Proslov Johna Greena na Kenyon College

Thumbnail play icon
81 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:107
Počet zobrazení:6 526

John Green, autor úspěšných knih jako například Hvězdy nám nepřály nebo Papírová města, je absolventem Kenyon College, kam ho letos pozvali, aby měl proslov k čerstvým absolventům. Celé to pojme svým nepříliš vážným stylem, avšak vznese několik zajímavých myšlenek o životě. Poznámka: Minuta ticha v čase 1:41 trvá opravdu téměř minutu a nic se během ní nestane. Pokud ji chcete přeskočit, běžte na čas 2:35.

Přepis titulků

Přivítejte 188. mluvčího na Kenyon College, Johna Greena. Děkuji. Mockrát děkuju. Řediteli Decature, vyučující, zaměstnanci, rodiče, přátelé a absolventi Kenyon 2016. Všem vám gratuluji. Před 17 lety jsem měl také být absolventem Kenyon College. Ale musel jsem o jeden semestr prodlužovat.

Ale toho dne jsem byl v publiku s mými přáteli a spolužáky. Z proslovu si nepamatuji vůbec nic, až na to, že trval si 10 tisíc let. Říše vznikaly a zanikaly a ten mluvčí stále monotónně odříkával svá slova. Dnes k vám přicházím s jedním slibem. Dnes to nebude trvat déle než 14 minut. Jednu z těch minut bych rád strávil v tichosti, pokud vám to nevadí. Tohle je trik, který jsem se naučil od televizního moderátora pana Rogerse.

Pokud vám to nevadí, všechny bych požádal.. Všechny, nejen studenty. Všichni zavřete oči a na minutu myslete na lidi, jejichž láska nás sem dostala. Na rodinu, přátele, učitele a milé cizince. Pohlídám čas. Tito lidé jsou na vás právě velmi pyšní. Moje myšlenky vedly zpět na školu a k profesorovi Donu Roganovi, který tento rok zemřel. Profesor Rogan byl vynikající učitel.

Ale zapomněl jsem téměř vše, co učil o fenomenologii a kritické redakci. Pamatuju si hlavně to, že mě miloval. Bral mě vážně. On a jeho žena Sally mě přivítali u nich doma, nakrmili mě, smáli se se mnou, plakali se mnou... Mnoho let jsem se divil, proč mě miloval. Nebyl jsem žádný vynikající student ukazující slibný potenciál. A když zemřel, viděl jsem na Facebooku všechny ty zarmoucené příspěvky od jeho bývalých studentů a uvědomil jsem si, že nás miloval všechny.

Láska není jako hmota nebo energii, není stálá. Během 17 let toho spoustu zapomenete. Ale nezapomenete na přívětivost těch, kteří byli milejší a přívětivější, než museli být. Když jsem tu studoval, mezi mými vrstevníky panoval názor, že "skutečný dospělácký svět" je vlastně nemoc, kterou chytnete a nakonec na ni zemřete.

Dospělost se svými hypotékami, tabulkami a splácením půjček se zdá být něčím, čeho se musíte obávat, bránit se tomu, ale nakonec vás to přemůže. Jako zombie nákaza. A když se stanete dospělými, začnete říkat slova jako povědomí o značce a roztříštěná média. A že potřebujeme prezidenta, který ví, jak dosáhnout svých cílů. Být dospělým znamená, že se musíte naprosto bez ironie oddávat rozhovorům o počasí.

Pamatuju, že když jsem ještě studoval, moje babička si mě zavolala a řekla mi, že sleduje předpověď počasí a že to vypadá, že v Ohiu prší. Vysvětlil jsem jí, že jsem zrovna četl knihu Odysseus. Ani jsem nebyl doma, byl jsem v Dublinu v roce 1904. Dějiny byly noční můrou, ze které se Dedalus snažil vzbudit. A nic, absolutně nic, mě nezajímalo méně, než aktuální počasí. Po chvilce se mě zeptala: "Tak prší tam nebo ne?"

Být dospělým je být kamenem v řece, který je neustále omílán světskými hrůzami, ať už jde o formát životopisu nebo účty za elektřinu, které nevyhnutelně obrousí všechny hrany a já budu vypadat jako vše ostatní kolem. Tohle je část proslovu, kdy bych vám měl říct, že dospělost není tak zlá a bla, bla, bla...

Ne, ne! Je opravdu tak hrozná! Pokud něco, je horší, než jsem si představoval. Byli jste někdy na schůzi vlastníků domů? Každý z vás absolventů je úžasným, cenným a vzácným životem v rozsáhlém a téměř mrtvém vesmíru. Představte si, jak dvě hodiny vašeho života věnujete debatě, zda maximální délka trávníku na sousedově zahradě má být 4 palce nebo 6 palců.

Ale pravdou je, že budete muset debatovat nad délkou trávníku nebo nad jinou zbytečností. Skoro proti své vůli se naučíte rozdílu mezi komplexním a částečným životním pojištěním, Budete absolvovat testovací jízdu minivanem a budete potěšeni jeho dobrou ovladatelností. A nakonec... A nakonec se sami sebe zeptáte: "Proč tohle dělám?" "Proč něco z toho vůbec dělám?" A v tutu chvíli vám vzdělání na této škole přijde užitečné, alespoň podle mě. Ať už jste studovali ekonomiku nebo antropologii, poslední 4 roky, v mém případě 5 let, jste zkoumali, z čeho všeho se skládá úspěšný lidský život.

Podle mě je tohle dospělostí. Možná dospělost není něco, na co se ve škole připravujete, ale možná to prožíváte. Možná až na ten minivan. Možná znáte starou větu, která podle svobodných umění učí lidi myslet. Ale spíš vás učí, jak naslouchat. Ve svých třídách i na přednáškách jste naslouchali.

Naslouchali jste profesorům a vrstevníkům, ale také Tonymu Morrisonovi, Jane Austinové a Johnu Miltonovi. Všichni dohromady jste zkoumali velkou otázku našeho druhu. Co dlužíme sobě, co ostatním, co je podstatou vesmíru a jaká je naše role v něm. Jak se nejlépe zbavit vnitřního a vnějšího utrpení. O těchto otázkách jste se zde učili, ale nezanecháte je zde. Vyjádřit se k této otázce je podstatné.

Také jste se zde naučili, že váš hlas je silnější, čím víc nasloucháte. Nejen když nasloucháte silným hlasům, ale i těm, které jsou těžko slyšitelné, protože jsou systematicky umlčovány. Věřím, že toto naslouchání vás odradí od svůdných lží současné doby. Lež, že síla a odolnost jsou vždy přednostmi, že sobeckost není jen nutná, ale i vhodná, a že celý svět těží nejvíc z toho, když jednáte jen ve svém vlastním zájmu. Tato svůdná lež je tak přitažlivá, protože nám dovoluje dělat něco, co bychom jinak neudělali.

Vytváří to svět, ve kterém jsem tím, čím se cítím. Středem celého vesmíru. Ale žít sobecký život, i když velmi úspěšný, nenaplní tu prázdnotu, která vznikne uvnitř vás. Z mé zkušenosti vím, že tu prázdnotu nenaplní síla, ale slabost. Před světem musíte být slabí. Láska a naslouchání vás oslabují.

Dělá vás to zranitelné. Otevírá vás to světu. A jen pokud jste slabí, tak dokážete vidět, pochopit, odpustit a milovat slabost druhých. Slabost vám umožňuje vidět ostatní lidi ne jako nepřátele, které musíte porazit, ale jako spolupracovníky a spoluautory. A spolu nakonec vytváříme lidskost. Na schůzích vlastníků domů, kde mizerní dospělí mluví o délce trávy, vlastně zjišťujete, jaké sousedství chtějí mít.

Když se rozmýšlíte o komplexním a částečném životním pojištění, tak vlastně přemýšlíte o světě bez vás a jak byste mohli pomoct těm, kteří tu bez vás zůstanou. Jak šťastní budete, když tu zanecháte své milované, kteří byli tak hluboce zapleteni do pavučiny lidského životů. Všechno, od účtů za elektřinu až po práci, kde se vaši spolupracovníci nazývají týmem, ačkoliv to není fotbal, proboha...

Tohle všechno jsou takzvané hrůzy dospělosti. Ztratil jsem, kde jsem skončil. Jo, tady. Všechny tyto takzvané hrůzy dospělosti vychází ze světa, kde jste spojeni s ostatními lidmi, kterým se musíte naučit naslouchat. A to je skvělou zprávou.

A pokud si vzpomínáte, tyto konverzace o délce trávy a počasí jsou vlastně konverzacemi o tom, jak to vyřešit a jak to vyřešit společně. Stanou se nejen snesitelnými, ale dokonce až transcendentní. Existuje ještě jeden důvod, proč se vám naslouchání bude hodit. Během pár dní vstoupíte do tohoto zvláštního a nádherného místa, do světa, kde budete, alespoň na chvilku, velmi slabí.

Pokud budete mít štěstí a najdete práci, budete nejspíš nosit kávu nevděčným šéfům, vkládat data nebo psát tisková prohlášení, která nikdo nebude číst. Někteří s vámi budou jednat jako s nižšími bytostmi. Budou předstírat, že nejste složitou osobností, jakou jste, ale že jste snadno nahraditelnou součástkou v jejich společnosti. A to vše bude pro vás snazší, když se nebudete považovat za protagonistu své vlastní hrdinské výpravy, ale jako součást obřího a obsáhlého lidského eposu.

Z mého absolventského projevu si nic nepamatuji. Ale pamatuju si, co řekla Wendy MacLeod den předtím. Profesorko MacLeodová, omlouvám sa změnu vaší citace, kde nepoužiju sprostá slova. Ale řekla něco jako: "Budete nikým." "To je důležité, protože když se stanete nik..." "To je důležité, protože když se stanete někým, a pamatujete si, jaké je to být nikým, tak nebudete pitomcem."

To je... Rodiče tleskají. Při pohledu zpět je to asi druhá nejlepší rada, které se mi dostalo. Lepší radu mi dal pouze profesor Rogan, který řekl, a tohle můžu citovat přímo: "Jsi hodné dítě, ale musíš se naučit, kdy mlčet." Takže jsem hned zmlknul. Nemůžu vám dát žádnou skutečnou radu, jak prožít úspěšný dospělý život.

Ale tu nepotřebujete. Lidé, na které jste během té minuty ticha mysleli, jsou těmi, kým chcete být vy. Byli vaši oporou, ale zároveň byli slabí. Naslouchali vám, byli k vám až iracionálně milí. Nejenže byste tu bez nich nebyli, bez nich byste vůbec nebyli. Pokud tu dnes jsou, doufám, že jim poděkujete.

Pokud tu nejsou, později vám zavolají a zeptají se, jak to šlo. Možná se zeptají, jaké bylo počasí. Řeknete jim, že pršelo a na konec května bylo neobvykle chladno. Nezapomeňte se zeptat, zda tam u nich také prší. Děkuji. Překlad: Mithril www.videacesky.cz

Komentáře (18)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Strašná p******a bez predmetu ani semántiky

03

Odpovědět

Mozna, kdyby neskakal z tematu na tema. WTF, co vlastne znamena, ze pokud budu nosit kavu sefum jsem soucasti vetsiho celku. Tim chce rict, ze mame kazdy nejakou roli v zivote ?
Nechapu.

06

Odpovědět

Ide o to ako to berieš. Keď už si si hold proste nenašiel lepšiu prácu a nosíš kávu šéfom, tak prečo by si sa mal zbytočne nerváčiť a stresovať lebo sa vnímaš ako poskok. Radšej by som prestavil pohľad tak, že je to v podstate služba ľuďom, že je to niečo čo mi môže dať cenné skúsenosti, že je to súčasťou sveta pretože veľa ľudí robí tú istú prácu a tak to proste je. Povedal by som si že môj šéf je úspešnejší ako ja, keď nosím kávu ja jemu a nie on mne, tak si to zrejme zaslúži a tú kávu mu v pohode donesiem :) to je ale len môj pohľad ako som to zobral ja, ale ja som zase typ čo by takéto roboty nerobil :D :D

00

Odpovědět

Mi to přišlo, že mluví o začátku pracovního života. Což je období, kdy hodně vystudovaných lidí dostane příležitost tak akorát k vaření kafe nebo zakládání faktur do šanonů. A on jim podle mě radí, aby to vnímali v širší souvislosti než jen jako osobní újmu. Já si to představuju tak, že místo "JÁ vám žádný blbý papírování dělat nebudu, JÁ jsem absolvent oboru nanotechnologií" si má mladej člověk říct "MY tady teď vyrábíme přelomový látky pro medicínu, já jsem toho součástí a momentálně můžu přispět tím, že tu zašanonuju tuhle kupu papírů".

80

Odpovědět

+SleevaTak ted bez urazky, ale tohle je velice idealisticke. Ano, pokud by to tak fungovalo v cele spolecnosti. Jen doufam, ze ti to vydrzi a treba se i neco zmeni a opravdu budeme pracovat pro celek.

20

Odpovědět

Skvelý preslov, v podstate čo som si zobral z toho ja je to, čím sa dávno riadim. Netvár sa že svet ti patrí :) Ale musím uznať že uletieť si je jednoduché keď na každom kroku sú tie motivačné citáty a videá o tom, ako máš napredovať nech sa deje čokoľvek a že len ty si dôležitý atď. lebo nikto iný tvoj život nežije. Druhá vec je, že ak už robíš niečo, čo ľudia hodnotia kladne, dostávaš mnoho feedbacku vo forme "si pre nás vzorom", "vďaka tebe sme to nevzdali lebo nás inšpiruješ" a podobne. Dnešný svet ti v podstate hovorí, buď sebecký, je to len o tebe :) ale snažím sa to tak nevnímať a beriem to tak, že všetci sme ľudia na rovnakej úrovni a na svoje činy sa vždy pozerám z diaľky, komu pomohli, komu ublížili a podobne. :) Len to som chcel :D

81

Odpovědět

zahrajeme si hru? Hra se jmenuje "najdi alespoň jednoho čerstvého afro-amerického absolventa v publiku" :D

56

Odpovědět

Předpokládám, že ty seš rád za absolvování zvláštní školy mindráčku.

65

Odpovědět

V Ohiu tvoří černoši cca 12 % populace.

20

Odpovědět

Alespoň jednoho mám. Co jsem vyhrál? Doufám, že ne nějaký krám ze šuplíku, třeba tvůj mozek...

90

Odpovědět

Takže pár poznámek k webu:
1. Popis videa by měl bejt nad nim (např. ta poznámka tady je celkem zbytečná), fakt by mě zajímalo, kdo si nejdřív přečte poznámky pod videem, než se na něj podívá... lidi je většinou nečetli ani když byly nad nim :D
2. Možnost přepínání grid/list zobrazení videí na hl. stránce.
3. Možnost "zasunutí" manu.
4. Nějakej nigh režim.
Jinak z pohledu nepřihlášenýho uživatele zatim tyhle stránky nejsou ani o trochu lepší, než ty starý... ale věřim, že se to ještě změní.

96

Odpovědět

A ještě jeden detail, když dam novej odstavec v příspěvku, tak se to pak nezobrazí jako novej odstavec... docela škoda no :(


Zkusim 3...

21

Odpovědět

+NameNe, nic... prostě to ignoruje odstavce... nevim jestli je to naschval, ale rozhodně je to chyba.

12

Odpovědět

+NameJe to chyba.

Jinak 1. video je důležitější, proto je nejvýš. 2. To spíše nebude. 3. Na PC podle nás zbytečnost, při nízkém rozlišení (web je responzivní) se hamburger tlačítko zobrazí a menu jde skrýt. 4. Dark mode bude 5. I jako neregistrovaný si můžeš dávat videa do Oblíbených, nebo Přehrát později, můžeš využívat žebříčky, můžeš číst Novinky, kde máme možnost lépe komunikovat s lidmi atd.

72

Odpovědět

+Corwin8... a kolik lidí podobný věci využije? Lidi co znam sem prostě jednou za čas kouknou a pustěj si nový zajímavý videa... žádný vyhledávání, žádný žebříčky, žádný přehrávání později... doufam, že můžete nějak sledovat využívání těhle věcí, dost by mě pak zajímalo, jestli to vůbec někdo používá :D
Taky by to asi chtělo víc úrovní odpovědí (nebo možnost citovat)... v složitějších diskusí nebude nikdo tušit, kdo na koho reaguje.

15

Odpovědět

+BullOverTak když funkce nevyužíváte, tak vám asi nechybí... :-) Nemáme nic proti lidem, kteří si jen přijdou užít hezká videa, ale pro ostatní tu jsou možnosti navíc.

Více úrovní odpovědí nebude, ale citace ano.

31

Odpovědět

+Corwin8Nechybí... a nikdy jsem o nich nic neříkal... napsal jsem ty, co mi chyběj.

Jo a smajlíci xD.

14

Odpovědět

+BullOverTak žebříčky jsou asi spíš pro lidi, co sem nechodí pravidelně, aby věděli na co se kouknout a případně se stali pravidelnými uživateli webu... já žebřičky nevyužívám hlavně proto, že většinu videí na vrcholu žebříčku jsem viděl.

30