Světová mytologie: Člověk a příroda v mýtech o stvořeníRychlokurz

Ahoj, já jsem Mike, toto je Crash Course Mytologie a dnes uzavřeme mýty o stvoření. V posledních čtyřech epizodách jsme viděli stvoření vesmíru z ničeho, díky matkám zemím, nebeským otcům a samozřejmě zvracejícím bohům. Viděli jsme, jak stvoření vysvětlovalo vztahy mezi rodiči a dětmi i mezi muži a ženami. A hady. A dnes se podíváme na propojenost lidí a zvířat na zemi. Placáka, Thóthe. Co? Jo, já vím, že jsou lidé taky zvířata.

Ale víš, co myslím. Než se pustíme do mýtů o stvoření, začneme vědeckou mytologií o nejlepším příteli člověka. Samozřejmě myslím psy, promiň Thóthe. Psi byli, pokud ne úplně první, tak mezi prvními domestikovanými zvířaty a v mytologii hráli důležitou roli. Třeba hnedka Romulus a Remus. Jeden z vyprávěných příběhů o ochočení psa tvrdí, že se lovci a sběrači rozhodli zkrotit a potom vyšlechtit některé méně agresivní vlky, aby zvýšili úspěšnost při lovu kořisti. Nakonec se z těch šlechtěných vlků stali psi.

Kdo je hodný kluk? Jakákoliv psovitá šelma, která vám neukousne ruku, to je hodný kluk. Je to pěkný příběh, zdá se smysluplný, ale má své problémy. V článku pro National Geographic vysvětlují Brian Hare a Vanessa Woods, že někteří vědci tento příběh převrací a tvrdí, že to vlci vyhledávali lidi, ne naopak. Nedává smysl, aby se lidé snažili odchytit vlky a použít je pro práci. Lovcům a sběračům lov docela šel, proto možná můžou za vymýcení megafauny pravěkého světa.

Navíc, proč by se chtěli lidé dělit o kořist s vlky? Měli hlad jako vlci. Hare a Woods píší, že podle vědců je pravděpodobnější, že vlci přišli k lidem. Nejspíš jim vybírali jámy na odpadky. To by byli ti nejpřátelštější, ty agresivnější by lidi asi zabili. Tak byli potom přátelští vlci po mnoho generací vyšlechtění do našich milovaných darebáků, kteří se bojí vysavačů. Na kočky se mě neptejte.

Netuším. Jsou vůbec kočky ochočené? Podle mě něco skrývají, mají nějaký plán. Vraťme se, jako už tolikrát, k biblickému příběhu stvoření v Genesis. V první kapitole po stvoření nebe, země, hvězd a všech zvířat, řekl Bůh: "Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi." Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je.

Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny." A stalo se. To zní zase jako zahradničení, překvápko. V Genesis 2 dá Bůh lidem moc nad ostatními zvířaty trochu jiným způsobem.

V této verzi stvoří Bůh člověka jako prvního, potom řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Není to pěkné? Žirafy, žraloci a ovádi, všichni stvořeni, jen aby nám pomáhali.

Oba příběhy určují jasnou hierarchii ve světě zvířat, lidé jsou na jejím vrchu a mohou udělat, cokoliv chtějí se všemi zvířaty pod nimi, ta jsou vlastně praktikanti. Druhá verze toho příběhu stvrzuje nadvládu člověka dvěma způsoby. Zaprvé je člověk stvořen nejdříve, takže mu patří doslovné prvenství. Jeho vláda je posílena tím privilegiem pojmenování. A odvedl docela dobrou práci, obzvlášť v případě hrocha. Ale ne všechny mýty o člověku a zvířatech mají tuto přísnou hierarchii.

V několika mýtech o stvoření od kmenů domorodých Američanů jsou zvířata při stvoření společníci, často fungují jako průvodci nebo jako zásadní účastníci při stvoření země. Kmeny z dnešních jihozápadních USA mají mýty o stvoření podle modelu, který jsme zatím neviděli, mýtus vynoření. V takových příbězích lidé – nebo tvorové, kteří se jimi stanou – jsou vyvedeni z původního podzemního světa skrz několik mezisvětů, až se vynoří v povrchovém světě, ve kterém lze rozpoznat zemi.

Ve verzi kmene Hopi různá zvířata, včetně pavoučí babičky a čipmanka, pomohou najít vstupní otvor neboli sipa'puni do světa za oblohou. Jeden takový vstup je prý v Grand Canyonu. Ve verzi od Navahů lidé, kteří jsou tak trochu taky hmyz, prolétnou skrz sipa'puni do vyššího světa za pomoci vlaštovek. Mám tyhle mýty rád. Lidé spolupracují s přírodou a doslova stoupají ke stvoření. Je to osvěžující změna po tom všem zvracení a smrti.

Další druh příběhu o stvoření se zvířecími pomocníky je mýtus o potápěči. Hezký příklad máme u Irokézů ze severovýchodních lesů USA. Ponořme se do Thought Bubble. Před dlouhou dobou žili lidé na obloze, v zemi, které dnes říkáme nebe. Dcera jejich velkého náčelníka vážně onemocněla a neuměli ji uzdravit. Ve vesnici měli velký strom, na něm rostla kukuřice, která krmila všechny lidi. Příteli náčelníka bylo ve snu řečeno, že má náčelník položit dceru vedle toho stromu a vykopat ho.

Náčelník tak učinil a mezitím přišel rozzlobený mladík. Ten nebyl moc vychovaný. Řekl, že ten strom krmí všechny lidi, a strčil do nemocné dcery. Ta propadla dírou po vykopaném stromu, spadla do tohoto světa, který byl tehdy jenom voda. Na té vodě plavaly kachny a husy a další vodní ptáci. Protože v té době tu nebyla souše, neměla padající žena kde přistát. Ptáci tedy spojili svá těla do takového kachního ostrova, kde mladá žena přistála.

Po nějaké době se ptáci unavili a ptali se, kdo by se o ni postaral. Ujala se jí velká želva, a když se unavila, ptala se, kdo se o ni postará. Rozhodli se zřídit souši, na které by žena žila, zemi. Po nějakém přemlouvání se ropucha potopila na dno prvotního moře a posbírala zeminu, kterou umístila želvě na široký krunýř. Zvětšovala se, až vytvořila souši, na kterou se vešli všichni živí tvorové. Děkuji, Thought bubble. Dobrá práce, vodní ptáci, ty taky, ropucho. Thóthe, seznam se s ropuchou.

Ten mýtus je mnohem delší, ale toto vysvětluje zásadní prvky mýtu o potápěči. Sice to má něco společného s jinými mýty o stvoření, hlavně ten svět na začátku plný vody, vztah mezi lidmi a zvířaty je tu ale výrazně odlišný. Zaprvé nejsou zvířata hloupá stvoření, která jen čekají na ochočení člověkem. Ta zvířata umí mluvit, přemýšlet, mají úmysly a plány. Práva pro zvířata! Navíc mají pocity podobné těm našim. Hlavně pocit únavy a nudy při otravné práci. Vzpomeňte si na to, až příště uvidíte koně, jak táhne povoz, nebo až budete na kočku mávat těma pírkama.

To se omrzí. Nejen, že v tom mýtu mohou jednat, zvířata dokonce zachrání předky lidí a stvoří náš domov. Bez ochotné želvy a statečné ropuchy by neexistovala souše, na které bychom žili, ani půda pro pěstování plodin. Ke stvoření světa jsou nutná zvířata, takže je zásadní být jim vděční. Tyto mýty domorodých Američanů jsou velice spletité a při jejich četbě je potřeba si uvědomit, že jsou hodně odlišné od spousty jiných mýtů o stvoření, protože to jsou žijící příběhy.

Předávají se neustále se vyvíjející orální tradicí, na rozdíl od docela stálých písemných textů. Jedno z poučení z těchto příběhů o vynoření a o potápěčích je to, že domorodí Američané zobrazují jiný vztah mezi zvířaty, přírodou a člověkem než lidé z jiných kultur. Podle biblické tradice mají lidé výjimečný vztah k Bohu, který jim dává přednost před jinými tvory. Podle profesorek Evy Thury a Margaret Devinney bylo toto privilegium chápáno jako právo věřících nakládat s přírodou, jakkoli se jim zachce.

Na druhé straně říkají: "Domorodí Američané vidí svět jako místo, na kterém se jejich osud vyplní ne nadvládou, ale zachováním rovnováhy pomocí života v harmonii se sebou samými, jinými lidmi i se zvířaty a vnějším světem." Někteří z vás si asi říkají, že to je stereotyp o domorodých Američanech, že mají mystický vztah k přírodě a my bychom se od nich měli učit, jak s ní žít v harmonii.

A máte pravdu, je to kulturní stereotyp, který byl často nekriticky spojován s představou, že jsou indiáni primitivní. Ale rád bych řekl, že v porovnání s těmi ostatními příběhy, s tím zvracením, válkami a pojídáním dětí, je hezké si vesmír představovat jako místo spolupráce, a ne zatrpklosti. Teda kromě toho blba, co tu dceru shodil. Díky za zhlédnutí, uvidíme se příští týden. Překlad: jesterka www.videacesky.cz Díky za zhlédnutí a jen pro info, kočku mám, a přesně proto si myslím, že něco chystají.