Světová mytologie: Stvoření společenského řádu

Ahoj, já jsem Mike, toto je Crash Course Mytologie. Dnes se nebudeme soustředit na to, jak byla stvořena Země a všechno kolem, ale na to, co je na ní. Konkrétně na lidi. Ještě konkrétněji na muže a ženy. A občas nějaké to zvíře. Ne, ty ne Thóthe, ty jsi bůh se zvířecí hlavou, to je jiné. Podíváme se, jak mýty vysvětlují náš původ a naše vztahy s ostatními, teda jak se o to přinejmenším pokoušejí. Párová terapie po myticku. V mýtech obvykle není zakomponovaná dnešní idea kolísání genderové identity, i když někdy jo.



Třeba Tiresiás, starověký prorok. Viděli jsme v čínských a zoroastriánských mýtech o stvoření, že mýty se často soustředí na duality. Jedna ze základních dualit je rozdělení na muže a ženy. Tato binární opozice často vykresluje ženy jako podřízené mužům, alespoň na zemi, na nebesích je to komplikovanější. Začneme příběhem, který mnoho našich diváků dobře zná, stvoření muže a ženy z Bible. Čtenáři knihy Genesis vědí, že v ní jsou dva až tři příběhy stvoření, což podle odborníků ukazuje různé písemné tradice.



My jsme si vybrali ten druhý, který najdete v Genesis 2. Do příběhu vstoupíme ve chvíli, kdy Bůh už stvořil zemi a nebe a muže, aby zemi obdělával, protože jak už víme, bohové nesnáší pletí. Na rozdíl od první verze stvoření je člověk stvořen skoro hned na začátku, to ukazuje, že je asi docela důležitý, ale jeden muž očividně nestačil na to rajské zahradničení. Genesis 2 verš 21 začíná: "Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek.



Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi. Adam tenkrát řekl: To je konečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela! To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem." Toto je jedno z brzkých odůvodnění mužské nadřazenosti ženám a vychází to jen ze špatné slovní hříčky.



Ve zbytku příběhu Genesis je naznačena nadvláda muže nad jinými zvířaty tím, že dostane moc je pojmenovat, tak jako mohl pojmenovat ženu. Ta slovní hříčka funguje i v hebrejském originále, kde slovo muž je iš a žena je iša, byla stvořena z muže, takže i její jméno je odvozeno od muže. Ano, moc vtipné, zeptejte se Gela, řeckého boha smíchu. Tato část také vysvětluje manželství, ačkoliv pouze mezi mužem a ženou.



Také popisuje řád, kde muž opustí domácnost svých rodičů, když se ožení, aby zařídil vlastní domov. Jestli to popisuje rodinnou strukturu, která už existovala, nebo jestli se napsáním snažili takovou strukturu podpořit, není jisté, ale pravděpodobně to byl popis stávájícího řádu. Nabízet vysvětlení toho, co lidé vidí v běžném životě, je důležitou funkcí mýtů. Bible tento "přirozený" vztah mezi ženou a mužem dále upřesňuje, a to ne zrovna hezky nebo feministicky.



Když pojí ovoce ze stromu poznání, Bůh se urazí a potrestá je. Ženě řekne: "Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet." Adamovi řekl: "Protožes poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny.



V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!" Máme tady toho hodně. Dá se to interpretovat jako ospravedlnění mužské dominance nad ženami, která je trestem za to, že jedna žena neposlechla Boha. První trest zasahuje přímo ženy, způsobuje porodní bolesti a touhu po muži, který jí "vládne". To zřizuje patriarchální řád, který se moc dobře uchytil.



I muži jsou potrestáni, musí těžce pracovat, aby mohli jíst, dřina, pot v tváři, další zahradničení. A jaká je za tu dřinu odměna? Smrt a návrat do země. Nedostanou ani přidáno na zubaře. Tu dominanci navíc upevňuje, že tohle všechno je proto, že muž poslouchal svou manželku. To je ošklivý precedent. V řecké mytologii je nenávist k ženám podobně odůvodněna příběhem Pandory. Ještě než otevřela tu skříňku, která světu přinesla neštěstí, Zeus ji stvořil jako trest pro Prométhea, který ukradl oheň a věnoval ho lidem.



To bylo navíc k tomu, že mu orel navěky požírá játra. Podle Hésioda měla být dalším dárkem člověku. Zlo pro jejich potěšení. Hermés obdařil Pandoru lživostí, přesvědčivostí a úskočností. A asi i tím nejlepším odstínem rtěnky. Ale než přijmeme tento obraz ženy jako vypočítavé a nedůvěryhodné, měli bychom si uvědomit, že to Hermés, mužský bůh a jeden z největších misogynů starověkého světa, Pandoru těmito vlastnostmi obdařil. Takže toto je nenávistná představa žen pocházející od muže.



Zeus dal Pandoru jako dar Prométheovu bratru Epimétheovi, který ji přijal, ačkoliv mu Prométheus nařídil, aby nikdy nepřijímal dar od Dia. Asi Zeus často věnoval ponožky. Podle Hésioda se stalo toto: "Předtím žili lidé na zemi mimo smutek a dřinu, bez nemocí, které přivádí bohy smrti, ale nyní žena otevřela skříňku a rozesela bolesti a zlo mezi lidi, uvnitř stěn skříňky zůstala jediná věc, naděje, která otvorem neproletěla. Víčko ji zastavilo, ale všechno ostatní vyletělo, tisíce neštěstí bloudících světem."



Bohužel ta představa, že mužská nadřazenost a ženská podřadnost je ospravedlněná tím, že ženy porušily pravidla, se neomezuje pouze na Bibli a řeckou mytologii. Podobný příběh najdeme v Japonsku, jen bez zlého hada a všemocné skříňky smrti. Podíváme se do Thought Bubble. Jeden japonský příběh stvoření začíná ne zcela zformovanou Zemí, která vypadá trochu jako medúza.



Tři neviditelní bohové vznikli v Takamagahaře, ve Vysokých nebeských planinách. Tyto tři bohy zvané kami vedl Vládce středu nebes, Amenominakanuši-no-kami. Po nich přišlo 7 dalších generací a nakonec přišel prvotní pár, Izanagi a jeho žena Izanami, která byla také jeho sestra. Ti dva dostali od bohů za úkol zpevnit tu nestálou zemi. Sestoupili z nebe po plujícím mostě a zamíchali tu tekutinu kopím. Na jeho špičce ztuhly kapky, ze kterých vznikl ostrov Onogoro, první souše.



Prvotní pár sestoupil na ten ostrov a zbudoval nebeský pilíř. Poté se rozhodli rozmnožit. Izanagi se zeptal své sestry, jaký tvar má její tělo, ona mu řekla, že mezi jejíma nohama jí část chybí. On odpověděl, že mezi jeho nohama část přebývá a že by se tam měli spojit. Vymysleli svatební rituál: obejdou pilíř dokola, a až se potkají, vymění si komplimenty a budou souložit. Narodilo se dítě, ale bylo zdeformované, jmenovalo se Hiruko. Jeho rodiče ho položili do člunu a vyslali ho na moře.



Bohové rozhodli, že to dítě se narodilo deformované, protože Izanami promluvila první. Izanami a Izanagi se vrátili k nebeskému pilíři a rituál zopakovali, jen tentokrát promluvil Izanagi první. Po čase porodila Izanami spoustu dětí, ostrovů, bohů a bohyň. Děkuji, Thought Bubble. Toto odůvodnění nastolilo mužskou nadřazenost a ženskou podřízenost v Japonsku. Ten mýtus vysvětluje nejen nerovnost pohlaví v Japonsku, ale také prastarý rituál, při kterém se narození prvního dítěte oslaví umístěním keramické figurky do rákosového člunu, který se vyšle do vln.



Mezi mýty a rituály často existuje silná vazba. Mnoho mýtů o stvoření začíná nesmrtelnými lidmi, kteří se stanou smrtelnými kvůli nějakému zásahu. Bibličtí lidé byli nesmrtelní, dokud Adam a Eva nepojedli ovoce ze stromu poznání, to lidská chyba přinesla na svět smrt. Omlouvám se všem.



Tady se objevuje další téma. Biblické, japonské i řecké příběhy dávají lidskou dřinu, bolest a nemoc za vinu ženám. To je zhoubná představa, která měla hluboký dopad na vztahy mezi pohlavími. Možná vidíme ospravedlnění systému, ve kterém mají muži pocit, že mohou vládnout ženám, a hledají příběhy, které by to podpořily. Nakonec neexistuje logický důvod, proč by ženy měly nést tu vinu. Muži také dělají chyby.



K Faethónovi, který málem spálil Zemi, se dostaneme časem, ale do té doby děkuji za zhlédnutí, uvidíme se příští týden. Překlad: jesterka www.videacesky.cz