Otázky pro Darrena Aronofského

Otázky pro Darrena Aronofského. Jsem Gilbert Cruz a jsem tu s režisérem snímků jako Wrestler, Requiem za sen, Pí a letošního filmu Černá labuť. - Díky, že jste tu. - Díky za pozvání. První otázka je od Elise Cordo z Duluthu v Minnesotě. Co vás tak lákalo na světě baletu? Vždy je zajímavé prozkoumat neznámý svět. Balet je obklopen záhadou.

Tušíte, jak vypadá, ale podobně jako u Wrestlera jsme chtěli zvednout tu oponu u baletu. A hned v zákulisí vidíte, že ta lehkost, kterou vidíte při sledování baletu, je ve skutečnosti plná bolesti, krve, násilí, soupeření a potu. To vše nás zaujalo. Jaký průzkum světa baletu jste podniknul? Hodně jsme ho zkoumali. Bylo těžké do něho proniknout. Obvykle máte všechny dveře otevřené, můžete jít kamkoliv a lidi jsou rádi, že o nich točíte.

Ale baletu to bylo fuk. Trvalo léta, než jsme si získali jejich důvěrů a úctu. Záleželo jim na tom, jak je vyobrazíme. Chvíli to trvalo a pak jsme pomalu získali podporu slavných lidí z baletu a dveře se nám začaly otevírat a mohli jsme řádně zkoumat. Natalie Portman je ve filmu obklopená skutečnými lidmi od baletu. Zmínil jste se o náročnosti natáčení kvůli rozpočtu. Byla by Černá labuť s větším rozpočtem odlišná?

Výsledek se vždycky liší. S více penězi získáte víc času a to vše změní. Vše se točí kolem toho, kolik toho stihnete za den a kolik jich zbývá. Netuším, jak by vypadala. Vždy to tak je. Na Pí jsme měli 60 000 dolarů, a tak je černobílé a vypadá tak, jak vypadá. Každý film je omezen a tvořen tím, kolik máte peněz. Další otázka je od Caleba Garcii z Calabasasu v Kalifornii. Měl jste u Černé labuti i jiných filmů v úmyslu, aby se diváci cítili nepříjemně, nervózně a napjatě?

Rozhodně chci, aby cítili něco. Černou labuť lidé vnímají různě. Potěšilo mě, že většina lidí říká, že to byla zábava. A to jsem u mých filmů ještě neslyšel. Možná proto je tak úspěšný tady v Americe. Protože se bavili. Rozhodně mě inspirovala horská dráha Cyclone v Coney Islandu, kde jsem vyrůstal. Je to nejlepší horská dráha na světě a snažím se mít u filmů podobnou stavbu.

A tou je intenzivní napjatá jízda. A jsem velmi rád, pokud to tak lidé cítí. Kvůli kterým filmům jste se stal režisérem? Je mnoho... Vyrůstal jsem v době Spielberga a George Lucase, kdy byly filmy něčím neuvěřitelným. Vždy se mi ale líbily artové filmy, takže Spike Lee, Jim Jarmusch, evropští režiséři jako Fellini, Kurosawa mě také velmi ovlivnili a ukázali mi, čím vším může film být.

Protože jsem vyrůstal na běžných hollywoodských filmech. Ale také tu byly filmy jako Mechanický pomeranč, na který jsme chodili do kina v Greenwich Village. Nebo Stop Making Sense. Takže tu bylo mnoho různých vlivů. Díky jakému filmu jste si uvědomil, že je za kamerou někdo, kdo o všem rozhoduje, a že jím chcete být? Nejspíš Ona to musí mít od Spika Leeho.

Jsem z Brooklynu a když jsem viděl, že něco, co bylo velmi osobní, stejně funguje jaksi mezinárodně, tak mě napadlo, že i malý příběh se dotkne lidí po celém světě. Ať už jste 7letá holčička v Íránu nebo padesátník z Austrálie, lidský příběh je pro lidi. - Díky, Darrene, za zodpovězení otázek našich čtenářů. - Díky. Díky, Time. Překlad: Ninjer www.videacesky.cz