Kryonika: Opravdu bychom mohli přivést lidi zpět k životu?Scishow

Jedná se o myšlenku, která se v science-fiction vyskytuje po desetiletí. Můžete zmrazit umírajícího člověka a v budoucnosti ho rozmrazit, vyléčit a představit ho jeho robotickému sluhovi? To je příslib kryoniky: procesu zachování těla za velmi nízkých teplot tak, aby mohl být člověk v budoucnu oživen. Jenže nikdo neví jistě, zda to vůbec kdy bude možné. Kryonika, jak ji dnes známe, má počátek v roce 1962, když vysokoškolský učitel fyziky Robert Ettinger ve své knize The Prospect of Immortality nadnesl, že zmrazení by mohlo zachovat člověka, aby ho budoucí pokročilá medicína mohla oživit.

Výzkumníci kryoniky pracují s předpokladem, že člověk není zcela mrtvý, dokud se neztratí informace z mozku. Myšlenka je taková, že pokud zachováte mysl, můžete zachovat člověka. Jeho tělo může být opraveno v budoucnosti, až vyvineme odpovídající technologii. Ale aby kryonika fungovala, je nutno vyřešit mnoho problémů. Abyste úspěšně vyléčili zakonzervovaného člověka, museli byste vyléčit následky konzervace.

Pak byste museli vyléčit to, co ho zabilo. A pak ho přivést zpátky k životu. Zní to dost jednoduše, že? V prvním kroku, konzervaci těla s co nejmenším poškozením, jsme udělali největší pokrok, přesto to není dokonalé. Při konzervaci kryoničtí experti sníží teplotu těla na -196 stupňů Celsia, obvykle tekutým dusíkem. Tomuto procesu se říká vitrifikace, z latinského slova vitreum, sklo.

Vitrifikace se používá při konzervaci lidských embryí pro umělé oplodnění a takto konzervovaná embrya mohou být oživena a implantována i po 12 letech. Ale zachovat a oživit osm buněk je mnohem snazší, než zachovat celé lidské tělo. Za prvé, proces ochlazování může nějakou dobu trvat a buňky tudíž mezitím mohou zdegenerovat. Některé společnosti umožňují zakonzervovat pouze mozek, protože je to rychlejší, než konzervace celého těla. Předpokládají, že jednoho dne medicína umožní připojení mozků k něčemu jinému, nebo dokonce jejich nahrání do počítače.

Při zmrazení těla se vytváří ledové krystalky, které poškozují cévy a dehydrují buňky. Odborníci se s tím vypořádávají tak, že nahrazují krev chemickými konzervanty, v podstatě nemrznoucí směsí. Když směs zmrzne, nezkrystalizuje jako krev, ale vytvoří pevnou hmotu připomínající sklo. I přes konzervanty mají větší části, například orgány, ošklivý zvyk se po zmrazení lámat, což je zlé, pokud je chcete později použít.

V roce 2009 výzkumníci z kalifornské skupiny 21st Century Medicine oznámili, že použili podobné techniky ke zmrazení a rozmrazení králičí ledviny. Ledvinu králíkovi vrátili a fungovala 48 dní. Tehdy se skupina shodla na úspěchu experimentu a králíka uspali, aby ho mohli zkoumat. Pro budoucí dárce orgánů jsou tyto výsledky slibné, protože by bylo mnohem snazší najít shodu, pokud by orgány a tkáně od dárců mohly být zakonzervovány.

Skutečnost, že ledvina nadále pracovala, může znamenat, že dokážeme efektivně zachovat alespoň některé orgány. Jenže lidský mozek je mnohem složitější než králičí ledvina. I přes to, že současné postupy dokáží udržet v provozu ledvinu, mohly by poškodit struktury v mozku. A tak či tak vlastně nevíme, kolik vědomí se v mozku člověka po smrti uchová.

Existují důkazy podporující myšlenku, že paměť zůstává po kryokonzervaci zachována. V roce 2015, hlístice vycvičené k reakci na určité pachy na ně stále reagovaly i po kryokonzervaci a oživení. To je sice povzbuzující, ale červi jsou mnohem jednodušší než lidé. A pak je tu záležitost s vyléčením toho, co vlastně dotyčného člověka zabilo. Stále se vyvíjí nové způsoby léčby, takže se zdá pravděpodobné, že v budoucnu budeme moci vyléčit alespoň některé nemoci, dnes považované za smrtelné.

Ale oživení lidí, aby mohli být vyléčeni a mohli dál žít své životy? Zde kryonika naráží na mnoho problémů, protože nikdo neví, jak to udělat. Mozek by určitě byl kryokonzervací alespoň částečně poškozen. Chemikálie použité v kryokonzervantech nahrazujících krev jsou toxické, což znamená další poškození. Takže jak napravíme poškození a uvedeme všechno do provozu? Někteří experti tvrdí, že odpovědí jsou nanoboti.

Mohli by opravit poškození dokonce i na buněčné úrovni. Ale z technického i medicínského hlediska jsou nanoboti, kteří by to zvládli, záležitostí daleké budoucnosti. Ohledně konzervace těl pro budoucnost je zde tedy stále mnoho neznámého. Kryonika možná fungovala u Kapitána Ameriky, ale ve skutečném světě musí proběhnout ještě mnoho výzkumů, než budeme vědět, zda je vůbec možná. Děkujeme za zhlédnutí této epizody SciShow, kterou vám přinesli naši sponzoři z Patreonu.

Pokud chcete naši show podpořit, jděte na patreon.com/scishow. A nezapomeňte dát odběr na youtube.com/scishow! Překlad: Alienor www.videacesky.cz