Sedmiletá válka

Sedmiletá válka, legendární konflikt, kterého se účastnily
všechny velké evropské mocnosti, rozprostíral se na pěti kontinentech
a ovlivnil svět po další staletí. Jeho odkaz nyní leží v tupých historických kurzech,
ze kterých bych brečel. A já se nimi musel prokousat,
tak doufám, že toto video oceníte. Zdravím a vítejte u Feature History,
dnes o sedmileté válce – válce, která byla světová,
ještě než byly světové války v módě. Tato válka má své místo v historii,
protože položila základy pro americkou i francouzskou revoluci, ale upřímně si myslím,
že je mnohem zajímavější než tyto dva konflikty.

Předpokládám doufám správně,
že jste o ní všichni slyšeli, třeba jen o nějakých aspektech,
ale proč vypukla, jak se vyvíjela a co změnila? Těžké otázky. Ale ukázalo se, že jsem o tom udělal video,
na které se zrovna díváte, takže v tom pokračujte. Zabřednu teď do nadlidského úkolu,
jak se by vám mohlo zdát, a vysvětlím příčiny sedmileté války. Naprosto chápu,
že to lidé považují za tak složitý úkol, protože je těžké tomu udržet konturu,
když se snažíte mluvit o tolika věcech najednou.

Začneme s evropskou stranou
dlouhého a bolestného příběhu. Nejzřetelnější příčina války
nás vede k roku 1740, kdy zemřel císař svaté říše římské Karel VI. Na jeho místo nastoupila Marie Terezie,
zdědila po něm mnoho titulů a stala se královnou Maďarska, Chorvatska,
Čech a pro účely tohoto videa hlavně rakouskou arcivévodkyní a rovněž
se v roce 1745 stala císařovnou Svaté říše římské. Pruský král Fridrich II.,
jehož si historie pamatuje jako Fridricha II.

Velikého,
zpochybňoval její dědictví a jako malicherný právník
citoval na svoji obhajobu salické právo, ale ve skutečnosti jen chtěl Habsburky naštvat. Vyhlásil Rakousku válku,
do které se na jeho straně přidala Francie, Španělsko, Švédsko a další země,
které mi jsou ukradené. Válka o rakouské dědictví
zuřila skoro deset let a Fridrich se chopil každé příležitosti
demonstrovat svoji nadřazenější taktiku. Byl schopen od Rakouska získat Slezsko,
čímž Marii uštědřil tvrdou ránu.

Válka skončila kontroverzním
cášským mírem podepsaném roku 1748. Ten dovolil Prusku anektovat Slezsko,
ale úplně zapomněl na Francii, čímž opravdu urazil Ludvíka XV. Stejně jako Ludvík opovrhoval Fridrichem,
opovrhovala i Marie svým spojencem Jiřím II. Jiří se na rakouský účet
vyhnul rozhodující porážce a snažil se Marii přesvědčit,
aby na své ztráty zapomněla a na Slezsko se vykašlala. Aliance se tak prohodily.


Dlouhodobí rivalové Británie a Francie se rozhodli vyměnit si spojence.
Británie teď podporovala Prusko a Francie Rakousko. Británie a Francie si mimo válku v Evropě
založily i další konflikty v zámoří. Napětí v severní Americe rostlo.
Do roku 1754 ztratily španělské nároky značnou část své významnosti a Britové s Francouzi
se začali zajímat východní pobřeží Ameriky. Britové drželi většinu přímoří dnešních USA
a Francie si nárokovala středozápad, Louisianu a východní Kanadu.
Tyto Francií nárokované země byly jen zřídla obydlené
a v hodně oblastech jen byla cedule, která označovala území
za francouzské nebo britské.

Do konfliktu byli zapojeni i místní domorodci, protože s koloniálními mocnostmi
často obchodovali a ze získaných zdrojů financovali své války
a spravovali vlastní území. Desítky let to zvládali hrát na obě strany
a udrželi si tak částečnou nezávislost. Takto vypjatá situace ale musela vybublat
a hlavní domorodé frakce si musely zvolit stranu. Irokézové a Čerokíové si zvolili Brity,
zatímco v podstatě všichni ostatní, jako Huroni, Algonquinové, Abenakiové
a Mi'kmaqové si vybrali Francouze.

To se Francouzům hodilo,
protože kvůli málo obydleným územím měli Britové početní výhodu. Válka v Americe začala dříve než v Evropě,
je známa francouzsko-indiánská válka a začala v roce 1754. Neshody vypadaly asi tak,
že Británie řekla: "Vy si území sice nárokujete,
ale my tu máme pevnost." A Francouzi odpověděli:
"Možná máte pevnost, ale my máme pevnosti tři." A Britové řekli:
"Možná máte pevnosti, ale my máme zbraně" a tak celá válka začala.


Nemáte zač za tyto výjevy. Ludvík XV. toto nazval válečným aktem,
načež Jiří jen pokrčil rameny. Roky 1754 a 1755 znamenaly
pro Brity převážně porážky, protože i když moc území neztratili,
nedokázali ho ani moc obsadit. S výjimkou vítězství v Akádii
to pro ně nevypadalo moc dobře. A nebojovalo se jen v koloniích
severní Ameriky, ale také v Indii. Subkontinent, kdysi chlouba
Mughalská říše, již nějakou dobu upadal. Východoindická společnost
vlastněná britskou vládou zde vedla ekonomickou válku
proti Nizozemsku, Francii a dalším nezávislým společnostem
ve snaze vytvořit si tam obchodní monopol.

S úpadkem Mughalské říše,
která ještě k tomu válčila s Maráthskou říší, byla tamní oblast ponechána na pospas Evropě. I když byla Východoindická společnost
po nějaký čas na vrcholu, přála si tuto pozici proti Britům
a Nizozemcům pojistit a to nejlépe námořní válkou.
Co vím, tak Británie lodě zbožňuje. Zpátky v Evropě chtěla Marie
získat zpět Slezsko.

Její přání bylo doplněno přáním Ludvíka
konkurovat britské koloniální síle a přáním ruské Alžběty Petrovny dobýt východní Prusko. Fridrich pochopil, že je v pěkné kaši
a nehodlal jen sedět na zadku. Věděl, že jeho nepřátelé
viděli jeho vzrůstající sílu jako hrozbu a on určitě nebude tím,
kdo prestiž své země jen tak zahodí. Aby nebyl obklíčen ze všech stran,
napadl 29. srpna 1756 Saské kurfiřtství a odpálil tak rozbušku u sudu,
kde se už dlouho hromadil střelný prach. Vítejte v sedmileté válce.

Válka začala v roce 1756, nebo 1754,
nebo 1740, no, pro nás začala 1756. Válka byla vedena mezi dvě aliancemi,
dvěma válčícími stranami, Westminsterskou úmluvou
a Versailleskou dohodou. Velká Británie a Prusko tak stály proti
Francii, Rakousku a Rusku. Fridrichova invaze do Saska
byla úspěšná, povedlo se mu zemi obsadit, ale nedostalo se mu šance tento úspěch využít
a postoupit na území rakouské území, Čechy. Mezitím se Americe začalo dařit Britům,
protože vláda do tohoto válčiště investovala čím dál více prostředků.


To rovněž znamenalo, že Fridrich nemohl očekávat
přílišnou podporu od Britů v Evropě. Británie se spojila s Pruskem,
protože podle ní mohlo nejlépe ubránit titul Jiřího v Hannoveru, který zdělil
a mohl tak volit císaře Svatí říše římské. Na oplátku Fridrich doufal,
že Británie ekonomicky oslabí Francii okupací jejich kolonií,
což by Británie stejně udělala. Přibližující se nepřátelé hrozili,
že Fridrichovu zemi zcela obklíčí. V roce 1757 Francie
přesunula jednotky na západ Pruska ve snaze dobýt Hannover
a spolu s tím začali postupovat i Rakušané, kteří zamířili rovnou do Saska.

Fridrich se nezalekl. Zůstal, kde byl
a rozhodně v Sasku dvě armády porazil. Navzdory tomuto vítězství
pruská morálka spadla, protože Rakušané byli schopni
se na konci roku 1757 probít do Slezska. K tomu všemu uvidělo Švédsko
pruskou slabost a chtělo si nárokovat území ztracená v pomořanské válce,
takže Prusku přibila hrozba ze severu. Pruské naděje budou jen pohasínat,
protože Rusové dobyli území v jižním Prusku a ofenzíva do Rakouska ztroskotala.

Za to války v koloniích
byly pro Brity povzbudivější. V červenci 1758 dosáhli
obrovského vítězství v bitvě o Louisbourg, což značilo začátek konce pro Francouze.
Ale jak jsem řekl již před tím, k dosažení takového vítězství
byli nuceni soustředit se skoro výhradě na Ameriku
a nechávali Prusko na pospas osudu. Rok 1749 se zdál být pro Prusko posledním.
Společná rusko-rakouská ofenzíva ohrožovala po vítězství
v bitvě u Kunersdorfu samotný Berlín. Fridricha zachránil, jak sám řekl,
zázrak rodu Braniborského.

Rusové a Rakušané nedokázali
využít příležitosti a Prusko porazit. Proč, ptáte se? Netuším. Francie se navzdory podpoře
tamních domorodých kmenů nemohla rovnat britské pěchotě
a námořní síle v Americe a Ludvíkův nerozhodný přístup
tak ponechal zemi rozdělenou mezi válkami v Evropě i v koloniích
a obě války tak prohrával. Francie a Británie budou navzdory potyčkám
v koloniích bojovat vleklou námořní válku, aby se ukázalo,
kdo je skutečně námořní supervelmoc.

Dnes už to samozřejmě víme, ale pravidlo,
že Británie vládne mořím, neplatilo vždy. Flotily každé země byly tak velké,
že spolu mohly válčit po celé Zemi. Plující, nebo spíše potápějící se britské
a francouzské lodě byste našli u pěti kontinentů. Středem každého loďstva
se stala bitevní loď. Ta měla palebnou sílu armády
a rovněž i tolik stála. Válka na moři se zakládala na jednoduché rovnici
a záleželo na každé bitvě. Země s více loděmi byla schopna
lépe bránit svůj obchod, tím vydělat více peněz
a postavit tak více lodí.

Britové na souši navázali na úspěch
u Louisbourgu, postoupili do Kanady a obsadili Québec a později Montréal,
čímž Francii připravili o půdu pod nohama. Zpátky v Evropě se Francie rozhodla, že chce začít vlastní ofenzívu
a napravit hloupé chyby Rakouska a Ruska. Ale znovu kvůli vedení války
jak v koloniích, tak na moři a v Evropě nebyla schopna dosáhnout úspěchu.
Nehledě na dřívější zázrak stál Fridrich stále na hraně porážky.
Nebyl schopný zahájit ofenzívu, která by měla šanci na úspěch.


Fridrich mohl jen sedět a čekat. Mezi roky 1760 a 1762
začal konflikt v Evropě vyhasínat, takže se můžu zaměřit na další válčiště,
například na konflikt v Indii. Evropské války tam nebyly novinkou.
Války mezi jednotlivými společnostmi byly na území Indie vedeny už dříve
a sedmiletá válka toto hašteření jen oživila. Ludvík si přál, aby ve svém boji
proti Východoindické společnosti konečně zvítězil a jeho
Francouzská Východoindická společnost obsadila na tomto subkontinentu první místo. Bojovalo se převážně v jižní Indii,
kde byli Britové díky obřímu loďstvu a vojenské disciplíně schopni
obsadit francouzské osady a pevnosti i navzdory skutečnosti,
že Francouze podporovala Mughalská říše.

Abych to malinko shrnul:
Francouzi byli příliš roztažení a Britům se tak podařilo v roce 1761 obsadit
Vandavasi, hlavní město francouzské společnosti, čímž válku v Indii ukončili.
Podobně vypadala válka na moři. Británie se jako ostrovní národ
zaměřovala na vyniknutí v jediné věci, v tomto případě na námořnictvo,
ale ne tak Francie. Ludvík se znovu ocitl
na špatném konci oné rovnice, kdy bylo zásobování příliš roztažené
a prohry v námořní válce jen zvyšovaly pravděpodobnost prohry v Evropě.

V Evropě teď zůstaneme.
Fridricha štěstí přece jen neopustilo. Byl znovu zachráněn,
když jeho protivnice Alžběta podlehla největšímu zabijáku
v historii, zdravotním problémům. Jejím následovníkem se v roce 1762
stal její německý synovec Petr III., který byl shodou náhod Fridrichovým fanouškem a tak byla v Petrohradu podepsána
mezi Ruskem a Pruskem mírová smlouva.

Mírovou dohodu podepsalo zanedlouho
s Pruskem v Hamburku i Švédsko. Ani s ruským odchodem z války
nebylo pro Versailleskou úmluvu vše ztraceno, protože v roce 1759 zemřel
španělský vládce Ferdinand VI, po kterém nastoupil na trůn
jeho nevlastní bratr Karel III., jehož ambice přivedly nyní již
bourbonské Španělsko roku 1762 do války, samozřejmě po boku bourbonské Francie.
Španělsko se zaměřilo na Portugalsko, které bylo až do teď neutrální.
Portugalsko se stále vzpamatovávalo ze zemětřesení v Lisabonu z roku 1755
a Josef I.

Portugalský upřednostnil nutnost obnovy země před vojenskými výdaji. Španělská invaze do Portugalska
je nazývána "bizarní válkou", protože přes obrovskou
španělskou a francouzskou početní výhodu podlehla většina vojáků hladu,
nemoci a nízké morálce. Ani vstup Španělska do války
nepomohl zvrátit boje v severní Americe, Británie se už stala
dominantní koloniální mocností. Avšak na jihu se vynořil nový konflikt. Brazílie, portugalská kolonie,
byla ze všech stran napadena sousedními španělskými koloniemi.


Portugalci museli postupovat strategicky a vyhýbat se bitvám, které nemohli vyhrát. Sice ztratili nějaké území,
ale ani zdaleka tolik, v kolik Španělé doufali. Francie přišla s vlastním nápadem,
jak válku zvrátit a přesněji s ním přišel tamní ministr zahraničí Choiseul,
který navrhl zaútočit rovnou na Británii. Plán byl ambiciózní, drahý a upřímně hloupý. Drahá francouzská flotila byla potopena
britským loďstvem už v půli cesty. Francie námořní válku prohrála.

S mírem s Ruskem,
Španělskem zaměstnaným Portugalskem a zmatenou Francií
zbývalo Fridrichovi vypořádat se s Rakouskem, které porazil v několika bitvách
v posledních měsících roku 1762. Fridrichova válka skončila
hubertusburským mírem. Byl obnoven předválečný stav,
zachráněny miliony mrtvých a obnoveny zmrzačené ekonomiky. Sedmiletou válku ukončily čtyři dohody,
z nichž jsem už dvě zmínil – petrohradská dohoda a hamburská dohoda.

V roce 1763 přibyla pařížská dohoda
a hubertusburská dohoda, které byly podepsány
10. a 15. února, a tak roku 1763 válka skončila. V Evropě byl nastolen předválečný stav
s jen malou změnou hranic. V důsledku svého vítězství Fridrich
pevně ukotvil svoji zemi jako evropskou mocnost. Další důsledek,
tentokrát mnohem negativnější, je začátek francouzského úpadku,
který povede k francouzské revoluci, která povede k vzestupu Napoleona,
který navždy změní tvář Evropy. Můžete se také správně zeptat,
co teď zbylo pro Británii, když byl její největší rival ze hry.


Taková mála věc známá jako budování největšího impéria, které kdy existovalo. Po jejím zvučném úspěchu
v sedmileté válce to vypadalo, jako by byla nezastavitelná. Abych se nesoustředil jen na Evropu,
měl bych zmínit i kolonie, protože byly pro pár lidí důležité,
přesněji pro 320 milionů lidí. Francie musela odevzdat Británii
své kolonie v Kanadě a Karibiku, a rozdělit Louisianu
mezi Británii a Španělsko.

Francie také ztratila území v Indii,
čímž se Británie stala dominantní silou a brzy si celou Indii podmanila.
V Americe už domorodci nemohli proti sobě štvát dvě nepřátelské mocnosti,
a tak byli ponecháni na pospas kolonistům. Vůle kolonií byla později vyřčena
ve známém "žádné zdanění bez zastoupení". Aby Británie válku v Americe vyhrála,
musela se obrovsky zadlužit, a vzhledem k tomu, že na tom kolonie vydělaly,
zdálo se prosazení nového zákona o daních správné. Jsem si poměrně jistý,
že všichni víme, jak to skončí. Boje v jižní Americe mezi Španělskem
a Portugalskem vedly k válce mezi dvěma zmíněnými zeměmi v roce 1776
a jsem si jistý, že to určitě něco změnilo, ale už mě opravdu nebaví tyhle věci dohledávat.

Sedmiletá válka je pověstným behémótem.
Všichni jsme o ní slyšeli, ale víme o ní tak málo.
A i když se můžeme ztratit v tolika věcech, které se v sedmileté válce staly,
její zasazení je naprosto úžasné. Světová válka v 18. století,
copak to není super? Jo a taky asi měla obrovský
společenský a historický dopad. Měli slony a červené uniformy,
opravdu boží!

Jo, přesně takhle toto video končím,
ne žádnými filozofickými kecy. Smiřte se s tím.
A jako vždy bych rád poděkoval mým přispěvatelům na Patreonu
a zejména Zedphyrovi a Robertu Lozanu Mansillovi,
což jsem asi pěkně zkomolil. Tak a konec.