Světová mytologie: Řecký a římský panteon

Ahoj, já jsem Mike, toto je Crash Course Mytologie a dnes pokračujeme s božskými rodinami. Tahle bude u diváků asi oblíbená. Přineste uzo, nalijte si nektaru, jsme u Řeků. Opa! Válka, lov, metalurgie, naprostá neschopnost rozumně nakládat i s nejmenším konfliktem a také znásilnění v převleku za zvíře. A to nejlepší je, že Řeky už známe. Z obrazů, soch, dlouhatánských knih, z filmové série Souboj Titánů a navíc – Opa! Možná si říkáte, že už jsme o řeckých bozích mluvili v epizodě o stvoření.



Je to tak, ale to byla první rodina. Celé dvě dynastie bohů byly svrženy, než přišli Olympané. Než se dostaneme k sexu, ambrózii a trapným sporům, ujasníme si nějaké pojmy. O skupinách bohů jsme mluvili jako o panteonech, protože my nadšení klasikové se rádi chlubíme latinou a řečtinou. Já napsal národní test latiny. Nicméně, panteon znamená všichni bohové, což je docela divné. Bohů je spousta a mění se podle toho, jaké verze mýtů zkoumáte.



Potom máte polobohy a dokonce hrdiny. Bohové, jak to slovo používáme my, jsou nesmrtelné duchovní bytosti, které většinou vzniknou ze sexuálního vztahu jiných nesmrtelných bytostí nebo občas nějakým nezvyklým způsobem. To jsme viděli u Afrodity a krvavé pěny. Polobozi jsou nižší bozi, tedy potomci boha a smrtelníka. Většinou mají zvláštní síly a někdy se mohou stát nesmrtelnými. Hrdinové jsou povýšení smrtelníci, mohou tedy zemřít, ale na zemi dokážou provádět zvláštní činy.



Někdy jsou potomky boha a smrtelníka, někdy mají prostě jen štěstí. Trochu jako popové hvězdy. Pamatujete na Gaiu a Úrana a jejich potomky, Titány? Připomeneme si to. To je první a druhá generace řeckých bohů. Titány vedl Kronos, který Úrana svrhl. A Kronos se tak bál, že ho svrhnou jeho děti, až je pozřel. To mu nevyšlo. Jablko nepadá daleko od stromu, Zeus, syn Krona a Rheiy, se rozhodl svrhnout svého otce. Se svými sourozenci Titány porazil a stali se prvními Olympany.



A tady je máme: Hestiá, první dcera Krona a Rheiy, se stala bohyní domácího krbu a domova. Neobjevuje se v mnoha mýtech, ale byla důležitou bohyní domácností a patřilo jí mnoho obětin. Hádes byl bohem podsvětí, toho známe z příběhu Persefony z 1. dílu. Matkou Koré byla Démétér, další dcera Krona a Rheiy a bohyně zemědělství. Je to tak, má úžasnou moc nad obilím, fíky a olivami. To bylo v agrární společnosti dost důležité. Poseidón se po pádu Titánů stal pánem moří.



Patřili k němu zemětřesení a koně, a dokonce byl otcem jednoho známého, Pegase, jehož matkou byla Medusa. Paní s hadíma vlasama plus vodní král milovník koní rovná se kouzelný hřebec, jo, to nám vychází. Božský DNA je divný. Zeus byl poslední z Olympanů, který se narodil Kronovi a Rheie a stal se tím nejdůležitějším. Je bohem nebes, ovládá bouře a vládne bleskem, což je podle mě dost hustá věc. A dává to smysl, on je patriarchou Olympanů, ačkoliv je nejmladší.



Byl vůdcem povstání proti Titánům, a navíc byl táta tolika bohů a smrtelníků, takže může mávat bleskem a přikazovat ostatním. Zeus byl otcem další generace Olympanů, měl je s různými ženami, partnerkami a podle toho, jak to chápete, spoustou žen na jednu noc, nebo obětí znásilnění. Jeho první ženou byla Métis z generace Titánů. Byla to starší žena, její jméno znamená znalost nebo mazanost, a prý Diovi moudře radila.



Protože moudří rádci často dávají rady, které vládci nechtějí slyšet, Zeus ji pozřel. Métis je možná matkou Athény, ačkoliv to nevíme jistě vzhledem k tomu, jak se narodila. Podle jedné verze o jejím zrození dostal Zeus strašné bolesti hlavy a požádal svého syna Héfaista, aby ho vyléčil. Protože to bylo před Ibalginem, Héfaistos doslova rozpoltil Diovu lebku a z té vyskočila Athéna, bohyně moudrosti, války a umění, především předení a tkaní. Byla v plné zbroji a stvořila olivovník.



Je patronkou Athén a jen díky ní máme dnes tapenádu. Kvůli tomu příběhu také Héfaistos není bohem lékařů. Diova druhá žena byla Démétér, se kterou počal Koré. Čau, holka. Však víte, Koré znamená dívka. Ten vztah nevydržel a Zeus si vzal její sestru Héru. Ještě, že neexistuje bůh trapnosti. K Héře někdy patřilo rození dětí, ale většinou byla prostě jen naštvaná na Dia. Héra a Zeus měli čtyři děti. Hébé, bohyně mládí a číšnice Olympanů, která se vdala za Hérakla, Eileithýia, bohyně porodu, a další dva synové, Héfaistos a Arés, se objevují v mnoha mýtech.



Héfaistos, kovář, který kulhá, je bohem ohně a řemesel, Arés je bohem války, ale spíš masakrů než strategie, a oba jsou zakoukaní do Afrodity. Protože do ní jsou zakoukaní všichni. Diovy aféry taky vyústily v Olympany. S Létó, která byla také dcerou Titánů, zplodil Zeus dvojčata Apollóna a Artemis. Apollón se stal bohem slunce a hudby a taky umírněnosti, protože na to Řekové potřebovali boha. K Artemidě patřil měsíc a lov.



Tak jako Athéna byla Artemis pannou a někdy roztrhala muže, kteří ji viděli nahou. Poslední dítě Dia, které patří do olympské rodiny, je jeho syn s Maiou, dcerou poloboha Atlase, který drží svět. Je to Hermés, syn cest a cestovatelů. Je to Diův posel, který také odvádí lidi k Hádesovi. Hermés měl okřídlenou čepici a okřídlené sandály dlouho před Adidasem, je to bůh podvodník, mnohé přechytračí a je bohem psaní a magie. Je tedy pořečtěnou verzí Thótha.



Placáka, Thóthe! Sežeň si okřídlený boty. Posledního člena této rodiny, o kterém si musíme promluvit, nazývá David Leeming zároveň nejvíce mnohoznačným i nejméně známým řeckým bohem. Je to Dionýsos, bůh vína. Dionýsos byl zrozen velmi podivně. Po styku s Diem si jeho lidská matka Semelé přála vidět Dia v jeho skutečné podobě. Bohužel. Když se Zeus ukázal, jeho božská přítomnost spálila Semelé na popel. Zeus zachránil embryo Dionýsa a zašil si ho do stehna, ze kterého se později narodil.



Máme archeologické důkazy, že Dionýsa uctívali ve starověkém řeckém městě Mykény už ve 13 století před naším letopočtem, ale v mnoha příbězích vystupuje Dionýsos jako cizinec. Někteří řečtí bohové vznikli z božstev uctívaných na jiných místech. Třeba Artemis byla asi bohyně matka v Malé Asii. Ale Dionýsos je vyrobený doma. Teda asi doma ušitý. Tak proč by měl být cizincem? Možná protože představuje vlastnosti, které se odlišují od idealizované sebekontroly Apollóna.



Dionýsos je známý jako bůh vína, ale je spíše bohem nadbytku a ztráty zábran. Podle Thury a Devinney nevnímali Řekové moc Dionýsa jako opilost, ale spíše jako horečnou inspiraci, náboženský prožitek, při kterém byly pudy věřícího osvobozeny od pout společenských zvyků. Římané tomu říkali bakchanálie podle své verze Dionýsa, Baccha. Kultové rituály Dionýsa provádí ženy zvané bakchantky, které opustí domov, jdou do lesů a pijí, tančí, loví a párají zvířata na kusy jako obětiny.



Samý pivní pong a stojky na sudu, dokud dámy nezačnou požírat zvěř zaživa. Není divu, že Dionýsus byl pro Řeky psychologicky složitý. Než skončíme, musím zmínit Římany, kteří si hodně půjčovali od všech národů, které dobyli. Některé řecké bohy importovali do svého panteonu, některé své domácí bohy si předělali na ekvivalenty těch řeckých. Třeba Minerva, etruská bohyně a patronka řemesel, se stala Athénou. Diana, italská bohyně lesů, se změnila v Artemidu lovkyni a tak.



Tady máme tabulku všech paralel mezi řeckým a římským panteonem. Římané měli nějaké vlastní bohy. Například Janus byl bohem dveří a vrat, od kterého je v angličtině měsíc January. Takže za ošklivé počasí může on. Nebo možná Persefona. Nebo Hádes. Nebo prostě granátová jablka. Během římské říše dokonce dělali ze svých císařů bohy. Ale Římané většinou nevymýšleli vlastní mýty o těch půjčených bozích, jejich nejdůležitější mýty se týkají historie Říma samotného. K tomu se dostaneme v jiném dílu, ale teď se vrátíme ke špatně vychovaným bohům.



Do toho, Thought Bubble. Olympské cizoložství bylo jako vlaky v Evropě. Spolehlivé a časté. Například Afrodita byla často nevěrná svému manželu Héfaistovi, ale žádná aféra nebyla tak problematická, jako když ji chytili s bohem války. Podle Odyssey uviděl Hélios, bůh slunce, Afroditu v posteli s Arésem a řekl to Héfaistovi. Héfaistos vyrobil kouzelnou síť tak jemnou, že ji sotva bylo vidět, ale byla tak silná, že z ní nikdo neunikl. Svou past nastražil nad postelí a předstíral, že odchází na Lémnos, kde měl svou sopečnou kovárnu.



Když uviděli jeho odchod, uložili se Afrodita a Arés do postele. Jakmile si lehli, spadla na ně Héfaistova průsvitná síť a spoutala je k sobě. Jakmile Hélios řekl Héfaistovi, že jeho žena a její milenec jsou spolu, spěchal zpět domů. Zvolal ke všem bohům: "Otče Die a všichni požehnaní nesmrtelní, spěchejte ke mně a vizte ten neomluvitelný šprým. Protože jsem chromý, Afrodita, dcera Dia mě zostudila.



Vybrala si Arése, krásného, se zdravým tělem, zatímco já se narodil zmrzačený. A čí je to vina, jestli ne mých rodičů. Kéž by mě nepřivedli na svět. Vizte, jak se ti dva drží v pevném objetí lásky přímo tady v mé posteli. Ten pohled mi láme srdce." Zbytek bohů se přišel podívat a srdečně se smáli nejen Afroditě a Arésovi chyceným v síti, ale i samotnému Héfaistovi. Hermés a Apollón vtipkovali, že jim by vůbec nevadilo být chyceni v takové síti s bohyní lásky, všichni jsou totiž zakoukaní do Afrodity.



Děkuji, Thought Bubble. To přináší téma, které jsme s ostatními panteony moc neprobírali. Co nám tento panteon říká o Řecích? Podle Davida Leeminga to ukazuje, jak chápali sami sebe a svou společnost. Více než u jiných panteonů je hierarchie řeckých bohů a bohyň odrazem lidských rodin. Ti olympští bohové, rodina Olympu, které velí Zeus, je prostě nejmocnější řeckou rodinou. Jako jiné členy bohatých a mocných vrstev i olympskou rodinu ničí nemorálnost, arogance a tvrdohlavost.



Nedalo se jim věřit a nebyli milosrdní. Byli přehnanou verzí toho, jak by mohla dopadnout lidská rodina, kdyby získala nekonečnou moc. Byli zrcadlem lidské povahy samé. A to je dobře, jen přes zrcadla se dá podívat na Medusu. Díky za zhlédnutí, uvidíme se příští týden. Překlad: jesterka www.videacesky.cz