Vzestup a pád Aun Schan Su Ťij

Nenásilná bojovnice za svobodu, zastánkyně válečných zločinů, nebo něco mezi tím. Desetiletí nenásilného boje za demokracii udělaly z Aun Schan Su Ťij mezinárodní hrdinku. Ale jakmile získala funkci, bylo podle mnohých její vedení zklamáním. Kým tedy skutečně je? Toto je vzestup a pád Aun Schan Su Ťij. Narodila se 19. června 1945 v tehdejším Rangúnu v Barmě a od začátku jí byl souzen vzdor. Měla ho v krvi. Její otec nebyl nikdo jiný než Aun Schan, bývalý generál, který vyjednal nezávislost Barmy v roce 1947.

Byl považován za národního hrdinu a zakladatele moderního Myanmaru, který se tehdy jmenoval Barma. Ale v roce 1947, kdy byly Su Ťij jen 2 roky, se všechno změnilo. Její otec byl zavražděn politickým sokem. V letech po jeho vraždě se matka Su Ťij, Chin Ťij, sama stala političkou. V roce 1960 byla jmenována velvyslankyní v Indii, díky této práci se mladá Su Ťij dostala do zahraničí, což ovlivnilo její světonázor.

Na střední školu chodila v Dillí, studovala tedy v zemi, která také před pouhými 20 lety získala nezávislost. Zatímco byla v Indii, rozpoutal se v její zemi chaos. V roce 1962 sesadil generál Nei Win demokraticky zvoleného vůdce země a zahájil v Barmě období vojenské vlády. Su Ťij sledovala zpovzdálí svou zemi, kde se rozpadal pokrok, o který se postaral její otec. Po maturitě v roce 1964 studovala se světovou elitou v Oxfordu. Studovala filozofii, politiku a ekonomiku, ale získala tam více než jen titul. V Oxfordu poznala Michaela Arise, kterého si vzala v roce 1972.

Nakonec se usadili v UK, kde se jim narodili dva synové. V té době Su Ťij dále sledovala, jak diktatura v její zemi sílí. Během výchovy synů se pustila do psaní biografie svého otce. Ale v roce 1988 se pro ni vše změnilo. Její matka utrpěla vážnou mrtvici, takže se Su Ťij vrátila do Barmy, aby se o ni starala. Říkejte si tomu náhoda nebo osud, ale vrátila se v okamžiku zásadních událostí v barmské politice. Celostátní protesty proti vládě jedné strany a diktatuře vyvrcholily v tzv.

povstání 8888. Režim tyto prodemokratické protesty násilně potlačil. Podle některých odhadů bylo zabito více než 3000 lidí, ačkoli podle vlády to bylo mnohem méně, asi 350 lidí. Opozice, která hledala vůdce, za kterého se postavit, se obrátila k 43leté Su Ťij, aby převzala roli svého otce v boji za barmskou demokracii. A přesně to udělala. 26. srpna 1988 před asi 500 000 lidmi na schodech ikonické Šweitigoumské pagody se dožadovala demokracie v Barmě.

V boji proti nepokojům převzala vládu Rada pro obnovení práva a pořádku, nová vojenská junta. Když vláda povolila vznik politických stran, založila Su Ťij Národní ligu pro demokracii, NLD. Ale brzy zjistila, že snaha o demokracii bude znamenat dlouhý boj s armádou. Po smrti své matky pokračovala Su Ťij v boji za demokracii, i přes velké osobní oběti. Její pobyt v Barmě znamenal odloučení od rodiny, která zůstala ve Spojeném království.

Nenechala se zastrašit a její odvážné domáhání se lidských práv i rostoucí popularita z ní udělaly jednu z největších hrozeb pro barmský vojenský režim. Armádu znepokojovala natolik, že z ní v roce 1989 udělala politického vězně. Byla držena v domácím vězení a měla zakázáno kandidovat v zemi, která se oficiálně přejmenovala na Myanmar. Ale vliv Su Ťij na barmskou politiku už se nedal ovládnout. I přes její uvěznění zvítězila v parlamentních volbách roku 1990 její strana NLD s jasnou převahou.

A armádu výsledky naprosto šokovaly. Odmítli uznat vítězství NLD a zakročili proti ní. Celou tu dobu trvala Su Ťij na nenásilném odporu vládě, ačkoliv její stoupenci byli masově zavíráni. Její tvrdohlavá oddanost nenásilnosti z ní udělala hvězdu mezinárodní scény, dostala proto přezdívku Dáma. Když jí Evropský parlament v roce 1990 udělil Sacharovu cenu za svobodu myšlení, Su Ťij napsala: "Nekazí moc, ale strach.

Strach, že moc ztratí, kazí ty, kteří jí vládnou." Tato slova ji v pozdějších letech pronásledovala. O rok později získala Nobelovu cenu míru, která upevnila její globální význam. Ale ani jednu cenu nemohla osobně převzít, byla totiž nadále v domácím vězení, které trvalo šest let. Byla z něho propuštěna 10. července 1995, ale armáda v dalších pěti letech nadále omezovala její aktivity a pohyb. Zakázali jí opustit hlavní město.

Čelila těžkému rozhodnutí, buď její osobní svoboda, nebo boj za demokracii. Vybrala si boj. Bylo jí stále jasnější, že v sázce není jen její svoboda, ale i život. V listopadu 1996 napadlo v Yankounu asi 200 mužů kolonu, ve které Su Ťij cestovala. A bezpečnostní síly útoku nijak nezabránily. Ale tato rizika ji neodradila. Je překvapivé, že požadují, abychom my ustupovali, když to tato vojenská vláda zatkla naše lidi, zatýká je nadále, nelegálně, nezákonně, mučí je, vězní je a jejich rodiny pronásleduje a utlačuje.

Opět musela čelit zdrcujícímu rozhodnutí, znovu se musela rozhodnout mezi svou rodinou a zemí. Jejímu manželovi v UK diagnostikovali agresivní formu rakoviny prostaty. V roce 1999 požádal vojenskou vládu, aby mu dovolili Su Ťij v Myanmaru naposledy navštívit.

Jeho žádost odmítli, ale prý by dovolili Su Ťij, aby navštívila ona jeho. Su Ťij čelila nepředstavitelné volbě. Aby mohla naposledy vidět svého muže, riskovala by, že už ji do její země nepustí. Rozhodla se zůstat a bojovat. 27. března 1999 Michael zemřel. I přes svůj žal dále bojovala proti politickému útlaku v Myanmaru. 15. září 2000 jí došla trpělivost. Před přívrženci NLD prohlásila, že vycestuje z Yankounu navzdory vojenské vládě. Když se ten měsíc chystala nastoupit do vlaku směrem z města, zaplavily bezpečnostní složky stanici, aby jí v odjezdu zabránily.

O několik dní později byla opět v povědomé situaci. Su Ťij byla opět držena v domácím vězení, tentokrát to ale bylo jiné. Protože byla Su Ťij odklizena veřejnosti z očí, necítila se vláda tak ohrožená, takže začala tajné vyjednávání o budoucnosti země. O dva roky později, 6. května 2002, vyšla Su Ťij z vězení svého domu a oslovila stovky svých příznivců, kteří očekávali její návrat do veřejného života.

Představitelé vlády dokonce tvrdili, že Myanmar vstupuje do nové éry, ve které se občané budou moci svobodně účastnit politiky. Su Ťij toho využila. Objížděla zemi, aby získala příznivce, ale často ji doprovázeli zaměstnanci vlády. Vypadalo to, že se na Su Ťij konečně obrátilo štěstí, ale jeden zásadní den zvrátil vše, čeho dosáhla. V roce 2003 byla další kolona Su Ťij napadena příznivci vlády. A tentokrát to bylo horší než poprvé, nejméně čtyři bodyguardi NLD byli zabiti. Vláda zareagovala zatčením Su Ťij.

Byla zadržena, než ji znovu odsoudili k domácí vězení. A tentokrát to bylo to nejdelší. Zatímco roky ubíhaly, Su Ťij trpělivě čekala na možnost pokračovat ve svém boji. Ale vláda se to snažila co nejdéle zdržet. Neprodloužili její trest jednou, ani dvakrát, ale hned čtyřikrát. Až v roce 2010 znovu opustila svůj dům a předstoupila před davy příznivců, kteří její návrat dlouho očekávali. A hned se pustila do práce. Začala s NLD připravovat kampaň do parlamentních voleb roku 2012. A zvítězili.

Zcela jasně. Více než 20 let po povstání 8888, které začalo její boj za demokracii, konečně dosáhla svého cíle. Její strana zvítězila s velkou převahou. Získali 43 z 45 dostupných křesel v parlamentu. Su Ťij byla zvolena hlavou opozice, ale její práce ještě neskončila. Zaměřila se na volby v roce 2015, které byly po 25 letech prvními všeobecnými volbami otevřenými veřejnosti. Ačkoli vojenská vláda pomalu odevzdávala něco ze své moci, nechystala se odevzdat dalekosáhlé pravomoci, které jí připsala ústava z roku 2008.

I přes demokratické volby má armáda právo na 25 % křesel v parlamentu. Kvůli tomu je nemožné změnit ústavu bez podpory armády, k tomu je potřeba více než 75 % hlasů. I přes tuto skutečnost kandidovala Su Ťij a její strana roku 2015. Kdo tvrdí, že budu premiérkou? Premiér je níže než prezident. Já jsem říkala, že budu nad ním. A opět vyhráli s velkou převahou.

NLD, která desetiletí bojovala o moc, se konečně stala vládnoucí stranou. Je naší matkou. Sestavili vládu a v roce 2016 vytvořili funkci státního poradce pro Su Ťij, díky čemuž se stala hlavou myanmarské vlády. Ta funkce pro ni byla vytvořena, protože se nemohla stát prezidentkou kvůli ústavním omezením ohledně občanů s dětmi nebo partnery narozenými v zahraničí. Ale její vedení Myanmaru odhalilo stránku této bojovnice za demokracii, kterou svět do té doby neviděl.

I ona mohla propadnout stejnému vzorci jako ostatní v mocenských pozicích, před kterými varovala v roce 1990. Od jejího vzestupu k moci se drasticky změnila její reputace ve světě. Obhajuje násilné činy v Rakhinském státě proti etnické a náboženské menšině, Rohingyům. V roce 2016 napadla skupina známá jako Arakan Rohingya Salvation Army policejní základnu v Rakhinském státě.

Potom se začaly objevovat zprávy, že myanmarské bezpečností síly páchají násilnosti vůči Rohingyům, které se podle některých rovnaly etnické čistce. Mezinárodní společenství se obrátilo na nositelku Nobelovy ceny míru Su Ťij, aby ve své zemi chránila lidská práva. Ale ona, jakožto faktická vůdkyně vlády, to opakovaně neučinila. V exkluzivním rozhovoru s BBC v dubnu 2017 popřela, že by v Myanmaru probíhala etnická čistka.

Také odmítala mezinárodní kritiku jejího postupu v této krizové situaci. Myslíte, že lidé na Západě vás špatně odhadli nebo nepochopili, když předpokládali, že byste mohla být jakousi směsí Mahátmy Gándhího a Matky Terezy. Když jste možná svou odhodlaností a nezlomností podobnější Margaret Thatcherové? Ne, jsem jenom politička. Nejsem úplně jako Margaret Thatcherová, ale na druhou stranu nejsem Matka Tereza, nikdy jsem netvrdila, že jsem. Mahátma Gándhí byl vlastně velice rafinovaný politik.

Po tomto rozhovoru nazývali představitelé OSN dění v Myanmaru genocidou. Stvořila jednu z nejhorších humanitárních krizí dneška, od roku 2017 muselo více než 700 000 Rohingyů uprchnout ze země. Su Ťij, dříve ve světě milovaná, najednou zjistila, že na světové scéně upadla v nemilost. Někteří dokonce požadují, aby jí byla Nobelova cena míru odebrána kvůli jejímu stanovisku ohledně této humanitární krize.

A v prosinci 2017 se opět stala terčem mezinárodní kritiky. Dva novináři agentury Reuters byli za své investigativní reportáže o ukrutnostech v Rakhinském státě zatčeni. Su Ťij, která se mohla zasadit o jejich propuštění, to odmítla udělat. Nebyli uvězněni, protože byli novináři, ale proto, že... Tedy byli odsouzeni, protože soud rozhodl, že porušili zákon o státním tajemství. Takže pokud věříme v právní stát... Mají samozřejmě právo se odvolat a ukázat, proč je rozsudek chybný, pokud si myslí, že je chybný.

Během jejího setrvání u moci se bude její příběh dále rozvíjet a jenom čas ukáže, jestli se do historie zapíše jako nenásilná bojovnice za svobodu, kterou celá desetiletí byla, nebo jen další politik prahnoucí po moci, který se podílel na válečných zločinech. Co myslíte vy? Pro co bychom si ji měli pamatovat? Dejte nám vědět v komentářích. Překlad: jesterka www.videacesky.cz