Redgardi z Hammerfellu

Tamriel, v jazyce Altmerů Krása úsvitu, v dračím jazyce Taazokaan, je kontinent, na kterém se odehrávají
všechny hry The Elder Scrolls. Je domovem mnoha rozličných ras
a ještě více konfliktů. Na Tamrielu se odehrálo
mnoho dobrodružství. Život v Tamrielu jste si zkusili po svém, ale co takhle si říct víc o příběhu? Abyste se dostali k srdci příběhu, musíte se vrátit na počátek.

Kapitola 14
Redgardi Můžete tomu říkat pustina. Všude jsou jen samé skály a písek. Těžko uvěřit,
že zde může vůbec něco přežít. Nehostinnost tohoto území lze
srovnávat s nehostinností Argonie. Hammerfell je pustým koutem Tamrielu. Drsné místo, které jako by
se snažilo zabít všechno živé.

Proč by zde někdo chtěl žít? Jak by zde vůbec mohl kdokoliv přežít? I tak b tomto krutém podnebí
existují lidé, kteří zde nejenže přežívají, ale daří se jim velmi dobře. Redgardi nepochází z Tamrielu, ale přesto Hammerfell zkrotili. A kdo jiný než Redgardi? Mají tmavou pleť,
atletickou postavu, jsou rychlí a jejich zakřivené meče
jim pomáhají přežít.

Společně s Nordy a Orky
jsou nejsvalnatější rasou, což jim dává výhodu na bojišti. Většina obyvatel je považuje
za nejnadanější válečníky Tamrielu. Jejich pýcha a nezávislost je přibližuje až téměř k Temným elfům. Zbytek Tamrielu si to uvědomuje, a proto jsou Redgardi nejnajímanější
žoldáci devíti provincií.

Redgardi jsou vojensky
vyspělí na souši a stejně tak na moři. Jako všechny civilizace před nimi, i Redgardy ovlivnil jejich domov. Jejich námořnická tradice udělala
z jejich loďstva obávanou sílu. I nejlepší císařské loďstvo bylo v porovnáním
s flotilou Yokuďanů ničím. Jako rasa námořníků a dobrodruhů se Redgardi neomezují
na jeden styl brnění nebo oblékání, ačkoliv v pouštním prostředí
nosí své osobité pokrývky hlavy.

Ne, jako cestovatelé rádi
vyzkouší vše, co jim svět nabídne. Jejich kultura převzala
mnoho stylů zbraní i brnění. Protože mnoho z nich
je svobodnými žoldáky, není neobvyklé vidět Redgardy
oblečené do brnění patřících jiným kulturám. Jejich kultura má však
také svůj vlastní styl.

Copánky, tetování, válečné barvy
a piercingy jsou mezi Redgardy běžné. Svá těla zdobí téměř stejně,
jako své přepychové paláce. Jejich architektura je jedna
z nejozdobnějších na Nirnu. Pokud něčemu chceš říkat domov,
neměl bys na tom šetřit. To ovšem platí pro lidi,
kteří si to mohou dovolit. Jako většina ras,
Redgardi mají kastovní systém, avšak ten jejich je unikátní. Od dob Druhé říše
byla společnost Redgardů rozdělena do dvou politických skupin, které se zformovaly kvůli
svému postavení ve společnosti.

Koruny a Předkové. Koruny jsou potomci velekrále a šlechty, která Redgardům vládla v Yokudě. Pevně se drželi svých starých tradic. A velmi nesnášeli cizince. Předkové jsou potomci
válečnické třídy Ra Gada.

Oni jsou ostřím meče. Tvrdí válečníci, kteří prosekali
cestu redgardské civilizaci. Bitva s ostatními provinciemi je vystavila ostatním válečnickým kulturám,
jako třeba Nordům. Toto z Předků udělalo více
pokrokovou skupinu, než byly Koruny, a proto i více snášeli
cizí kultury ve své společnosti. To díky Předkům je společnost Redgardů
založena na vojenské disciplíně. U každého Redgarda, bez ohledu
na jeho postavení, se očekává základní
znalost zbraní a boje.

Jenom ti nejsilnější, nejrychlejší
a nejobratnější Redgardi jsou přijímáni do některého
z mnoha rytířských řádů Hammerfellu. Je pravdou, že Redgardi
sympatizují s bojovým uměním, a proto se v Hammerfellu vyhýbají
používání některých škol magie. Například používání východní magie je Předky i Korunami potlačováno. Jakýkoliv cizinec používající
magii v Hammerfellu se může často stát
předmětem pronásledování.

Mnoho Redgardů věří,
že magie je pro slabé a zkažené. Vyprávějí odstrašující příběh o
černokněžníku, který zasel na Nirnu mor. Kradl duše, ukládal je v kamenech
a manipuloval s myslí lidí. Donutil bratra bojovat proti bratrovi. V jejich očích nemá magie
místo v civilizované společnosti. To ovšem neznamená, že společnost
Redgardů je plně civilizovaná. Jak zjistíme, jejich minulost
byla značně ovlivněna vírou, že násilí není jen součástí života, ale nezbytností pro růst.

Příběh Redgardů je o invazi,
splynutí a vyhnanství. Ačkoliv nejvíce připomínají rasu lidí, Redgardi nemají žádné
společné předky s Císařskými ani Nordy z Atmory. Jejich žilami nekoluje ani krev elfů. Redgardi jsou od všech naprosto odlišní.

Jejich příběh začíná
na ztraceném kontinentu Yokuda, v dávno zapomenutém věku. Společnost Yokuďanů
byla na svou dobu rozvinutá. Jejich loďstvo bylo mnohem lepší
než loďstva království na Tamrielu a jejich astronomické znalosti,
vojenskou sílu, zemědělství, politiku a filosofii
jim záviděl celý svět. Z nám neznámých důvodů zpečetilo osud Yokudy Azurové moře,
které ji pohltilo.

Většina civilizací by padla
se svým domovem, ale Yokuďané byli národem námořníků. Před potopením byla Yokuda souostrovím, tudíž se dobře vyznali v navigaci. Jejich flotila vyplula na východ, kde hledala nový domov a novou výzvu. Redgardi v Tamrielu nehledali přátele
a také to podle toho vypadalo. Kontinent už osidlovali lidé a elfové, ale to Ra Gadě nezabránilo,
aby se je nesnažila vytlačit.

Je nutné vědět, že připlutí
Yokuďanů bylo spíše invazí. Ra Gada vzala pobřeží
Hammerfellu útokem. Když zbytek uprchlíků
dorazil na Tamriel, založili svá města na rozvalinách,
které po sobě jejich válečníci zanechali. Za pouhých několik měsíců nahradili Redgardi elfy a Nordy,
kteří předtím o Hammerfell soupeřili. Yokuďané se provincii
přizpůsobili tak rychle, že ostatní rasy neměly jinou možnost, než přenechat Hammerfell
jeho novým pánům.

Tamriel své nové sousedy
pojmenoval jako Redgardy, což je zkomoleninou Ra Gada. Kvůli jejich agresivní rozpínavosti by si
člověk mohl myslet, že zbytek Tamrielu k nim bude chovat nevraživost. Avšak oni se naopak
stali slavnými válečníky, kteří na bojišti přemohli i Orky.

To Redgardi svými sousedy opovrhovali. Byli to dobyvatelé
a ostatní rasy viděli jako slabé. Protože jejich kultura
byla založená na boji, Redgardi nerespektovali ty, kteří nebyli schopni
ochránit vlastní zemi. Jejich nový domov, Hammerfell, byl na ostatních provinciích
naprosto nezávislý. Snažili se být až tak nezávislí, že s ostatními rasami ani neobchodovali, dokud při obléhání Orsinia
o staletí později Bretonci a Orkové nedokázali,
že jsou toho hodni.

Tento nově nabytý respekt
umožnil Bretoncům a Orkům vytvořit v nadcházejících
časech nové spojenectví. Když ke konci druhého věku
nebe nad Tamrielem potemnělo, čelil Hammerfell
největší invazi od dob, kdy sami Yokuďané
napadli jeho pobřeží.

V nejtemnější hodině
se zrodilo spojenectví. Bretonci si respekt vysloužili bojem
po boku Redgardů o staletí dříve, a tak vznikl Daggerfall Covenant. V Covenantu bojovali i po boku Orků a společně Tamrielu ukázali,
jak se bojuje o přežití. Jakmile byla hrozba zažehnána, Covenant se rozpadl a Redgardi
upadli do občanské války. Přišel třetí věk a společně
s ním Tiber Septim.

Někteří věří, že ani jeho Císařští
by nedokázali Hammerfell sebrat těm, kteří se ho už od narození učili bránit. Ale když Císařská legie
vpadla do provincie, setkala se jen s malým odporem. Občanská válka zanechala
Redgardy velmi slabé. A tento chaos nahrával
Legii a její organizovanosti do karet. Ačkoliv po Tiberu Septimovi
nebo jeho Císařství netoužili, dokázali z nové nadvlády
vytěžit velmi mnoho.

Především Předci uvítali nové možnosti
a výzvy, které jim Císařství nabídlo. Mnoho Redgardů se přidalo
do Císařské legie, což ji značně posílilo. Severní Hammerfell stále zůstává
věrnější yokudským tradicím. Stylem, oblékáním i osobitostí. Jižní země, kde přistáli Předci, se ukázaly být více pokrokovými
a přizpůsobily se zvykům Císařství. Po katastrofické události zvané
Posun na západ nebo také Zázrak míru se království Předků rozšířilo
po celém severním pobřeží Hammerfellu.

Po přesunu rovnováhy sil byl Hammerfell
Císařství ještě podobnější. Obyvatelé Hammerfellu se stále
víc podobali Císařským. Ale podle yokudských tradic tato
změna neproběhla bez krveprolití. Spory o území s Bretonci a invaze Nordů zasela semínko pochyb
v mysli každého Redgarda. Hammerfell pod Císařskou
nadvládou přicházel o území. A císařství, které nedokáže
ubránit své území, není hodno následování.

S příchodem čtvrtého věku
vypukla Velká válka. Aldmerské dominium napochodovalo
do Věže z bílého zlata a hodlalo navrátit
Tamriel do rukou elfů. I přes podporu ostatních provincií se císař Titus Mede II.
ukázal býti slabochem. Ve své zbabělosti s Dominiem
podepsal Bělozlatý konkordát. Tím zradil celý Hammerfell.

Součástí této mírové dohody bylo předání velké části území
v jižním Hammerfellu. Redgardi měli trpět
za selhání Císařství. Aldmerské dominium
napochodovalo do Hammerfellu aby obsadilo zemi,
kterou jim Titus Mede slíbil. Na tuto výzvu Redgardi odpověděli. Nakonec se hrdinní Redgardi utkali s Dominiem na bojišti
o jižní Hammerfell.

Zuřivostí, odhodláním a krví aldmerskou armádu snadno zastavili. Redgardi tvrdí, že jejich úspěšné
povstání dokazuje, že Bělozlatý konkordát byl chybou. Kdyby zbabělý Titus Mede
zachoval chladnou hlavu, mohli válečníci z Hammerfellu Aldmerské dominium porazit
společně se zbytkem Císařství. Avšak on chladnou hlavu nezachoval, a i když se Hammerfell postavil na odpor, zbytek Císařství
byl každým dnem slabší.

Jak se ukázalo, elfové shromáždili
své síly ve Valenwoodu. Připravovali se získat to,
co jim mělo odedávna patřit. Ale to je příběh na další den. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz