Kryonika: Opravdu bychom mohli přivést lidi zpět k životu?

Jedná se o myšlenku, která se
v science-fiction vyskytuje po desetiletí. Můžete zmrazit umírajícího člověka
a v budoucnosti ho rozmrazit, vyléčit a představit ho
jeho robotickému sluhovi? To je příslib kryoniky: procesu zachování
těla za velmi nízkých teplot tak, aby mohl být člověk
v budoucnu oživen. Jenže nikdo neví jistě,
zda to vůbec kdy bude možné. Kryonika, jak ji dnes známe,
má počátek v roce 1962, když vysokoškolský učitel fyziky
Robert Ettinger ve své knize The Prospect of Immortality nadnesl,
že zmrazení by mohlo zachovat člověka, aby ho budoucí
pokročilá medicína mohla oživit.

Výzkumníci kryoniky
pracují s předpokladem, že člověk není zcela mrtvý,
dokud se neztratí informace z mozku. Myšlenka je taková, že pokud
zachováte mysl, můžete zachovat člověka. Jeho tělo může být opraveno v budoucnosti,
až vyvineme odpovídající technologii. Ale aby kryonika fungovala,
je nutno vyřešit mnoho problémů. Abyste úspěšně vyléčili
zakonzervovaného člověka, museli byste vyléčit následky konzervace.

Pak byste museli vyléčit to, co ho zabilo.
A pak ho přivést zpátky k životu. Zní to dost jednoduše, že? V prvním kroku, konzervaci těla
s co nejmenším poškozením, jsme udělali největší pokrok,
přesto to není dokonalé. Při konzervaci kryoničtí experti
sníží teplotu těla na -196 stupňů Celsia, obvykle tekutým dusíkem.
Tomuto procesu se říká vitrifikace, z latinského slova vitreum, sklo.

Vitrifikace se používá při konzervaci
lidských embryí pro umělé oplodnění a takto konzervovaná embrya mohou být
oživena a implantována i po 12 letech. Ale zachovat a oživit osm buněk je mnohem
snazší, než zachovat celé lidské tělo. Za prvé, proces ochlazování
může nějakou dobu trvat a buňky tudíž mezitím
mohou zdegenerovat. Některé společnosti umožňují
zakonzervovat pouze mozek, protože je to rychlejší,
než konzervace celého těla. Předpokládají, že jednoho dne medicína
umožní připojení mozků k něčemu jinému, nebo dokonce jejich nahrání do počítače.

Při zmrazení těla
se vytváří ledové krystalky, které poškozují cévy a dehydrují buňky. Odborníci se s tím vypořádávají tak, že nahrazují krev chemickými konzervanty,
v podstatě nemrznoucí směsí. Když směs zmrzne,
nezkrystalizuje jako krev, ale vytvoří pevnou hmotu
připomínající sklo. I přes konzervanty mají větší části, například orgány, ošklivý zvyk
se po zmrazení lámat, což je zlé,
pokud je chcete později použít.

V roce 2009 výzkumníci z kalifornské
skupiny 21st Century Medicine oznámili, že použili podobné techniky
ke zmrazení a rozmrazení králičí ledviny. Ledvinu králíkovi vrátili
a fungovala 48 dní. Tehdy se skupina
shodla na úspěchu experimentu a králíka uspali,
aby ho mohli zkoumat. Pro budoucí dárce orgánů
jsou tyto výsledky slibné, protože by bylo mnohem snazší najít shodu, pokud by orgány a tkáně od dárců
mohly být zakonzervovány.

Skutečnost, že ledvina
nadále pracovala, může znamenat, že dokážeme efektivně zachovat
alespoň některé orgány. Jenže lidský mozek je
mnohem složitější než králičí ledvina. I přes to, že současné postupy
dokáží udržet v provozu ledvinu, mohly by poškodit struktury v mozku. A tak či tak vlastně nevíme, kolik vědomí
se v mozku člověka po smrti uchová.

Existují důkazy podporující myšlenku, že paměť zůstává
po kryokonzervaci zachována. V roce 2015, hlístice vycvičené
k reakci na určité pachy na ně stále reagovaly
i po kryokonzervaci a oživení. To je sice povzbuzující, ale červi
jsou mnohem jednodušší než lidé. A pak je tu záležitost s vyléčením toho,
co vlastně dotyčného člověka zabilo. Stále se vyvíjí nové způsoby léčby,
takže se zdá pravděpodobné, že v budoucnu budeme moci
vyléčit alespoň některé nemoci, dnes považované za smrtelné.

Ale oživení lidí, aby mohli být vyléčeni
a mohli dál žít své životy? Zde kryonika naráží na mnoho problémů,
protože nikdo neví, jak to udělat. Mozek by určitě byl kryokonzervací
alespoň částečně poškozen. Chemikálie použité v kryokonzervantech
nahrazujících krev jsou toxické, což znamená další poškození. Takže jak napravíme poškození
a uvedeme všechno do provozu? Někteří experti tvrdí,
že odpovědí jsou nanoboti.

Mohli by opravit poškození
dokonce i na buněčné úrovni. Ale z technického
i medicínského hlediska jsou nanoboti, kteří by to zvládli,
záležitostí daleké budoucnosti. Ohledně konzervace těl pro budoucnost
je zde tedy stále mnoho neznámého. Kryonika možná fungovala
u Kapitána Ameriky, ale ve skutečném světě musí proběhnout
ještě mnoho výzkumů, než budeme vědět,
zda je vůbec možná. Děkujeme za zhlédnutí
této epizody SciShow, kterou vám přinesli
naši sponzoři z Patreonu.

Pokud chcete naši show podpořit,
jděte na patreon.com/scishow. A nezapomeňte dát odběr
na youtube.com/scishow! Překlad: Alienor
www.videacesky.cz