Proč mají USA špatnou veřejnou dopravu?Wendover Productions

Toto video je sponzorováno Skillshare. Naučte se cokoliv, včetně tvorby videí, zdarma po dobu dvou měsíců na skl.sh/wendover. Toto je Indiana a toto je Skotsko. Obě oblasti mají podobný počet obyvatel, přibližně stejnou rozlohu a podobnou hustotu zalidnění. Zde je znázorněn systém veřejné dopravy v Indianě a zde ve Skotsku. Chcete do Cuparu, města s 9 000 obyvateli ležícího 50 km od hlavního města?

Zabere vám to 55 minut vlakem, který jezdí každých 30 minut, nebo hodinu a 40 minut autobusem, který jezdí každých 40 minut. Chcete do Andersonu, města s 50 000 obyvateli ležícího 50 km od hlavního města? Smůla, dostanete se tam jen autem. Zastaralá technologie, obavy o bezpečnost, rozpadající se infrastruktura a samotná neexistence mají za následek, že veřejná doprava v USA není v nejlepší formě. Ve velké části USA musíte řídit auto, protože alternativa prostě neexistuje.

To má následky na životním prostředí, na ekonomické mobilitě i na hustotě zalidnění. Tyto následky chybějící veřejné dopravy téměř definují kulturu v USA. Vždy tomu tak nebylo. Kdysi v USA existoval nejlepší systém veřejné dopravy na světě. Státy světa ji obdivovaly a byla hlavním faktorem osidlování západu kontinentu. Začalo to koněspřežkou.

Před těmito tramvajemi taženými koňmi existovala veřejná doprava, ale nebyla levná ani rychlá. Cesty nebyly dlážděny a neexistovala poptávka po pravidelné dopravě, protože tyto vozy byly málokdy rychlejší než chůze. Ale na kolejích byly tyto vozy mnohem rychlejší. Jeden kůň díky kolejím utáhl celý vůz. V té době existovalo 9 656 km koněspřežných drah v USA.

Dnešní délka veškerých tratí tramvají, metra, nadzemky a příměstské železnice je 8 716 km. V roce 1880 žilo v USA 50 milionů lidí. Dnes je to přes 320 milionů. Na přelomu století bylo mnoho těchto koněspřežek elektrifikováno. V celých USA v té době vedlo 17 500 km tramvajových tratí. Byly naprosto všude.

I malá města jako Bangor v Maine a Berlin v New Hampshire měla tramvaje. Co se tedy stalo? Jak se mohlo 17 500 km tramvajových tratí změnit na 320 km? Jak se mohla spolehlivá městská doprava v malých i velkých městech změnit v to, co vidíme dnes? Soumrak tramvají začal hned na začátku století. V té době se objevily automobily. Ve 20.

letech se cena aut dostala na úroveň, kterou si běžný člověk mohl dovolit. To tramvaje ohrožovalo. Ne auta samotná, ale cenově přijatelná auta. Tramvaje utrpěly další ránu v roce 1929 během hospodářské krize. Méně lidí mělo práci, takže za ní méně lidí dojíždělo a méně lidí mělo peníze na dopravu. Mnoho linek už nebylo výdělečných a uzavřely se. Poté byl tramvajím hozen záchranný kruh.

Druhá světová válka. Během druhé světové války byla v USA nejnižší nezaměstnanost v dějinách. Jen kolem 1,2 %. Válku zásobovaly tisíce továren, takže kdo chtěl práci, ten ji dostal. Do práce nyní dojíždělo mnohem víc lidí, a aby toho nebylo málo, gumy a paliva byl nedostatek, což snížilo popularitu aut.

Avšak během té doby se dělo něco zlověstnějšího. Někdy ve 20. letech se automobilová technologie stala natolik pokročilou, že autobusy byly levnější než tramvaje. Spotřeba tramvají byla velmi malá, ale potřebovaly dodatečnou infrastrukturu jako koleje a trakční vedení. Autobusy byly flexibilnější a nepotřebovaly žádnou infrastrukturu. Autobusy měly mocné přátele v podobě automobilových společností.

Přesněji General Motors. General Motors nakoupil desítky tramvajových společností po celé zemi a změnil je na autobusové společnosti. Odstranili stovky kilometrů kolejí ve městech a podporovali ostatní společnosti ve stejném úsilí. Ale ne, že by k tomu neměli dobrý důvod. Tramvaje nebyly ekonomicky výhodnější. Autobusy byly rychlejší, levnější a v té době se jednalo o moderní dopravu, kterou veřejnost chtěla.

Téměř všechny tramvajové linky byly nahrazeny autobusy. Navíc tramvajové společnosti byly komerční, takže když zkrachovaly, mnoho politiků chtělo zavést dotované autobusy. Takže se veřejná doprava zhoršila, ale proč to tak zůstalo? Především kvůli autům. USA jsou zemí aut. Rozrůstaly se s auty, takže města jsou budována pro auta.

V Dallasu, Phoenixu a Los Angeles bez auta nemůžete existovat. USA jsou postaveny kolem myšlenky osobní svobody. S autem můžete kamkoliv a kdykoliv. Z politického hlediska byla auta spojována s myšlenkou osobní svobody. Jak republikáni hlasovali pro silnou národní obranu, držení zbraní a malou vládu, která by podporovala osobní svobodu, tak také propagovali používání a vlastnictví aut.

Často hlasovali ve prospěch dotací pomáhajících automobilovému průmyslu, nejčastěji v podobě nepřímých zásahů do ceny benzínu. To bylo v pořádku, když města byla malá, dálnice nové, benzín byl levný a o klimatických změnách nikdo nemluvil. Ale to dnes už není pravda. Města jsou tak velká, že nepojmou takové množství dopravy. V mnoha městech nemůžete postavit další silnice. Ale města mohou zřídit veřejnou dopravu.

Auta byla běžnému Američanovi dostupnější dříve než běžnému Evropanovi. Protože se v USA dali na automobilovou dopravu dříve, bylo možné vytvořit velké a dobře fungující silnice. Zatímco Spojené státy budovaly své silnice, v Evropě se budovala veřejná doprava. Využívání aut v USA bylo způsobeno různými zónami. Evropská města mají méně striktní zákony ohledně zón, takže se obchodní a obytně čtvrti prolínají.

V USA jsou zóny mnohem striktnější. Obytné domy jsou u sebe a obchody jsou také vedle sebe. Vzdálenost mezi obchody a domy je tu mnohem větší. Američané tedy musí jezdit dále mnohem častěji. Nejvíce je to poznat na tom, jak dvě různá města přistupují k parkování. V USA zákony předepisují každé budově minimální počet parkovacích míst. V Evropě zákony určují maximální počet parkovacích míst. Tři města s nejnižším počet automobilů v USA na osobu mají něco společného.

Boston, New York a Washington D.C. jsou stará a kompaktní města s dobrým systémem veřejné dopravy. Protože byla založena před érou aut, více se podobají evropským městům, která dnes mají tak dobrou veřejnou dopravu. Zjednodušeně řečeno: čím západněji se nacházíte, tím horší veřejná doprava je, protože tato města jsou novější. Ale nyní následuje nejdůležitější tvrzení z celého videa. Přístup k veřejné dopravě je nejdůležitějším faktorem, který umožňuje jedinci uniknout chudobě.

Není to jen osobní názor, je to fakt podložený studií z Harvardu. Někdo, kdo žije u stanice metra, mnohonásobně snáze najde dobře placenou práci než někdo, kdo nemůže po městě cestovat. Chudé osoby většinou žijí v chudých sousedstvích s malou nabídkou práce. Ale se spolehlivou, dostupnou a cenově přijatelnou veřejnou dopravou mohou tito lidé jet přes celé město do zaměstnání.

Dobrý způsob, jak vyhodnotit efektivitu veřejné dopravy je určit, jak slouží chudým. Ve Washingotnu D.C. to udělali dobře. Lidé v nejchudším sousedství mají většinou stanici metra do 10 minut chůze, zatímco u bohatých sousedství je to dále. Ruku v ruce se stěhováním do měst mileniálové upouštějí od aut. Vlastnictví auta mezi mladými není moderní.

Stále častěji se vrací k veřejné dopravě. Města jako Portland, Kansas City, Detroit a Washington D.C. znovu obnovila tramvaje. Pokud se to udělá správně, tramvaje mohou zvýšit ekonomický rozvoj. Jsou symbolem modernizace a do oblasti přitahují obyvatele, developery a firmy. Portland měl získat zavedením tramvají odhadem 5 miliard dolarů.

Nové tramvajové linky se staví po celých Státech a města jako Milwaukee a Oklahoma City díky nim opět vydělávají. Ne z jízdenek, ale z pracovních míst, která díky tomu vznikla. Lidé je před sto lety nechtěli, ale nyní mají opět smysl. Veřejná doprava je velmi důležitá pro rozvoj měst. Můžete si být jisti, že dobré město bude mít dobrou dopravu, zatímco to špatné bude mít špatnou. Veřejná doprava zvyšuje ekonomickou mobilitu, snižuje uhlíkovou stopu a zvyšuje ekonomický rozvoj.

Otázkou je jen to, proč není rozšířenější.. Překlad: Mithril www.videacesky.cz