Proč mají USA špatnou veřejnou dopravu?

Toto video je sponzorováno Skillshare. Naučte se cokoliv, včetně tvorby videí, zdarma po dobu dvou měsíců
na skl.sh/wendover. Toto je Indiana a toto je Skotsko. Obě oblasti mají podobný počet obyvatel,
přibližně stejnou rozlohu a podobnou hustotu zalidnění. Zde je znázorněn systém veřejné dopravy
v Indianě a zde ve Skotsku. Chcete do Cuparu, města s 9 000 obyvateli
ležícího 50 km od hlavního města?

Zabere vám to 55 minut vlakem,
který jezdí každých 30 minut, nebo hodinu a 40 minut autobusem,
který jezdí každých 40 minut. Chcete do Andersonu, města s 50 000
obyvateli ležícího 50 km od hlavního města? Smůla, dostanete se tam jen autem. Zastaralá technologie, obavy o bezpečnost,
rozpadající se infrastruktura a samotná neexistence mají za následek, že veřejná doprava
v USA není v nejlepší formě. Ve velké části USA musíte řídit auto, protože alternativa prostě neexistuje.

To má následky na životním prostředí,
na ekonomické mobilitě i na hustotě zalidnění. Tyto následky chybějící veřejné dopravy
téměř definují kulturu v USA. Vždy tomu tak nebylo. Kdysi v USA existoval nejlepší
systém veřejné dopravy na světě. Státy světa ji obdivovaly a byla hlavním faktorem
osidlování západu kontinentu. Začalo to koněspřežkou.

Před těmito tramvajemi taženými
koňmi existovala veřejná doprava, ale nebyla levná ani rychlá. Cesty nebyly dlážděny a neexistovala poptávka
po pravidelné dopravě, protože tyto vozy byly
málokdy rychlejší než chůze. Ale na kolejích byly
tyto vozy mnohem rychlejší. Jeden kůň díky kolejím utáhl celý vůz. V té době existovalo 9 656 km
koněspřežných drah v USA.

Dnešní délka veškerých tratí tramvají, metra, nadzemky a příměstské železnice je 8 716 km. V roce 1880 žilo v USA 50 milionů lidí. Dnes je to přes 320 milionů. Na přelomu století bylo mnoho
těchto koněspřežek elektrifikováno. V celých USA v té době vedlo
17 500 km tramvajových tratí. Byly naprosto všude.

I malá města jako Bangor v Maine
a Berlin v New Hampshire měla tramvaje. Co se tedy stalo? Jak se mohlo 17 500 km
tramvajových tratí změnit na 320 km? Jak se mohla
spolehlivá městská doprava v malých i velkých městech
změnit v to, co vidíme dnes? Soumrak tramvají začal
hned na začátku století. V té době se objevily automobily. Ve 20.

letech se cena aut dostala na úroveň,
kterou si běžný člověk mohl dovolit. To tramvaje ohrožovalo. Ne auta samotná, ale cenově přijatelná auta. Tramvaje utrpěly další ránu v roce 1929 během hospodářské krize. Méně lidí mělo práci,
takže za ní méně lidí dojíždělo a méně lidí mělo peníze na dopravu. Mnoho linek už nebylo
výdělečných a uzavřely se. Poté byl tramvajím
hozen záchranný kruh.

Druhá světová válka. Během druhé světové války byla
v USA nejnižší nezaměstnanost v dějinách. Jen kolem 1,2 %. Válku zásobovaly tisíce továren, takže kdo chtěl práci, ten ji dostal. Do práce nyní dojíždělo mnohem víc lidí, a aby toho nebylo málo, gumy a paliva byl nedostatek, což snížilo popularitu aut.

Avšak během té doby
se dělo něco zlověstnějšího. Někdy ve 20. letech se automobilová
technologie stala natolik pokročilou, že autobusy byly levnější než tramvaje. Spotřeba tramvají byla velmi malá, ale potřebovaly dodatečnou infrastrukturu
jako koleje a trakční vedení. Autobusy byly flexibilnější
a nepotřebovaly žádnou infrastrukturu. Autobusy měly mocné přátele
v podobě automobilových společností.

Přesněji General Motors. General Motors nakoupil desítky
tramvajových společností po celé zemi a změnil je na autobusové společnosti. Odstranili stovky kilometrů kolejí ve městech a podporovali ostatní
společnosti ve stejném úsilí. Ale ne, že by k tomu neměli dobrý důvod. Tramvaje nebyly ekonomicky výhodnější. Autobusy byly rychlejší, levnější a v té době se jednalo o moderní dopravu,
kterou veřejnost chtěla.

Téměř všechny tramvajové linky
byly nahrazeny autobusy. Navíc tramvajové společnosti byly komerční, takže když zkrachovaly, mnoho politiků
chtělo zavést dotované autobusy. Takže se veřejná doprava zhoršila,
ale proč to tak zůstalo? Především kvůli autům. USA jsou zemí aut. Rozrůstaly se s auty,
takže města jsou budována pro auta.

V Dallasu, Phoenixu
a Los Angeles bez auta nemůžete existovat. USA jsou postaveny
kolem myšlenky osobní svobody. S autem můžete kamkoliv a kdykoliv. Z politického hlediska byla auta spojována
s myšlenkou osobní svobody. Jak republikáni hlasovali
pro silnou národní obranu, držení zbraní a malou vládu, která by podporovala osobní svobodu, tak také propagovali
používání a vlastnictví aut.

Často hlasovali ve prospěch dotací
pomáhajících automobilovému průmyslu, nejčastěji v podobě nepřímých
zásahů do ceny benzínu. To bylo v pořádku, když města byla malá, dálnice nové, benzín byl levný
a o klimatických změnách nikdo nemluvil. Ale to dnes už není pravda. Města jsou tak velká,
že nepojmou takové množství dopravy. V mnoha městech
nemůžete postavit další silnice. Ale města mohou zřídit veřejnou dopravu.

Auta byla běžnému Američanovi
dostupnější dříve než běžnému Evropanovi. Protože se v USA dali
na automobilovou dopravu dříve, bylo možné vytvořit velké
a dobře fungující silnice. Zatímco Spojené státy budovaly své silnice, v Evropě se budovala veřejná doprava. Využívání aut v USA
bylo způsobeno různými zónami. Evropská města mají méně striktní
zákony ohledně zón, takže se obchodní a obytně čtvrti prolínají.

V USA jsou zóny mnohem striktnější. Obytné domy jsou u sebe
a obchody jsou také vedle sebe. Vzdálenost mezi obchody
a domy je tu mnohem větší. Američané tedy musí
jezdit dále mnohem častěji. Nejvíce je to poznat na tom,
jak dvě různá města přistupují k parkování. V USA zákony předepisují
každé budově minimální počet parkovacích míst. V Evropě zákony určují
maximální počet parkovacích míst. Tři města s nejnižším počet automobilů v USA
na osobu mají něco společného.

Boston, New York a Washington D.C.
jsou stará a kompaktní města s dobrým systémem veřejné dopravy. Protože byla založena před érou aut, více se podobají evropským městům,
která dnes mají tak dobrou veřejnou dopravu. Zjednodušeně řečeno: čím západněji
se nacházíte, tím horší veřejná doprava je, protože tato města jsou novější. Ale nyní následuje nejdůležitější
tvrzení z celého videa. Přístup k veřejné dopravě
je nejdůležitějším faktorem, který umožňuje jedinci uniknout chudobě.

Není to jen osobní názor, je to fakt podložený studií z Harvardu. Někdo, kdo žije u stanice metra, mnohonásobně snáze
najde dobře placenou práci než někdo, kdo nemůže po městě cestovat. Chudé osoby většinou žijí v chudých
sousedstvích s malou nabídkou práce. Ale se spolehlivou, dostupnou
a cenově přijatelnou veřejnou dopravou mohou tito lidé jet
přes celé město do zaměstnání.

Dobrý způsob, jak vyhodnotit
efektivitu veřejné dopravy je určit, jak slouží chudým. Ve Washingotnu D.C. to udělali dobře. Lidé v nejchudším sousedství mají
většinou stanici metra do 10 minut chůze, zatímco u bohatých sousedství je to dále. Ruku v ruce se stěhováním do měst
mileniálové upouštějí od aut. Vlastnictví auta mezi mladými není moderní.

Stále častěji se vrací k veřejné dopravě. Města jako Portland,
Kansas City, Detroit a Washington D.C. znovu obnovila tramvaje. Pokud se to udělá správně,
tramvaje mohou zvýšit ekonomický rozvoj. Jsou symbolem modernizace a do oblasti přitahují obyvatele,
developery a firmy. Portland měl získat
zavedením tramvají odhadem 5 miliard dolarů.

Nové tramvajové linky
se staví po celých Státech a města jako Milwaukee a Oklahoma City
díky nim opět vydělávají. Ne z jízdenek, ale z pracovních míst,
která díky tomu vznikla. Lidé je před sto lety nechtěli,
ale nyní mají opět smysl. Veřejná doprava
je velmi důležitá pro rozvoj měst. Můžete si být jisti, že dobré město
bude mít dobrou dopravu, zatímco to špatné bude mít špatnou. Veřejná doprava zvyšuje ekonomickou
mobilitu, snižuje uhlíkovou stopu a zvyšuje ekonomický rozvoj.

Otázkou je jen to,
proč není rozšířenější.. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz