Zpět na seznam3.5 (18 hodnocení)
jesterkaPublikováno: 8 let
Načítám přehrávač...
Proč nás na našich partnerech rozčilují maličkosti
5:31
5.7K zhlédnutí
Někdy nás naprosto iracionálně rozčílí drobnosti, které ve vztahu nakonec vůbec nejsou důležité. Kanál Škola života nabízí vysvětlení toho, co se může v takových chvílích dít v naší hlavě.
Partneři, kteří jsou spolu už nějakou dobu,
mají skoro vždy sklony rozčilovat se kvůli věcem, které jsou
na první pohled absurdně nepodstatné. Jinak celkem rozumná osoba
se možná přizná k různým prudkým výbuchům kvůli nedůležitým návykům jejího partnera a ke sklonu rychle ztratit trpělivost. Třeba že příliš tlačí na prkénko,
nebo se připoutá až po rozjezdu auta nebo že se jeho psací K a L
nedají od sebe rozeznat. Špatně vymačkává pastu
přímo u otvoru místo od konce.
Nebo používá slovo tragický místo smutný. Nechává šuplíky pootevřené, nikdy nevypije sklenici vody do dna,
místo toho posledních pár kapek vylije. Naše reakce na takové věci
se mohou zdát velice nepřiměřené. Nesmírně se rozčílíme a potom
si připadáme zlí a možná šílení. V klidnějších chvílích se divíme,
jak nás něco tak bezvýznamného mohlo tolik vytočit. Neměli bychom si říkat,
že jsme prostě pitomí, ačkolivkaždý z nás v nitru asi trochu je.
Spíš bychom se měli dobře zamyslet nad
smyslem těch drobností, jež nás rozčilují. Tyto detaily, otravné maličkosti,
jsou vždycky znakem většího a důležitějšího problému
na pozadí našeho vztahu. Bohužel pro nás není vždy snadné
ten skutečný problém pojmenovat, a reagovat tedy klidně a racionálně na to,
co může být vážným důvodem pro starosti. Paradoxně jsme obvykle značně velkorysí
při analyzování symbolů mimo náš život. Obzvlášť v umění.
Ve škole třeba napíšeme hluboké zamyšlení
o tom, co pro Van Gogha znamenaly slunečnice nebo proč je modrá pro Picassa tak důležitá.
Vůči těmto umělcům jsme velkorysí. Nemyslíme si, že jsou pitomí
pro svou posedlost maličkostmi. Použijeme svou představivost ve snaze
pochopit, co ty drobnosti znamenají. Měli bychom si vzít ponaučení z tohoto
trpělivého a zkoumavého přístupu. Udělat pro maličkosti
vlastního citového života to, co dělají historikové umění
pro maličkosti na plátnech malířů. U přehnaného tlačení na prkénko
není důležité poškozené dřevo.
Asi si můžeme dovolit
prkénko jednou ročně vyměnit. V pehnaném úsilí našeho partnera
vidíme jeho vlastnost, která je daleko znepokojivější. Jistou nešetrnost, hrubost
nebo nedostatek ovládání. A této jeho stránky se nebojíme obecně,
ale ve vztahu k nám. Bojíme se, že by si neuvědomil,
že nás zraňuje. Nebojíme se o prkénko,
bojíme se o sebe. Za pozdním připoutáním se možná
ve skutečnosti skrývá problém s autoritou.
Nás vždycky učili, že se máme
připoutat před vyjetím. Poslechli jsme. Naučili jsme se udělat to, co je správné. Proč si tedy ten druhý myslí,
že mu projde porušování pravidel? Co znamená ta lehká arogance, povýšenost,
pocit výlučnosti? Ta absurdní maličkost
přesného času připoutání se se stane nositelem větší a odůvodněné starosti: pochopí můj partner strach z toho
udělat "špatnou věc" a bude s tím soucítit, přestane mít pocit,
že pro něj pravidla neplatí?
Stejně důležité problémy
jsou vidět všude pod povrchem. U těch pár kapek, které partner jen tak
vylije, nejde o plýtvání, za celý žijvot se tak vyplýtvá
maximálně jedna plná vana. Jde o strach,
že stejně by mohl zacházet i s námi – poté, co vypil naše nejlepší léta,
nás bezmyšlenkovitě vyhodit. Jeho veselý ranní vzkaz na stole:
"Šel jsem koupit kávu," by se dal pedantsky přečíst jako:
"Šel jsem koupit lávu." To nás ale nemate, spíše nesnášíme,
že se nebojí nedorozumění.
Nenávidíme ten náznak ztělesněný tím, že se nijak nesnaží, abychom mu rozuměli. V tom vzkazu vidíme celý život
plný nedorozumění a samoty. Takže máme důvod dělat si starosti. Problém je,
jak tyto naše úzkosti zvládáme. Ideálně bychom nenadávali,
nerozčilovali se, trpělivě bychom převedli naši pozornost
od maličkosti, symbolu, směrem k jádru našeho problému,
který bychom opatrně vyložili, možná i s humorem.
Jakmile upozorníme na skutečné problémy,
možná bude jednodušší žít s těmi drobnostmi, protože náš partner pravděpodobně
nebude hluchý k našim starostem. Když rozluštíme ty nejnebezpečnější symboly,
láska má šanci být zase o něco vzájemnější, mírumilovnější a bezpečnější. Moc rádi pro vás vytváříme tato videa. Pokud nám chcete pomoci
přinášet promyšlený obsah, prosím, zvažte podporu našeho kanálu
návštěvou našeho obchodu. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
mají skoro vždy sklony rozčilovat se kvůli věcem, které jsou
na první pohled absurdně nepodstatné. Jinak celkem rozumná osoba
se možná přizná k různým prudkým výbuchům kvůli nedůležitým návykům jejího partnera a ke sklonu rychle ztratit trpělivost. Třeba že příliš tlačí na prkénko,
nebo se připoutá až po rozjezdu auta nebo že se jeho psací K a L
nedají od sebe rozeznat. Špatně vymačkává pastu
přímo u otvoru místo od konce.
Nebo používá slovo tragický místo smutný. Nechává šuplíky pootevřené, nikdy nevypije sklenici vody do dna,
místo toho posledních pár kapek vylije. Naše reakce na takové věci
se mohou zdát velice nepřiměřené. Nesmírně se rozčílíme a potom
si připadáme zlí a možná šílení. V klidnějších chvílích se divíme,
jak nás něco tak bezvýznamného mohlo tolik vytočit. Neměli bychom si říkat,
že jsme prostě pitomí, ačkolivkaždý z nás v nitru asi trochu je.
Spíš bychom se měli dobře zamyslet nad
smyslem těch drobností, jež nás rozčilují. Tyto detaily, otravné maličkosti,
jsou vždycky znakem většího a důležitějšího problému
na pozadí našeho vztahu. Bohužel pro nás není vždy snadné
ten skutečný problém pojmenovat, a reagovat tedy klidně a racionálně na to,
co může být vážným důvodem pro starosti. Paradoxně jsme obvykle značně velkorysí
při analyzování symbolů mimo náš život. Obzvlášť v umění.
Ve škole třeba napíšeme hluboké zamyšlení
o tom, co pro Van Gogha znamenaly slunečnice nebo proč je modrá pro Picassa tak důležitá.
Vůči těmto umělcům jsme velkorysí. Nemyslíme si, že jsou pitomí
pro svou posedlost maličkostmi. Použijeme svou představivost ve snaze
pochopit, co ty drobnosti znamenají. Měli bychom si vzít ponaučení z tohoto
trpělivého a zkoumavého přístupu. Udělat pro maličkosti
vlastního citového života to, co dělají historikové umění
pro maličkosti na plátnech malířů. U přehnaného tlačení na prkénko
není důležité poškozené dřevo.
Asi si můžeme dovolit
prkénko jednou ročně vyměnit. V pehnaném úsilí našeho partnera
vidíme jeho vlastnost, která je daleko znepokojivější. Jistou nešetrnost, hrubost
nebo nedostatek ovládání. A této jeho stránky se nebojíme obecně,
ale ve vztahu k nám. Bojíme se, že by si neuvědomil,
že nás zraňuje. Nebojíme se o prkénko,
bojíme se o sebe. Za pozdním připoutáním se možná
ve skutečnosti skrývá problém s autoritou.
Nás vždycky učili, že se máme
připoutat před vyjetím. Poslechli jsme. Naučili jsme se udělat to, co je správné. Proč si tedy ten druhý myslí,
že mu projde porušování pravidel? Co znamená ta lehká arogance, povýšenost,
pocit výlučnosti? Ta absurdní maličkost
přesného času připoutání se se stane nositelem větší a odůvodněné starosti: pochopí můj partner strach z toho
udělat "špatnou věc" a bude s tím soucítit, přestane mít pocit,
že pro něj pravidla neplatí?
Stejně důležité problémy
jsou vidět všude pod povrchem. U těch pár kapek, které partner jen tak
vylije, nejde o plýtvání, za celý žijvot se tak vyplýtvá
maximálně jedna plná vana. Jde o strach,
že stejně by mohl zacházet i s námi – poté, co vypil naše nejlepší léta,
nás bezmyšlenkovitě vyhodit. Jeho veselý ranní vzkaz na stole:
"Šel jsem koupit kávu," by se dal pedantsky přečíst jako:
"Šel jsem koupit lávu." To nás ale nemate, spíše nesnášíme,
že se nebojí nedorozumění.
Nenávidíme ten náznak ztělesněný tím, že se nijak nesnaží, abychom mu rozuměli. V tom vzkazu vidíme celý život
plný nedorozumění a samoty. Takže máme důvod dělat si starosti. Problém je,
jak tyto naše úzkosti zvládáme. Ideálně bychom nenadávali,
nerozčilovali se, trpělivě bychom převedli naši pozornost
od maličkosti, symbolu, směrem k jádru našeho problému,
který bychom opatrně vyložili, možná i s humorem.
Jakmile upozorníme na skutečné problémy,
možná bude jednodušší žít s těmi drobnostmi, protože náš partner pravděpodobně
nebude hluchý k našim starostem. Když rozluštíme ty nejnebezpečnější symboly,
láska má šanci být zase o něco vzájemnější, mírumilovnější a bezpečnější. Moc rádi pro vás vytváříme tato videa. Pokud nám chcete pomoci
přinášet promyšlený obsah, prosím, zvažte podporu našeho kanálu
návštěvou našeho obchodu. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





