Malá letadla vs. velká letadla

V posledních 10 letech jste
jistě určitě slyšeli o dvou letadlech. Airbus A380 a Boing 787 Dreamliner. Tato dvě letadla
se často objevovala ve zprávách, protože jsou velmi inovativní. A380 je největší osobní letadlo v dějinách, zatímco Dreamliner je jedno z nejefektivnějších
a klade důraz na pohodlí cestujících. Ale za novinovými články
se skrývá hlubší příběh o ekonomice, inovacích
a fungování leteckého průmyslu.

Věřte tomu nebo ne,
práce na Airbusu A380 započala v roce 1988. Létalo čím dál více lidí,
a letiště se nezvětšovala. Airbus viděl úspěch Boingu 747
a chtěl se mu vyrovnat větším letadlem. Nejdřív Airbus chtěl
vytvořit široké letadlo tím, že by umístil
dva trupy A340 vedle sebe. Později to nahradili nynějším designem,
dvěma patry nad sebou. A380 by teoreticky mohla nést až 868 lidí, kdyby celá byla
zařízena ekonomickou třídou.

Ale v praxi v něm najdete 615 sedadel. To je dvakrát více než u 787. Airbus se zaměřil
na vysokokapacitní letadla, protože věřil v uzlový model letectví. V tomto modelu
se cestující z malých letišť, řekněme z Hartfordu v Connecticutu, musí do vzdálených destinací,
jako je Londýn, přepravovat přes uzel. Cestující se krátkým letem dostanou
do New Yorku, Atlanty nebo Chicaga, kde přestoupí na transatlantický let.

Pro cestující to není pohodlné. Při téměř všech cestách z Hartfordu do Londýna musí cestující letět dál od cílové destinace,
aby nastoupili na svůj let. Pro aerolinky je to výhodné. Pro zjednodušení řekněme,
že v USA je jen šest letišť. New York, Boston, D.C, Los Angeles,
San Francisco a Seattle. Pokud byste vypravovali let
z každé destinace do všech ostatních, museli byste obsluhovat 16 tras.

Pokud budete mít jeden uzel na každém
pobřeží, například New York a LA, musíte spravovat pouze jednu trasu
z každého druhotného letiště do uzlu, a jednu trasu mezi uzly,
což je celkem pět. Je očividné, že po této trase
bude velká poptávka. Aerolinky na tuto trasu umístí
velké letadlo, jako třeba A380. Už od uvedení na trh byla
A380 umisťována na vytížené trasy. Druhá nejvytíženější trasa
na světě z Dubaje do Londýna je obsluhována osmi A380 denně.

Navíc na trase létá
dalších pět menších letadel. Dreamliner má zcela jiný účel. Je to průměrně velké letadlo. V běžné konfiguraci
uveze kolem 220 pasažérů. Jeho kompozitní materiál
z něj dělá lehké a úsporné letadlo. Tím se snižují náklady na provoz. Na konci 90.

let Boeing zpozoroval,
že prodej obřích 747 a 767 klesá. Začal zvažovat, co nového vytvořit. Původně plánovali vytvořit
letadlo Sonic Cruiser. Bylo by stejně efektivní jako běžné letadlo,
ale létalo by o 15 % vyšší rychlostí, těsně pod zvukovou bariérou. Aerolinky byly nadšeny, ale po útocích 11. září
a po zvýšení cen pohonných hmot začaly preferovat
efektivitu na úkor rychlostí. 787 je splněným slibem.

Letadlo spotřebuje 2,26 litru
paliva na 100 km a sedadlo. A380 spotřebují 3,16 litru
na 100 km a sedadlo. Dreamliner má obrovský dolet až 12 800 km. Navíc je na takovouto vzdálenost efektivní. Boeing vytvořil relativně malé letadlo, protože věřil v úplně jiný model letectví. V model z bodu do bodu. Pokud by se tedy chtěl pasažér
dostat z Hartfordu do Londýna, aerolinky by provozovaly přímý let
mezi Hardfordem a Londýnem.

Poptávka by byla nižší,
ale stále by tu byla. V minulosti by na tuto trasu musely aerolinky
nasadit letadlo větší, než jaká byla poptávka, protože menší letadla
by takovouto vzdálenost neuletěla. Proto se aerolinky
uchylovaly k uzlovému modelu, aby poptávku koncentrovaly na určité linky, kde mohly naplnit
velká letadla s dlouhým doletem. S letadly, jako je Dreamliner, mohou obsluhovat dlouhé lety
s nižší poptávkou, a přesto zůstat efektivní.

Uzlový model byl v minulosti populární, protože aerolinky si myslely,
že je levnější provozovat méně větších letů. Je to jednoduchá matematika. Spojit více věcí do jedné je levnější,
než dělat mnoho věcí zvlášť. Je to ekonomika počtu. Až na to, že takto to
v leteckém průmyslu nefunguje. Pro větší letadla potřebujete více
pozemního personálu, palubního personálu, více pracovníků u odbavení,
více paliva a téměř všeho ostatního.

Stejné zůstávají pouze náklady na piloty, méně zaplatíte za brány
a vzletové poplatky. Když máte víc letů
z velkých a drahých letišť, zaplatíte více peněz. Letiště jako
Hartford v Connecticutu jsou levná. Pracovníci jsou levní,
vzletové taxy jsou nízké, vše je levnější
než na JFK nebo v Newarku.

Létá odsud méně letů. Nejen to, ale přímý let stojí mnohem méně, protože aerolinky platí letové taxy, o kterých jsem mluvil
ve videu Proč je létání tak drahé, jen jednou, ne dvakrát. Aerolinky United využily svůj uzel
v Newarku k revoluci v létání. Newark je letiště vhodné pro menší letadla. Aerolinky United využily možnost provozovat přímé linky
s menšími městy na Britských ostrovech.

Využívaly menší letadla
na hranici jejich doletu. United využívaly Boeing 757 k dosažení menších měst
jako Shannon v Irsku, Belfast v Severním Irsku,
Glasgow a Edinburgh ve Skotsku, a Manchester, Newcastle
a Birmingham v Anglii. Lety United z Newarku jsou často jediné,
které přes Atlantik do těchto destinací létají. United může provozovat tyto trasy, protože východní
pobřeží USA a Britské ostrovy jsou dostatečně blízko,
aby tam i menší letadlo dolétlo.

S 787 jsou aerolinky schopny provozovat
ještě delší lety mezi menšími destinacemi. Tyto trasy jsou nazývány
jako "dlouhé a nízké". Dlouhá vzdálenost, ale nízká poptávka. Jsou to trasy z Tokia do Seattlu,
z Londýna do Čennaí v Indii, z Wuchanu v Číně do San Francisca,
z Pekingu do Bostonu, z Nairobi v Keni do Paříže,
ze Santiaga de Chile do Madridu, z Varšavy do Pekingu,
z Dauhá do Edinburghu a tak dále.

Úspornost těchto letadel umožnila
vznik nového druhu aerolinek. Nízkonákladové zaoceánské lety. Hlavní tři hráči v této kategorii
jsou JetStar z Austrálie, Scoot se sídlem v Singapuru, a Norwegian Airlines,
se sídlem ve Skandinávii a Londýně. Nízkonákladové společnosti
už dříve obsluhovaly krátké trasy. Ale teprve nyní máme k dispozici
efektivní letadla s dlouhým doletem. Tyto tři společnosti
snižují provozní náklady, takže mohou nabídnout
mnohem nižší ceny letenek.

Využívají princip fungování
nízkonákladových společností, které jsem nastínil ve videu
Jak fungují nízkonákladové aerolinky. Ještě lepší bude
připravovaný Boeing 737 Max. Toto letadlo je přepracovanou
verzí existující 737. Bude mít větší kapacitu,
větší dolet a vyšší úsporu paliva. Takže se můžeme dočkat tras
s velmi nízkou poptávkou, jako z Manchesteru do Clevelandu,
z Lyonu do New Yorku, nebo z Belfastu do D.C.

Norwegian Airlines už odhalily plány,
že s Boeing 737 Max otevřou pomocný transatlantický
uzel v relativně malém Edinburghu. A380 byl zklamáním. Airbus už roky nedostal novou objednávku. Nyní oznámili, že výrobu
omezí na 12 strojů ročně. Zatímco 787 má v současnosti
1 200 objednaných strojů. Létají z bodu do bodu
bylo pro zákazníky vždy pohodlnější.

Ale s novými vymoženostmi
je výhodnější i pro aerolinky. Je jasné, že létání z bodu do bodu
je budoucností letectví. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz