Vzestup Švýcarů

HISTORY MARCHE UVÁDÍ
BITVA U MORGARTENU Během chladného
listopadového rána roku 1315, když Werner Stauffacher dohlížel
na stavbu improvizované blokády na úzké schwyzské horské cestě, vyletěl z mlhy šíp
a zabodl se do palisády. Nesl zprávu, ve které stálo: „Jděte domů, nemůžete vyhrát tuto bitvu
ani tuto válku.“ Habsburská armáda se blížila.

Werner zprávu zmačkal, podíval se na své muže
a přikázal jim připravit se. „Jsou tady…“ Jestli vás baví historické dokumenty,
proč nezkusíte Curiosity stream? Nabízí obsáhlou knihovnu
oceňovaných historických dokumentů ze starověkých,
středověkých i nedávných dob, které můžete sledovat
za pouhé tři dolary měsíčně.

Je tam toho více než historie, neboť v knihovně
je více než 2 500 titulů. Curiosity stream vznikl
s účelem poskytovat dokumenty. Jako jejich dlouholetý předplatitel
si upřímně myslím, že jsou tou nejlepší volbou
pro kohokoliv, kdo má rád dokumenty. A jako náš divák
je můžete všechny zhlédnout zdarma. Curiosity stream nabízí zcela zdarma
měsíční přístup k jejich celé knihovně, pokud se registrujete přes odkaz v popisku
a použijete kód historymarche.

Na začátku 14. století byla politická realita
Svaté říše římské neúprosná. Pokud si chtěla oblast
zachovat autonomii, musela zvítězit na bojišti. V západních Alpách
chtěli Habsburkové ovládnout schöllenenské rokliny
a gotthardský průsmyk, které patřily
švýcarským lesním kantonům. Byla to jedna z nejrušnějších
obchodních cest v říši a poskytovala nejkratší cestu
přes Alpy do nebo z Itálie.

Její kontrola a zdanění by Habsburkům
nepochybně přinesly velké jmění. Avšak aby ochránily své zájmy, lesní kantony
Uri, Schwyz a Unterwalden formalizovaly
v roce 1291 konfederaci a císaři Svaté říše římské
jim ponechávali autonomii. To dočasně zhatilo habsburské plány, avšak nezabránilo
eskalaci dalších sporů.

Jeden spor začal hrabětem
Wernherem z Homberga, který měl dědičné právo na vládu
nad einsiedelnským opatstvím, které bylo pod přímou
ochranou Habsburků. Hrabě byl spojencem Schwyzů a společně měli zájem
na posílení vlivu nad opatstvím, což je dostalo do sporu s Habsburky. Aby toho nebylo málo, einsiedelnské opatství využilo vlivu
nad přilehlými alpskými údolími a tlačilo farmáře
převážně do chovu dobytka, se kterým opatství
velice výhodně obchodovalo.

Aby dobytka prodávalo víc, přinutilo opatství farmáře vkročit
na pastvy patřící schwyzskému kantonu, což přerostlo
v organizované kradení dobytka. Mezitím schwyzští šlechticové
poslali mnoho vlastních farmářů do hustých,
nevyužívaných einsiedelnských lesů, které proměnili v ornou zem.

Během let tento
hraniční konflikt gradoval. Po smrti císaře Jindřicha VII. v roce 1313 se napětí s Habsburky prohloubilo, když konfederace
odmítla podpořit Fridricha Sličného v souboji o císařský trůn. Ze strachu, že by jim Habsburkové
po usednutí na trůn zabrali země, podpořili hraběte Ludvíka IV. bavorského,
který garantoval jejich autonomii. Konflikt eskaloval 6.

ledna 1314, kdy Schwyzové prohráli vleklou
dvorní bitvu o hranice s opatstvím. Schwyzský správce Werner Stauffacher na opatství z pomsty zaútočil
a vyplenil tamní klášter. Tato malá místní potyčka se nyní stala součástí
většího vojenského konfliktu mezi Rakouskem
a Bavorskem o císařský trůn. Nerozhodná válka
mezi císařem Ludvíkem IV. a princem Fridrichem
se táhla celý rok 1314 a konečně začala polevovat
na konci roku 1315.

Hrabě Leopold I.,
Fridrichův bratr a spoluvladař Rakouska, mohl nyní obrátit pozornost
proti Schwyzům a jejich spojencům. Vyplenění kláštera
bylo šrámem na jeho pověsti a přímá výzva jeho role
ochránce einsiedelnského opatství. Leopold byl rozhodnutý
podmanit si a ponížit konfederaci, kterou vnímal jako hordu
necivilizovaných horských rolníků. I když se rok chýlil ke konci, byl před příchodem zimy
čas na rychlé tažení.

Rychlá výprava by rozdrtila
hrozbu představovanou konfederací a vyplenění jejího území
by zajistilo zásoby a prostředky
pro habsburskou válku proti císaři. Byl naplánován útok ze dvou směrů. Leopold shromáždil v Zugu
armádu o síle 8 000 mužů s úmyslem zaútočit na Schwyz, zatímco hrabě Otto von Strassberg
měl v Interlakenu 6 000 mužů a jeho úkolem
bylo zaútočit na Unterwalden.

Konfederace mobilizovala
většinu armády, celkem 2 000 mužů, pod velením Wernera Stauffachera v přesvědčení,
že obrana Schwyzu je klíčová. Lidé Unterwaldenu, kteří poslali většinu mužů
na pomoc Schwyzům, použili zbytek jednotek
k obsazení klíčových pevností proti rakouskému útoku ze západu.

Lidé Schwyzu udělali totéž a opevnili klíčové horské průsmyky,
kterými by mohl nepřítel projít. V dobře opevněném městě Arth stáli na kamenných hradbách
a ve věžích ženy a mladí chlapci, kteří zapálili bezpočet ohňů,
aby to vypadalo, že je v opevněném městě
celá armáda. Lest zafungovala. Aby se vyhnul
riskantnímu frontálnímu útoku proti zdánlivě dobře opevněné
armádě konfederace, vyrazil Leopold ze Zugu
směrem na jihovýchod.

Ale on rovněž
vyslal klamné útoky proti Arthu, aby navodil dojem,
že útok na město je na spadnutí, zatímco většina armády
pochodovala kolem jezera Ägeri se záměrem zaútočit na město Schwyz, poté se stočit na sever
a překvapivě zaútočit na Arth z týlu. Během cesty kolem jezera pochodovali Rakušané
mezi úpatím hory Morgarten a zatopenou bažinou
pod svahy na druhé straně.

Cesta byla úzká, pravděpodobně umožňovala
pohyb jen dvěma koním vedle sebe. Zástup se rozpínal
na několika kilometrech. Vpředu byla těžká jízda,
za ní pochodovala pěchota. Cesta před nimi byla opuštěná
a Leopoldovi muži byli přesvědčeni, že jejich nadřazenější trénink,
lepší vybavení a silné uskupení těžké kavalérie zahrnující některé
z Leopoldových nejlepších rytířů, zahnalo armádu konfederace na útěk.

Zvláště těžká jízda měla dojem, že musí uštědřit lekci těmto povýšencům, kteří dlouho
vzdorovali habsburské nadvládě. Silně opovrhovali schwyzskými venkovany,
kteří pocházeli z nižší třídy. Najednou se předvoj zastavil.

Cestu jim blokovala primitivní,
avšak bytelná bariéra. Důstojníci nařídili rytířům,
aby bariéru odklidili, avšak bylo jasné,
že to nebude hned. Hlavní část armády dále vzadu
se o barikádě ještě nedoslechla. Protože nevěděla,
že se předvoj zastavil, pochodovala pěchota dál, až se skoro polovina vojáků
nahromadila vpředu zástupu, přičemž na některých místech na sobě byli vojáci tak natlačení,
že se sotva mohli pohnout.

Nikdo z rakouských vojáků si nevšiml,
že se mezi stromy něco hýbe. Většina důstojníků
se snažila zastavit pěchotu a dostat zprávu do týlu,
aby se zastavil. Pak Švýcaři vystoupili z krytu stromů a začali vrhat
kameny, kmeny a střílet šípy na překvapené Rakušany pod nimi. Leopold si uvědomil,
že zavedl své muže do pasti, a shromáždil své rytíře.

Avšak předek zástupu byl tak natěsnaný,
že se koně sotva dokázaly hnout, a se zaplavenou bažinou pod nimi
a Švýcary střílejícími seshora byl rakouský předvoj v pasti. Zásahy projektily
a nemožnost se schovat v předních jednotkách
brzy vyvolalo paniku. Poté se nad středem rakouského zástupu
objevila stěna švýcarských bojovníků. V obavě,
že se ve svazích nad nimi skrývají další, se většina Leopoldovy pěchoty otočila
a utekla zpět, odkud přišla.

Avšak pro rytíře na koních
a pěchotu v čele nebyl ústup možný. Když byla velká část
rakouského zástupu na útěku, švýcarská domobrana zaútočila. I když byla přečíslena, seběhla kopec dříve,
než se Leopoldovi rytíři stihli seřadit. Při zteči ze svahu Švýcaři
těsně před protivníky sklonili halapartny a vrhli se do rakouského zástupu.

Skoro okamžitě skupiny Švýcarů
prorazily tenkou rakouskou linií, neboť těžká jízda,
neschopná manévrovat, nedokázala vzdorovat dlouho. Švýcaři za použití dlouhých halaparten
srazili rytíře z koní, zatímco sami zůstali
mimo dosah jejich mečů, a prosekali se Leopoldovými rytíři
s minimálními ztrátami. Někteří Rakušané
se vrhli do zatopené bažiny. Zoufale se snažili uniknout jatkám.

Většina se ve studené vodě
daleko nedostala. Rytíři na koních,
kteří měli šanci ustoupit, spolu s hrabětem Leopoldem
v panice utekli. Při cestě zpět
ušlapávali vlastní pěšáky. Na konci bitvy zůstalo
ležet na zemi 2 000 Rakušanů, včetně mnoha vlivných šlechticů a Leopoldových nejlepších bojovníků. Bitva skončila zvučným vítězstvím
švýcarské domobrany.

Po zničení
jedné habsburské armády se domobrana
rychle obrátila na západ vstříc uskupení
postupujícímu na Unterwalden. Avšak když se Otto von Strassberg
dověděl o Leopoldově porážce, obrátil své muže
a od kampaně upustil. Vítězství
svobodných švýcarských rolníků nad trénovanou feudální armádou
vedenou obrněnými rytíři na koních bylo strhujícím počinem.

Bitva u Morgartenu,
jedna z prvních svého druhu, značila rozvoj pěchoty
a úpadek jízdy na evropských bojištích. Po další dvě století Švýcaři dokazovali, že dokáží ubránit své země
díky svým vojenským dovednostem. Soudržnost
lesních kantonů u Morgartenu předvedla výhody
jejich obranného spojenectví a pouhých 24 dní po bitvě
Švýcaři obnovili přísahu z roku 1291 uzavřením obranné aliance
v Brunnenu v kanonu Schwyz.

Brunnenská úmluva zavázala
tři kantony k vojenské spolupráci, k vzájemné pomoci v době krize,
ke garanci míru uvnitř konfederace a ke spolupráci
ve všech zahraničních záležitostech. Věčná aliance tří kantonů položila základy
švýcarské národní identity a během dalších dvou set let
se do konfederace zapojovaly další území, čímž vznikla aliance osmi kantonů,
která vytrvala během středověku a nakonec se vyvinula
v moderní švýcarský národ.

Velké díky patřím našim Patr(e)onům,
bez kterých by toto video nevzniklo. Se snižujícími výnosy
z reklamy na YouTube jsou pro nás příspěvky
z Patreonu nesmírně důležité. Zvažte podporu
naší práce na Patreonu. A jako vždy díky za zhlédnutí.