Bílá smrt – Nejlepší odstřelovač všech dob

Jako o nejlepším snajperovi se lze bavit o tom, kdo byl nejlepší z hlediska vzdálenosti, nebo o tom, kdo zabil nejvíce lidí. Dnes se zaměříme na toho „nejplodnějšího“, s největším počtem zastřelených. Všichni asi znáte Chrise Kylea, vojáka USA, kterým se inspiroval film Americký sniper. Podle Ministerstva obrany zabil 160 lidí. Ironií osudu byl Kyle později zastřelen na střelnici v USA.

V roce 2015 se v britských médiích psalo, že nejvíce smrtícím odstřelovačem je člen Námořní pěchoty se 173 mrtvými, ale nejmenovala ho. Žádná z těchto odstřelovačských hvězd však nemá na muže, o němž si povíme v dnešním díle Infographics Show: Nejlepší odstřelovač historie. Zapátráte-li na netu, budete souhlasit, že se zabýváme nejvražednějším snajperem, co kdy žil. Jmenoval se Simo Häyhä a byl poručíkem finské armády.

Říká se, že prý zabil 505 až 542 lidí. Jeho oběťmi byli Rusové a zabil je během zimní války. Šlo o konflikt mezi Finskem a SSSR, který začal v roce 1939 a trval jen tři měsíce. To je krátká doba, ale stačila, aby se Häyhäovo jméno zapsalo do dějin. Údajný počet obětí během těchto tří měsíců je 25 900 mrtvých na straně Finska a 126 900 mrtvých na straně SSSR. Počet usmrcení Häyhäem armáda dokonce evidovala.

Listiny uvádí, kolik lidí zabil do určitého dne, ale neuvádí, kolik lidí zabil toho dne. Má se za to, že nejvyšší počet jeho obětí za jeden den je 25. V zápisu z 22. prosince 1939 stojí, že usmrtil 138 lidí. Do 26. ledna 1940 zabil 199 lidí. Do 17. února 1940 zastřelil 217 lidí a do 7. března 1940 zabil 259 lidí. Nebyl to nejlepší den jeho života, protože byl velmi vážně zraněn.

Dostal od Rudé armády přímo do tváře, a proto jeho fotky, které kolují na netu, ukazují zohaveného muže. Promiň za upřímnost, Simo. Zranění ho ovšem moc nebrzdilo, měl dlouhý život. Narodil se v roce 1905 a dožil se vysokého věku 97 let, zemřel v roce 2002. Co byl ale tenhle chlápek zač? Finové o něm vyprávěli spoustu příběhů, hodně na něj cílila propaganda. Tehdy byli váleční hrdinové v mnoha zemích důležitou součástí národní historie, aby v lidech podnítili hrdost a dali jim naději.

Narodil se ve Finsku, blízko hranic se SSSR, ve 20 letech se stal dobrovolníkem finské civilní obrany a bylo jasné, že se bude hodit. Než se přihlásil k obraně, byl prý vynikající lovec, díky svému mistrovství také vyhrál několik cen v soutěžích. Jak se zdá, nasbíral tolik cen, že jich měl plný dům. Pak narukoval do armády jako odstřelovač, jeho bojiště bylo nejčastěji na sněhu, proto je na mnoha fotkách v bílém, vypadá trochu jako James Bond.

V tomto ohledu byli Rusové za Finy zjevně trochu pozadu a jejich armáda se strojila do běžných uniforem. Bylo snadné vojáky najít a zabít, zatímco spatřit Häyhäho šlo těžko. Toho se chytila finská média, říkala mu neviditelný voják a dala mu přízvisko „Bílá smrt“. Co o něm ještě víme? Podle severské verze Business Insideru byl skromný.

Stejný zdroj uvádí, že na své oběti čekal někdy až ve vzdálenosti 300 metrů, většinou ale kolem 150 metrů. Díky maskování ho šlo těžko spatřit, ani jeho dech nešlo v zimě vidět, protože si do pusy dával sníh. Párkrát s ním dělala rozhovor BBC, proto víme následující: Häyhä byl zjevně křupan z finského venkova a bavil ho život v divoké přírodě. Jeho koníčky, podle rozhovorů, byly lyžování, lov a střelba. Tamtéž se píše, že se ho Rusové báli tak, že se ho pokusili zabít, odstřelovali oblasti, kde byl, záplavou kulek a minomety, ale netrefili a Bílá smrt odešla po svých.

Shodili na něj i dělostřelecký granát, ale veškerá Häyhäova újma byl roztržený kabát, a tak opět odkráčel s malými šrámy. Říká se, že povolání odstřelovače bral jako lovení. Jednou tisku řekl, že kvůli zabíjení necítí vinu. „Jen jsem plnil svou povinnost a to, co se mi řeklo, jak nejlépe jsem svedl.“ Pokud jde o jeho modus operandi, BBC píše: „Stal se mistrem ve využívání zvuků, kouře a palby dělostřelectva, aby při změně pozice zakryl svůj pohyb.

Protože za války bylo map málo, spoléhal Häyhä při hledání nejlepšího úkrytu na svou paměť.“ Prý byl při hledání správného místa vždy důkladný, dokonce posedlý, ujišťoval se, že se mu nezasekne zbraň, a místo, odkud střílel, si upravoval. Zvláštní je, že jeho zbraň M28/30 ani neměla puškohled. Byla to tatáž zbraň, se kterou Häyhä celý život lovil, takže s ní byl sžitý.

Říká se, že v dětství lovil v lese ptáky, a k ulovení tak malé kořisti musíte mimořádně dobře střílet. To je prý důvod, proč jsou lovci často nejlepšími odstřelovači. Na armádní střelnici se na pohyblivé cíle nemíří, mít zkušenosti s lovením zvěře je nutnost. Čím menší, tím lepší. BBC píše: „Za mlada se naučil odhadnout vliv větru a deště na střelbu a podmínky v lese.“ Žel, záslužného střelce trefili do tváře a zásah mu utrhl většinu čelisti.

Zbytek života prý strávil v nepřetržitých bolestech, nemluvě o tom, že vypadal jako Sloth z Rošťáků. Podstoupil 26 operací, ale tvář už nikdy neměl jako dřív. Nicméně lovu se věnoval i nadále a zrak měl stejně dobrý jako za války. Jeho oběťmi už nebyli lidé, a protože nejraději zabíjel losy, moc často neminul. Dokonce jezdil na lov s jedním finským prezidentem. Pokud chcete vědět víc, vyšla o něm i kniha Bílý odstřelovač.

Rozloučíme se slovy přímo z úst Häyhäho: „Válka není hezká zkušenost. Kdo by ale chránil naši zemi, když to nejsme ochotni udělat sami.“ Už jste někdy stříleli? Měli byste na to, stát se profesionálním snajperem? Podělte se s námi v komentářích. Překlad: Mia www.videacesky.cz