme se ke kněžím jako ke králům. - Kolik ti tehdy bylo let? - Jedenáct. Potom tady byl další kněz. To nebyla má jediná zkušenost. Ten druhý už je po smrti. Jezdili jsme do Stadniki. To je město mezi městy Krakov a Zakopane.

Tam byl řád Misionářů Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. A tam byl kněz z krakovské farnosti. Otec Franciszek. V Pewexu nám kupoval pivo, čokoládu, prostě nám dával peníze. A potom prostě ráno přišel, natáhl ruce a dotýkal se mého rozkroku. Lidé nechápou, že když jste teenager a kněz vám tohle dělá, tak si říkáte, že je to jen taková legrace.

Soustředěním se jen na církev se nic nezmění. Ale tato organizace by měla jít příkladem ostatním. - Ano. - Měla by být zcela čistá. Je zde neustálý boj mezi autoritou a neposkvrněností, což ale přehlíží existenci prvotního hříchu. Myslíme si, že na světě můžeme vytvořit ráj, ale to se nestane.

Chce s tebou církev spolupracovat? Dělí se o dokumenty? Jak to funguje? Ne, většinou mluvit nechtějí. Neinformují mě o žádných schůzkách. Informuji kurii, pokud si to přeje klient, jinak to nedává smysl. - Čau. - Nazdar. Tak jdeme na to? Je celkem zima. - Jaká byla cesta? - Já byl tamhle. Upřímně se mi to ještě nestalo, a to jsem poznal přes sto obětí, s mnoha jsem spolupracoval u církevních soudů, a tam se nikdy nezeptali, jestli nepotřebují nějakou pomoc.

Soudů je víc a víc. Na jednom okresním soudě v Bydhošti se zabývají třemi stížnostmi. Zrovna čekají na přezkoumání. Je toho opravdu víc. - Mariusz jej žaloval dál, že?

- Ano, ano. To je typ případu, kdy... - Protože jej usvědčili? - A rozhoduje poslední soud, ano. Odvolal se, tak uvidíme. A to ukazuje, jak to chodí. Běžný soud jej odsoudí k nástupu do vězení, ale církevní soud kněze osvobodí. A podle církevního práva já nejsem stranou sporu. Narodil jsem se v městečku Kartuzy v Pomořansku.

Když mi bylo třináct, pozval mě můj zpovídající, otec Andrzej, během zpovědi do kněžiště. Tady vzadu je zpovědnice, kam mě Srebrzyński... donutil jít. Přímo sem. Je tady taková atmosféra, atmosféra těch kreseb.

Atmosféra posledního soudu. Že nikdy neřeknete "ne"... někomu z církve. Knězi. Ale jak jsem mohl vědět, že to bude pokračovat tím směrem? Nevěděl jsem to. Kdybych to věděl, nikdy bych sem nešel. Pamatuji si jen, že jsem přišel do kněžiště.

Když jsem vstoupil, zavřel dveře a klíčem je zamkl. Sedl jsem si na pohovku, on si sedl vedle mě a... měl takové kyvadlo. A řekl: "Chci zkontrolovat, jestli máš zdravý žaludek." Pamatuji si, že jsem si lehl. A on předstíral, že mi kontroluje žaludek. Potom se svlékl.

Mně sundal kalhoty. Držel mě za ruku a řekl mi... Chopil se mě a začal mi ukazovat, co jak dělat. Nevěděl jsem, co se děje. Za sekretářem měl toaletní papír. Tehdy jsem nevěděl proč. Až potom, co to skončilo... mi došlo, proč ho s sebou vzal.

To byla má první životní zkušenost... se sexem, s orgasmem, s pocitem tělesného uspokojení. Vůbec jsem nevěděl, co se stalo. Ztratil jsem svoji důstojnost, nevěděl jsem, kým jsem. Poté, co tě kněz znásilnil, co ti řekl? Abych nikomu neříkal, co se stalo.

Abych to neříkal... ani během zpovědi. Abych se z toho nezpovídal. Když jsem odtamtud odcházel, doufal jsem, že už se to nestane, že už tam nepůjdu. Potom najednou v osmé třídě se Srebrzyński stal mým učitelem náboženství. Od září tam byl znovu. Byli jsme ve sboru v novém kostele.

Stál před námi. Řekl mi, abych zůstal déle, že potřebuje s něčím pomoct. Řekl mi, abych nastoupil do jeho Fiatu. Jeli jsme na novou faru. Doteď tady po Srebrzyńskim zůstal kříž. Tady byla postel. Ještě je tu matrace. Tady byla pec. Bylo to tady celé zaskládané. Sakra.

Tady byl průchod. Mohli jste slyšet i vidět, co se tam dělo. Není možné, aby kněží, kteří žili se Srebrzyńskim jako sousedé, nevěděli, že ho navštěvovali chlapci a něco se tam dělo. To je nemožné. Kněz pozval mě a mého kamaráda ministranta na faru, bylo to jednu neděli, aby nám dal dárky.

Pomoc rodinám byla tehdy běžná. Kněží nám nabízeli dárky přivezené ze Západu. Tady dole byly různé dárky, které přivezl z Německa nebo Ameriky. Je to tady strašidelné. Tolik pavučin. Sakra. Je tady ta stará police.

Bylo na ní spousta krabic. Zůstali tu jen zlí duchové. Všechno zůstalo tak, jak to bylo. Co se tady dělo... Ježíši. Je těžké tomu uvěřit. Úplně se třesu. Řekl mi, abych se svlékl, oblékal si trička a zase je svlékal. "Možná ti budou tyto rifle, možná tyto kalhoty." A tak dále. - Byl jsi úplně nahý? - Ano. V té chvíli mi to nedocházelo.

Prostě to pokračovalo. Kněz mě požádal, abych si všechno vyzkoušel. Nevím, jak se to stalo, ale najednou tam stál v županu. Trochu jsem strnul. Pamatuji si, že mě to zaskočilo. Kněz si toho musel všimnout, protože řekl: "Neříkej to mamince, nebo ti utrhne pindíka." Potom se dotkl mého, jak to říkal, pindíka a osahával mě. Bylo to šokující.

Tehdy se mi pravděpodobně zhroutil celý dětský svět. Byl v troskách. Šel jsem domů a řekl jsem o tom své matce. Mamka mi nevěřila, protože tehdy... Lidé tomu tehdy prostě nevěřili. Tehdy to bylo něco nemyslitelného. - Nechtěla si to připustit? - Ne, nechtěla. Potom jsem řekl, že k ministrantům nechci.

Nechtěl jsem být ministrantem. Pro moji matku bylo důležité, abych se stal ministrantem, takže s tím nesouhlasila. A několik měsíců nato jsem sám od sebe přestal jíst. Byl jsem v nemocnici jednou, dvakrát, třikrát. Stal se ze mě anorektik a ten kněz za mnou přišel do nemocnice. Ten samý kněz, Srebrzyński. Řekl mi, abych padl na kolena a přísahal na kříž, že začnu jíst. Ale nepomohlo to.

Nepomohlo. Pokračoval jsem... Přísahal jsem, ale cítil jsem, že tomu musím nějak vzdorovat. Ocitl jsem se v kritickém stavu, protože mi ochably srdeční svaly. Dávali mi potravu nitrožilně. Skoro jsem to nepřežil. Jen jedna věc mi pomohla dostat se z té obtížné situace. Šel jsem do gdaňského sanatoria. Tím můj život v tom kraji skončil. - Ale skoro jsi zaplatil životem. - Ano, skoro jsem zaplatil životem. Neschopen odejít jsem se vzbouřil vnitřně.

Jako dítě jsem prostě přestal jíst. Kolikrát jsi šel za Srebrzyńskim? Nepočítal jsem to, ale nebylo to ani pětkrát, ani desetkrát. Bylo to víckrát. Určitě víckrát. Nikdy jsem o tom nikomu neřekl do chvíle... než jsem s tím už nemohl žít a pokusil jsem se o sebevraždu. Sem mě na druhý svátek vánoční v roce 1987 přivezla sanitka poté, co jsem spolykal prášky a pokusil se o sebevraždu.

Tehdy mí rodiče zjistili, co se mi stalo. Řekla jim to paní doktorka, která chtěla vědět, co se stalo, chtěla znát důvod, proč jsem spolykal ty prášky. Tehdy mi řekl, že byl obětí sexuálního zneužívání kněžím.

Tím "pozitivním", co se stalo, bylo, že doktorka Drewlová napsala dopis biskupovi Marianu Przykuckimu, v té době biskupovi chełmnskému, o tom, co jsem jí řekl. Zvažovala jsem, že to řeknu faráři, ale nevěřila jsem, že o tom neví, tak jsem to neudělala.

Myslím, že to věděli. Napsala jsem dopis biskupovi. O tom, že mě Srebrzyński zneužíval, že jsem byl znásilněn. A biskup mi odepsal, že o tom všem ví. "Vážená paní doktorko, děkuji vám za váš dopis ze 7. ledna 1988 a za informaci o smutné situaci.

Mrzí mě, že se to stalo. Případ je mi známý. Po pobytu v ústraní byl kněz přesunut na jiné místo s upozorněním, že jestli se to bude opakovat, bude mu odepřena možnost vykonávat kněžské poslání. Modlím se k Bohu, aby ochránil vás a vaši usilovnou práci, a žehnám vám do nového roku. Otec Marian Przykucki, biskup chełmnský." Adresováno mé doktorce.

Uplynulo 28 let. 1988. V roce 2016 byl Františkovým dekretem vykázán z církve. Výsměch. Prostě výsměch. 30 let. A stále nejsem jednou ze stran sporu. Neobdržel jsem žádnou odpověď od biskupa i přesto, že jsem v roce 2013 informoval kurii v Toruni.

Řekla jsem o situaci rodičům. Jeho otec šel za žalobcem, ale odešel s nepořízenou, protože Markovi už bylo 18. Musel by to udělat sám. Táta mi řekl, že šli za Gocłowskim, biskupem Gocłowskim. A nic se nestalo. Nic se nestalo. O několik let později jsme zjistili, že byl přesunut do Wejherowa, a potom malé vesničky Czerna u Czersku.

Poté do Papowo Biskupie. Potom mnohem dál do Mszana poblíž Brodnice. Tam byl farářem až do roku 2013. Osobně za mnou přišlo více než deset obětí Srebrzyńskiho. Nedávno byl otec Srebrzyński viděn v Mogilně. Během průvodu ke zjevení Panny Marie ve Fátimě v červnu 2017.

Tam se v plném liturgickém úboru účastnil průvodu. Nemělo se tak stát, protože v říjnu 2016 byl Kongregací pro nauku víry vykázán z církve. Farníci v Mogilnu i Wszedzieńi mají obavy z průběhu mší svatých a zpovědí během mnoha let, kdy v mogilském vikariátu působil bývalý kněz Andrzej Srebrzyński. Kancléř kurie v Hnězdnu Zbigniew Przybylski řekl reportérovi, že svaté mše sloužené Andrzejem Srebrzyńskim byly právoplatné, i když byly sloužené nečestným způsobem a dle jeho názoru svatokrádežně.

Rozhřešení, které učinil, neplatí. A Srebrzyński vysvětlil, že člověk zůstává knězem do konce života. Takové bylo vysvětlení u soudu, kde se zúčastnil jen jednoho zasedání ve Świecie. Celou dobu předstíral, že mě nezná. Ale konfrontace byla nahrána.

- Pamatujete si tu konfrontaci? - Pamatuji. Na tu nikdy nezapomenu. V životě musíte nést následky za své činy. Kvůli svému utrpení mám problémy v každodenním životě. Lituji toho celým svým srdcem a každý den si to opakuji. Srdečně vás žádám o odpuštění. Potom se vzdejte své sutany a požádejte o odpuštění církev. - Ale to není řešení. - Není řešení? Církev je otrávená. - Proč je takto otrávená?

- Bůh nás za to bude soudit. Jedeme do Mszana. Tady Srebrzyński pobýval dlouho. Skoro 20 let na jednom místě. Zjistil jsem, že jeden z jeho ministrantů spáchal sebevraždu po návratu z kostela. MSZANO, KUJAVSKO–POMOŘSKÉ VOJVODSTVÍ - Nechci o tom knězi ani slyšet.

- Příšerné, že? - Jidáš, Jidáš. Co tady udělal. Nechápu, jak fungují zákony, že ještě nebyl potrestán. Ne, nebyl. Víte, můj případ ještě neskončil? Příšerné. Tragédie. A ještě nebyl potrestán? Ale teď se něco děje. V televizi. Ano, byl jsem tam znova. Na Polsatu. Musíte být duševně vyčerpaný. Nedivím se. Víte, paní, má žena mě opustila a tak dále.

- Všechno je pryč. - Ano. - Jak se... Przemek? - Ano, Przemek. Říkají, že se kvůli němu oběsil. - Zeptejte se jeho. - Kdo jste? - Jsem tady s kamarádem. - S tím, co tam sedí? - Udělej jim kávu. - Řekněte mu, ať jde dál. Ten člověk si nemohl pomoct. Ale co se dalo dělat?

Biskup ho chránil a co? - Co víc říct, když Suski... - Toto podepsal. Řekl, že půjde za biskupem, tak jsem mu řekla: "Tak běž." - Suski? - Biskup toruňský. - Teď je pryč. - V důchodě. Biskup Susi byl obviněn z krytí pedofilie. Ale obvinění ze zprávy předané otci Františkovi - je nepodložené. - Proč je nepodložené? Protože otec Andrzej přesně následoval instrukce Polské biskupské konference, takže když proti němu byla vznesena obvinění, věrohodná obvinění, byl okamžitě suspendován.

Byl jsem v Toruni, tak mu o tom říkám, protože toho kněze znám už 40 let. A on povídá: "Co s tím uděláš? Za Suskim se stejně nedostaneš." Já na to: "Můj synovec, syn mého bratrance, byl sexuálně zneužitý.

Šel jsem za biskupem, který řekl, že se mu nic nestane." Polovina vesnice tam chtěla jít. Zeptal jsem se: "Přijdete?" "Půjdeme s tebou." Když jsem šel, všichni utekli. - Zůstal jsem tam sám jako idiot. - Jo. Ale biskupovi jsem řekl svoje. K tomu mi řekl: "Ale, pane, to bude třeba dokázat." Já mu řekl: "Drahý biskupe, za půl hodiny vám přivedu tři rodiče."

Ach ne, už je skoro deset hodin. - To bylo po... - Biřmování? Probíhaly nějaké obřady, které skončily před desátou. "Je deset, takže už je čas odpočinku." A takhle to ukončil. KNĚŽÍ: DAR A ZÁHADA TEOLOGICKÁ UNIVERZITA, TORUŇ Můj chlapec byl docela dlouho ministrantem. Od určité doby ale odmítl chodit do kostela. Řekl, že tam nepůjde, protože se ho dotýkal.

Nahlásil jsem to děkanovi. Ten mě informoval, že to nahlásil biskupovi. - Suski byl tehdy biskupem? - Ano. OBYVATEL OBCE MSZANO - Reagoval nějak biskup? - Žádný biskup nijak nereagoval. Naděje je nejcennější společník. Nejde o to, co nás rozděluje, ale o to, co nás spojuje. - Haló?

- Haló, haló. Dobrý den. Tady Marek Mielewczyk. Ahoj, Andrzeji. - Poslouchám. - Mám takový dotaz. V minulém týdnu jsem od tebe dostal dopis... - A... - Od kdy si tykáme? No od té doby, co jsi vždycky šeptal do ucha, abych ti tak říkal. Vyčisti si uši. Chtěl jsem s ním mluvit o tom, co napsal.

Třicet let živil svou "pomstu". V dopise tvrdí, že mu pořád volám a vydírám ho, že se ho snažím zastrašit. To se nikdy nestalo. K čemu mě ten ubohý a nemocný člověk vyprovokoval? Nikdy předtím jsem mu nevolal. Zlo si umí s lidskou myslí pořádně pohrát! Proto si myslím, že... by se mnou neměl takhle jednat.

Volám na polici, že mě pronásleduješ. Své ženě jsem o Srebrzyńskim nic neřekl. Neřekl jsem jí to před svatbou. Řekl jsem jí to později, mnohem později. Když se dozvěděla, že... jsem byl zneužívaný a stále jsem za Srebrzyńskim chodil... Řekla mi: "Proč jsi tam chodil?" Moc mě ranilo, když mi řekla, že se jí hnusím. Když řekla, že to vlastně...

je moje chyba. Slyšel jsem od ní: "Můžeš si za to sám, protože jsi tam chodil." GDAŇSK 21. ÚNORA 2019 H. JANKOWSKI KAPLAN SOLIDARITY Když je důstojnost kněží, těch živých, ale i těch po smrti, KÁZÁNÍ ARCIBISKUPA SŁAWOJE LESZEKA GŁÓDŹE pod palbou obvinění, vyrojí se tvrzení od komunit, které k církvi chovají zášť.

Často jsou přehnaná, zaslepená. Aby měla média o čem psát. Vynášíme soudy moc rychle. Dokažte to! BÝVALÝ PREZIDENT Pokud něco takového prokážou, pak je všechno možné, ale v současné době tomu nevěřím. Byli jsme přátelé a nic takového jsem neviděl. Je to nepravděpodobné.

Nemůže se bránit, protože už není mezi námi. Je mrtvý, a tak se různí lidé probouzí a říkají nesmysly. Prosím, dokažte to. Polská republika se zrodila v roce 1918. Dnes slaví sto let, ale církvi nikdo nepoděkoval. Dokonce nás ponižují. Hlavně bych chtěl poděkovat panu prezidentovi.

Za svědectví, nejprve o knězi Jankowském před třemi dny, za svědectví, kterého si velmi ceníme. A dnes za slova, která pronesl o otci Franciszkovi. S prezidentem se známe od 80. let. Už v roce 1980 byl kaplanem Solidarity. Byl vůdcem Solidarity.

Kolik ti bylo let, když ses setkal s otcem Cybulou? OBĚŤ OTCE CYBULY Bylo to... Přišel po mši za Prezidenta Wałęsu. Nepamatuji si to přesně... - Možná 1996? - Ano, když to skončilo... - Volby prohrál Wałęsa v roce 1995. - Ano, ano. Kolik ti tehdy bylo?

Dvanáct. OTEC CYBULA, BÝVALÝ KAPLAN LECHA WAŁĘSY Otec svatý byl tak milý, že mě vždy zapojil. Prezident i já jsme přicházeli často, i neoficiálně. Ale vždy musel zdůraznit mou přítomnost. Byl šťastný. Znala tvá rodina otce Cybulu velmi dobře? Ano, znala.

Navštěvoval nás doma. Nejdřív to bylo takové... nějaké objímání. Dotýkal se mé hlavy, čechral mi vlasy. A jak jeho sbližování s tebou pokračovalo? To bylo v obci Gowidlino. Jeli jsme tam spolu na víkend. Já jsem tehdy odpočíval v pokoji. A on mě zavolal.

Dodnes si to pamatuju. "Podívej, co se stalo." Šel jsem tam s obavami. "Co se děje?" Stál tam se spuštěnými kalhotami. A povídá mi: "Podívej, nechce klesnout, co mám dělat?" Jeho penis byl ztopořený. Zapáchal. Sundal mi kalhoty.

Řekl mi, že bez ejakulace to není hřích. Řekl mi, abych vzal jeho penis do ruky. On chytil můj. Pak si přede mně klekl a dal si můj penis do... své... huby. - Bylo ti asi 13? - Ano. 12 nebo 13. Namluvil jsem si, že to bylo jen jednou a že už se to nikdy nestane.

- A stalo se? - Ano, stalo. Docela často. Tady jsem přišel. Odsud si mě bral. - Zvíře. - Kolikrát jsi tu byl? Poměrně často. To se nedá spočítat. Po tolik let... Teď zahni doleva. - Teď vlevo? - Ano, vlevo. Tam je kostel.

Tady sloužil mše? Ano, sloužil. Teď už je nespíš dělá sám doma. Tenhle tady. Ten s červenou střechou. - Tenhle? - Ano. Schovej kameru. - Dobrý den. Můžu jít dál? - Samozřejmě. Tady, u koupelny. Vzpomínáte si, otče? Zavolal mě kněz a řekl mi, že mu něco "trčí".

KONFRONTACE 30. LISTOPADU 2018 Byl to jen vtip. Jen pro pobavení, ale... Ty ses taky smál, jako kdyby... šlo jen o sbližování, a ne ve špatném smyslu. Nebylo to tak, že... Nebo jsem tě snad spoutal? Jako bys byl najednou otrok? Ne, tak to nebylo. Mluvím o fyzickém kontaktu.

Jak říkám, to mě zničilo. Co jsme dělali v posteli nebo líbání genitálií. Doopravdy, to... To... Otče, já jsem vám chtěl říct, že... Ale to nikdy nepřekročilo hranici toho, aby ses teď... Že bys teď sobě, mně...

Otče, vy jste ale teď řekl, že k ejakulaci nedošlo. Ne, nedošlo... Nedošlo k ejakulaci. Protože ty jsi byl chlap, nedalo by se to skrýt. Řekněme... žes měl apetit. Ale zároveň v tobě byla skromnost. Myslím, že jsme jeden druhého obohacovali.

Bylo to jako... Ale cos říkal, že chceš? "Otče, pohlaďte mě." Chvilka pohlazení a... pak jsme si šli po svém. Kdykoliv jsem mohl, snažil jsem se ti něco dát. Dal bych ti peníze, můžeš si je nechat. Nechci peníze.

Nechci, děkuju. Řekněme si upřímně, že ne všichni sexuální násilníci jsou pedofilové. Pedofil je osoba s deviantní sexuální preferencí, která se nemůže, i kdyby moc chtěla, uspokojit pohlavním stykem s dospělým člověkem.

Vzrušují ji pouze děti. Ale ve většině případů, o kterých zde mluvíme, jde o pedofilní činy, spáchané místo něčeho jiného. Z důvodu dostupnosti, pohodlných podmínek nebo z nedostatku mezilidského kontaktu se obětmi stávají děti. Byl jsem naštvaný na sebe i na ostatní.

Protože jsi dítě a nedokážeš si to racionálně vysvětlit. A později... Proč jsem tam pořád chodil? Proč jsem rovnou... Musel bys to zažít. Lidé se ptají: "Proč tam teda chodil, když mu ubližovali?" Jde o komplikovaný mechanismus. Farář mu říká: "Učím tě o lásce."

On mu neřekne, že mu ubližuje. Nepoužívá sílu, nesedí mu na kolenou, netýrá ho. Nejdřív si je "ochočí", vznikne kognitivní disonance, kdy to na jednu stranu to dítě potřebuje, na druhou stranu cítí, že něco není tak, jak by mělo být. Bůh vám žehnej.

Vítejte. Doprava, tam, kde je světlo. - Bůh vám žehnej, dobrý den. - Dobrý den. Prosím, posaďte se. METROPOLITNÍ KURIE V GDAŇSKU 10. PROSINCE 2018 Teď se prosím postavte. Přečtěte prosím přísahu a položte svou ruku na Písmo svaté. Text přísahy: Já, ***, přísahám při všemohoucím Bohu, při Svaté trojici, že odpovím na všechny mi položené otázky komisí povolanou arcibiskupem metropolity gdaňské, Sławojem Leszekem Głódźem, ve věci kněze Franciszka Cybuly, kaplana gdaňské arcidiecéze, pravdivě tak, jak mi kážou Bůh i svědomí.

Vše, na co budu dotazován, zároveň uchovám v tajnosti. K tomu ať mi dopomůže všemohoucí Bůh a svaté Evangelium, na kterém leží má ruka. Amen. Z kterých činů obviňujete otce Franciszka Cybulu? Jak byste to mohl popsat? Co se stalo? - Nejprve obecněji. - Bylo mi tak 12, 13 let doma v Gowidlině.

Trávil jsem tam víkend. Zavolal na mě a řekl mi: "Pojď, podívej, co se děje." A najednou stál přede mnou s kalhotami dole a ztopořeným penisem. Sundal mi kalhoty a... "Podívejme se, jestli se ti i ten tvůj postaví."

Sundal je a začal mě masturbovat. Pak si klekl, vzal mi ho do pusy a řekl mi, ať mu ho taky vezmu do pusy. Jak často se něco takového v Gowidlině stávalo? Několikrát. Určitě až do mých osmnácti. - Takže se to... - Byl jste mladistvý. Dospělý, měl 16–17 let. Nijak jste na to nereagoval? - Neřekl jste mu... - Věřte mi, od mých 12 let...

Jak bych se někomu mohl podívat do očí, že mi tohle dělal od 12–13 let, když ho to fascinovalo... Na to se lidé ptali. Proč? Já jsem se prostě styděl a myslel si, že to tak musí být. Můžeme to nazvat syndromem oběti nebo Stockholmským syndromem. Býváme překvapeni, že se děti vrací ke svým trýznitelům. Vrací se ze stejného důvodu, ze kterého týrané ženy neukončují své vztahy.

A tady porovnáváme děti, které nemají předpoklady, aby si s tím dovedly poradit, s dospělými ženami, které mají vzdělání, rozvinuté obranné mechanismy, dokážou toho spoustu emocionálně ustát, a i přesto se vracejí. GOWIDLINO, POMOŘSKÉ VOJVODSTVÍ 20. ÚNORA 2018 - Dobrý den.

- Dobrý. Tomasz Sekielski. Hledám otce Cybulu. - Můžu s ním mluvit? - To není možné. Je v kómatu. Čekáme na sanitku. To je škoda. - Takže ho povezou do nemocnice? - Ano. Dobře. - No nic, děkuju vám. - Rád bych pomohl, ale nemůžu. Díky moc.

- To se muselo stát teď. - No teď se to stalo. Nosítka. Proč ho zakrývají? Je mrtvý? Podle mě vezou mrtvolu. POHŘEB OTCE CYBULY 25. ÚNORA 2019 Drazí účastníci pohřební bohoslužby, otec Franciszek sloužil Bohu 51 let.

V roce 1990 se stal kaplanem prezidenta Polské republiky a poté jedním z kaplanů vojenského ordinariátu, kde Boha volal k vojákům. Mimo jiné sloužil v posádkovém kostelu v Gdaňsku Wrzeszczu a v katedrální bazilice. Byl členem katedrální kapitule a od roku 2009 čestným prelátem. Jsem si jist, že Kristus našeho bratra přivítá těmito slovy: "Dobrá práce, můj dobrý a oddaný služebníku.

Vstup do radosti svého Pána." Jakým byl knězem, takovým byl člověkem. Dobrým, skromným a tichým. Tak si ho pamatujme v našich srdcích, vzpomínkách a modlitbách. Právě jsem se dočetl, že Głódź bude sloužit jeho mši. Głódź o tom všem věděl. Protože když jsme byli...

Kdy to ohlásili? Na začátku prosince. Věděl o tom, viděl tu nahrávku. Moc dobře o tom věděl. Ukázal jsem jim tu nahrávku. No, nevím. Nijak nezareagoval. Jako by se nic nestalo. Když se takhle zachovali ke mně, jak se zachovali k těm dalším případům? Všechno zamlčí a ututlají jako vždycky. Co ti po křtu, po zpovědi? Ty někdo počítá?

Jedině Pánbůh, kterému sloužil. On si to všechno spočítá. Lhůta na podání trestního oznámení je 30 let. Mám takových lidí dost. Další problém je, že pro případy 90 % mých klientů je už příliš pozdě. Právně nelze nic udělat.

Eventuálně je možné začít nějaké církevní řízení. Pokud to uděláte v tichosti, tak tomu knězi nic neudělají. Potřebujete udělat humbuk. VARŠAVA 14. BŘEZNA 2019 Zvykli jsme si na takové ideologické heslo, které říká: "Pedofilie v církvi". Tento slogan, docela dobře zvolený, měl jednak poukazovat na problém a oslabit autoritu církve a v důsledku toho zničit důvěru církevního shromáždění v hierarchii nebo všeobecnou důvěru v rámci církve.

Myslím si, že v církvi má každý něco na každého. Kdyby se jeden biskup rozhodl být jediným spravedlivým, něco by na něj měli.

Podívejte... Nepamatuji si situaci, kde by jeden biskup kritizoval druhého. V církevním systému, když jde o ochranu obětí, když jde o spravedlnost, nefunguje to. Proč si to myslíte? Protože... církev je jako instituce příliš propletená. Tím, že těch příběhů znám víc, můžu říct, že většina biskupů z naší episkopality nese vinu z přesouvání knězů z farnosti na farnost.

To je problém institucionalizované ochrany pachatelů. Kvůli rozhodnutí těchto biskupů některé děti, které jsou teď dospělé, mají zničené životy. Už nikdy nebudou v pohodě. Kdyby se to bylo nestalo, těm lidem z Bydhoště by nebylo ublíženo.

Kněz Paweł Kania mě při bohoslužbě postavil k oltáři. Bylo mi deset. Dalo by se říct, že už tehdy si mě všiml. Ale tehdy jsem byl šťastný. Splnil se mi sen. Tehdy jsem se konečně stal ministrantem. V září 2005 byl kněz Kania zadržen vratislavskou policií.

Ukázalo se, že nějaký kněz každému z chlapců nabídl 100 zlotých. Ten kněz byl zadržen. V jeho farnosti našli na jeho osobním počítači dětskou pornografii. Spoustu fotek s nezletilými chlapci. Zadrželi ho na 48 hodin. Pak jeho advokát požádal vratislavského arcibiskupa, aby se za něj osobně zaručil.

Arcibiskup Gołębiewski, který byl zrovna ve funkci, nejdřív souhlasil, ale pak si to rychle rozmyslel. Ale brzy poté byla vydána další záruka vysloužilým arcibiskupem Gulbinowiczem, který tuto osobní záruku vydal v písemné podobě. I když o tom věděli, rozhodli se ho poslat do bydhošťské diecéze. Rozhodli se schovat kněze, kterého probírali v médiích kvůli dětem, pedofilii a dětské pornografii.

Existuje soukromá korespondence. Souhlas vedení s tím, aby kněze přemístili na dobu neurčitou do jiné farnosti, jiné diecéze. Ubližovat dětem je tu otevřeně dovoleno. Začne na nové farnosti, bude vyučovat náboženství.

Když v roce 2006 přišel Paweł Kania do Bydhoště, obdržel od biskupa Jana Tyrawy vlastní kanonické poslání, aby učil náboženství a aby v Bydhošti učil na gymnáziu číslo 13. Zároveň si pod svá křídla bral ministranty na farnosti Boží Prozřetelnosti v Bydhošti. Otec Kania nás často brával do kina.

Velmi často mě během celého filmu hladil po stehně. S přestávkami, jemně. Každého, kdo vedle něj seděl, vzal za koleno a hladil po noze. Když vzal čtyři kluky do auta, dělal to samé. Hladil po stehně toho, kdo seděl vepředu. Moc se nám to nelíbilo. Bojovali jsme o místa vzadu. A když už mu rodiče věřili, když začal pracovat na dětech, začaly vyjížďky, některé delší, některé kratší.

Samozřejmě, že je rodiče schvalovali. Rodiče dítěti řeknou: "Běž, taková příležitost!" "Vždyť je to kněz!" V červenci 2009, asi týden po odstranění otce Kanii z Bydhoště a jeho přemístění do vratislavské diecéze, Kania přijel do Bydhoště a zavolal mé matce s prosbou, zda by mě mohl vzít na víkend k jezeru.

Samozřejmě, že matka souhlasila. Vždycky souhlasila s čímkoliv, o co ji požádal. Ale byl zpátky ve vratislavské diecézi? Údajně tam byl od roku 2009. Vykonával kněžskou službu. Spali jsme v přívěsu. Byla tam jen jedna postel. A strašné noci.

Knězovy ruce pod mou košilí, v mých kalhotách. Kania udělal další krok. Dotkl se mého penisu. Jen na chvilku. Rychle se stáhl zpět. Předstíral jsem, že spím. Jak můžete oddělovat fakt, že ten samý kněz, který měl před půl hodinou svou ruku v kalhotách dítěte, teď podává eucharistii? A slouží mši svatou?

Že ten kněz a jeho nadřízení něco takového dopustí? Podle mě na to mají povinnost odpovědět. Opravdu nutně. Protože je to jejich vina. - Kdo ponese odpovědnost? - Biskupové. Jejich chování a nečinnost je jejich provinění a vyplývají z toho právní důsledky i pro mého klienta. Jejich provinění je základem žaloby, kterou podávám jménem svého klienta, kterou žaluji jen dvě církevní instituce: Arcibiskupství ve Vratislavi a biskupství v Bydhošti.

Co mě na tom případu nejvíce rozčiluje, že Arekovi vyhrožoval, že pokud nebude souhlasit se společnými vyjížďkami, při kterých ho znásilňoval, že zneužije i jeho mladšího bratra. Vyhrožoval mi: "Nikomu to neříkej, jinak řeknu všechno tvým rodičům.

Pokud se mnou nepojedeš, vezmu si tvého bratra." Michalovi bylo tehdy 11 let. Kněz zavolal mé matce, že narazil na skvělý výlet na Kanárské ostrovy. Že jde o výhodnou nabídku. Rodiče byli u vytržení. Snažil jsem se zachránit bratra. V hotelu byla jedna manželská postel. Řekl jsem knězi, že s tím nesouhlasím. Že s ním nebudu spát.

Že je s tím konec. To bylo asi poprvé, co jsem se mu postavil. Našel jiný pokoj, se dvěma postelemi. Ale noc? To byla noční můra. Bránil jsem se. Snažil jsem se ho odstrčit, ale byl silnější. Lehl si na mě a vzal si můj penis do pusy. Mému odporu se jenom smál.

Smál se mé bezradnosti. Už mě neznásilňoval jenom v noci. Občas také po návratu z pláže. Odpoledne, ráno. Mnohokrát. Celých sedm dní. Dohánělo mě to k šílenství. Otec Paweł K. je pořád kněz. V tuhle chvíli si odpykává sedmiletý trest ve vězení.

Počkejte. Kněz odsouzený za pedofilii je stále knězem? Papež František jasně řekl, že pokud je kvůli některému z biskupů pedofilní kněz přeložen mezi různými farnostmi či diecézemi, pak by měl biskup rezignovat. Pokud biskupové z Vratislavi a Bydhoště zapříčinili tuhle situaci, tak mělo ke změnám na jejich pozicích dojít už dávno.

Došlo k nim? Ne. Církev se tu má dobře. Polští biskupové se ve skutečnosti chovají jako zámožní princové. Neodstupují. Popírají fakta. I přesto, že víme, že biskup vědomě kryje pedofila, oficiálně tvrdí: "Tak to není, máme tu nulovou toleranci. Říkáme to všem. Papež František má pravdu." A tak dále. Budeme vám opravdu vděční, pokud se při výkonu...

služeb společnosti stanete hlasem obětí, které žádají spravedlnost a které chtějí, aby se náš dnešní svět stal světem lidštějším. Samozřejmě uslyšíme spoustu prohlášení a prázdných slov: "Jak je to možné?

V Polsku je zjevná nulová tolerance. V Polsku nejsou žádné případy pedofilie. To je problém prohnilého Západu. Tam jsou lidi zkažení." Zatímco tady je každý světec. Všichni máme své slabé stránky, jak říká biskup Gądecki, ale musíme si uvědomit, že prvotní hřích se dotýká všech. Z teologického hlediska můžeme říci, že jde o činy zla, o prvotní hřích, chyby, které si s sebou lidstvo nese.

Že všichni si v sobě neseme sklony ke konání dobra i zla. Můžeme to tedy připisovat sklonům ke konání zla, které dřímou v každém z nás. Smiluj se nad námi a nad celým světem. Pro jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu.

Víte, že otec Adam má zakázáno sloužit mše? Ve veřejných kaplích. Tohle je moje soukromá kaple. - Sem chodí naši přátelé... - Kdo ho poslal? - Dekret biskupa. - Ano? Tohle místo je izolované. Nepořádají se tu žádné mše. - Ale kdokoliv sem může přijít.

- To jsou jen naši přátelé. Otec Adam čelí velmi vážným obviněním, a přesto může sloužit mše. A co víc, zpovídá lidi. Viděli jsme to. - Ano, je to tak. - A je v kontaktu s dětmi. - Myslíte si, že je to v pořádku? - Tohle je můj soukromý dům. Kdybych měl děti... Moji sourozenci sem chodí se svými dětmi. Nikdy neschovávám děti před otcem Adamem. Upřímně řečeno bych je radši schoval před vámi.

Nemám strach, že by Adam kazil lidi. - Biskup ho tu ukryl. - Přesně tak. Proč? - Skoro jako... - Takové jsou církevní postupy. Víte, o čem mluvím? To kurva vážně chcete strávit celou neděli naháněním Adama? Odejděte, člověče. A když ho biskup poslal sem k vám jako trest... - Ano, ke mně.

- Opravdu si myslíte, že je nejlepší nápad, aby někdo těhotný... Všichni tu Adama známe. Jsou to vězeňští dozorci. Všichni se tu známe. Ale vážně si myslíte, že je dobrý nápad, aby sloužil mše, zpovídal lidi a uděloval svátosti? Přijímání a další? Jistě. Tady soukromě u mě doma. Takže je to v pořádku? - U sebe doma o tom rozhoduju já.

- Dobře, jen se ptám. - Dobře. - Kurva. Vy musíte mít církev opravdu nerad. Církev musí být opravdu důrazná při trestání a boji se zlem. Všichni jsme lidé. Každý můžeme selhat. Zapamatujte si jednu věc. Zločin je strašná věc. O vězení něco vím. Někdo, kdo...

Zlo dělají lidé, já nebo kdokoliv z nás. Pamatujte, že jde o zlo. A my zločiny nebagatelizujeme. Během tvorby tohoto filmu vidíte, jaký je odpor lidí z daných vesnic a městeček. Nejde jen o podivný jev spojený s Vatikánem a Janem Pavlem II. - Mohl to naopak posílit?

- Jde o takový zvláštní jev, že rodina nevěří tomu, že by jejich strýček mohl být pedofil. Cože, takový milý strýček? Vždycky nám nosil sladkosti. Nebo bratr. Jak by bratr mohl být takový mizera, že by sexuálně zneužíval vlastní sestru? Myslím, že je to... Tahle dvojí morálka nebo pokrytectví se netýkají jen církve. Další otázka.

Dobrý den, Bartosz Filipowicz, Fakty TVN. Chtěl bych se zeptat: Víme o 382 duchovních, kteří se těchto činů dopustili. Jaký je skutečný počet obětí, o kterých víte, a kolik jich odhadujete celkem? Děkuji. Víte... Požadovaná data o obětech jsou tady podrobně rozepsána. V diecézích je celkový počet 345.

V klášterech 280. Můžu říct, že to jsou všechny oběti? Nemohu, protože to nevím, že? Toto jsou případy, které byly nahlášeny biskupovi nebo výše postavenému duchovnímu. Kancelář kláštera v Lichni. Dobrý den, sháním kontakt na otce Eugeniusza M. Dovolal jsem se správně?

Ano, dovolal, ale otec M. je na rehabilitaci v Lodži. - V Lodži? - Otec M. teď v Lichni není. A kdy se z Lodže vrátí? Těžko říct. Ještě má mít rehabilitaci v příštím týdnu, od úterka. - Dokdy, to říct nedokážu. - Rozumím, děkuji za informace. - Není zač.

- Na slyšenou. Kancelář kláštera. Dobrý den, dovolal jsem se do kanceláře kláštera? Ano, dobrý den. Sháním kontakt na otce Eugeniusza M. Otec Eugeniusz tu není. Odešel. Můj příběh je zvláštní. Mísí se s mými vybledlými vzpomínkami. Je zvláštní, téměř nemožný.

Strašný, tak jako každý podobný příběh. Od té doby uběhlo už spoustu let. Kdybych je měl spočítat, bylo by to téměř 40 let. Byl to tehdy jiný svět. Jiná realita. Nějakou dobu potom, co bylo vyhlášeno stanné právo. Církev tehdy byla někdo. Vážená instituce. Bašta svobody. Velcí kněží tehdy byli hrdinové, osobnosti, bojovníci za svobodu.

Nevzpomínám si, kdy se na scéně objevil správce licheňské svatyně. Posílal lidem dopisy a vyprávěl příběhy o místě zjevení Matky Boží, o tom, že budují velkou svatyni Panny Marie Sedmibolestné. Jak to tehdy znělo. Jaký účinek ty dopisy měly. Další velký hrdina. Jako dítě jsem četl jeho dopis. Hodně citlivé dítě.

Tak bych se po letech popsal. Ten muž, jehož jméno se mi těžko říká, prosil o peníze na výstavbu. A tak jsem vzal své peníze z prasátka a poslal je. Potom přišel osobní dopis s velkým poděkováním a pozváním do Lichně. Šel jsem tam s mámou a na ranní mši se stalo něco zvláštního. Mše byla u polního oltáře. Na konci jsem slyšel slova: "Mezi námi je mladý člověk, který daroval své peníze pro Matku Boží."

Šok! Tak úžasná osoba o mně mluví od oltáře. MLUVČÍ SVATYNĚ VE STARÉ LICHNI U telefonu otec Adam. - Dobrý den, Tomasz Sekielski. - Dobrý den. Dovolal jsem se otci Adamovi Stankiewiczovi? Ano, to jsem já. Jak vám mohu pomoci? Mám schůzku.

Volám ohledně otce Eugeniusze M. Chtěl bych se zeptat na obvinění, kterým čelí v souvislosti se zneužíváním nezletilých. V této věci se, prosím, obraťte na tajemníka provincie. - Dobře? - No, ale žije u vás? Obraťte se, prosím, na tajemníka provincie. Dobře? - Otče, můžete... - Děkuji. Byl jsem pozván, abych pomohl s rozšířením víry.

Znovu jsem se vrátil do Lichně. Sám. Měl jsem nadepisovat obálky a lepit známky. Nepamatuji si, jak se to stalo... Vybavuji si jen strmé dřevěné schodiště vedoucí do patra. Dveře a pokoj. Na pravé straně byly dveře do druhé místnosti. A na levé straně byly další.

To si pamatuji přesně. V tom prvním pokoji byl na pravé straně velký stůl podél zdi. Na levé byla postel. Byl jsem pozván na večer. Nebyl to jen jeden večer. Kolik jich bylo celkem? To už si nevzpomínám. Stál u stolu a mluvil o tom, že ovládá bioenergetiku. Roztáhl ruce a přitiskl je na své nahé tělo. Pak si lehl do postele.

Jestli je něco noční můrou, tak právě tohle. Jestli existuje peklo, pak je to tohle. U telefonu otec Kiniewicz. Volám ohledně otce Eugeniusze M. Vím, že byl před několika lety obviněn ze sexuálního vykořisťování nezletilých, a to minimálně jedné osoby. Rád bych se dozvěděl, jak tento proces skončil, protože z mně dostupných informací vyplývá, že byl uznán vinným.

Můžete to potvrdit? Pane, můžu vám říct pouze to, že všechny zákonné dokumenty byly předány Svatému stolci. A jak kongregace, tak i kněz M. se podřídili v této věci rozhodnutí Svatého stolce. A jaké bylo rozhodnutí Svatého stolce? Nejsem oprávněn sdělovat detaily.

Několikrát mě zamkl a otevřel dveře nalevo. Nebylo tam žádné okno. Jen postel. Zamykal tam přes noc. Ráno se vrátil z kostela, kde sloužil mši, a pustil mě ven. Svůj příběh vyprávím po mnoha letech. Neudělal bych to, nebýt papeže Františka. Všechno jsem popsal nadřízeným toho muže.

Provinciál byl během našeho rozhovoru velmi laskavý. Případ šel do Vatikánu a tento muž byl údajně vyloučen a byl mu zakázán kontakt s lidmi. Nevím, jak to je. Vím, že jeho pomník s Janem Pavlem II. je pořád v Lichni. Proč je tento příběh zvláštní? Dnes jsem knězem. Už spou

Komentáře (41)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

hnus cirkev nekomunikuje jen obeti

10

Odpovědět

Jestli si myslite, ze se v tomto filmu jedna o pomoc obetem, tak jste naivni. Vcera novinari v polsku odhalili za kolik p. Sekielski prodava tricka s logem filmu https://wpolityce.pl/polityka/448886-internauci-oburzeni-koszulkami-sekielskiego-komentarze , a kolik penez chtel sef fundace: Nie lekajcie sie od obeti za pomoc.. https://www.deon.pl/wiadomosci/polska/art,31043,marek-lisinski-szef-fundacji-nie-lekajcie-sie-oskarzony-o-wyludzenie-pieniedzy-od-ofiary-ksiedza.html Na pedofilii se da hezky vydelat. Ale o tom se od p. Rozka nedozvite nic. Jinak vsichni ti cernopr...z toho filmu, to byvali Stb a kazdy mel sve kryci jmeno. Vytahli to pred volbama kvuli vlade co byvalym Stbakom pred rokem vzala duchody. Tak se msti.

113

Odpovědět

Rád bych to uvedl na pravou míru. Sekielsky na těch pár tričkách nenapakoval. Fakta jsou taková: tričko stálo 35zl (asi 200 Kč), nebylo prodáváno v obchodech, ale jen v limitovaném čase dvou týdnů na předobjednávku přes internet (čili PR). Sekielsky prohlásil, že případný zisk připadne distribuční společnosti (poštovné, balné).
Šéf fundace Lisiński požádal o půjčku (!) 30 tis. zl. jednu z obětí, která vysoudila na odškodném milion zl. Důvodem měla být jeho údajná vážná nemoc. Ona mu půjčila 20 tis + 10 tis mu darovala. Dále chtěl nějakou částku od tvůrců filmu a od fundace samotné. Média to rozmázla a Lisiński odstoupil z funkce.
Jiný je případ advokáta (kterého oběti poskytla fundace) - vyhrál a oběť získala zmíněný milion (6 mil. Kč) + doživotní rentu. Podle smlouvy připadlo advokátovi 30% částky (tedy 2 mil. Kč). Mně to sice přijde taky nechutné, ale takhle to holt ve světě advokacie chodí (a nejen v Polsku, že) :-/

60

Odpovědět

Odpovědět

Tak zle bych to neviděl ;)

00

Odpovědět

Teď jsem to zkouknul a je to takový neuvěřitelně brutální nekorektní mazec, že jsem si to (a to jsem věřící) musel pustit ještě jednou. Nejvtipnější bylo, že Louis C.K. mi nic neříkalo, takže jsem čekal podobně vážný dokument jako "Jen to nikomu neříkej" a taky to tak ze začátku vypadalo... ve chvíli, kdy mě to docvaklo, mě to naprosto dostalo.
Takže dík za tip

10

Odpovědět


Odpovědět

A mohl byste nám říct nějakou veselou příhodu z natáčení?

10

Odpovědět

Jsem tak hrdý, že Česká republika je nejvíce ateistickou zemí minimálně v Evropě. Všechny církve a víry stojí za prd. Všichni bohové dělají a nechají dopouštět na Zemi stejnej bordel a zvěrstvo jaký denně vydíme ve zprávách. Teď ještě platíme církvi za majetek, kterej postavila od darů obyčejných lidí, o majetek který kdyby nebylo státu, tak nikdy neudrží v provozuschopném stavu. N****t!

912

Odpovědět

Lol, stát ten majetek, který dost často jen katastrofálním stavu, nechává chátrat a právě církev se o něj dost často zvládne starat mnohem lépe.

85

Odpovědět

+Loltiež by sa mi staralo o barák lepšie ak by som nemusel odvádzať dane a peniaze mi padali z ruky do papule :)

44

Odpovědět

Prej dílo ďábla!! A k tomu bere jako svůj trest to, že se vyzpovídal a odříkal pár mší. Zavřít ho až z černá a církev by jej měla okamžitě odsvětit.

93

Odpovědět

Všichni pořád tvrdí, že jsou knězi pedofily kvůli celibátu. Ale tak to není. Pedofilové si schválně vybírají povolání kněze aby měli své oběti přímo pod nosem... Snadno dostupné, zbožně vzhlížející, mají nad nimi moc.

157

Odpovědět

Doporučuji nejdříve shlédnout film než začnete komentovat, ať nejste za blba. Ti sexuální predátoři ve většině případů nejsou pedofilové.

122

Odpovědět

Tak nevím... Znám čtyři pedofily a kněz z nich není nikdo...

04

Odpovědět

"pedofily kvůli celibátu. VERSUS Pedofilové si schválně vybírají povolání kněze". Obojí je pravdou.

40

Odpovědět

Už mě irituje ta záměna pojmů "pedofilie" a "zneužívání dětí".
Pedofil v drtivé míře děti nezneužije. A lidé, co zneužívají děti jsou často rodinní příslušníci, nikoliv pedofilové.
Pedofilie je pouze sexuální preference, nikoliv trestný nebo jakýkoliv jiný čin.

332

Odpovědět

Že by potrefená husa?

133

Odpovědět

+Leonard NimoyŽe je někdo pedofil, to neznamená že někdy zneuzije dítě. Dokonce i sexuolog doktor Weiss který se podílí v takových případech pripadech na soudních posudcich, prohlásil že 90%zneužití neprovedou pedofilové.

60

Odpovědět

Stejně jako existuje vrozená homosexualita a pak homosexuální chování.
Homosexuálně se někdy chovají i rození heterosexuálové, a to z nedostatku heterosexuální příležitosti - vězení, kláštery... pedofilní chování čili zneužívání dětí se pak objevuje na farách - ministranti, dětské tábory, internáty, vzdělávací ústavy apod. Prostě sexualita obecně je silnější než všichni bohové dohromady.

80

Odpovědět

Díky za překlad důležitého filmu. Mám jen jednu malou připomínku a návrh na korekturu. Opakovaně je zde výraz "dom zakonny" výrazem "náboženský dům", zatímco správně by mělo být "řeholní dům", případně "klášter".

20

Odpovědět

Děkujeme za postřeh, opraveno :-)

20

Odpovědět

Odpovědět

louis c.k. sam obtazoval zeny ty magor

314

Odpovědět

Takhle to dopadá, když se církev odkloní od prvotních idejí a vymýšlí své vlastní, ekonomicky motivované, předpisy. V prvotním křesťanském učení, tak jak ho známe z Bible, není o celibátu žádná zmínka (maximálně lehká zmínka apoštola Pavla o výhodách svobodného stavu).Člověk je v Bibli jasně popsán jako tvor se sexuálními potřebami. Muž vždy patřil k ženě a žena k muži. Ti dva jsou jedním tělem, jak říkal sám Ježíš. Katolická církev je jednou z mnoha ukázek lidského selhání a odklonu od prvotní křesťanské víry. Je smutné, že dnes spousta lidí nemá k jakémukoliv náboženství důvěru. Na druhou stranu se těmto lidem často nelze divit.

241

Odpovědět

A četla jste Pavlovy listy, který přímo k celibátu nabádá? Respektive ho doporučuje? Mimochodem i Ježíš, kvůli kterému opustili učedníci vše co měli? :)
Ono otázka celibátu není úplně jednoznačná. A kdo jde za Bohem, měl by podle Pavla být sám. Kdo to nezvládne, neměl by zase být katolickým knězem.
Každý člověk má volbu. Ale někdo, kdo se má starat o lidi v míře, jak to zavedla katolická cárkev, by se neměl zatěžovat starostmi a povinnostmi, jako je rodina. Ale samozřejmě, je to na každém a není to pro každého. ;)

38

Odpovědět

+MikeVe skutečnosti se to církvi nelíbilo, poněvadž majetek by po knězově smrti mohl přijít manželce nebo dětem, tudíž mimo její dosah, a proto ten celibát zavedla natvrdo a oficiálně, ne jen jako takové hezké "doporučení". Aby penízky zůstávaly hezky v církvi. Chudá církev totiž není mocná církev.
Ale jinak pěknej argument.

73

Odpovědět

+blufA rádove sestry,nevesty Ježišove sa nevydávaju,lebo žiadny manžel by im nedovolil chodiť makať zadarmo na faru,a cirkev platiť veľlmi nechce...

11

Odpovědět

Výborný názor

01

Odpovědět

Heeezky 2 hodiny. To čumím

181

Odpovědět

Díky, však to taky dalo zabrat ;-)

210

Odpovědět

+XardassBy mě zajímalo, jaký blázen to vymyslel :D

35

Odpovědět

+Roman1211Sis přišel přihřát polívčičku, co? :-D

40

Odpovědět

+XardassMyslím, že dokumenty v podobnej metráži a spravodajsky orientované by boli veľmi príjemným oživením. Hlavne hromada dokumentov ,ktoré je možné sledovať len na festivaloch a my sa k ním nedopracujeme. Díky.

142

Odpovědět

Tak na tohle video se nemůžu podívat, to bych byl akorát zas nasranej...

33

Odpovědět

Chudák kněz... Je mi ho líto.

610

Odpovědět

Aj mne. Vybral si cestu, ktorá ho dovliekla do pekla. Mám dojem že keby nebol kňaz tak ani nie je pedofil. Cirkev si za to môže sama. Keby zrušili celibát, tak chlapi netrpia a nevyvolávalo by to takéto deviácie.. a hlavne by deti neboli zneužívané. Kňaz je obeťou ako to dievča aj keď to znie divne. A chce sa mi z toho čo robil zvracať.

513

Odpovědět

+Tlustej prdMyslím, že odpověď není tak jednoduchá. Roli v tom bude hrát mnohem více faktorů. Na tomto základu se nedá odsoudit celá církev a taktéž celibát. Církev selhává jinde, jak je znázorněno v dokumentu, avšak není hlavním iniciátorem pro člověka s touto poruchou, i když svou vinu nepochybně také z části nese.

Souhlasím, že kněz je obětí své nemoci a bohužel s tím souvisí i ono zneužívání nezletilých. Myslím, že by se na tento problém mělo nahlížet v jiném úhlu než tak, že „Otec je úchyl“. Jsou to nemocní lidé a problém se musí řešit odborně, namísto „honů na kněze“ a očerňování církve.

67

Odpovědět

+BorgNeviem či nemocný. To máš ako vo väzení. Pokiaľ chlap nemá ženu urobí si ju z iného chlapa. Slabšieho a podajného. Nemusí byť nevyhnutne homosexuál, ako v tomto prípade kňaz nemusí byť nevyhnutne pedofil. Jednoducho sexualita ho nepustí a využije to čo má poruke.

43

Odpovědět

+Tlustej prdNejsem odborník, ale zdá se mi nelogické, aby dospělého muže, sexuálně přitahovaly malé děti (tělesně nevyvinuté) jen proto, že nemá uspokojenou sexuální potřebu. Spíš si myslím, že zdraví člověk využije pornografie či nějakých služeb než zneužití dítěte. Je to i logičtější, jelikož mu za to nehrozí vězení a hlavně zdravého člověka děti nepřitahují. Kněz má na rozdíl od vězňů na výběr.

20
Další