Světová mytologie: Stvoření světa z nicoty

Ahoj, já jsem Mike Rugnetta, toto je Crash Course Mytologie a dnes si promluvíme o maličkém, jednoduchém tématu. Stvoření vesmíru. Toto je první z několika dílů o příbězích stvoření, dnes se budeme soustředit na mýty, ve kterých je vesmír stvořen z ničeho, nebo možná z něčeho. Někdy z vody, nejspíš z vody, ale je to kouzelná voda, prvotní voda. Thóthe, pijí egyptští bohové vodu? Mýty, podle kterých bylo něco stvořeno z ničeho, jsou jedny z nejtěžších na představu.



V latině se fráze ex nihilo používá k popsání takového stvoření a lidé, kterým se nelíbí představa vůbec ničeho, z toho mohou mít existenciální strach. Žádný čas, žádný prostor, jenom nekonečná nicota. Jako když vypadne wi-fi, ale mnohem, mnohem horší. Zeptejte se Héfaista, řeckého boha technologie. Ten ví své o nestabilní architektuře routerů. A o kladivech.



Na Západě je asi nejznámější příběh o stvoření ex nihilo z knihy Genesis. "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží." V tomto příběhu je hlavní postavou Bůh. A ještě si rychle připomeňme, že toto je mytologie, ne religionistika, takže budeme o židovsko-křesťanském Bohu mluvit jako o postavě. Dejte si chvilku, abyste se s tím srovnali, a jdeme dál.



Tato postava existuje před čímkoliv, co bychom nazvali světem. Kde Bůh existuje? To je nejasné. Je tam pusto, je tam voda, to se hodí, když Bůh potřebuje úložný prostor nebo má žízeň, ale to je všechno. Příběhy o stvoření z ničeho jsou běžné na starověkém Blízkém východě, v oblasti Středomoří, kde vznikla abrahámovská náboženství, židovství, křesťanství a islám. Egypt byl součástí propojené oblasti Středomoří a jeden z jeho mýtů o stvoření mluví také o vesmíru vzniklém z ničeho, což je vidět z tohoto útržku: "Jsem věčný duch, jsem slunce, které vystoupilo z prvotních vod, má duše je bůh, jsem stvořitel slova.



Zlo je mým zneuctěním, nevidím ho. Jsem stvořitelem pořádku, ve kterém žiji, jsem slovo, které nikdy nebude zničeno, mé jméno je 'Duše'." Když odmyslíme první osobu a smělá tvrzení, uvidíme podobnosti s příběhem z Genesis. Je tam věčný bůh, který stvoří svět, taky tam jsou vody, ze kterých vystupuje v tomto případě slunce, to je fajn, zeptejte se Rea, egyptského boha slunce, protože nakonec nám došlo, že některým z nás sluší opálení.



Hlavně mně. Nevím, jak pro vás, ale pro mě je těžké představit si nicotu. Jsem mnohem zvyklejší na něcotu. Není nicota sama o sobě něco? A můžeme vůbec mluvit o nicotě, když je tam všechna ta voda? Naštěstí, pro takové jako já máme slovo k popisu stavu před stvořením: chaos. Ten definuje mytolog David Leeming jako prvotní prázdnotu nebo stav jednoty bez odlišení, který předchází stvoření světa ve většině mýtech o stvoření.



Chaos je jakési pozadí mnoha těch mýtů, třeba v řecké verzi stvoření, kterou najdeme v knize O původu bohů od Hésioda, básníka a pasáka ovcí, který žil nejspíše v 8. století př. n. l. Podle této verze: "Vskutku na počátku vznikl chaos, ale potom země s plnými ňadry." Moc se toho tady nestalo, ale vidíme, že chaos je předtím, než přijde bůh nebo bohové a zajistí pořádek. A země má očividně prsa.



Asi Matka země, to dává smysl. V mnoha mýtech je znamením vnesení pořádku přinesení světla do temnoty. V mýtu o stvoření od kmene Kono z Guineje obývá temnotu před stvořením smrt, jeho žena a jeho dcera. "Na počátku byla temnota a v ní žil smrt zvaný Sa se svou ženou a dcerou. Oni tři byli vše, co existovalo. Neměli kde pohodlně žít, takže Sa začal. Použil svou kouzelnou moc a stvořil nekonečné moře bahna. V tomto bahně postavil Sa svůj dům. Potom přišel Saa navštívit bůh Alatangana.



Našel Saův dům špinavý a temný. Alatangana si myslel, že by to Sa měl zlepšit a to také řekl: 'Na takovém místě nemůže nic žít,' řekl ten bůh Saovi. 'Tento dům potřebuje vylepšit, všechno je příliš temné.' A Alatangana se rozhodl, že by to měl vzít do svých rukou. Nechal bláto ztvrdnout, to dnes známe jako zemi. 'Země vypadá smutně,' řekl bůh. 'Udělám rostliny a zvířata, aby na ní žily.' A tak udělal." A odtud máme Home Renovation.



Dělám si srandu. Ten mýtus miluju. Miluju, že si bůh myslí, že země vypadá smutně, tak jí věnuje štěně, aby ji rozveselil. Štěně a nějaké kytky. Však víte, trochu ji vyšperkovat. Všimněte si těch podobností mezi tímto mýtem a tím egyptským. Oba popisují obrovské moře, jeden z vody, druhý z bahna, a je tam bůh, který existuje před pustotou a temnotou a mimo ně. Mýtus kmene Kono se ale liší, protože naznačuje, že smrt je jediná konstanta ve vesmíru.



Ale ne, teď se bojím o to štěně. Ale proč všichni mluví o vodě? Nejsme si jistí, ale když žijete ve starověké společnosti a snažíte se promyslet něco tak velkého, jako je stvoření vesmíru, asi pomyslíte na ty největší věci, které znáte: oblohu a moře. I když oceán zažijete jen z bezpečí břehu, je na něm něco nepoznatelného a věčného, díky tomu je možné si představit, že tu moře bylo vždy, možná i před samotným časem. Podle teorie evoluce je představa, že všechen život pochází z moře, docela přesná.



Ale evoluci necháme být, to je práce Hanka a vědců v biologii. Zajímavá věc: na západní polokouli taky najdeme vodu. A i tady máme nějaké příběhy o stvoření ex nihilo. Jeden z nejtěžších a nejzajímavějších pochází od Mayů v Guatemale a je zaznamenán v Popul Vuh neboli Knize společenstva. V překladu to nemá ten zvuk. V tomto složitém příběhu dojde ke stvoření čtyřikrát. Ale začíná to slovem, tak jako evangelium podle Jana v Novém zákoně.



A protože bude zábava sledovat, jak Thought Bubble animuje nicotu, podíváme se na ten mýtus u nich. Thóthe, podej mi popkorn. "Svět začal před dlouhou dobou v místě zvaném Quiché, kde žil kmen Quiché. Na začátku nebyl nikdo. Ani jediné zvíře, žádní ptáci, ryby ani stromy. Nebyl kámen ani les, kaňon ani louka. Byla obloha oddělená od všeho. Tvář země byla neviditelná, nebylo nic, co by vydalo zvuk. Bylo moře, tak klidné a úplně samo. Byla temnota a noc a šumění moře, vlny.



V té temnotě a noci a moři byl stvořitel a opeřený had. A ti spojili svá slova se svými myšlenkami, naplánovali stvoření. Jejich slova a myšlenky byly tak jasné, že cokoliv vyslovili, vzniklo. Had a stvořitel přemýšleli nad podstatou světa, co bude světlo a tma, kdo bude přinášet jídlo a jak by mělo vše vypadat. A vyslovením těch myšlenek svět stvořili. Začali zemí a pokračovali jejími rysy, horami a stromy. Následovala divoká zvířata, ale byl tu problém. Ta zvířata nemohla vyslovit jména stvořitele a opeřeného hada, ani dalších bohů, kteří pomohli při stvoření, nebyla schopná bohy velebit.



Proto bylo první stvoření selháním. Stvořitel musel začít znovu. Ale nejprve vysvětlil všem zvířatům, že jejich druh bude pokořen." Vzhledem k tomu, že to stvořitel a opeřený had takhle zařídili, se mi to zdá malinko nefér. "Vy, ptáci a laně, zůstanete kde jste, kde spíte a jíte, v lesích a kaňonech, mezi stromy a keři. Budete jedeni, budete zabíjet a budete zabíjeni.



Zůstanete nízcí a budete sloužit, protože nemůžete mluvit a velebit svého boha." Děkuji, Thought Bubble. Tento konkrétní mýtus je zajímavý z několika důvodů. Zaprvé mi to připomíná příběh z Genesis, kde Adam pojmenovává všechna zvířata a nastolí tak nadvládu lidí nad všemi němými tvory a ukazuje jediný důvod, proč by lidé měli být mezi zvířaty zvláštní, vládneme řečí a tím pádem jsme schopni vymýšlet a vyprávět vlastní příběhy o stvoření. Zeptejte se Anansiho, afrického pavoučího boha příběhů.



Thóthe, nejez ho. Nejsme v Austrálii. Ačkoliv se ten mýtus nesoustředí na chaos, ani prázdnotu nebo nicotu, obsahuje představu, že před stvořením nebylo nic kromě boha nebo slova. A jako v mýtech, o kterých jsme mluvili, je v něm nekonečné moře. Fyzické ztělesnění všeho neznámého, ale také zdroje života, protože nic, co vidíme neexistuje bez vody. Hlavně lidé. Ale obzvlášť ryby. V kosmickém oceánu strávíme více času v příštím díle, až budeme mluvit o vejcích, semínkách a rodičích země.



Ale tento příběh o stvoření je složitý. Protože stvoření 1.0 moc nevyjde, pustí se stvořitel a opeřený had znovu do práce a musí dojít až ke stvoření 4.0, než vyřeší všechny velké závady. Ale asi i potom přijdou nějaké aktualizace softwaru. Prastarého softwaru. Service pack pro existenci. Než opustíme oblast stvoření z ničeho, rád bych dal ještě jeden příklad: velký třesk. Hodně z vás teď zmateně kouká na obrazovku a říká, že to přece vůbec není mýtus.



Ale nezapomeňte, že mluvíme o významných příbězích, které mají výdrž, což o velkém třesku rozhodně platí. Tak to zkusíme. Hank a Phil Plait to probrali detailně v Crash Course Astronomie a objevilo se to ve Velké historii, ale tady použijeme verzi, kterou napsal Brian Swimme ve své knize "Vesmír je zelený drak". "Představte si tu výheň, ze které vše vzniklo. Byl to oheň, který vyplňoval vesmír, který byl vesmírem. Neexistovalo žádné místo ve vesmíru bez něj.



Každý bod ve vesmíru byl bodem této exploze světla. A všechny částice vesmíru vřely v extrémní teplotě a tlaku, vše kolem nás, vše, co teď existuje, bylo tam na začátku v té velké planoucí explozi světla." To zní dost jako některé z těch prastarých mýtů, nemyslíte? Jako všechny stvoření ex nihilo začíná velký třesk v čase předcházejícím čas a poskytuje nám původní událost, která se zdá vyčarovat světlo z temnoty, horko z chladu.



Na rozdíl od předchozích mýtů tady nemáme boha nebo vodu, ale můžete si všimnout těch strukturálních podobností. A co je vůbec tak skvělého na rybách? Promiň, Thóthe. Ano, mýty o stvoření ex nihilo jsou znepokojující. Musíme si představit nicotu, neexistenci, chaos, ale potom do toho každá mytologie vnese nějaký pořádek. Pořádek a světlo. A někdy bláto. Děkuji za zhlédnutí, uvidíme se příští týden.



Překlad: jesterka www.videacesky.cz Děkuji za zhlédnutí a pokud můžete, snažte se nejíst pavouky. Hlavně Anansiho.