Bitva u Jarmúku – Muslimové proti Byzantíncům

HISTORY MARCHE UVÁDÍ BITVA U JARMÚKU, ČÁST DRUHÁ Nejdříve chci poděkovat přátelům v Curiosity Stream, největší světové streamovací službě, která ukájí naši touhu po vědění, zkoumání a porozumění. Jejich knihovna čítá bezmála 2 500 dokumentů, které můžete zhlédnout za pouhé tři dolary měsíčně. Osobně preferuji historii a právě jsem viděl Hannibal: Pochod na Řím, fantastický pohled do Hannibalova života a jeho boje proti Římské říši, určitě se podívejte.

A můžete se podívat zdarma. Curiosity Stream poskytuje bezplatný měsíční neomezený přístup do celé své knihovny našim divákům. Po několika měsících ji považuji za nejlepší streamovací službu pro kohokoliv, kdo rád sleduje dokumenty. Je dostupná na mnoha platformách.

Pokud si chcete zdarma zpřístupnit jejich knihovnu a podpořit náš kanál, klikněte na odkaz v popisku a registrujte se kódem „historymarche“ a získejte neomezený měsíční přístup k tisícům dokumentů na Curiosity Stream. Terén bude mít na průběh bitvy rozhodující vliv. Jarmúkská planina je převážně zvlněná, plochá země, ze které vyčnívají kamenité ostrůvky. Řeky Jarmúk, Rakad, Allan a Harir zatékají hluboko pod úroveň planiny, čímž vytváří hluboké rokle se strmými srázy.

Travnatá planina poskytovala oběma armádám dostatek jídla i vody. A Byzantínci nespěchali. Vahan měl od císaře za úkol zkusit muslimům zaplatit za odchod do Arábie, nebo alespoň vyjednávání protahovat, dokud nebudou Sasáni připraveni zaútočit na Irák. Většinu vyjednávání vedli Jabalah a Gregory. Ale rozhovory se vlekly tři měsíce a to už začaly přijíždět posily vyslané Umarem.

V obavě, že může přijít o početní výhodu, vzal Vahan věci do vlastních rukou a požádal o jednání s Chálidem. Arménský generál sám řekl, že nepovažuje Araby za nic víc než zchudlé, hladové a strhané Beduíny, a nabídl Chálidovi jídlo a zlato výměnou za stažení jeho vojska. Neohromen Vahanovou blahosklonností, Chálid odpověděl: „Nepřivedl nás sem hlad,“ poté vyzval křesťanského generála, aby výměnou za mír přijal islám, a dodal: „Pokud odmítnete, bude válka.

Budete čelit mužům, kteří milují smrt jako vy život.“ Pobouřen, Vahan odsekl: „Lepší muži se snažili dobýt naše země a všichni byli poraženi.“ Vyjednávání skončilo. Vahan rozložil hlavní byzantský tábor poblíž al-Jakuzat, odkud mohla být bráněna hlavní římská cesta spojující Egypt a Sýrii. Bitevní linii ukotvil u rokle na jihu a rozmístil své muže podél řeky Allan táhnoucí se na sever k městu Jabiyah.

Na levé křídlo umístil slovanskou pěchotu pod velením Qanatira, slovanského prince. Ve středu Jabalah velel kassánskému oddílu, zatímco Dairjan vedl Armény. Na pravém křídle velel Gregory zkušené řecké pěchotě. Říká se, že pod jeho velením byla poslední římská legie, V. makedonská. Lučištníci byli smíseni s pěchotou.

Každou ze čtyř pěchotních divizí podporoval jízdní pluk. Byzantská armáda čítala kolem 40 000 mužů. Naproti němu Chálid roztáhl pěchotu do stejné šířky jako Byzantínci, levé křídlo ukotvil u rokle na jihu a pravé křídlo směřovalo k městu Nawa. Pravému křídlu velel Amr, středu Shurabil a Abu Ubaidah, a levému křídlu Jazíd. Lučištníci byli smíseni s pěchotou. Jízdní pluky byly rozmístěny tak, aby zabránily průlomu, zatímco Chálid velel vybrané jízdní záloze.

Arabská armáda čítala kolem 25 000 mužů. Dlouhá bitevní linie rozkládající se na deseti kilometrech prověří vůdcovství velitelů na obou stranách. Ráno 15. srpna se proti sobě armády postavily. Jeden arabský válečník předstoupil, odložil štít, sundal si zbroj a zvolal: „Já přináším smrt bledým tvářím, já jsem zabiják Římanů, já jsem zhouba na vás seslaná, já jsem Zarrar Ibn al-Azwar!“ Několik byzantských důstojníků vyzvalo muslimského šampiona na souboj.

Během minut je Zarrar v boji jeden na jednoho porazil. Předstoupili další muslimští šampioni, a jak přehlídka soubojů pokračovala, sledovali byzantští vojáci smrt mnoha svých důstojníků. Poté v poledne nařídil Vahan armádě postoupit. Početní výhoda mu umožnila roztáhnout linii, zatímco Chálid musel své řady rozestoupit, a Vahan zamýšlel najít slabá místa, kterými by se mohl provalit.

Když se byzantská armáda přibližovala, nařídil Vahan třetině pěchoty postoupit na nepřítele. Boje nebyly příliš tvrdé, obě strany zkoušely protivníkovo odhodlání. Přesto byl Vahan překvapen odhodlaností arabských vojáků. Všiml si, že hluboká rokle na jihu omezí jízdní manévry a poskytuje muslimskému levému křídlo ochranu, zatímco terén na severu byl otevřený a muslimské pravé křídlo odhalené.

Chálid si byl problému vědom a držel se blíže pravému křídlu, aby jej mohl rychle posílit, bude-li to nezbytné. Když se začalo stmívat, Vahan útok odvolal a stáhl jednotky zpět k řece Allan. Během noci připravovali oba velitelé své další kroky. Chálid věděl, že frontální útok proti lépe vyzbrojenému a početnějšímu nepříteli je nebezpečný, zvláště když Byzantínce podporuje těžká kavalérie.

Vahan byl naproti tomu připravený zaútočit a prolomit se muslimskou řadou. Časně ráno přikázal byzantský velitel postoupit všem svým jednotkám. Zamýšlel zastihnout muslimy během ranní modlitby nepřipravené, ale Chálid tento krok očekával. Minulou noc nařídil před linií postavit pozorovatelny, aby překvapivé útoky zmařil.

Navzdory ztrátě momentu překvapení Vahan svým vytrénovaným veteránům věřil. Byzantský velitel chtěl muslimský střed udržet pod tlakem, aby tím zaměstnal co nejvíce Chálidových vojáků, zatímco hlavní útok bude směřovat na křídla, kde chtěl nepřítele přemoci a porazit svojí početní výhodou. Dvě armády se střetly a Chálidovi vojáci ve středu vzdorovali pomalému byzantskému postupu. Ale na křídlech byla situace odlišná.

Qanatir se zakousl do Chálidova pravého křídla. Přečíslená muslimská pěchota vzdorovala, ale byla tlačena zpět. Amr nařídil své jízdě zaútočit na postupující Byzantínce, aby ulevil pěchotě. Jízdní protiútok otupil byzantský útok, ale Qanatir dál tlačil muslimy k jejich táboru. V táboře se shromáždily ženy a některé z nich vyrazily do boje. Kolem tábora uvázaly velbloudy, aby přístup k němu zablokovaly.

Zoufalý boj pokračoval, ale Byzantínci nebyli schopní prolomit odhodlanou muslimskou linii. Qanatirova těžká jízda strnula, neboť koně couvali před zápachem agresivních velbloudů a odmítali reagovat na pokyny svých jezdců. Muslimové využili nechráněných nohou a břicha částečně obrněných byzantských koní a mnoho těžce obrněných jezdců strhli z jejich sedel. Qanatir již nemohl v útoku pokračovat.

Když Vahanův útok na muslimské pravé křídlo ztroskotal, rozhodl se Chálid využít mezery vzniklé mezi Qanatirem a byzantským středem. Nařídil Amrovi vyslat jeho jízdní pluk a zaútočit na Qanatirovo křídlo ze severu. S blížící se jízdní podporou nařídil Amr frontální postup. Třístranný útok přinutil Qanatira opustit svoji předsunutou pozici a stáhnout se k hlavní byzantské linii. Perfektním načasováním obchvatného manévru zvládl Chálid zatlačit zpět početnější byzantské uskupení.

Nebýt disciplinovaného ústupu Qanatirovy zkušené slovanské pěchoty, mohlo se celé byzantské křídlo zhroutit. Situace muslimského levého křídla byla mnohem vážnější. Zatímco byla většina Chálidovy jízdy na pravém křídle, Jazíd začínal prohrával. Byzantská jízda se provalila linií a mířila k muslimskému táboru. Gregoryova pěchota pomalu postupovala, neboť ji Jazídova přečíslená pěchota nebyla schopna zastavit.

Když se Jazídovi vojáci stahovali k táboru, začaly na ně rozezlené arabské ženy házet kameny a pokřikovat urážky, které je vyzývaly, aby nepříteli nepodlehli, a některé ženy se zapojily do obrany tábora. Jazídovi se konečně podařilo stabilizovat linii poblíž tábora, čímž byzantský postup dočasně zastavil. Zatímco se zdálo, že Vahanův plán funguje, Chálid opět předvedl svůj um rychle se přizpůsobit.

S pravým křídlem stabilizovaným se vydal přes bojiště pomoci potlučenému Jazídovi. Vyslal jízdní pluk pod velením Dharara ibn al-Azwara a nařídil mu zaútočit na byzantský střed zboku. To bylo klíčové rozhodnutí, protože když Dharar zaútočil na křídlo byzantského středu, přišpendlil jej na místě a zabránil přísunu posil Gregorymu pro jeho útok na muslimské levé křídlo.

Ale především manévr vzbudil v Řecích pocit, že jsou obkličováni, což uškodilo jejich morálce. Na levém křídle přijel Chálid na pomoc Jazídovi a zaútočil na Gregoryho divizi. Řekové začali pod tlakem ustupovat a utrpěli zvláště těžké ztráty. Během bojů ve středu zabili Dharorovi vojáci byzantského velitele Dairjana, který se svými muži bojoval v přední linii.

A když slunce začalo zapadat, obě vyčerpané armády bojů zanechaly. Pro Vahana byla ztráta klíčového plukovníka tvrdou ránou a rychlost Chálidových protiútoků odhalila slabinu v jeho plánu, který musel změnit. Bitva pokračovala, když Byzantínci znovu vyrazili proti muslimské linii. Tentokrát se Vahan soustředil převážně na Chálidovo pravé křídlo, kde mohla byzantská těžká jízda způsobit větší škody. Rozhořely se tvrdé boje, když zteč byzantské těžké kavalérie prolomila lehké arabské jízdní jednotky.

Amrova divize se stáhla a chvíli po ní ustoupil i Shurahbil. Když se Jabalahovo křídlo odhalilo, vyrazil Chálid v tento kritický moment do útoku a vjel do mezery vstříc kassánskému křídlu. Amr zvládl seřadit své muže a opět zaútočit. Shurahbil se po utrpění ztrát také přeskupil a vyrazil do útoku.

Boj se proměnil v jatka, neboť obejití Kassánci utrpěli těžké ztráty a zmatečně ustoupili. Když viděl, že se Jabalah stahuje, Qanatir se rovněž spořádaně stáhl. Chálidův dobře načasovaný útok na křídlo Byzantínce opět zastavil. Dalšího dne se Vahan držel stejného plánu. Qanatir vedl Slovany proti Amrově divizi. Jabalahova kassánská divize, nyní posílena o Vahanovy Armény, postupovala na Shurahbila.

Byzantská zteč dostala muslimy okamžitě pod těžký tlak. Zvláště arabská lehká jízda měla co dělat s obranou proti císařským katafraktům. Mezitím nařídil Vahan Řekům a Arménům pomalu postoupit vpřed. Chálid se nyní obával frontálního byzantskému útoku. Byl si vědom, že po včerejších ztrátách již nemá dostatečný počet mužů, aby odrazil byzantský frontální postup, a jeho jízdní záloha nebude schopná posílit obě křídla najednou. Aby zabránil katastrofě, poslal Chálid Abu Ubaidaha a Jazída vpřed, aby podrželi Vahanův postup a získali čas pro vojáky na pravém křídle.

Poté urychleně zamířil k mezeře, která se otevřela mezi Shurahbilem a Amrem, když se jejich linie začaly pod náporem byzantského útoku hroutit. Mezitím muslimské levé křídlo zadrželo prvotní byzantský postup, ale Vahan posílil útočníky jízdními lučištníky, kteří Araby zasypávali neustávajícími salvami šípů.

Palba z bezprostřední blízkosti způsobila Abu Ubaidahovi a Jazídovi takové ztráty, že se incident stal známý jako „den ztracených očí“. Neschopné vystát bouři šípů, stáhlo se muslimské levé křídlo mimo dostřel byzantských lučištníků. Na druhé straně bojiště shromáždil Amr své vojáky a zastavil Qanatirův postup, zatímco Chálid podpořil Shurahbilovy muže a zaútočil na Jabalahovu divizi. Kassánci tvrdohlavě vzdorovali, ale přicházeli o velký počet mužů a postupně ustupovali.

Teď, když bojoval na pravém křídle, se naplnila Chálidova největší obava, neboť Gregory nařídil své divizi frontální útok – cítil, že Arabové byli otřeseni ztrátami, které jim způsobily byzantské salvy šípů. Jazídova potlučená divize začala ustupovat a Abu Ubaidah sotva zadržoval Vahanovy Armény. Rašídunské levé křídlo mělo vážné problémy, ale arabské ženy z tábora se chopily zbraní a zapojily se do boje. Zoufalý ženský vzdor inspiroval muslimy, aby navzdory vší pravděpodobnosti vytrvali.

Vpravo mezitím Byzantínci po několika hodinách válčení konečně ustoupili a brzy je následovala celá Vahanova linie. Čtvrtý den bitvy byl pro Araby zničující, zejména pro levé křídlo. Avšak k neuvěření zvládli Byzantínce zadržet. Ráno Vahan nečekaně vyslal posla nabízejícího příměří. Arabští velitelé se narychlo sešli k válečné poradě. Někteří navrhovali příměří přijmout.

Viděli se jako vítězové po střetu s větší nepřátelskou armádou na cizím území, zatímco jiní poznamenali, že muži jsou unavení, zranění a silně přečíslení. Shodli se, že se stáhnou a bojovat budou jindy. Chálid vyslechl své velitele, potom se postavit a řekl: „Uplynulé čtyři dny zkoušely naše odhodlání, nyní není čas ustoupit, nyní musíme zvítězit.“ Navrhoval obranný přístup, unavit nepřítele a potom přejít do protiútoku.

Cítil, že Byzantínci ztratili odhodlání a že se Vahan snaží koupit čas pro pozvednutí morálky svých mužů. Nastal čas zaútočit. Žádné příměří nebude. Během noci se Chálid procházel mezi vojáky. Ranění se o sebe opírali, ale navzdory drtivé přesile zůstávalo jejich odhodlání silné.

Rozhodnutý přejít do útoku poslal muslimský velitel Dharara s 500 jezdci na obchvatný manévr obsadit klíčový most přes Rukkad, který sloužil jako hlavní spojení mezi byzantskou armádou a jejím táborem. Protiútok začal. Když další den vyšlo slunce, vyřítila se z byzantské řady ohromná postava na válečném koni do země nikoho.

Byl to Gregory, velitel byzantského pravého křídla s pověstí obávaného bojovníka. Jeho výzvu přijal Abu Ubaidah. Jako vrchní velitel arabských sil v Sýrii řekl před odchodem Chálidovi: „Pokud se nevrátím, budeš po bitvě armádě velet ty, dokud chalífa nerozhodne jinak.“ A tak vysoký, hubený Abu Ubaidah ve svých padesáti letech vyrazil na souboj s Gregorym.

Oba muži se potkali ve středu, oba znamenití v boji jeden na jednoho. Několik minut kolem sebe kroužili a vyměňovali si údery, zatímco je obě armády napjatě sledovaly. Poté se Gregory snažil ustoupit ke své armádě – chtěl Abu Ubaidaha oklamat, aby polevil ve své ostražitosti. Když jej arabský generál dohnal, Gregory se ve zlomku sekundy otočil a udeřil, Abu Ubaidah se sehnul, vyhl se úderu a sekl řeckého generála do krku.

Gregory upustil meč a spadl ze svého koně. O chvíli později přikázal Chálid své muslimské armádě zaútočit. Většinu noci armádu přeskupoval. Chálid ponechal trochu kavalérie za pěšími divizemi, roztáhl jejich formace, aby se rozložení Byzantíncům jevilo stejné jako bylo v minulých dnech.

A zbývající jízdu skryl v mírné rokli. Někteří byzantští vojáci nemohli uvěřit, že navzdory těžkým ztrátám vyrazila muslimská armáda do útoku. Když se armády ve středu střetly, Arabové útočili všemi silami. Byli odhodlaní nepřítele zatlačit zpět, ale jejich výrazná početní nevýhoda znamenala, že tuto opotřebovávací bitvu neustojí dlouho.

Když Vahanovi vojáci zpomalili muslimský postup, Chálid spustil svoji past. Z mírné prolákliny se vyhrnulo osm tisíc jezdců. Koncentrací většiny své jízdy plánoval Chálid obklíčit byzantské levé křídlo. Věděl, že čas je všechno, a tak naléhal na muže, aby jeli rychle a neváhali. Rychlost rozhodne výsledek bitvy. Zaměstnán velením ve středu otočil Vahan hlavu doleva a uviděl zlověstná oblaka prachu.

Urychleně poslal na křídlo svoji jízdu. Uvědomil si, že jej muslimský velitel přechytračil. Chálid se tryskem přehnal přes Amrovu divizi a začal obkličovat Qanatirovy Slovany. Zbytek arabských jezdců následoval svého generála, který je vedl kolem byzantských řad. Přes své levé rameno Chálid viděl zuřivý boj ve středu, a tak pobídl svého oře k ještě rychlejšímu běhu.

Qanatirovy a Jabalahovy linie vrávoraly, když se připravovaly na zteč arabské jízdy. Když muslimští jezdci vtrhli do Vahanova levého křídla, probodl Chálid nepřátelského vojáka, přičemž se mu zlomilo kopí. Vytasil meč a sekal kohokoliv v červené tunice. Koně se kroutily a otáčely, pustošily byzantskou pěchotu. Jabalah a Kassánci přestali bojovat a dali se na útěk. Ke svému zděšení zjistili, že most přes Rukkad, jejich hlavní ústupová cesta, byl zablokován.

Jabalahovi vojáci se rozutekli, každý se snažil zachránit si život. Qanatir bojoval statečně, ale slovanská divize byla obklíčena a neměla žádnou šanci. Celá byzantská linie se začala hroutit. Otřesena Chálidovým rychlým postupem se těžká císařská jízda marně snažila bitvu zvrátit. Smyčka se utahovala a Vahanova armáda byla tlačena ke srázům.

Arménský generál chrlil rozkazy, a zatímco některé byzantské jednotky držely soudržnost, jiné byly v naprostém zmatku. Neschopni držet krok s rychlým pohybem arabské lehké jízdy byli byzantští katafraktové napadeni ze všech stran. Když viděli, že je situace beznadějná, utekli a ponechali pěchotu vlastnímu osudu. Chálid zklidnil svého oře, zavřel oči a pronesl vděčnou modlitbu.

I když to nebylo hned zřejmé, věděl, že bitvu vyhrál. Vahanova armáda byla zahnána k rukkadské a jarmúkské rokli a během dalších hodin byli Byzantínci systematicky povražděni. Vojáci po stovkách, ne-li tisících ve svém zoufalství skočili z útesů, aby se zachránili před hněvem Chálidových vojáků. V ten den rašídunská armáda vybojovala vítězství, které navždy změní běh dějin. Bitva u Jarmúku byla bezpochyby bitvou století a jednou z nejklíčovějších bitev světové historie.

Kolosální byzantská armáda byla tvořena disciplinovanými válečníky, kteří si pravděpodobně mysleli, že pro ně arabská pouštní armáda není výzvou. Naneštěstí pro ně čelili Chálidu ibn al-Valídovi, pravděpodobně největšímu vojenskému géniovi své doby. Během pouhých pár let proměnil chatrné arabské uskupení v armádu, která dobude polovinu známého světa. 20.

srpna roku 636, u Jarmúku, po šesti vyčerpávajících dnech, zůstali na nohou jen muslimští válečníci. Islám vstoupil na světovou scénu. Velké díky našim Patr(e)onům, bez kterých by toto video nevzniklo. Zvažte, že se jedním stanete a podpoříte naši práci. Můžete nás podpořit také odběrem našeho kanálu a kliknutím na zvoneček, abyste dostali upozornění na nová videa. A jako vždy děkujeme za zhlédnutí.