Copak nám to plave v oku?TED-Ed

TED Ed Výuka hodná sdílení Všimli jste si někdy něčeho plujícího ve vašem zorném poli? Mohlo to vypadat jako malý červ nebo průhledná skvrnka. A kdykoli jste se na to zaměřili, tak to zmizelo? Jen aby se to znovu objevilo, jakmile svůj pohled zaměříte jinam. Zastavte, není třeba si vyplachovat oči. To, co vidíte, je běžný jev známý jako plaváček. Odborný název těchto objektů je Muscae Volitantes.

Z latiny "Létající mušky", vpravdě pak dokáží být podobně otravné. Ale ve skutečnosti to není hmyz, ani cokoli z vnějšku. Plaváčci se totiž nacházejí uvnitř vašeho oka. Zdají se být živí, jelikož se pohybují a mění tvar. Ale živí nejsou. Plaváčci jsou malé objekty, které vrhají stín na sítnici, což je světlocitlivá tkáň v zadní části oka.

Mohou to být kousky tkáně, červené krvinky nebo shluky proteinů. A protože jsou postoupeny do Vitreous Humor (sklivec) (gelová tekutina, která vyplňuje vnitřek oka), plaváčci klouzají společně s pohyby oka a vypadá to, že se jemně zhoupnou, když se oko zastaví. Plaváčci jsou po většinu času jen obtížně rozeznatelní. Čím blíže jsou sítnici, tím více se stávají viditelnými.

Stejně jako přibližování ruky ke stolu pod zdrojem světla vyústí v mnohem ostřeji tvarovaný stín. Plaváčci jsou mnohem lépe viditelní, když se díváte na jasný jednolitý povrch, např. prázdnou PC obrazovku, sníh, nebo čistou oblohu, kde jednolitost pozadí dovoluje jejich jednodušší rozeznání.

Čím je světlo jasnější, tím víc se vaše zornice stáhne. Efekt je stejný, jako kdybychom vyměnili velký zdroj rozptýleného světla za svítidlo s jedinou žárovkou. Což by opět udělalo stín ostřejším. Existuje ještě jeden optický jev, který připomíná plaváčky. Ve skutečnosti spolu ale nesouvisejí.

Když při pohledu na jasou modrou oblohu uvidíte drobné těkající světelné body, zažili jste stav známý jako Zrakový jev modrého pole. V některých ohledech se jedná o opak plaváčků. Nevidíte pohybující se stíny, ale malá pohybující se okénka, která propouštějí světlo na sítnici. Za vznikem okének stojí ve skutečnosti bílé krvinky, které se pohybují kapilárami po povrchu sítnice.

Tyto leukocyty mohou být tak velké, že téměř vyplní prostor kapiláry, což před nimi vytvoří prostor naplněný plazmou. Protože volné místo i bílé krvinky snadněji propouští modré světlo, oproti červeným krvinkám, které se nacházejí v kapilárách, vidíme mihotající se světelné tečky, kdekoli se tak stane, sledující cesty kapilár a řídící se naším pulsem. Za ideálních pozorovacích podmínek můžete vidět i něco jako tmavý ocas, který sleduje dráhu tečky.

Jde o shluky červených krvinek, které se seskupily za leukocyty. Některá vědecká muzea mají exponát, který sestává z modré obrazovky a ta pak umožňuje sledovat jevy modrého pole mnohem jednodušeji než normálně. Popravdě, oči každého člověka zažívají tento efekt, ovšem typ a počet objektů se velmi liší. V případě plaváčků jejich putování často neregistrujeme, jelikož se je mozek naučí ignorovat. Ovšem abnormálně početní nebo velcí plaváčci, kteří ruší vidění mohou být známkou vážnějšího stavu.

který vyžaduje okamžitý lékařský zásah. Po většinu času jsou zrakové jevy jako plaváčci nebo efekt modré oblohy pouhým jemným připomenutím toho, že to, co myslíme, že vidíme, závisí stejně jak na našem stavu a myšlení, tak i na okolním světě.

Překlad: JohnSorrow www.videacesky.cz