Vzestup islámu a cesta k bitvě u Jarmúku

HISTORY MARCHE UVÁDÍ BITVA U JARMÚKU ROKU 636, ČÁST PRVNÍ V jeden horký srpnový den roku 636 n. l. arabská armáda Chálida ibn al-Valída zpochybnila nadřazenost mocné Byzantské říše. Dvě armády na sebe zíraly na travnatých plochách Jarmúkské plošiny, zatímco nad nimi kroužili supi. Jeden arabský válečník vystoupil vpřed a zvolal: „Já jsem zabiják Římanů, já budu vaší zhoubou!“ Schyluje se k bitvě, která změní vývoj dějin.



Toto video sponzoruje Squarespace, nejlepší vizuální editor webových stránek. Po smrti proroka Mohameda v roce 632 vedl první chalífa Abu Bakr vojenská tažení přes rozlehlou Arábii a proměnil poloostrov v islámskou pevnost. Území rozšiřovali bitvami zocelení a zkušení velitelé, nejznámějším z nich byl Chálid ibn al-Valíd.



Nejspolehlivější velitel pro proroka i jeho nástupce. Chalífův záměr přivést pod ar-rášidúnskou vládu všechny arabské kmeny, včetně Arabů žijících ve stepích a městech Iráku a Sýrie, vedl k prvním přímým střetům s Byzantinci a Sasány. Byzatinci a Sasánové proti sobě vedli válku desítky let a vleklý konflikt zanechal tyto mocnosti vyčerpané. Byzantinci formálně obnovili kontrolu nad svým územím, ale desítky války přinesly do Levantu politické i ekonomické strádání a na jihovýchodě za Mrtvým mořem nebyla císařská autorita plně obnovena.



Změnila se i zahraniční politika. Říše přestala přispívat mnoha kmenům bojujících na její straně, neboť tyto finanční náklady již nepovažovala za nutné, když byla válka proti Sasánům vyhrána. Namísto toho začala uzavírat obranné aliance s nomádskými kmeny severního Hidžázu, aby uchránila Sýrii z jihovýchodu a rozšířila politický vliv do Arábie, čímž přímo ohrožovala snahu muslimů sjednotit arabské kmeny pod vlajkou islámu.



Bylo tedy nezbytné, aby Abu Bakr rozšířil svůj vliv směrem do Sýrie, než se tam usadí Byzantinci a začlení oblast do své sféry vlivu. Na začátku roku 633 vstoupily na byzantské území čtyři arabské armády vedené Amrem ibn al-Ásem, Shurahbilem ibn Hasanou, Yazidem ibn Abi Sufyanem a Abu Ubaidahou.



Měly rozkaz nenapadat, neobléhat a nevyhlazovat velká města. Cílem této rané fáze tažení bylo obsadit venkov obývaný převážně arabsky mluvícími lidmi, z nichž se mnoho připojí k islámskému tažení, čímž posílí rášidúnské řady a poskytnou cennou logistickou podporu. Tyto rané operace položily základy pro nadcházející invazi a ironicky Bakrovo soustředění se na venkov ošálilo Byzantince, kteří nabyli dojmu, že muslimové jsou pouzí nájezdníci, a tak proti nim na začátku roku 633 neshromáždili žádnou početnou armádu.



Chalífovy rozkazy byly stejné i na východě – přiveďte arabské kmeny Iráku pod moji nadvládu. Abu Bakr tam vyslal Chálida, svého nejvěrnějšího velitele, na začátku jara. Během shromažďování armády bylo jádro Chálidových dobrovolníků posíleno několika kmeny z celé Arábie.



Některé z těchto kmenů stály v odpadlických válkách proti Medině, ale nyní to byly právě tyto kmeny, které posílily tažení proti Sasánům. Na Chálida čekal jeden z největších strategických úspěchů. Rychlé podrobení sasánského území západně od Eufratu v sérii bitev ukázalo na odiv jeho taktického génia. Uplatněním všestranného nepřímého postupu útočil Chálid na nepřátele z nečekaných směrů několika rychlými obchvatnými manévry.



Byl rovněž jeden z mála velitelů v dějinách, který využil dvojího obchvatu k obklíčení a zničení armád větších, než byla jeho, vysláním skvěle načasovaných ztečí kavalérie na protivníkova křídla. Tato odvážná válka pohybu se odrážela v bleskovém obsazení území západně od Eufratu. Když pokládal základy pro ar-rášidúnskou správu a plánoval tažení do středního Iráku a na hlavní město Sasánské říše, dorazila od chalífa zpráva.



Chálid se má ihned vydat do Sýrie a převzít velení nad invazí do Byzantské říše. V dubnu 634 opustil Irák s malou družinou veteránů, jejichž oddanost Islámu byla nezpochybnitelná, a vydal se do Sýrie přes poušť. Zvolil velice nebezpečnou cestu. Vojáci s sebou nemohli vzít tolik vody, aby jim vydržela po celou cestu, a tak Chálid donutil 20 velbloudů vypít co nejvíce vody a poté jim zavázal ústa, aby ji nezkazili jedením.



Vojáci velbloudy denně poráželi a zaháněli žízeň zachovalou vodou z velbloudích žaludků. Pochod přes převážně vyprahlou poušť trval šest dnů a stal se jedním z Chálidových nejslavnějších vojenských kousků. Po vstupu do Sýrie zamířil na jihozápad, aby se setkal se třemi muslimskými armádami u Damašku, přičemž po cestě obsazoval pevnosti a města.



Byzantské osádky byly naprosto nepřipravené. Neočekávaly, že by muslimové vstoupili na jejich území z nehostinné pouště. Říše spoléhala na systém pohraničních opevnění, které předávaly informace o pohybu nepřátel do vnitrozemí a poskytovaly říšské armádě čas na mobilizaci a zažehnání hrozby. Základním předpokladem bylo, že jakýkoliv útok do vnitrozemí bude odražen, takže jakákoliv ztráta území je pouze dočasná.



Avšak nyní muslimové zcela ovládali jihovýchodní venkovské oblasti a po Chálidově příjezdu obrátil chalífa veškerou pozornost k dobytí důležitých syrských měst. Nejdříve padla Bosra a poté se čtyři muslimské armády vydaly do Palestiny za armádou Amr ibn al-Áse, která čelila početnému uskupení byzantských jednotek pod velením Theodora, bratra císaře Herakleiose.



Byzantinci naverbovali beduínsko-křesťanské špehy a byli schopni předvídat pohyb muslimské armády a před útokem se včas dostat do postavení. Bitva u Ajnadaynu, první velký střet, byla krvavou řežbou. Mnoho vlivných muslimů padlo na bojišti jako mučedníci, ale Arabové pod Chálidovým velením byzantskou polní armádu v Sýrii vyhladili a nyní postupovali na sever. Theodore ustoupil, aby se spojil s císařem u Emesy, zatímco zbytky armády se nespořádaně rozutekly do blízkých opevněných měst a pevností.



Mnoho přeživších se uchýlilo do Pelly, kde posílili tamní osádku. Znepokojen Chálidovým rychlým postupem vyslal Herakleios dvě uskupení opevnit klíčové cesty jižně od Damašku, aby mělo město čas připravit se na brzké obléhání, a poté vyrazil do Antiochu, kde začal připravovat arabskou porážku.



Avšak Byzantinci nebyli schopní Chálidův postup zdržet dlouho, neboť muslimská armáda zakopané Byzantince přechytračila a již o dva dny později pochodovala na Damašek. Obléhání trvalo dvacet dní a po poražení byzantských posil město kapitulovalo. Poté ale přišla z Mediny zpráva, že chalífa Abu Bakr před měsícem zemřel a nástupcem jmenoval Chálidova bratrance Umara ibn al-Chattába.



Vědom si Chálidovy oblíbenosti jej velice zbožný Umar degradoval a do čela muslimské armády jmenoval Abu Ubaidahu. Chtěl ukázat, že ať už bude vojákům velet kdokoliv, bude to pouze Alláh, který rozhodne o jejich vítězství. Pod velením opatrnějšího Abu Ubaidahy pokračoval během dalších měsíců muslimský postup pomalejším tempem. Rozdělil armádu vedví.



S většinou jednotek postupoval na sever, zatímco poslal dvě armády dobýt Palestinu, kde v týlu zůstávaly početné byzantské osádky během dřívějšího bleskového muslimského postupu. Herakleios mezitím v Antiochu nezahálel. Demonstroval vojenskou sílu Byzantské říše shromážděním pěti armád a z několika směrů započaly pochod zpět do Sýrie pod celkovým velením arménského generála Vahana.



Herakleios také poslal zprávu do všech velkých měst připomínající byzantskou nadvládu po nedávných vítězstvích nad Sasány. Poselství bylo jasné – Sýrie po staletích byzantské vlády nepochybně patří Byzantské říši a současná situace, jakkoliv znepokojivá, je jen krátkou nepříjemností. Herakleiosovy armády byly připraveny porazit Araby v rozhodné bitvě nebo zničit jejich armády postupně. Po zprávách o nepřátelském postupu si Chálid ihned uvědomil, že početnější byzantská armáda obklíčí muslimské pozice na severu.



Naléhal na Abu Ubaidhu, aby severní Sýrii opustil a ustoupil k silnějším pozicím na jihu, kde jej může podpořit zbytek armády. Po chvíli přemýšlení nařídil Abu Ubaidha pochod na jih. Dvěma palestinským velitelům byly odeslány zprávy, aby se s hlavní armádou setkali na pláních severovýchodně od Galilejského jezera, které nabízely pastvy pro koně a byly vhodné pro jízdní manévry. Přesně jak Chálid očekával, pochodovaly čtyři byzantské armády na Emesu, což by Araby na severu uvěznilo, zatímco další byzantská armáda směřovala dobýt Damašek a odříznout ústupovou cestu.



Muslimská armáda se stáhla právě včas. Mezitím Jazdkart vyjednával s Herakleiosem o zahájení tažení z východu. Sasánská armáda však nebude na společný útok připravena včas. Mezitím na západě, vstříc ohromné byzantské armádě, poslal Abu Ubaidah zprávu chalífovi Umarovi, aby do Sýrie poslal všechny dostupné posily.



Když se muslimské armády setkaly, zvědové ohlásili, že se v Caesareji shromáždila početná byzantská osádka. To činilo táboření u Galilejského jezera nebezpečným dobrodružstvím, neboť by arabská armáda mohla být napadena ze dvou stran. Abu Ubaidah opět vyslyšel Chálidovu radu a přesunul armádu do silnější pozice na východní konec Jarmúkské planiny.



S bitvou na spadnutí byl Chálid uznán za nejschopnějšího polního velitele a dostal nad armádou dočasné velení, zatímco Abu Ubaidah zůstal celkovým strategickým velitelem. A byzantská armáda se blížila... Toto video sponzoruje Squarespace. Nejlepší vizuální nástroj pro tvorbu webových stránek. Ať už jste spisovatel, youtuber nebo online prodejce, nehledejte nic jiného než Squarespace.



S několika efektivními nástroji vám Squarespace dovoluje navrhnout úžasný web s bezpočtem funkcí, který zaručeně nadchne vaše návštěvníky. Mým nejoblíbenějším nástrojem je chyť a pusť, který vám umožňuje pouhým kliknutím v mžiku web upravovat. Můžete bloky své stránky snadno přesouvat nebo přidávat, aby vypadala, jak chcete.



Pokud chcete sdílet váš obsah, službu nebo příběh se světem, klikněte na odkaz v popisku. Navštívením squarespace.com/historymarche podpoříte náš kanál a získáte 10% slevu na první nákup na Squarespace. Velké díky našim Patr(e)onům, bez kterých by toto video nevzniklo. Zvažte podporu naší práce. Můžete nás také podpořit odběrem našeho kanálu a klikněte na zvoneček, abyste dostali upozornění na nová videa.



A jako vždy děkujeme za zhlédnutí.