Radost z omylnosti

Všichni jsme se někdy pohádali. A nebyla by to hádka, kdybyste si nemysleli, že vy máte pravdu a oni se mýlí. Nemýlí se ale občas každý z nás? Nikdo nemá pravdu ve všem za každých okolností. Výzkumy ukazují, že přiznat si omylnost nám může pomoci být lepšími přáteli, spokojenějšími lidmi a efektivnějšími obhájci svých názorů. Říká se tomu "intelektuální pokora" a je to dar.



Ne ten, se kterým se narodíte, ale ten, kterým se můžete obdařit vy sami. Tak proč to neděláme? Proč je tak těžké si přiznat, že se můžeme mýlit? RADOST Z OMYLNOSTI Na základě svých myšlenek, nápadů, domněnek a zkušeností si vytváříme svůj pohled na svět. Proto je tak bolestivé si přiznat, že něco, v co věříme, není pravda. Jedna pochybnost a už můžeme mít pocit, že se nám rozpadá celé naše já.



Výzkumy dokonce ukazují, že při nesouhlasu druhých se v lidském mozku odehrávají stejné reakce jako při ohrožení fyzického zdraví. Máme přirozenou tendenci se těchto hrozeb vyvarovat a obklopit se lidmi, kteří přemýšlejí stejně jako my. Nezáleží na tom, jak chytří či vzdělaní jste. Tohle se týká každého z nás. Můžeme se ale z těchto bublin vymanit. Naše názory nás nemusí omezovat. Jen nesmíme zapomínat, že některé informace, které víme, jsou nepravdivé či neúplné.



Nemusíme to brát jako selhání. Může to pro nás být úleva. Můžeme se zbavit představ, které nám bránily posunout se. To je jeden z hlavních aspektů intelektuální pokory. Ochota připustit a přiznat si, že se můžete mýlit. Lidé, kteří jsou intelektuálně pokorní, dělají podle výzkumů promyšlenější rozhodnutí, mají silnější vazby se svými přáteli a rodiči a jsou tolerantnější, což může vést ke šťastnějšímu životu.



Žijeme ve světě, kde je důležité působit, že máme vždycky pravdu. Přiznání si vlastní omylnosti ale není slabost nebo omezenost. Právě naopak. Proměňuje to každý den v možnost něco se naučit a posunout se. Lidé, kteří jsou intelektuálně pokorní, lépe rozpoznají přesvědčivý argument. Mohli byste se tak stát lepšími obránci svých přesvědčení tím, že se vystavíte odlišným názorům. Vědecké metody vyžadují testovat každou myšlenku, zpochybňovat každou teorii.



Taková disciplína je potřebná, aby mohlo dojít k pokroku typickému pro poslední dvě staletí. Intelektuální pokora je ten samý princip aplikovaný na jedince. Neustálé zdokonalování vašeho náhledu na svět a sebe sama. Vaše současné já existuje jen proto, že vaše bývalé já bylo ochotné vyrůst v něco nového. Intelektuální pokora je ona ochota. Umožňuje nám neustále utvářet svůj pohled na svět a část po části jej dělat lepším.



Více o výzkumech intelektuální pokory najdete na templeton.org/discoveries.