Světová mytologie: Severský panteon

Ahoj, já jsem Mike a toto je Crash Course Mytologie. Dnes se pokusíme dostát severskému panteonu, velmi děsivý vlk, úžasný strom, duhový most, pár ledových obrů a mnohem více, než jsem zjistil z komiksů o Thórovi. Ne ty, Thóthe, tvoje th je exploziva, já mluvím o neznělé dentální frikativě. Thór. Tenhle vtip je asi lepší napsaný. Několik severských bohů jsme potkali, když jsme probírali jejich příběh o stvoření.



Zdrojem toho mýtu a spousty dalších severských příběhů je Prozaická Edda, islandská sbírka, jejíž autor má úžasné jméno – Snorri Sturluson. Byla napsána kolem roku 1220. Jeden z našich hlavních zdrojů germánských a skandinávských bohů je tedy ze samého okraje jejich světa. Taky je důležité, že Prozaická Edda je relativně nová, takže jeden duhový most nám spojuje pozdější křesťanské představy s těmi původními mýty, které jimi byly ovlivněny.



Trochu i kvůli Snorrimu se severská mytologie často zařazuje do Skandinávie, ale to není tak úplně pravda. Severský panteon má kořeny v náboženství a mytologii Germánů, kteří se do Evropy přistěhovali. Římané, hlavně náš známý Tacitus, zaznamenali své chápání germánské víry, ale přenesli jejich bohy na ty vlastní. Wotan nebo Wodan, kterému my říkáme Ódin, se spojoval s Merkurem. Týr nebo Teiws, válečný bůh, byl spojován s římským bohem války Martem a Thór byl Jupiter neboli Joviš.



Sami o sobě tvoří severští bohové dvě skupiny, první jsou Vanové spojení se zemí a plodností. To je starší skupina, a potom Ásové spojení s nebesy. Vanům vládli Freyr a Freya, bratr a sestra a také král a královna. Byli dětmi Njörda, to je taky nádherné jméno. Podle Sturlusona je Freyr: "nanejvýš významný bůh, rozhoduje, kdy má svítit slunce, kdy bude padat déšť a spolu s tím o plodnosti země a je dobré ho vzývat pro mír a hojnost.



Také přináší blahobyt lidí." Je tedy určitě bohem, kterého chcete uctívat, když děláte piknik. Teda, jeho a Amaterasu, japonskou bohyni slunce. A když jsme u toho, tak klidně i Afroditu, protože každý je zakoukaný... Však víte. Vanové a Ásové vedli válku, ale nakonec se usmířili a Vanové přišli do Ásgardu, jednoho z 9 mytických severských světů, ale také mají vlastní říši, Vanaheim. Neplést s Anaheimem, říší Disneyho, pomerančů a konferencí o videích.



Jestli chcete názor euhemeristů, kteří berou mytologii jako vysvětlení nějakého historického faktu, ta válka by mohla být odrazem doby, kdy měly kmeny na severu dvě soupeřící náboženství, která se nakonec dala dohromady. Vanové a Ásové – spolu jsou silnější. Jako Voltron, ale jsou to bohové. Dalším severským bohem je Heimdall, Bílý bůh, ten je spojen s mořem, neboť ho porodilo devět vln. To musel být v porodnici chaos. Heimdall byl strážcem bohů a úhlavním nepřítelem Lokiho, kterého asi znáte v jeho roli Toma Hiddlestona.



Sturluson tvrdí: "Heimdall potřebuje méně spánku než ptáček a vidí 300 mil před sebe v noci i ve dne. Slyší růst trávu na zemi a vlnu na ovcích a vše, co vydává zvuk." Teda, chudák Heimdall. Představte si, že u večeře slyšíte, jak všichni žvýkají. Podle některých patří Heimdall k Ásům, podle jiných k Vanům. K Vanům také patří zlatý kanec, který prý cestoval nad a pod zemí tak jako slunce.



Gullinbursti, tak se jmenoval, byl zobrazen na erbech a helmách, obzvlášť v Uppsale. Ale tak jako v Řecku a Egyptě i tady uctívali v různých oblastech různé bohy ze severské rodiny bohů. Thór je asi nejslavnější z Ásů, po něm druhý je asi Ódin, Thórův otec. Ódin je bůh otec spojovaný s válkou, hlavně se surovým, skoro extatickým válečným běsněním Berserků. Byl také kouzelníkem, který ovlivňoval bitvy magií. Představte si Gandalfa, ale jen s jedním okem, spoustou svalů a nezdravou touhou po temných silách a taky se zlomyslnou povahou.



Ódin zdědil svou válečnickou povahu po svých germánských předcích Wotanovi a Týrovi. Jak poznamenal Kevin C. Holland: "Kultura si hledá bohy, které potřebuje, a severský svět potřeboval boha, který by ospravedlňoval pro něj tak typické násilí." Prostě pokud jste společnost zaměřená na válku, bůh války se docela hodí. Ódin povzbuzoval vítězství a se svou šamanskou jasnozřivostí předvídal porážky.



Byl také bohem poezie, který procestoval zemi obrů, Jotunheim, aby se napil medoviny poezie a přinesl ji Ásům a Vanům. Mňam, medovina poezie. Další část Ódinova příběhu je jeho oběť a znovuzrození v moudřejšího boha. Podle jedné verze se oběsil na stromu světa, aby se mohl napít medoviny moudrosti. Zdá se, že jedna medovina mu nestačila. Tehdy také obětoval své oko. Ódin byl ženatý s Friggou, bohyní, která také předvídala budoucnost. Ódinovy děti byli Thór, jehož matkou byla sama země, Baldr, nejkrásnější z bohů, kterého zabil jeho slepý bratr Höd, a Týr.



Ačkoliv podle jednoho zdroje je otcem Týra obr Hymi. V některých příbězích je Baldr lidský bojovník, kterého si Ódin oblíbil. Baldr je z bohů nejmoudřejší, s nejsladšími slovy a nejmilosrdnější. Ale jeho vlastností je také to, že jakmile pronese rozsudek, už se nikdy nedá zvrátit. Ódin má dalšího syna, Hermóda Statečného, který měl Baldra přivést z města v podsvětí Nifelheimu, kterému vládla bohyně Hel, neplést s anglickým "hell" pro peklo.



A ta byla prý dcerou Lokiho, který napomohl zabití Baldra. Loki je matoucí. Není jasné, jestli je bůh, nebo obr, ani jestli je dobrý, nebo zlý. Byl nazýván synem dvou obrů, ale také pěstounským bratrem Ódina. Je to lstivý bůh, takže ta nejistota dává docela smysl. Také je to zloděj, ale zároveň Ásům někdy pomáhá. Je otcem několika nestvůr včetně mořského hada Jörmungandra, vlka Fenrira a Hely. Nerad to říkám takhle naplno, ale Loki je nejhorší, jak uvidíme v epizodě o Ragnaroku.



O té mytické události, ne o komiksu nebo filmu, ani o albu od Gwar, prostě přímo o tom konci světa. Týr je spojován s válkou a spravedlností. Podle některých je také synem Ódina, ale jak jste si všimli, rodičovství je v severském světě nejisté. Za to může těch devět vln. Týrova role boha války i spravedlnosti je zajímavá vzhledem k tomu, co jsme říkali o Vikinzích v našem kurzu o historii. Sice jsou známí svým drancováním, ale Vikingové měli také přísné zákony s několika prvky demokratické vlády.



A navíc milovali lyžování. Severský panteon má i další bohy, ale ti se objevují velmi málo. Bragi, syn Ódina, byl dalším bohem poezie a Ull byl spojován s lučištnictvím a parádníma sjezdovkama. Jo, měli boha lyžování. Potom Váli, Ódinův syn, který pomstil smrt Baldra a Vídar, syn Ódina a obryně Grid, který pomstil smrt Ódina. Budu potřebovat nějakou tabulku. Á, super! Severské bohyně hrají docela malou roli, Freya je jediná, která má nějakou osobnost.



Je to bohyně lásky a věrnost jejímu muži Freyrovi nepatří k jejím silným stránkám. Její silná stránka je její kabát z per. A taky má kočár tažený kočkama, nedělám si legraci. Jako Freya patří bohyně Gefjun k Vanům a souvisí s oráním a plodností. Eir je bohyně léčení, Sjöfn a Lofn jsou bohyně lásky, Vár trestá ty, kteří poruší své manželské sliby, a nic se před ní neschová. Syn je bohyně spojovaná se spravedlností a kdo by nemiloval bohyni jménem Snotra, která je spojena s moudrostí, disciplínou a také rýmou.



Teď jsem vás dostal. Proti Snotře stojí Saga, bohyně poezie, jejíž hlavní úlohou je popíjet s Ódinem. Skål! Frigga je Ódinova žena a matka několika bohů, ale moc toho o ní nevíme. Je mateřskou bohyní, truchlí pro svého syna Baldra a vzývaly ji rodící ženy. Tak jako Ódin prý znala budoucnost. A teď k našemu mýtu. Musím se přiznat, že severské mýty jsou jako kalba na kolejích mytologie. Hodně se tam perou, pijou a smějou se, ale nehrají pivní pong.



Nejdřív příběh na vysvětlenou. Ódin byl zastánce bojovníků, vybíral si své oblíbence a posílal k nim Valkýry, aby je přivedly do Valhally, což zní jako super způsob dopravy. Thór byl bohem farmářů a těch bylo ve Skandinávii hodně, ale byl také mocným bojovníkem, byl obrovský s mohutným plnovousem. Nebyl tak chytrý, ale kdo to potřebuje, když je bůh hromu a blesku. Ochraňoval Ásy a Vany před obry a neuvěřitelnou slovní hříčkou, která byla určitě náhodná, bylo jeho známé kladivo Mjöllnir také symbolem plodnosti.



Pojďme do Thought Bubble. Jednoho dne se Thór vzbudil a nemohl najít své kladivo. Poslal Lokiho, aby ho našel. Loki si půjčil Freyin sokolí kabát, proměnil ho v opravdového sokola a vydal se kladivo hledat. Dorazil do síně obra Thryma, který řekl, že Thórovo kladivo ukradl a že ho nevrátí, dokud se za něj Freya nevdá. Freya řekla: "Jen přes moji mrtvolu," takže Heimdall, bůh strážce, přišel s geniálním nápadem.



Oblečte Thóra do svatebních šatů a nechte ho předstírat, že je Freya. Ostatní bohové se smáli, Thór trucoval, ale Loki ho přemluvil, protože bez jeho kladiva byli bohové ohroženi obry. A tak našli obří svatební šaty a hustý závoj a vydali se do Jotunheimu. Když tam dorazili, připravil Thrym pro svou nevěstu a jejího svědka Lokiho svatební hostinu. Thor snědl celého vola, osm lososů, všechno sladké a vypil tři rohy medoviny. Když Thrym poznamenal, že nikdy neviděl ženu tolik jíst, vysvětlil mu Loki, že Freya se na svatbu tak těšila, že celých 8 dní nejedla.



To Thrymovi stačilo, ale potom nahlédl pod závoj a uviděl žhnoucí rudé oči své nevěsty. Loki ho opět ujistil, že se jeho nevěsta tak těšila, že celých 7 dní nespala. Nakonec nabídl Thrym Mjöllnir jako svatební symbol, řekl: "Dejte Mjöllnir mezi její kolena, aby si Vár vyslechla náš svatební slib a požehnala jí." Thor sebral kladivo, strhl si závoj a udělal to, co uměl nejlépe, zmlátil pár obrů.



Rozdrtil Thrymovu lebku a zabil všechny ostatní obry na svatbě včetně žen. Ten příběh končí slovy: "A tak Thór, syn Ódina, získal zpět své kladivo." Děkuji Thought Bubble, to bylo úžasné a znepokojivé a samozřejmě nasáklé medovinou a krví. Severští bohové, tak jako ti řečtí, jsou až příliš lidští a očividně se podle toho chovají. Ale na rozdíl od jiných mytologií se severské ságy méně spoléhají na metafory, jejich nevázaná dobrodružství jsou ideální pro Vikingy, dobrodružné válečníky, kteří mají nejraději pečeného vola, pár rohů piva a pořádnou rvačku.



Jo, a taky lyžování. Děkuji za zhlédnutí, uvidíme se příště. Překlad: jesterka www.videacesky.cz A protože faktů o Freye není nikdy dost, řeknu vám, že ji doprovází kanec jménem Hildisvini, což znamená bitevní prase.