Světová mytologie: Co je to mýtus

Ahoj, jmenuji se Mike Rugnetta a toto je Crash Course Mytologie. Mytologie je složitý obor. Dotýká se literatury, historie, antropologie, sociologie, psychologie, náboženství i vědy. Zkoušeli jste někdy ledovou tříšť namíchanou ze všech příchutí? Přesně taková je mytologie, ale je to ledová tříšť vědomostí bez zmrzlého mozku a se spoustou věcí k naučení. Možná s malinko zmrzlým mozkem. Ale jiným způsobem. Chci říct, že nemáte být překvapení, když to, co v příštích 40 dílech uslyšíte, bude opakování něčeho, co už jste u nás slyšeli.



A když v jedné epizodě uslyšíte něco, co znáte z jiné, nedělejte si starosti, je to záměrné a většinou víme, co děláme, že jo, Thóthe, egyptský bože poznání s úžasnou hlavou ibise? Jo. Jedí bohové s hlavou ibise ptačí zob? Musíme se toho tolik naučit! Je tu několik důvodů, proč je mytologie o něco složitější než jiné předměty, se kterými jsme se potýkali. První je, že mýty jsou velmi, velmi staré a často mají mnoho verzí.



Tak na to myslete, až budeme probírat nějaký mýtus. Pokud jste slyšeli jinou podobu, neznamená to, že jsme se spletli, ačkoliv ta možnost tady je. Zeptejte se Até, řecké bohyně pošetilosti. Ale možná jen pracujeme s jinou verzí toho mýtu. Pokusíme se dát do poznámek odkazy na verze, které používáme. Někdy dokonce představíme koláž z více znění těch mýtů. Další problém mytologie je, že je otevřená tolika interpretacím. Jsou mýty záznamy historických faktů?



Úmyslně fiktivní? Způsob, jak pochopit jinak nepochopitelné události? Nedorozumění? Není naším úkolem to rozhodnout. O takových věcech se vědci hádají celé své životy. Kromě mýtů samotných nabídneme i možné interpretace. Ale aby bylo jasno, jsou to interpretace, ne fakta, jejich význam nemůže být potvrzen pomocí důkazů. Mytologie byla předmětem sporů a teorií déle než sto let a mnoho mýtů se dá číst a chápat různými způsoby.



Když budeme představovat interpretaci, dáme vám vědět, že to děláme, abyste si nemysleli, že interpretace vydáváme za fakta, to by přineslo hádky a těm bychom se rádi vyhnuli. Tady je také na místě říct, že v mnoha případech je hranice mezi mýtem a náboženstvím nejasná. Za chvíli uvidíte, že pracujeme s definicí mýtu, která se soustředí na příběh, ne na pravdu. Když mýty vnímáte především jako příběhy nebo literární artefakty, můžete si je užít a přemýšlet nad nimi mimo jejich význam pro náboženskou víru.



Když připomeneme příběhy z Bible jako mýty, neříkáme, že jsou rozhodně pravda, nebo nepravda, jenom, že jsou to příběhy, které lidé v průběhu času různě používali. Třetí problém diskuzí o mýtech je, že většina mýtů nemá autora. A i když autory mají, třeba Homéra nebo Vergilia, ukazuje se, že ti pouze převyprávěli staré mýty jinými slovy. Většinou nevíme, kdo mýty vymyslel, ani jak nebo proč, ale pro naše účely to naštěstí není moc důležité.



Ovšem poslední problém, o kterém musíme mluvit, důležitý je. Je těžké najít dobrou pracovní definici slova mýtus. Je to těžké hlavně, když si vezmete, jak se používá v dnešní angličtině. Většinou, když řekneme, že je něco mýtus, myslíme tím, že to není pravda. Třeba tvrzení, že ročně spolknete ve spánku osm pavouků. To není pravda, je to mýtus. Ale nevím, jestli to platí o Australanech. Řekl bych, že ti jich musí spolknout nejméně osm.



Všechno, co vím o Austrálii, jsem se naučil na internetu. Protože používáme slovo mýtus pro nepravdu, můžeme ho definovat jako příběh, který je nepravdivý a neměl by se brát vážně. Ale lidé brali mýty vážně. Samozřejmě vědci, ale také generace a generace lidí, kteří ty příběhy slyšeli a něco v nich jim přišlo hodné toho vyprávět je znovu. To neznamená, že lidé mýty nezpochybňují.



Filozofové psali o absurditě těch řeckých už v 6. století př. n. l., asi i dříve. Pokud mýtus není jen vymyšlený příběh nebo slovo, kterým označujeme nepravdu, tak co vlastně je? Mýtus pochází z řeckého slova mythos, což znamená slovo nebo také příběh. To neznamená, že všechny mýty, ani ty nejdůležitější, jsou řecké, ale naši diváci z Ameriky a Evropy je budou nejspíše znát nejlépe. Dokud nevyjde další série Ricka Riordana. A upřímně, pokud by bohyně lásky Afrodita a Freya někdy daly páku, Afrodita by rozhodně vyhrála, protože Freya brečí zlaté slzy a Afrodita zabíjí lidi.



Pardon, rozptýlily mě řecké mýty, to se bude stávat často, zeptejte se Herma, řeckého boha cest. Začneme tím, že mýtus je příběh, ale je to zvláštní příběh, který má pro účely této série dvě hlavní vlastnosti. Význam a výdrž. To znamená, že předmětem je něco důležitého, něco o tom, jak funguje svět nebo jak samotný svět začal, jak vznikl.



A potom výdrž. Jsou to příběhy, které vydržely staletí, někdy tisíciletí. To je důkaz jejich hlubokého smyslu nebo funkčního významu pro lidi, kteří je slyší a vypráví. Jak znám fanoušky Crash Course, někteří z vás asi říkají: "Miku, vypadá to, že zabřednete do pověstí a možná i pohádek." Nebudu vám lhát, možná se sem občas vplíží pověst, ale většinou se vyhneme pohádkám.



Podle zatvrzelých folkloristů, ano, takoví existují, se skutečné mýty zabývají pouze stvořením světa nebo vesmíru, takže podle nich jsou všechny mýty náboženské nebo kvazi-náboženské. Mytologové, kteří k mýtům přistupují z pohledu religionistiky, říkávají, že hlavní postavy mýtů musí být bohové. Ale to opomíjí hrdinské příběhy, které jsou podle mě docela důležité, a navíc v těch jsou mořské příšery, takže je budeme probírat. Také existují mýty, ve kterých nefiguruje nadpřirozeno.



Těm říká profesor Robert Segal přesvědčení nebo kréda. Většina Američanů zná příběh "z chuďase boháčem" neboli americký sen. Takové příběhy nejsou mýty proto, že by nebyly pravdivé, někdy se chudí lidé stanou bohatými a úspěšnými i přes nepřízeň osudu, většinou díky vytrvalosti a píli, nejsou to mýty ani proto, že by měly náboženský význam, jsou to mýty, protože mají výdrž a také kvůli tomu, jak zarputile jim jejich příznivci věří. Protože tento typ příběhů odpovídá naší široké definici významného příběhu, kde jsou hlavními hrdiny osobnosti, budeme o nich mluvit, ale až v pozdější epizodě.



Teď by bylo dobré dát příklad toho, o jakých příbězích tu budeme mluvit. Tak za nimi vyrazíme do Řecka. Jupí, Řecko, temně rudé moře, lahodné olivy, nádherné ruiny, protesty proti úsporným opatřením a scéna pro příběh Persefony. Přenes nás tam, Thought Bubble. Persefona byla dcerou bohyně sklizně Deméter a nejvyššího boha Dia, kteří byli sourozenci, téma incestu si necháme na později, a její původní jméno bylo Koré, což se dá přeložit jako dívka.



Jednou byla Koré trhat květiny, když se do ní zakoukal Diův bratr Hádes. Přijel z podsvětí, kterému se také říká Hádés, a unesl ji, aby si ji vzal za ženu. A asi ji taky znásilnil, ale ta zneklidňující sexuální témata si necháme na jiné díly, když nepočítám tuhle krátkou zmínku. Koré byla pochopitelně rozrušená.



Zato Deméter přímo zuřila, vyhrožovala, že nechá lidi vyhladovět, takže Zeus musel jít poprosit Háda, aby Koré vrátil. V některých verzích toho mýtu to byl pro Dia problém, Koré svému bratrovi slíbil za ženu, aniž by to Deméter řekl. Hádes nebyl hlupák a než nechal Koré odejít, nabídl jí svačinku. Koré varovali, aby v podsvětí nikdy nic nejedla, ale tou dobou musela být strašně hladová a šest slaďoučkých semínek granátového jablka přece nikomu neublíží.



Ukázalo se, že ano. V některých verzích je sní schválně, protože má svého muže vlastně ráda, v jiných je k tomu donucena podvodem. Nicméně těch šest semínek je důležitých. Koré musí zůstat v podsvětí šest měsíců každý rok, jeden měsíc za každé semínko. Zbylých šest měsíců stráví se svými rodiči na Olympu. Během těch šesti měsíců na Olympu dovolí Deméter plodům a obilí, aby vzkvétaly. Zbytek času bude truchlit pro Koré, která se přejmenovala na Persefonu, země zamrzne a nic neporoste.



A proto máme zimu. Děkuji, Thought Bubble. Toto je příběh, který je významný kvůli své vysvětlující funkci. Nóbl výraz pro to je etiologická narace neboli příběh o původu. Mýtus o Persefoně vysvětluje roční doby, spojuje koloběh setby a sklizně s jednáním nesmrtelných. Pro některé mytology, jako je E. B. Tylor, je tento příběh příkladem mýtu jako primitivní vědy. Tylor a mnoho dalších teoretiků odlišovalo primitivní národy, které používaly mýty k vysvětlení světa, ve kterém žily, a ty moderní, které k tomu používaly vědu.



Podle Tylora se mýtus a věda nedají skloubit. Věda nahradila mýtus, takže už mýty nepotřebujeme. To je docela extrémní teorie, a protože v Crash Course se snažíme nahlížet na věci komplexně, nebudeme s ní ani s žádnou jinou teorií souhlasit bezvýhradně. Ale některé ty teorie vám představíme, abyste si mohli udělat vlastní názor.



Zatím se nebudeme pouštět moc hluboko do teorie mýtů nebo mytografie, pokud chcete ohromit lidi na párty. Chci vám totiž říct, kam se v té sérii chceme vydat, ale taky proto, že těch teorií je hodně a já jich nechci do tohoto úvodu dát moc. Jak věrní diváci vědí, jakmile začneme mluvit o teorii, je snadné ztratit se v maličkostech. Částečně i proto teorii milujeme. A kvůli tomu je v sanskrtu 8 božstev, která jsou strážci správného směru. Tato série nebude zevrubná. Nemůžeme vám nabídnout veškeré znalosti o příbězích starých tisíce let v pouhých 400 minutách videa.



Ale pokusíme se vám představit mýty, o kterých jste možná neslyšeli, z míst, která třeba tolik neznáte. Náš přístup bude spíše srovnávací a tematický než geografický. Máme v plánu toto: První téma, které nás čeká, bude to nejtěžší. Mýty o stvoření. Většina kultur má příběh o tom, jak vznikl svět a lidé v něm. Budeme je probírat několik týdnů. Jedno varování, mýty o stvoření jsou často tajemné, jazyk je složitý nebo nejasný, takže očekávejte trochu zmatku a hodně interpretace.



A nějaké želvy, které jsou za sebou. Myslím Jedna želva za druhou. Až uvidíme, jak byl stvořen svět a někdy i vesmír, podíváme se na panteony, skupiny bohů, které vystupují v mýtech různých kultur, a na to, jak v těch kulturách fungují. Potom se podíváme, jak byl vesmír zničen. Potopy, apokalypsa. To nás vede do oblasti náboženství a pravděpodobnost, že zpochybníme víru a názory některých lidí, je vysoká.



Jak už jsem říkal, snažíme se soustředit na příběhy a ponechat otázky pravdy a víry vám. Ve druhé půlce série sestoupíme z Olympu, Valhally a jiných hor a dáme si asi 10 epizod o hrdinech z celého světa, což by měla být zábava, možná to bude i super. Chápete? Po hrdinech budeme mluvit o mytických místech, tvorech a věcech, jako o okřídlených sandálech, a skončíme několika díly o mýtech v moderním světě, které budou povědomé divákům Crash Course Literatury a Psychologie.



To je zhruba osnova této série. Moc se těšíme, až vám to ukážeme, a vážně doufáme, že se vám to bude líbit. Bude to legendární? Zeptejte se Baldera, severského boha radosti. Uvidíme se příští týden. Crash Course Mytologii natáčíme ve studiu Chada a Stacey Emigholz v Indianapolis v Indianě a s produkcí pomáhají všichni tihle milí lidé.



Naše animace dělá Thought Café, Crash Course existuje díky podpoře našich patronů na Patreonu. Patreon je dobrovolná odběrová služba, kde můžete podpořit obsah, který se vám líbí, měsíčními příspěvky. Díky tomu může být Crash Course pro všechny navždy zdarma. Díky za zhlédnutí, a jestli budete někdy v podsvětí, nic nejezte! Překlad: jesterka www.videacesky.cz