Jazz

Bing Crosby - White ChristmasHudební klenoty 20. století

Přestože letos si můžeme o bílých Vánocích opravdu nechat jen zdát, můžeme si je udělat alespoň na VideaČesky.cz díky písni White Christmas z roku 1941 v podání Binga Crosbyho. I když píseň původně napsal Irving Berlin a dočkala se bezpočtu coverů, verze Binga Crosbyho zůstává s více než 100 miliony prodaných kopií nejprodávanějším singlem v historii hudebního průmyslu. Pojďme si tedy společně vychutnat tu pravou vánoční atmosféru. Podívejte se i na další videa z našeho speciálu Vánoce 2015.

Jazzová horečka

Od americké zpěvačky a komičky Rachel Bloom a jejího YouTube kanálu racheldoesstuff se tu už několik videí objevilo. Touto písní nás vezme na malý výlet do doby jazzu, s jeho krásami a samozřejmě i ošklivostmi. Kromě Rachel se ve videu objeví i Seth Green, herec a autor seriálu Robot Chicken, ve kterém hráči Mass Effectu určitě poznají Jokera.

Fred Astaire - Cheek to CheekHudební klenoty 20. století

Dnes se s Hudebními klenoty přeneseme do 30. let. Skladbu Cheek to Cheek napsal v roce 1935 Irving Berlin pro film Top Hat v hlavních rolích s legendární dvojicí Fredem Astairem a Ginger Rogersovou. Top Hat je jejich nejznámější společný film a zároveň se jedná o druhý celosvětově nejvýdělečnější film roku 1935. Samotná skladba Cheek to Cheek byla v roce 1936 nominována na Oscara a v roce 2000 uvedena do síně slávy Grammy.  

Ella Fitzgerald - SummertimeHudební klenoty 20. století

V pátek 11. 7. to bude 77 let, co v pouhých 38 letech podlehl George Gershwin nádoru mozku. Tato skladba pochází z jeho slavné opery Porgy a Bess (1935) a vychutnat si ji můžete v podání jazzové královny Elly Fitzgerald, která za své umění získala 14 cen Grammy a dokonce dvě státní vyznamenání. Summertime je jednou z nejvíce přezpívávaných skladeb v historii hudebního průmyslu – vzniklo už údajně přes 33 000 coverů!  

Úvod do hry na bicí

Po velmi úspěšném prvním dílu The Instrumentals, v němž se hudebním kanál CDZA podíval na vývoj kytarového sóla, je tu druhý díl, tentokrát zaměřený na bicí. Dozvíme se především něco o tom, jak fungují a jak vznikly rytmy využívané v jazzu a rocku.

Björk – It’s Oh So QuietHudební klenoty 20. století

Dnešní hudební klenot, skladba It’s Oh So Quiet, vznikla už v roce 1951, ale dalo by se říci, že v roce 1995 chytila druhý dech, když ji na své album Post zařadila islandská zpěvačka Björk. A právě dnes, ve středu 21. listopadu, slaví Björk čtyřicáté sedmé narozeniny. Píseň dosáhla na čtvrté místo britského hudebního žebříčku UK Singles Chart a držela se v něm 15 týdnů. Dodnes je považována za zpěvaččin největší hit.  Text písně pojednává o lásce, což je zpěvaččino nejoblíbenější téma. Režisérem videoklipu je oceňovaný Spike Jonze, jehož přičiněním bylo video v roce 1997 umístěno kanálem MuchMoreMusic na osmé místo v žebříčku 40 nejvíce zapamatování hodných videí všech dob.  Björk Guðmundsdóttir, rodačka z islandského Reykjavíku, rozjela svou sólovou kariéru po odchodu z hudebního uskupení The Sugarcubes v roce 1992. V roce 1993 vyšlo Björk první sólové album nazvané jednoduše Debut. Björk vystřídala mnoho hudebních stylů, spolupracovala například s Trickym nebo s Thomem Yorkem z Radiohead. Její hudba je plná experimentů, což se výrazně projevilo na albu Medúlla (2004), na kterém se podíleli například hrdelní zpěvačka Tagaq, japonský beatboxer Dokaka a také zpěvák Mike Patton, frontman skupiny Faith No More. Björk je podruhé vdaná a má dvě děti.

Gerry Rafferty – Baker StreetHudební klenoty 20. století

Je středa ráno a tedy čas na další hudební klenot 20. století. Dnes je tu opět píseň, jejíž název ani interpret vám nemusejí nic říkat, ale jakmile uslyšíte první tóny jednoho z nejslavnějších saxofonových sól v historii popmusic, budete mít jasno. Tuto baladu napsal Gerry Rafferty v roce 1978 na album City to City. Píseň odkazuje na ulici Baker Street v Londýně, kde Rafferty jeden čas přespával v bytě svého kamaráda. Text písně rozebírá odcizení a touhu po kontaktu. Slavný saxofonový riff ve skladbě hraje Rafael Ravenscroft, jehož přispění k písni vedlo k jevu známému jako „fenomén Baker Street“ – brzy po vydání se obrovsky zvedl prodej saxofonů, rozšířilo se jejich použití v popmusic, v reklamách, ve filmech. Sám Ravenscroft se však o svém riffu později vyjádřil, že ho nemůže ani slyšet, protože kvůli pozdějším studiovým úpravám zní falešně. V roce 1992 vyšla slavná taneční cover verze od skupiny Undercover, ale předělávek se objevilo mnohem více. Baker Street také například zazněla na konci jednoho dílu Simpsonových nazvaného Lisa’s Sax, kde Lisa na konci hraje právě tuto skladbu. Gerry Rafferty se narodil roku 1947 ve Skotsku. V počátcích kariéry prošel několika kapelami, z nichž nejvýznamněji jej ovlivnilo členství ve skupině Stealers Wheel, která se roku 1975 rozpadla. Kvůli právním tahanicím po rozchodu jejích členů nemohl Rafferty celé tři roky nic vydat. V tomto období vznikla i melancholická skladba Baker Street. Rafferty vydal celkem 9 sólových alb. Celý život bojoval s alkoholismem a zemřel v lednu roku 2011.

Sting – Englishman in New YorkHudební klenoty 20. století

Píseň Englishman in New York, další hudební klenot 20. století, napsal Sting v roce 1988. V témže roce se objevila na albu …Nothing Like the Sun. Angličanem v textu písně je myšlena slavná britská gay ikona - spisovatel Quentin Crisp, který si také zahrál v klipu. Sting napsal píseň krátce poté, co se Crisp odstěhoval z Londýna do New Yorku. Zajímavostí je, že klip natočil režisér David Fincher, který proslul například filmy Sedm, Klub rváčů nebo Zodiac. Skladba však překvapivě nebyla v době svého vydání příliš úspěšná, v žebříčku Bilboard Hot 100 se usadila až na 84. místě, v Británii byla jen o kousek výš, na 51. místě.V písni hostují saxofonista Branford Marsalis a perkusionista Manu Katche.  Sting, vlastním jménem Gordon Matthew Thomas Sumner, narozený roku 1951, začal svou hudební kariéru jako zpěvák a basák v kapele The Police. V roce 1981 poprvé vystoupil sólově a o čtyři roky později vydal své první sólové album The Dream of the Blue Turtles, ovlivněné především jazzem. Sting vydal do roku 2010 celkem 10 alb a v roce 2010 se nakrátko spojil s bývalou kapelou The Police, s níž jel světové turné. Kromě hudby se také aktivně věnuje charitě a je nositelem Řádu britského impéria.  

Kool & the Gang - Get Down on ItHudební klenoty 20. století

Prosluněné středeční ráno a s ním další hudební klenot = ideální kombinace na vkročení do nového dne! Dnes si dáme po delší době něco jiného, než na což jsme byli zvyklí doposud. Čeká nás několik krásných dní, tak je třeba jim dopřát ten nejlepší pozitivní začátek. Zaměříme se na funkovou legendu, která si říká Kool & the Gang, a její zřejmě největší hit Get Down on It! Info o skladbě a kapele jako vždy od Kariho. Get Down on It vyšel poprvé na albu s názvem Something Special v roce 1981. Song se vyšplhal až na 10. místo americké hitparády Billboard charts a v anglické hitparádě UK charts dokonce na 3. místo, což bylo nejlepší umístění ze všech písní kapely na tomto žebříčku. V písni uslyšíme typický rys této kapely, míšení popu a funku. Skladba byla také často coverována, ať už kapelou Blue či Westlife. Kool & the Gang je americká crossover skupina, která míchá R&B s disco, jazzem, funkem i soulem. Skupina byla založena v roce 1964 ve státě New Jersey, městě Jersey City. Do skupiny patří James "J.T." Taylor (vokály), Robert Bell (basa), Ronald Bell (tenor. saxofon), George "Funky" Brown (perkuse), Robert Mickens (trubka), Dennis Thomas (alt. saxofon) a Rick Westfield (klávesy). Kapela byla ve své době poměrně úspěšná. Jejich melodie se často využívají k samplování v hiphopu a muzice r'n'b. Kool & the Gang prodali za svou kariéru více než sedmdesát milionů nosičů, za něž získali třicet 31 zlatých a platinových alb. Hudba skupiny zazněla v úspěšných filmech jako Horečka sobotní noci či Pulp Fiction a hity jako Celebration, Cherish nebo Ladies Night ovládly na přelomu 70. a 80. let minulého století hudební žebříčky.

Aloe Blacc - I Need A Dollar

Aloe Blacc se narodil v roce 1979 a je to americký soulový zpěvák, raper a hudebník. Svou kariéru začal v roce 1995 jako raper s producentem Exilem, se kterým utvořil hip-hopové duo Emanon. Toto duo vydalo dohromady celkem 6 alb. V té době Blacc také navázal spolupráci s francouzskou jazzovou kapelou Jazz Liberatorz. V roce 2003 se upsal nahrávací společnosti Stones Throw Record a začal svou sólovou kariéru. Tentýž rok vydal své debutové EP. Následovalo vydání debutového alba s názvem Shine Through (2006). Poté vyrazil v rámci dua Emanon na koncertní šňůru po Evropě a Americe a pečlivě pracoval na druhém sólovém albu. Druhé album s názvem Good Things (2010) bylo stále ještě vydáno společností Stones Throw Record, ale ve stejném roce Blacc podepsal smlouvu s Epic Records, kteří se měli postarat o šíření desky ve Spojeném království a Irsku. Píseň, kterou jsem si pro vás dnes připravil s překladem, byla použita v úvodní znělce seriálu televizní stanice HBO s názvem Jak dobýt Ameriku, kde jsem ji také poprvé slyšel, i když jsem nevěděl, kdo je jejím autorem. Tento singl slavil velký úspěch a Blacc s ním vystoupil u Jimmyho Fallona, Conana O'Briena, Grahama Nortona a v několika dalších show. Píseň je také součástí soundtracku k boxerské hře Fight Night Champion od společnosti EA Sports. Píseň prorazila i v Evropě, kde se v mnoha zemích dostala do první desítky hudební hitparády. Osobně mě Aloe Blacc zaujal na letošním ročníku slavného hudebního festivalu v Glastonbury. Přímo na místě jsem bohužel nebyl, ale sledoval jsem přenosy na BBC a jeho živé vystoupení bylo fenomenální. Proto sem kromě videoklipu k písni přidávám i akustické vystoupení z Glastonbury, ve kterém je nádherně vidět, s jakou lehkostí Aloe zpívá. Skoro byste si řekli, že to není vůbec těžké a může tak zpívat každý. ;-)

Amy Winehouse - Rehab & Back to Black

Dnes vám přináším krátký speciál o Amy Winehouse, o který si napsala řada z vás (například uživatelé Empece, Adla a Pauluscz). Amy Jade Winehouse (14. 9. 1983 - 23. 7. 2011) byla britskou zpěvačkou (soul, pop, jazz, R'n'B), která se po své smrti připojila do exkluzivního Klubu 27, což je skupina bluesových a rockových umělců, jejichž životy skončily předčasně ve věku 27 let, a to záhadně nebo ve spojitosti s drogami. Příčina úmrtí Amy je zatím neznámá, pitva nic neodhalila. V tuto chvíli se čeká na výsledky toxikologických testů. Prodej 2 Winehousových alb po její smrti samozřejmě znatelně vzrostl. Amy po sobě zanechala materiál na připravované 3. album. Spekuluje se tedy, že by mohlo vyjít posmrtně na podzim. Amy už od dětství zpívala. Hudebně ji ovlivnil Prince, Madonna nebo Carole King. V 16 letech podepsala svoji 1. smlouvu s vydavatelstvím. Roku 2007 se Amy provdala za Blakea Fielder-Civila. Jejich manželství bylo bouřlivé a plné drogových skandálů. Po 2 letech se rozvedli. Jejím posledním excesem byl červnový koncert v Bělehradě, kam zavítalo kolem 20 000 fanoušků a opilá Amy je do jednoho zklamala. V tu dobu byla po dokončení její protialkoholní léčby, do léčebny docházela už jen ambulantně. V roce 2003 vyšlo její 1. album s názvem Frank, které bylo kritikou velmi kladně přijato. Amy prohlásila, že se do tvorby tohoto alba až příliš motala její nahrávací společnost, ale i tak je na svou práci pyšná. O 3 roky později vyšlo její 2. album Back to Black, které jí přineslo slávu. Z toho alba také pochází dnešní 2 písně, které jsem pro vás přeložila - Rehab a Back to Black. Rehab "Rehab" je písní o tom, jak chtěl management nahrávací společnosti poslat Amy na léčení kvůli alkoholu, ona však odmítla. Její otec ji podpořil a řekl, že si nemyslí, že léčbu potřebuje, ale měla by tomu dát šanci... Back to Black A tohle je píseň o pohřbeném srdci Amy Winehouse...

Bobby McFerrin - Don’t Worry, Be HappyHudební klenoty 20. století

Posluchači Hudebních klenotů 20. století, buďte zdrávi! Minule jsme brázdili vody pohodové muziky a tento týden v nich i zůstaneme. S Karim jsme si pro vás připravili uvolněnou písničku z 80. let s nádechem jazzu a reggae - Don’t Worry, Be Happy od Bobbyho McFerrina. Don't Worry, Be Happy je nejznámější píseň Bobbyho McFerrina. Vyšla v roce 1988 na albu Simple Pleasures a velmi brzy obsadila přední příčky mnoha hitparád. Bobby McFerrin díky ní získal 3 ceny Grammy - za nejlepší nahrávku roku, nejlepší skladbu roku a nejlepší popový zpěv mezi muži. Píseň byla inspirována, stejně jako Baba O’Riley od The Who, filosofem a náboženským vůdcem indického původu Meherem Babou, který často používal právě heslo „Don't worry, be happy“. Na Internetu je v mnoha případech mylně označován za interpreta této písně Bob Marley (No Woman, No Cry), který však zemřel 11. května 1981, 7 let před jejím složením, a nikdy ji tedy nazpívat nemohl. Bobby McFerrin se narodil 11. března 1950 v Manhattanu. Bobby je americký jazzový a capella zpěvák, skladatel a dirigent. Je držitelem mnoha ocenění, ale do povědomí široké veřejnosti se nejvíce zapsal právě dnešním klenotem. První nástroj, na který se Bobby učil hrát, byl klarinet, ale kvůli rovnátkům byl donucen nástroj změnit a pokračoval studiem hry na klavír. Během studií se rozhodl pro kariéru muzikanta a ještě na střední škole založil skupinu Bobby Mack Quartet. V roce 1977 skončila jeho kariéra klavíristy a začal vystupovat jako zpěvák, od 90. let vystupuje i jako dirigent. V dnešní době stále koncertuje jako zpěvák a vystupuje jako dirigent s mnoha světoznámými soubory (jeho první album nahrané v pozici dirigenta bylo Paper Music z roku 1995). Jeho zatím poslední album, Vocabularies, bylo vydáno v roce 2010.

Louis Armstrong - What a Wonderful WorldHudební klenoty 20. století

Dobré ráno, je 7:30, někteří z vás vstávají do práce, jiní zase do školy a my vám přinášíme další hudební klenot 20. století! Dnes prozkoumáme naprosto odlišný hudební žánr, než s jakým jsme se vídali doposud. Řeč je o žánru zvaném Jazz a představíme si nádhernou píseň What a Wonderful World od nejznámějšího jazzového muzikanta, neboli jazzmana - Louise Armstronga. What a Wonderful World byla vydána jako singl v roce 1968. Text této písně je myšlený jako protijed na rasově a politicky nabité prostředí každodenního života ve Spojených státech, je konkrétně o naději a optimistickém výhledu na budoucnost. Píseň se ve Spojených státech původně vůbec neprosadila, jelikož ji šéf ABC Records neměl rád, a proto ji sám ani neprosazoval. Zato ve Velké Británii dosáhla prvního místa na žebříčku UK Singles Chart. Skladba zazněla v mnoha filmech či seriálech, například ve filmu Good Morning, Vietnam. Za zmínku stojí také dvě povedené předělávky, v punkové verzi od Joeyho Ramona a v „havajské hudbě“ od Israele Kamakawiwo'ole. Nahrávka What a Wonderful World byla také uvedena v Grammy síni slávy v roce 1999. Celým jménem Louis Daniel Armstrong se narodil roku 1901 v chudé černošské čtvrti v New Orleansu ve státě Louisiana. Jak už to u jazzmanů bývá zvykem, i on dostal přezdívku. Jeho přezdívka byla Satchmo, kterou ostatně uslyšíte na konci klipu sami, a v překladu znamená něco jako Velká huba. Zajímavostí z Armstrongova života je, že údajně neexistoval jakýkoliv doklad o jeho existenci do jeho osmnácti let. Jeho otec se s ním vůbec nestýkal. Již jako osmnáctiletý začal hrát na trumpetu v různých jazzových kapelách. V Praze ho jeho fanoušci mohli vidět v roce 1965. Kromě hudby se věnoval i herectví, hrál například ve filmech "High Society" či "Hello Dolly!". Byl jednou z osobností, jež předurčily hudební tvář celého století. Vyrůstal v dost primitivním prostředí, a proto věřil, že když naplno a bez zábran vyjádří to, co cítí, je to v pořádku a nemusí se nijak ospravedlňovat. Někteří kritici mu vyčítali přílišnou podbízivost bělošskému obecenstvu. Jeho posunky, grimasy a výstřední přehánění „černošství“ však byly především doplňky jeho představení. Armstrong byl dokonalý profesionál, takže kromě mistrovského zvládnutí hudebního nástroje musel být i showmanem, poskytujícím zábavnou podívanou. Zemřel na infarkt roku 1971 a říká se, že když umíral, na své smrtelné posteli se smál. I on má svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. O popisek se opět postaral můj spolužák Adam Karas, za což mu náleží obrovské díky!