Otázky pro Darrena Aronofského

Otázky pro Darrena Aronofského. Jsem Gilbert Cruz a jsem
tu s režisérem snímků jako Wrestler, Requiem za sen, Pí
a letošního filmu Černá labuť. - Díky, že jste tu.
- Díky za pozvání. První otázka je od Elise Cordo
z Duluthu v Minnesotě. Co vás tak lákalo
na světě baletu? Vždy je zajímavé prozkoumat
neznámý svět. Balet je obklopen záhadou.


Tušíte, jak vypadá, ale podobně jako u Wrestlera jsme
chtěli zvednout tu oponu u baletu. A hned v zákulisí vidíte, že ta lehkost,
kterou vidíte při sledování baletu, je ve skutečnosti plná bolesti,
krve, násilí, soupeření a potu. To vše nás zaujalo. Jaký průzkum světa baletu
jste podniknul? Hodně jsme ho zkoumali.
Bylo těžké do něho proniknout. Obvykle máte všechny dveře otevřené,
můžete jít kamkoliv a lidi jsou rádi, že o nich točíte.

Ale baletu to bylo fuk. Trvalo léta, než jsme si získali
jejich důvěrů a úctu. Záleželo jim na tom,
jak je vyobrazíme. Chvíli to trvalo a pak jsme pomalu
získali podporu slavných lidí z baletu a dveře se nám začaly otevírat
a mohli jsme řádně zkoumat. Natalie Portman je ve filmu obklopená
skutečnými lidmi od baletu. Zmínil jste se o náročnosti
natáčení kvůli rozpočtu. Byla by Černá labuť s větším
rozpočtem odlišná?

Výsledek se vždycky liší. S více penězi získáte víc času
a to vše změní. Vše se točí kolem toho, kolik toho
stihnete za den a kolik jich zbývá. Netuším, jak by vypadala.
Vždy to tak je. Na Pí jsme měli 60 000 dolarů, a tak
je černobílé a vypadá tak, jak vypadá. Každý film je omezen a tvořen tím,
kolik máte peněz. Další otázka je od Caleba Garcii
z Calabasasu v Kalifornii. Měl jste u Černé labuti i jiných
filmů v úmyslu, aby se diváci cítili nepříjemně, nervózně
a napjatě?

Rozhodně chci, aby cítili něco. Černou labuť lidé
vnímají různě. Potěšilo mě, že většina
lidí říká, že to byla zábava. A to jsem u mých filmů ještě neslyšel.
Možná proto je tak úspěšný tady v Americe.
Protože se bavili. Rozhodně mě inspirovala horská dráha
Cyclone v Coney Islandu, kde jsem vyrůstal. Je to nejlepší horská dráha na světě
a snažím se mít u filmů podobnou stavbu.

A tou je intenzivní
napjatá jízda. A jsem velmi rád,
pokud to tak lidé cítí. Kvůli kterým filmům jste
se stal režisérem? Je mnoho... Vyrůstal jsem v době
Spielberga a George Lucase, kdy byly filmy
něčím neuvěřitelným. Vždy se mi ale líbily artové filmy,
takže Spike Lee, Jim Jarmusch, evropští režiséři jako
Fellini, Kurosawa mě také velmi ovlivnili a ukázali mi,
čím vším může film být.

Protože jsem vyrůstal na běžných
hollywoodských filmech. Ale také tu byly filmy jako
Mechanický pomeranč, na který jsme chodili do kina
v Greenwich Village. Nebo Stop Making Sense. Takže tu bylo mnoho
různých vlivů. Díky jakému filmu jste si uvědomil,
že je za kamerou někdo, kdo o všem rozhoduje,
a že jím chcete být? Nejspíš Ona to musí mít
od Spika Leeho.

Jsem z Brooklynu a když jsem viděl,
že něco, co bylo velmi osobní, stejně funguje jaksi mezinárodně, tak mě napadlo, že i malý příběh
se dotkne lidí po celém světě. Ať už jste 7letá holčička v Íránu
nebo padesátník z Austrálie, lidský příběh je pro lidi. - Díky, Darrene, za zodpovězení
otázek našich čtenářů. - Díky. Díky, Time. Překlad: Ninjer
www.videacesky.cz