Hedvábná stezka současnosti

Po dokončení nejrozsáhlejšího
dálničního systému na světě a nejdelší vysokorychlostní železnice na planetě se Čína začala poohlížet
po zahraničních stavebních příležitostech. Prezident Si Ťin-pching
na nedávném sumitu oznámil, že Peking podepsal obří dohody
se 65 zeměmi napříč Eurasií a Afrikou o stavně přístavů, elektráren,
železnic, silnic, tunelů a mostů potřebných pro vytvoření spojení s Čínou. Cenou převyšující bilion dolarů je Hedvábná stezka (OBOR)
velikostí a měřítkem bezprecedentní.

Bude to fungovat tak, že Čína použije národní banky
k poskytnutí většiny peněz, což je riskantní krok, když zvážíte,
jak málo zemí v OBOR by si něco takového
mohlo dovolit na vlastní náklady. "Páni," řekli představitelé
ekonomicky zkoušeného, nevyvinutého Laosu, Jemenu nebo Etiopie,
či krvelačný režim Bašára Asada v Sýrii, "Vy nám chcete půjčit spoustu peněz,
abychom si postavili super věci?

Jasně, proč ne!" Čína prodává tento projekt
jako snahu zvýšit propojení se Západem, jako obnovu obchodní hedvábné stezky, která hrála významnou roli při rozvoji Číny
a zbytku regionu před tisíci lety. Ale mnoho analytiků vidí toto srovnání
jako něco víc než obchodní tah. Je za tím něco jiného než pouhé
posílení komunikace mezi Západem a Čínou? Neřekla bych
pouhé posílení čínského spojení se západem, ale naprosto souhlasím s Charlesem,
že jde o PR akci.

Nazývat to hedvábnou stezkou je důmyslné, protože to ve vás evokuje
ty romantické cesty na velbloudech v době obchodu s hedvábím a tak. A je to skvělé,
protože jsou toho plné noviny, ale po praktické stránce... se teprve ukáže. Mimo lekcí, které se Čína naučila
z vlastního nedávného rozkvětu infrastruktury, Peking rovněž čerpá inspiraci
z amerického Marshallova plánu, který financoval obnovu západní Evropy
po ničivé druhé světové válce.

Program měl hodnotu dnešních
130 miliard dolarů a zajistil Spojeným státům stabilní trh
pro vyráběné zboží a techniku v době, kdy se jejich ekonomika
stala na produkci závislou. Čínská moderní verze
prvně oznámená v roce 2013 je iniciativou prezidenta Si Ťin-pchinga. Několik projektů již bylo dokončeno. Londýn se dříve tento rok
stal 15.

evropským městem propojeným s Čínou přímou železniční trasou,
takže vlaky naložené zbožím teď mohou ujet 12 000 kilometrů
od východního pobřeží po pevnině. Za cenu čtyř miliard dolarů
Čína dokončila první africkou mezinárodní elektrifikovanou železnici o délce 750 km
z Džíbútí do Addis Abeba, hlavního města Etiopie. Čínské firmy vše navrhly,
postavily železnici a dodaly vlaky. Mnoho dalších projektů OBOR zahrnuje
šestimiliardovou investici na 400 km dlouhou železnici
spojující osm asijských zemí; kvůli stálým nedostatkům elektřiny
žalostně potřebné elektrárny v Pákistánu, což je součástí 46miliardové
čínské investice v Pákistánu mířené jako kompenzace
k Američany a Japonci podporovanému růstu v Indii, Indie je čínským i pákistánským rivalem.

Železnice propojí Budapešť s Bělehradem,
díky čemuž se otevře nová cesta pro čínské zboží,
které přijede do čínského přístavu v Řecku. A kvůli zvednutí prestiže OBOR
se Čína rozhodla financovat více než třetinu z 23,7 miliard dolarů potřebných
na stavbu jaderné elektrárny Hinkley Point v Anglii. Výzvou při analýze užitečnosti tohoto projektu
je samotná jeho komplexnost.

Něco takového v dějinách lidstva
ještě nikdo nikdy neudělal. Poskytnout zaostalejším zemím
lepší komunikace nebo čistější zdroje elektřiny je dobrá věc. Ale investice do infrastruktury,
která má podporovat byznys a obchod namísto základních potřeb,
které tyto země potřebují více – jako přístup k pitné vodě,
levnému bydlení nebo lepšímu vzdělání – se čínský záměr zdánlivě soustřeďuje
na bohatou, elitní obchodní třídu. Tady jsou další důvody vysvětlující,
proč se Čína do takového projektu pustila.

Komunistická strana vložila svoji reputaci
do neustálého ekonomického růstu. A protože má strana veškerou moc,
lidé očekávají, že sliby dodrží. Ale jak se její domácí megaprojekty
blíží ke svému konci, musí Čína najít nové kupce pro svoji
ocel, cement a konstrukční techniku, kterou její ekonomika produkuje,
nebo spousta společností zkrachuje. Řešením měla být Hedvábná stezka,
ale půjčování stovek miliard dolarů zemím s nízkým ratingovým hodnocením
a nestabilním politickým systémem je riskantní. A tak pokud se na hedvábnou stezku
podíváte zblízka, uvidíte ve skutečnosti čínské zoufalství.

Její dluh je už nyní obrovský ,
a přesto si půjčuje jako nikdy předtím, národní banky půjčují čím dál více peněz
státem vlastněným společnostem. Skvělým příkladem rizik spojených
s touto nelehkou situací komunistické strany je její zásah během
nedávného kolapsu čínské burzy. Krize byla způsobena stejnou netrpělivostí,
jaká právě teď žene OBOR, tedy nutností strany
neustále přiživovat ekonomický růst. Za použití mocné propagandy
nabádal Peking své lidi k investicím svých úspor
do nevyspělého, nestabilního trhu, a nezkušení občané se chovali k investicím
do společností jako k sázkám v kasínech a nakonec vytvořili obří bublinu,
která přirozeně splaskla.

Vláda poté na chvíli obchodování zastavila
a napumpovala do systému miliardy, aby se vyhnula úplnému kolapsu. Když se podíváte zpovzdálí, uvidíte,
že motivací pro hedvábnou stezku je snaha komunistické strany
koupit si více času, než přijde s plánem, jak nakopnout ekonomiku,
protože až nevyhnutelně zpomalí, a ona začíná zpomalovat už teď,
slib strany poskytnout ekonomicky dokonalý svět se prokáže lživý pro všechny
kromě elitní třídy.

Světlou stránkou je, že se většina těchto rizik
z dlouhodobého hlediska vyplatí, například po dokončení projektů
na výrobu technologicky kvalitních produktů, protože po dokončení komunikací
v rámci zemí OBOR bude snazší prodávat do zbytku světa
vysoce kvalitní zboží jako iPhony, drony nebo technologie pro čistou energii. Další nezpochybnitelnou motivací
je získání rovného postavení v Asii s USA.

Zvolení Donalda Trumpa a jeho rozhodnutí
vystoupit z Transpacifického partnerství, které by Čínu značně poškodilo,
byla obří geopolitická chyba, zcela nezamýšlený přešlap,
kterého se Čína chystá využít. Když byla Hedvábná stezka
poprvé oznámena v roce 2013, Barack Obama začal své druhé období
a USA se na Asii plně soustředily. Spolu s čínskými rivaly,
jakými jsou Japonsko, Jižní Korea a Vietnam, ztěžovaly Číně plány na kontrolu
námořních obchodních cest a bylo jasné,
že Čína na východním pobřeží prohrála.

To platí i navzdory zvolení Donalda Trumpa. Takže namísto, aby využila Čína
své velké území pro nové příležitosti, rozhodla se minimalizovat závislost
na námořních obchodních trasách, které by během vojenského konfliktu
nemusely být dostupné. Nakonec se v Číně vše točí kolem byznysu. Nezáleží na tom, jestli jste demokracie,
diktátor nebo vyhořelým státem, Čína s vámi chce spolupracovat. Ale tato ochota jednat s některými
pochybnými státníky se může Číně vymstít.

Jen se podívejte, vedle koho
sedí Si Ťin-pching na sumitu OBOR. Vedle Vladimíra Putina
a tureckého prezidenta Erdoğana. Vedle dvou mužů,
kteří čím dál více vypadají jako diktátoři. To není pro Čínu dobrá vizitka a připomíná nám to,
jak málo transparentní komunistická strana je. Ale ve světě,
kde je prezidentem USA jakýsi žvatlajcí blázen, tyto partnerství vytvářejí méně problémů,
než kolik by jich vytvořily před pár měsíci, když svobodný svět vedl
velice obdivovaný Barack Obama.

V Číně vám řeknou,
že OBOR je o míru a oslavě spolupráce. Ještě o generaci dříve bylo nemyslitelné, aby se do infrastruktury jiné země
investovaly miliardy dolarů, ale v našem globalizovaném světě
ovládaném propojenými trhy se to stalo běžnou věcí,
zvláště když zvážíme nehmotné výhody. Větší ekonomická spolupráce
snižuje ochotu několika zemí bojovat proti jiným zemím,
z nichž je mnoho ve vojenských aliancích. Každý z těchto projektů dává Číně moc a větší páku v nadcházejících
vyjednáváních či vojenských konfliktech.

Mnoho zahraničních přístavů,
které budou postaveny a spravovány po dalších padesát let,
budou důležitými kousky skládačky. Je pochopitelné,
že čínští politici Hedvábnou stezku romantizují jako vrcholný úspěch jejich země,
čímž více prohlubují představu, že znovu nabyla statutu velké civilizace,
která si zaslouží uznání celého světa. Pravdou ale je,
že má před sebou ještě dlouhou cestu. Nedávné události mohou zmírnit optimistické
sliby učiněné zahraničním představitelům.

Nedávná oxfordská studie ukazuje,
že polovina čínských domácích megaprojektů ve skutečnosti ekonomice
místo přilepšení naopak přitížila. Vezměte si některé z čínských projektů,
které chtěla postavit v zahraničí, třeba dálnici A2 v Polsku –
to bylo ošklivé selhání. Majitelé pozemků a politici
cílových zemí projektů se začínají zdráhat snahám
odebrat jim jejich zemi a začínají se objevovat a šířit
demonstrace proti některým z projektů. Další studenou sprchou pro Peking bylo,
že po analýze čínské finanční pozice, snížila významná agentura čínský rating, jejíž analytici nabyli obav
z dalšího půjčování peněz během zpomalování čínského
ekonomického růstu.

Žádná z těchto skutečností však komunistickou
stranu ve snaze dosáhnout cíle nezastaví. Jsou plně odhodláni
podlehnout základní lekci historie, kterou nám připomněl nikým nečekaný Brexit
nebo nepravděpodobné zvolení Donalda Trumpa, že štěstí přeje odvážným,
alespoň v krátkodobém měřítku. Díky za pozornost..

Podívejte se na tento rok starý dokument
o čínských domácích megaprojektech, pod kterým je opravdu zajímavá diskuze. Pro více znalostí,
a abyste nás ještě více podpořili, se přihlaste k třicetidenní trial verzi Audible.com pomocí odkazu pod videem,
kde si můžete zdarma stáhnout jednu nahrávku, třeba o pádu a vzestupu Číny. Zatím nashle.
Sledujete TDC a já jsem Bryce Plank.