Kam mizí hvězdy?

Thumbnail play icon
89 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:33
Počet zobrazení:1 707

Proč je světlo podceňovaný polutant? Jak působí na naše zdraví a prožívání světa? A jak na naše okolí a přírodu? Proč je dobré se sebrat a vyrazit prožít noc někam daleko od měst?

Poznámky:
V České republice se nacházejí 3 oblasti tmavé oblohy (Manětínská, Jizerská a Beskydská), které slouží k ochraně noční oblohy, ochraně přírody a krajiny a k osvětovým účelům.
Podrobnou mapu světelného znečištění na území České republiky včetně vyznačených oblastí si lze prohlédnout ZDE.
V titulcích nepřeložená vzpomínková akce na 11. září se jmenuje Tribute in Light

Přepis titulků

Ahoj koumáci, tady Joe. Podobná obloha nám po většinu lidské historie značila konec dne. Využívali jsme sice oheň a jiné osvětlení, ale zkrátka nejsme přirození tvorové noci. To se však změnilo díky jednomu vynálezu, který nám dovolil být součástí noci jako nikdy v lidské historii, žárovce. Zkuste si představit moderní život bez umělého osvětlení.

Nemožné. Ale všechno toto světlo má svou stinnou stránku… 17. ledna 1994 zasáhlo Los Angeles silné zemětřesení a vyvolalo rozsáhlý výpadek proudu. Do nedaleké Griffithovy observatoře začali volat obyvatelé s tím, že obloha je nějaká podivná. Tito lidé viděli Mléčnou dráhu. Bez umělého světla noční oblohu nepoznávali – nevěděli, na co se dívají.

Dnes žije více než 80 % všech lidí – a v Americe a Evropě více než 99 % – pod světelně znečištěnou oblohou. Třetina lidstva nevidí Mléčnou dráhu. A místa jako Singapur jsou tak osvětlená, že se tam lidské oči nikdy zcela nepřizpůsobí tmě. Při samostudiu o světelném znečištění jsem se naučil nové slovo, skotopický.

To je typ zraku, který používáme při nízké úrovni světla. Fotopický zrak, jenž slouží při silném světle, umožňují tři typy očních čípků citlivých na barvy, zatímco noční skotopický zrak je umožněn očními tyčinkami, které skvěle vnímají jasnost objektů, ale nerozlišují barvy. O skotopickém zraku jsem ale nikdy předtím neslyšel, protože většina z nás jej pořádně nepoužívá. Noc nám ukradlo světlo.

V noci se stále setmí – pokud se nenacházíte v létě na pólech, tak slunce stále každý den zapadá. Ale není to pravá tma. Tak co je pak ta opravdová tma? Lámal jsem si hlavu s tím, jak to vysvětlit. Jak popsat nepřítomnost něčeho? Zjistil jsem, že není nutné popsat to, co chybí, ale radši to, co se tam celou dobu skrývalo.

Nejsem nejlepší astrofotograf, ale měl jsem to štěstí pořídit snímky v nejtmavších částech Severní Ameriky. Národním parku Big Bend, Grand Canyonu v Arizoně a zde v McDonaldově observatoři v západním Texasu. A právě tam jsem potkal někoho, kdo se snaží tmu zachránit. Jsem Bill Wren, odborný asistent ředitele na McDonaldově observatoři texaské univerzity.

Mojí prací je zajistit, aby obloha byla dost tmavá pro náš probíhající astronomický výzkum zde na observatoři. Místa, kde lze vidět přirozeně temnou hvězdnou oblohu, postupně ubývají – je jich méně a vzdalují se od sebe a od nás. Musíte z velkých měst cestovat ohromné vzdálenosti, abyste přirozeně temnou oblohu viděli. Amatérský astronom John Bortle přišel se stupnicí na měření jasnosti noční oblohy podle viditelných objektů.

Na zcela temné obloze – Bortlově stupni 1 – je 4 až 5 tisíc hvězd, jež jsou dostatečně jasné k pozorování pouhým okem z jakéhokoli místa na Zemi. Pomocí programu Stellarium vám mohu ukázat, jak to asi vypadá. V záplavě hvězd je těžké vůbec identifikovat souhvězdí. Ale většina Američanů žije na Bortlově stupni 5 nebo vyšším, což znamená, že nevidí 98 % hvězd na obloze.

Na veřejném pozorování hvězd neustále potkáváme lidi, kteří nikdy neviděli Mléčnou dráhu a jsou naprosto fascinováni. Krása noční oblohy je jedna věc, ale důvodů na její ochranu je o mnoho víc. U astronomie je to jednoduché – musíme vidět hvězdy na obloze, abychom mohli pokračovat ve výzkumech. Nabízí se ale další otázky o škodlivosti přílišného umělého osvětlení na naše zdraví.

Ovlivňuje totiž biorytmus všech živých bytostí na planetě. Je tu také otázka efektivnosti nákladů – ohledně toho, kolik světla zbytečně plýtváme do noční oblohy špatně navrženým a sestaveným osvětlením. Elektřina v hodnotě miliard dolarů je vyplýtvána do noční oblohy jen v USA. Osvětlili jsme ulice, parkoviště, budovy a každé obydlené místo – především z bezpečnostních důvodů.

Takže když slyšíme, že bychom měli po nocích méně svítit, vaše první reakce může být: „Ale to pak nebudeme v bezpečí, ne?“ Ale jakkoli je těžké tomu uvěřit, žádná studie nepotvrdila, že více světla znamená méně zločinu. Většina krádeží se odehrává za dne. I ty nejhorší zločiny jako sexuální napadení, které si obyčejně spojujeme s padouchy v temných uličkách, se mnohem častěji dějí uvnitř s někým, koho oběť zná.

A špatné osvětlení může navíc zapříčinit, že padouchy obtížněji spatříme. Více světla během noci má také špatný vliv na naše zdraví. Po stovky tisíc let se lidé vyvíjeli v souladu s rytmy dne a noci. Jako ostatní tvorové máme přirozené biologické hodiny – náš cirkadiánní rytmus, který se řídí cyklem světla a tmy. Ve tmě naše tělo produkuje hormon melatonin, který nám pomáhá spát, posiluje náš imunitní systém a pomáhá fungovat i dalším orgánům.

Světlo během noci, zejména to modré, tento proces narušuje. A LED osvětlení, přestože šetří elektřinu a peníze, většinou září hlavně v modré části spektra a prohlubuje tento problém. Noční práce byla některými skupinami klasifikována jako rizikový faktor pro vznik rakoviny. Tak zvažte, že toto na noc odložíte, a pokud se musíte dívat na obrazovku, použijte noční mód nebo aplikaci, která sníží množství vyzářeného modrého světla.

Čím více vědci toto studují, tím více se ukazuje, že jsme podcenili negativní dopady světla – že se jedná ve svém působení na lidi a na přírodu o skutečný polutant. Je nespočet organismů, které negativně ovlivňuje naše světelné znečištění, ať už jde o druhy nokturnální – aktivní za noci, nebo krepuskulární – aktivní za soumraku. Od světlušek, které nenajdou svého druha, po hovnivály, kteří se již nemohou orientovat dle Mléčné dráhy.

Od novorozených želviček, které se místo v moři ocitnou na silnici, po miliony ptáků zabitých kolizí s budovou. Každého 11. září se na Lower Manhattanu do noční oblohy rozsvítí 88 světel s výkonem 7 000 wattů jako vzpomínka na útoky z roku 2001. Je to jedno z nejsilnějších světelných zařízení, jež bylo sestrojeno. A přestože je zapnuto pouze jednu noc v roce, přivábí svým světlem přes milion ptáků a naruší jejich každoroční migraci.

Mnoho jich zahyne nárazem do budov. Tedy alespoň se tak dělo, dokud vědci nezačali spolupracovat s lidmi spravujícími tato světla. Pokud se nyní v těchto světlech napočítá více než tisíc ptáků, tak se vypnou na 20 minut. Na tomto radarovém snímku můžete vidět, jak se světla vypínají a dezorientované ptactvo se bezpečně vrací na své trasy.

Myslím, že toto je inspirativní příklad, jak mohou lidé a příroda koexistovat ve světě umělého osvětlení. Zastavení světelného znečištění neznamená zbavit se veškerého umělého světla. To je šílené. Světelným znečištěním není každé noční světlo, jen to, které svítí jinam, než má. Satelitní snímky temné strany naší planety vypadají takto, protože plýtváme světlem tak, že září vzhůru do vesmíru místo toho, aby nám jen svítilo na cestu tady dole.

Světelné znečištění je unikátní tím, že jej oproti ostatním můžeme odstranit ihned. U znečištěné vody a ovzduší trvá desítky let, než se podaří je vyčistit. Ale u noční oblohy je to snadné – stačí vypnout světla. Je to skutečně bázlivý pocit – stát pod Mléčnou dráhou, vidět hvězdy rozprostřené po noční obloze a uvědomit si trojrozměrnou hloubku při pohledu do prostoru naší galaxie.

Měřítka, která nás obklopují – ty neuvěřitelně velké dimenze vesmíru – jsou zkrátka ohromující. Věřím, že pozorování přirozeně temné oblohy dodá člověku ten správný kontext – vědomí, že se nacházím v obrovském vesmíru a jsem součástí věcí odehrávajících se v nepředstavitelném měřítku.

Někdy to člověku nahání husí kůži – uvědomit si, že pocházíme z tohoto vesmíru. Místo toho, aby nás do něj někdo musel vložit. Ale to už zde příliš filozofuji. Bill sice nechce filozofovat, ale myslím, že to krásně shrnuje, proč je tma pro naše životy stejně důležitá jako světlo.

Mnoho ze snímků temné oblohy, jenž jste viděli v tomto videu, jsou časosběry – pořízené dlouhou expozicí, která zobrazí více, než lze vidět pouhým okem. Chtěl jsem vám ale ukázat i to, co lze pouhým okem vidět pod onou temnou oblohou, kterou si může užít jen hrstka z nás. I když to není zrovna nejostřejší záběr, snad pro vás zachytí ten pocit. Přemýšlel jsem, jak vám nejlépe popsat, jaké to je – všechno tohle vidět. A je skutečně těžké přijít se slovy.

Je to něco, co zkrátka musíte vidět sami. A já doufám, že lidé stále mají možnost to vidět. Cítíte se malí a velcí zároveň. Cítíte se všemu vzdálení a přitom se vším spjatí. A jistě vím jen jediné – je to pro vás dobré. Zůstaňte zvědaví. Přeložil: voidbot www.videacesky.cz

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Každému odporúčam aspoň raz za život vyraziť za poriadnou tmou a hviezdami a čumeť na tú krásu celú noc.

42

Odpovědět

POZOR, neplést si se Starlinkem (Musk). 😒

03

Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK